Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Beze slova - 16. kapitola - Líbánky

16.06.2011 (11:30) • Jana173 • FanFiction na pokračování • komentováno 27× • zobrazeno 5400×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

16. kapitola

„Dobře,“ vylezla z auta. Rychle jsem našel parkovací místo a vzal kufry. Nechtěl jsem tam Bellu nechávat dlouho samotnou. Musím přiznat, že jsem byl nervózní, když jsem ji neměl na očích.

„Nepotřebuji, jenom na někoho čekám.“ Slyšel jsem její odpověď někomu, koho jsem ještě neviděl. Konečně jsem zabočil za roh a uviděl Bellu. Vedle ní stál tak 25-ti letý mladík a usmíval se na ni.

„Vážně,“ pozvedl ten týpek obočí a naklonil se ještě víc k Belle, ta se od něho odtáhla.

„Vypadni,“ zavrčel jsem, když jsem k nim dorazil. Mladík si mě prohlížel ještě několik vteřin, potom si odfrkl a odešel pryč.

„Díky,“ poděkovala mi moje drahá polovička.

„Abych si pořídil na ně zbraň,“ usmál jsem se na ni a vzal ji kolem pasu. Budu je muset asi všechny zabít, abych měl konečně klid.

Na letišti šlo všechno hladce a už jsme seděli v letadle.

„Chceš něco?“ zeptal jsem se jí, když došla letuška k nám.

„Dám si pomerančový džus,“ obrátila se Bella mile na letušku. Letuška se na ni mile usmála a mě nevěnovala už žádný pohled. Byl jsem za to rád, protože normálně se mě snažili sbalit. Tahle byla jiná. Podle toho, co jsem jí vyčetl z myšlenek jsem poznal, že má doma rodinu.

„Jak dlouho poletíme?“ zeptala se mě po několika minutách zírání z okna.

„V tomhle letadle asi dvanáct hodin a potom ještě dvě hodinky v tom druhém,“ objasnil jsem jí. Bella stále nevěděla jaký je cíl naší cesty, ale už se neptala. Asi mi chtěla udělat radost. Asi za hodinku nám rozdali polštářky s dekami. Bella už hodnou chvíli vypadala, že usne, ale až polštářek a deka jí k tomu dali dobrý důvod.

„Polož se na mě.“ Dal jsem si její polštářek na kolena a Bella si na něho položila hlavu. Ještě jsem ji zakryl a Bella okamžitě usnula. Byla dokonalá, podle myšlenek ostatních mi ji záviděli a já byl pyšný, že ona je moje. Asi po pěti hodinách se začala vrtět, až se úplně probudila.

„V pořádku,“ optal jsem se jí, jestli jí něco nechybí.

„Jo, jenom bych si dala něco k pití,“ zachraptěla.

„Hned ti něco donesu,“ pomohl jsem jí se posadit a sám vylezl ze sedadla a šel za letuškou.  Za minutku jsem byl zpátky, Bella se koukala z okna, i když tam nemohla nic vidět.

„Tady máš,“ podal jsem jí vodu a přitáhl si ji k sobě. Uvelebila se mi na rameni a já ji políbil na čelo.

„Ještě se prospi,“ šeptl jsem k ní. Zavřela oči a jako na povel propadla zase do spánku. Musel jsem Bellu budit, abychom vystoupili z letadla.

„Tak pojď, jdeme,“ zval jsem ji za ruku. Ještě se tak úplně neprobudila, takže jsem si ji přitáhl na hruď a podpíral ji, aby mi někde nespadla. Let nám hned navazoval, takže jsme jenom vyřídili přesun do soukromého letadla, které jsem pronajal. Bella okamžitě upadla do spánku. Podle mě určitě nepostřehla, že jsme přestoupili do nového letadla.

„Lásko, stávej,“ budil jsem ji, když jsme dosedli na pláž nedaleko domu, který jsem koupil.

„Už jsme tady,“ zamžourala do šera.

„Jistě, počkej tady na pláži s kufry, já řeknu pilotovi, kdy se má pro nás zastavit.

Nechal jsem ji stát na pláži a šel vyřídit potřebné věci s pilotem. Měl nás tady vyzvednout za 3 týdny. 3 krásné týdny s mou novomanželkou, jak krásně to znělo. Když jsem se vrátil, Bella seděla na tom samém místě a koukala na moře.

„Je tady krásně,“ podotkla, když jsem se k ní přiblížil.

„Toto je ostrov na jihu Afriky, koupil jsem zde dům a pronajal ostrov na tři týdny,“ posadil jsem se k ní.

„3 týdny?“ opakovala po mně, jakoby nemohla uvěřit.

„Tak pojď, ukážu ti dům,“ pomohl jsem ji se zvednout a vzal kufry. Zavedl jsem ji k domu.

„Ten je nádherný,“ koukala na něho. Rychle jsem odnesl kufry do domu a vrátil se k mé ženě.

„Co to děláš?“ vypískla, když jsem si ji přesunul do náruče.

„Přenáším svou ženu přes práh,“ políbil jsem ji.

„Tak to jo, to je v pořádku,“ zasmála se.

„Prohlídka může začít,“ vzal jsem ji do domu a postupně jsme prošli celý dům.

„Co kdyby ses šla po celém dni cesty vysprchovat, a já pak půjdu po tobě,“ navrhl jsem. Už teď jsem byl nervózní, protože mělo následovat něco, čeho jsem se bál. Bella vypadala vyrovnaně, ale já byl hrozně nervózní. Stále mně přepadaly myšlenky, že jí ublížím, ale ani to mě netrápilo tolik, jako to že se jí to nebude líbit. To byl ten nejhorší scénář, než že jí ublížím. Miloval jsem ji tolik, že bych to nedokázal, ale jestli se jí to nebude líbit, tak si to budu vyčítat ještě víc.

„Můžeš,“ vytrhla mě z mých úvah moje láska a tak jsem zalezl do sprchy. Sprcha mě dokonale uvolnila a částečně odnesla pochyby, které jsem měl. Oblékl jsem se do pohodlných tepláků a trička, i když jsem věděl, že to za chvíli zase sundám. Když jsem vylezl ze sprchy, tak stála Bella na balkóně zády ke mně. Došel jsem až k ní a objal ji kolem pasu. Nádherně se usmála a opřela mi hlavu o hruď.

Políbil jsem ji na krk. Otočila se ke mně a ještě víc se na mě natlačila. Nevzdaloval jsem se z jejího krku ani na vteřinku. Její ruce mě na oplátku hladily přes celá záda až ke krku. Nakonec zapletla svoje ruce do mých vlasů a přitáhla si moje rty ke svým. Lehce jsem jí oždiboval spodní ret. Nakonec jsem se zmocnil jejích celých rtů. Polibek mi oplácela s velkou vášní. Vyzvedl jsem si ji do náruče a přenesl do postele. Lehce jsem ji na ni položil a nalehl na ni. Můj kamarád byl už vzrušený, ale já jsem chtěl jít na to pomalu, aby to bylo příjemné pro Bellu. Náhle mě na mysl vyvstala myšlenka, že nevím, jestli to bude pro Bellu poprvé tak jako pro mě.

„Děje se něco,“ optala se mě vzrušeně, když jsem se od ní odtáhl.

„No víš,“ nemohl jsem se vymáčknout.

„Nechceš to,“ odtáhla se ode mě a posadila se na kraj postele.

„Tak to není,“ sedl jsem si vedle ní. Po tváři jí stekla slza, ani mě nenapadlo, jak jí ublížím.

„Chci tě a moc, ale jenom mě zajímá, jestli to bude pro tebe poprvé stejně jako pro mě,“ vyřkl jsem to a sklonil hlavu. Teď jsem se jí do tváře dívat nechtěl.

„Poprvé,“ dala mi dlaň pod bradu a donutila mě se na ni podívat.

„Poprvé, jako pro tebe,“ zopakovala.

„Promiň,“ musel jsem se jí omluvit za své chování. Jasně, že to pro ni bude poprvé, když žila ve Volteře, teda jestli ji tam někdo. Okamžitě jsem zahnal všechny špatné myšlenky.

„To nic,“ políbila mě na nos a svýma rukama mi zajela pod tričko a vysvlékla mi ho.

„Miluji tě,“ musel jsem se jí ještě jednou vyznat z lásky.

„Já tebe taky,“ položila mi hlavu na rameno a nechala se mnou hýčkat. Už jsem nechtěl na nic čekat a zbavil jsem jí jejích šatů. Pod nimi měla krásné bílé prádlo a moje oči dostaly snad ještě tmavější nádech černé, než mám normálně. Když mi pohlédla do očí, usmála se. Přetočil jsem si ji pod sebe a políbil ji na její malý vzdouvající se hrudník. Ještě jsem si ji nadzvedl a rozepnul podprsenku, která skončila někde v koutu. Začervenala se.

„To se mi líbí,“ zašeptal jsem. Políbil jsem jí na jedno ňadro a potom na druhé. Její ruce se zatím zaobíraly mými kalhoty. Pomohl jsem jí a zbavil se svých kalhot a boxerek sám. Teď už nám bránili jenom její kalhotky. Hladil jsem jí po celém těle a líbal jí na rty. Kalhotek se zbavit bylo rychlé. Jen jsem lehce zatáhl a byly pryč. Nemohl jsem se na ni vynadívat, byla nádherná a já jsem nemohl uvěřit, že je moje. Políbil jsem ji a zadíval se jí do očí. Potřeboval jsem vědět, že to chce, že je připravená. Usmála se na mě a já věděl, že je to jakési povolení. Pomalu jsem do ní vnikl. Nespustil jsem oči z její tváře, abych věděl, jak se cítí. Když jsem do ní pronikl nadoraz, prohnula se v zádech. Vyčkal jsem, až pomine bolest. Když se opět narovnala a usmála se na mě tím nejkrásnějším úsměvem, tak jsem ji políbil a znovu se v ní začal pohybovat. Vzdychla a pro mě to byl snad nejkrásnější okamžik. Společně jsme došli až na vrchol.

Ještě dlouho potom mi oddechovala na hrudi. Hladil jsem ji po zádech a nechal ji, až se uklidní. Nakonec usnula. Nepotřeboval jsem slova, abych věděl, jestli se jí to líbilo, její tělo mluvilo za ni. Spala klidným spánkem až do rána. Když bylo kolem desáté, začala se vrtět, až otevřela jedno oko a potom druhé. Převalila se z mé hrudi na postel a rozkoukávala se.

„Dobré ráno,“ popřál jsem jí.

„Dobré,“ zachraptěla. Okamžitě jsem se zvedl, obmotal si ručník kolem sebe, a šel jí dolů pro pití.

„Tady máš,“ podával jsem jí skleničku, když jsem se vrátil.

„Děkuji,“ vzala si ji ode mě a napila se.

„Už je to lepší,“ řekla, když skleničku dopila.

„Líbilo se ti to?“ zeptala se mě a já v první chvíli nevěděl co.

„Samozřejmě,“ políbil jsem ji a ona se rozzářila jako sluníčko.

„Bylo to nejhezčí, co jsem zažil,“ vyznal jsem se jí.

„To i pro mě,“ svěřila se mi a začervenala se.

„Co budeme dělat?“ zeptala se mě po chvilce.

„Půjdeme se projít po ostrově,“ navrhl jsem a Bella s nadšením souhlasila. Vyrazili jsme hned, jak se nasnídala a udělala hygienu. Procházeli jsme celý ostrov sem a tam, když jsme došli na menší mítinku uprostřed ostrova. Položil jsem ji na trávu a začal líbat, nebyl jsem ještě dostatečně nabažen z naší noci.

„Au,“ vyhrkla, když jsem jí položil na záda. Najednou jsem ucítil krev a mě zčernaly oči. Okamžitě jsem zahnal chuť, která se drala na povrch.

„Kde ses poranila,“ vyhrkl jsem.

„Promiň, Edwarde,“ omlouvala se mi, jakoby za to mohla.

„Tak mi to ukaž,“ pobídl jsem jí a usmál se.

„Nechci ti dělat chutě,“ přela se.

„Jsi má žena, chutě mám, ale určitě ne na krev,“ usmál jsem se na ni a políbil ji.

„Tak honem,“ pobídl jsem jí znovu. Otočila se ke mně zády a já jí vyhrnul tričko. Na zádech měla ranku asi 3 cm dlouhou a stále jí z toho tekla krev.

„O co sis to udělala,“ zatlačil jsem jí na ránu, aby se zastavilo krvácení.

„Já nevím, zaobírala jsem se tebou, když mě to začalo bolet,“ začervenala se. Podíval jsem se pod nás, kde jsme seděli, abych našel ten předmět, co jí to způsobil. Našel jsem ho hned, byl to kámen, který měl ostrou horní stranu.

„Musíme domů, abych ti to vyčistil,“ vzal jsem jí do náruče a jednu ruku jsem stále držel na ráně.

„Dobře,“ nechala se nést. Vzal jsem to upíří rychlostí, abychom byli doma co nejdřív. Posadil jsem ji na gauč a donesl lékárničku, kterou mi dal sebou Carlisle pro všechny případy. Byla tam i dezinfekce. Mezitím se krev už zastavila, i když ji měla Bella nasátou tričku, ani teď jsem neměl žízeň.

„Ne, to teda ne,“ vyrazila Bella z gauče, hned jak mě viděla s tou lahvičkou v ruce.

„Ale Bello,“ nechápal jsem co se děje.

„To bude hrozně štípat,“ fňukala jako malé dítě.

„Já vím,“ chtěl jsem jí říct, že to chápu, ale že to musí vydržet. To, že to chápu jsem jí samozřejmě říct nemohl, protože jsem to nezažil.

„Nevíš, protože jsi upír,“ přela se.

„Přece bys do toho nechtěla dostat infekci,“ domlouval jsem jí. Na její tváři bylo vidět, že se ve svém nitru hádá.

„Dobře,“ řekla asi po minutě rozporu.

„Tak se posaď,“ poprosil jsem ji. Bella si ale nesedla na gauč, ale na mě.

„Jedině takhle,“ vydírala mě ta malá potvůrka.

„Fajn,“ rezignoval jsem. Zaryla mi obličej do trička. Moc dobře jsem na to neviděl, ale jsem upír, takže stačilo se chvilku soustředit a pomocí čichu jsem okamžitě zaregistroval místo, kde měla protrhnutou kůži. Nebylo to moc jednoduché, protože měla Bella záda od krve.

„Tak honem,“ prosila mě a já jí v ten samí okamžik nastříkal dezinfekci přímo na ránu. Zaskučela bolestí a ještě víc se ke mně přitiskla.

„Už je to dobrý,“ hladil jsem ji po zádech. Já i ona jsme už od krve byli, takže to bylo jedno. Měl jsem ze sebe radost, za celou tu dobu mě ani nenapadlo, že bych se mohl napít její krve.

„Potřebovalo by to stehy,“ podotkl jsem.

„Tak to ne,“ vyletěla z mé náruče.

„Musím ti to nějak stáhnout, nebo se ti to nezahojí,“ domlouval jsem jí.

„Ne, to už je moc,“ nedala se.

„Tak ti aspoň udělám mašličky,“ rezignoval jsem.

„Dobře,“ lehla si na břicho na gauč. Rychle jsem vystříhal mašličky a stáhl jí ránu a ještě přelepil velkou náplastí.

„Tak jdeme do sprchy,“ vzal jsem ji.

„Spolu,“ zablikaly jí očka.

„Musíš dávat na tu ránu pozor a já ti musím umýt opatrně záda,“ snažil jsem se udržet klid, i když mi bylo jasné, že bude těžké se udržet a Bella mi v tom nebude pomáhat. Než jsem se vzpamatoval, byla Bella už nahoře v koupelně, tak jsem se vydal za ní. Čekala na mě ve spodním prádle. Úplně jsem se vysvléknul a Bella udělala totéž, potom jsme zalezli do sprchy. Pustil jsem vodu tak, aby nás ještě nesmáčela a umyl si ruce. Potom jsem začal umívat Belle záda. Vrněla a mě to nesmírně vzrušovalo. Když jsem dokončil její očistu, tak jsem ji zabalil do ručníku a vytáhl z koupelny. Nesouhlasně zavrčela, až jsem se musel usmát.

„Edwarde, chtěla bych se tě na něco zeptat,“ začala, když se oblékla a sedla si na postel.

„Něco se děje,“ přisedl jsem si k ní.

„No víš, chtěl bys miminko?“ zeptala se mě na rovinu.

Autor: Jana173 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Beze slova - 16. kapitola - Líbánky: