Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Beze slova - 17. kapitola - Šok

27.06.2011 (21:00) • Jana173 • FanFiction na pokračování • komentováno 31× • zobrazeno 5180×

17. kapitola

„Miminko,“ zopakoval jsem po ní a stáhlo se mi hrdlo. Dlouho jsem mlčel a Bella si to vyložila po svém.

„Nechtěl,“ konstatovala a chtěla odejít.

„Ty jsi těhotná?“ Vypálil jsem to na ni až moc příkře. Nahrnuly se jí slzy do očí a vyletěla z ložnice jako střela.

Nejdřív jsem to musel rozdýchat. Ona byla těhotná, já jsem na to nebyl připravený. Samozřejmě, že s ní chci miminko, ani jsem nedoufal, že by se mi mohlo tohle splnit. A ona mi to splnila a já se k ní tak hrozně zachoval. Okamžitě jsem vystartoval z ložnice za ní. Seděla na schodech před domem.

„Bello,“ promluvil jsem na ni.

„Co, Edwarde,“ vyřkla nenávistně.

„Samozřejmě, že chci dítě, jen mě to zaskočila. Nikdy jsem nedoufal, že by se mi to mohlo splnit,“ přitáhl jsem si ji k sobě. „Takže já budu táta,“ zasnil jsem se.

„Nebudeš,“ odtáhla se ode mě.

„Tak to už nechápu,“ posmutněl jsem. Ta naděje, že budu táta, se rozplynula stejně rychle, jako přišla.

„Já beru prášky. Jenom jsem se chtěla zeptat, jestli chceš, a já bych je vysadila. Myslela jsem, že máš i ty právo se vyjádřit, než kdybych prášky vysadila za tvými zády a ty potom dítě nechtěl,“ dokončila svou řeč.

„Moc si přeji mít s tebou dítě a chci, abys vysadila prášky. A jsem šťastný, že jsi nechala rozhodnout i mě.“

„Takže se pokusíme o dítě?“ zeptala se mě, snad aby se ujistila.

„Ano,“ přitáhl jsem si ji k sobě. Položila se mi na rameno. „Kde jsi přišla k práškům,“ zeptal jsem se, protože mi to vrtalo hlavou.

„Požádala jsem o ně Carlislea,“ začervenala se.

„Aha,“ víc jsem ze sebe nedostal.

„A proč,“ dodal jsem po chvíli.

„To už jsem říkala, chtěla jsem, abys i ty rozhodl a ne já nebo příroda,“ vysvětlovala mi opatrně.

„Děkuji,“ políbil jsem ji na čelo.

„Trošku mi v tom škube,“ svěřila se mi, když jsme už několik minut hleděli na moře.

„To je normální,“ uklidnil jsem ji.

„Tak pojď, jdeme,“ vzala mě za ruku a táhla dovnitř. Zašla až do kuchyně a začala vytahovat ingredience z ledničky.

„Udělám to,“ chtěl jsem jí vzít věci z rukou.

„Ne, já to udělám,“ hádala se.

„Tak spolu,“ usmál jsem se. Svolila, a tak jsme večeři připravovali společně. Za půl hodinky byla večeře udělaná a Bella se mohla najíst.

„Jsi unavená?“ zeptal jsem se jí. Já měl chuť úplně na něco jiného, ale chtěl jsem to nechat na Belle.

„Myslím, že bychom mohli začít dělat na miminku,“ zamyslela se a dosedla na můj klín.

„Myslíš?“ nahodil jsem na její vlnu.

„Hm,“ zavrněla a já už neměl sílu čekat. Vyhoupl jsem si ji do náruče a odnesl do ložnice.

Opět byla tato noc dokonalá. Nikdy jsem netušil, že budu pokaždé prožívat takové vzrušení, jaké mi Bella dává. A ta představa, že se nám možná povede miminko a já budu táta, mě hnala ještě rychleji.

Tři týdny s Bellou uběhly jako voda. Když se jí zahojila ranka na zádech, chodili jsme se pravidelně koupat do moře. Každý den mě Bella dokázala překvapit. Její stále dobrá nálada a její energie nabíjela i mě. Užíval jsem si každou chvíli s ní a trpěl každou chvíli bez ní. Mezi námi byla láska, něha, vášeň, vzrušení i oddanost. Bylo tam vše, co by tam mělo být a my ho den ode dne upevňovali.

„Už musíme,“ smutnila Bella, když jsme nasedali do letadla domů.

„Bohužel, ale slibuji, že si to brzo zopakujeme,“ slíbil jsem jí. Většinu cesty opět prospala, někdy jsem se sám divil, že tak moc spí. Ostatní na nás měli čekat na letišti a odvést nás, protože auto, které jsem před třemi týdny zaparkoval u letiště, si druhý den odvezla Alice.

Když jsme doletěli, tak si Bella ještě odskočila.

„Ahoj, bráško,“ skočila mi Alice najednou na krk. Za ní stál zbytek rodiny.

„Ahoj,“ pozdravil jsem se a s každým se objal.

„Kde máš Bellu, snad jsi ji na tom ostrově nenechal?“ smál se mi Emmett.

„Je tu za chvíli,“ ujistil jsem ho a bouchnul do ramene.

„Jak jste se měli?“ zeptala se mě Esme.

„Výborně,“ zářil jsem jako sluníčko. I to jedno slovo mluvilo za vše.

„Kde je?“ lamentoval jsem, když už několik minut nevycházela.

„Mám se tam jít podívat?“ nabídla se Alice, ale já ji odmítl. Když už jsem myslel, že tam vletím sám, tak se otevřely dveře.

„Byla tam fronta,“ obhajovala se, když viděla můj netrpělivý obličej. Ani jsem jí nestihl na to něco říct, protože se na ni vrhla Alice.

„Umačkáš mě,“ zasýpala Bella.

„Ježiši, promiň,“ upravovala Bellu Alice. Potom už kolovala z náruče do náruče.

„Jak ses měla?“ vyptávala se Rose.

„Dobře, až moc dobře,“ usmála se Bella a přešla až ke mně. Přitáhl jsem si ji do náruče a políbil.

„Bello, můžu se tě na něco zeptat,“ začal Emmett.

„Co?“ podívala se na něho Bella.

„Jaký je Edward v posteli?“ Nemohl jsem uvěřit tomu, co řekl.

„Emmette,“ zavrčel jsem.

„Co, snad můžu vědět, jaký to s tebou je,“ smál se Emmett, ale to už jsem nevydržel a vletěl na něho.

„Já ti dám,“ řval jsem na něho přes celé letiště. Ostatní lidi se na nás otáčeli a mysleli jsme, že jsme cvoci.

„Budu muset na pořádný lov,“ oznámil jsem Belle, když jsme dorazili domů.

„Bude se mi stýskat,“ přitulila se mi do náruče.

„Bude tady s tebou Esme a Carlisle bude v nemocnici,“ uklidňoval jsem ji.

„Edwarde, pojedeme bez tebe,“ zařvala na mě moje sestřička.

„Už jdu." Políbil jsem ji ještě jednou o dost vášnivěji a rozloučil se

Autor: Jana173 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Beze slova - 17. kapitola - Šok: