Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bez volby 19. kapitola

EC

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Bez volby 19. kapitolaNa Edwarda v boji zaútočí a srazí k zemi. Když však zmateně otevře oči, zírá do dvou rudých, které ale moc dobře zná. Setkání s Bellou však rozhodně neprobíhá tak, jak si to představoval.

29.12.2009 (12:00) • Texie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6633×

19. kapitola

Budu si muset zvyknout

(pohled Edwarda)

Všude kolem zuřil boj, ale já to naprosto přestal vnímat. Po zádech se mi vrhl vzteklý upír, který už byl nepříčetný. Ucítil jsem náraz a dopadl na zády zem až mi to vyrazilo vzduch z plic. Na krku jsem ucítil ledový dech a vzápětí s kolem mě snesla tma.

Čekal jsem bolest, ale nic se nestalo. Rozevřel jsem pořádně oči a zjistil, že ta tma jsou tmavé vlasy rozprostřené kolem mě. Překvapeně jsem se nadechl a naplnil tak plíce znovu vzduchem. Do plic mi vnikla i naprosto překrásná vůně. Byla jiná, ale přesto bych ji byl schopen poznat úplně všude. Kvetoucí šeřík, ale nyní voněl sladce, jako by hladil a mámil všechny smysli.

Do ucha mi zazněl tichý povzdech a já ji chytil a překulil se s ní. Ležela teď pode mnou a já nevěřícně zíral do její překrásné tváře rámované kaštanovými vlasy a rudých hlubokých očí. Přejížděl jsem konečky prstů po její tváři, jako bych potřeboval vědět, že je to opravdu ona, že je opravdu tady a není to pouhý přelud.

"Jak... jak ses sem dostala?" vykoktal jsem naprosto zmaten, že je skutečně tady. Čekal jsem na ni tak dlouho a nyní jsem ji zas konečně držel v náručí.

"To se ptáš ty mě?!"

Pohledem přelétla tu hrůzu kolem a pak se na mě zamračila.

"Chcete se nechat zabít?!"

"Ne, přijeli jsme tě hledat."

V očích se jí začal střídat nevěřícný pohled se smutným a zoufalým. Probral mě až upír, který se vrhl přímo na nás. Stále jsme ještě leželi na zemi. Nestihl bych vstát, tak jsem rychle zakryl Bellu alespoň svým tělem. Očekával jsem náraz, ale nic se nestalo.

Stočil jsem zmateně pohled zpět k němu. Seděl na zemi a třepal hlavou s vykuleným pohledem.

"Mám fyzický štít, přes ten se nedostane."

Překvapeně jsem se otočil na Bellu, která sledovala směr mého pohledu. Na nic dále nečekala a rychle se z pode mě vysoukala. Než jsem stihl něco udělat už byla na nohou.

"Bello!" vykřikl jsem za ní, když se mi ztratila mezi ostatními.

Bezhlavě jsem se vrhl za ní. Vztekle jsem zavrčel, když se neopatrně protáhla přímo pod zubama navztekaného upíra, kterému chyběla celá paže. Stačilo mi ji vidět pár vteřin a už jsem měl chuť ji roztrhnout jako hada.

Doběhla až přímo k místu, kde stál osamoceně tak dvacetiletý upír s posměšným úšklebkem a sledoval provokativně Caria naproti sobě. Nemusel jsem se ani ptát, aby mi došlo, že je to Vasil. Ve tváři měl hrubé rysy a vysunutou spodní čelist. Musel být opravdu velmi starý.

Doběhl jsem Bellu a objal ji ochranitelsky kolem pasu. Naprosto mě ignorovala. Pohledem ulpěla na Cariovi a kývla na něj. Ten se usmál. V příštím okamžiku se vrhnul přímo na Vasila. Ten na chvíli ztuhl překvapením, že je Carius odolný jeho daru. Rychle se však vzpamatoval a začal zuřivý boj.

Bella se napnutě sledovala.

"Pokud zničí Vasila, tak už ostatní nebudou pokračovat," zašeptala ke mně, aniž by od nich odtrhla pohled.

Došlo mi proč všichni okolo přestávají bojovat a sledují jen ty dva. Bylo to velmi vyrovnané. Postupně však začal získávat navrch Carius. Chladnokrevně mu zasazoval jednu ránu za druhou. Vasilovo tělo nemělo šanci se ani zhojit. Zacelování ho jen vysilovalo a jemu docházely síly. Ozvalo se vzteklé zavrčení a v následujícím okamžiku na zem dopadlo tělo a oddělená hlava.

Bella měla pravdu. Boj přestával i ve zbytku davu a několik upírů zmizelo v lesním porostu za zdí. Ostatní, kteří neměli to štěstí uniknout, skončili rozervaní na cucky a v plamenech. Netrvalo to ani hodinu, aby se zničily veškeré pozůstatky boje a všichni se začali rozcházet.

Stále jsem si tiskl Bellu zády k sobě v pevném objetí. Nehýbala se ani nic neříkala.

"Edwarde!" ozval se kousek ode mě Esmin hlas. Otočil jsem se na ni. Společně s ní ke mě běžela i Alice a Carlisle. S překvapeným pohledem se zastavili a zůstali hledět na Bellu. Měla složené ruce a sledovala zem kousek před sebou, vlasy jí spadaly do tváře. Nepoznali ji.

Vedle nich se přiřítil Jasper a Emmett držící Rosalii za ruku. Sledovali mě trochu zmateně, než jim to podle mého výrazu došlo.

"Bello?" zašeptala Esme.

Bella zvedla hlavu a podívala se přímo na ně. Neviděl jsem jí do tváře, ale z myšlenek ostatních jsem viděl její krásný obličej a drobné vrásky brázdící její čelo. Nevěděl jsem co si o tom myslet. Rosalii však zaujalo něco jiného.

"Tak teď už ti odbarvit nepůjdou," sjela pohledem její kaštanově hnědou hřívu.

"Budu si muset zvyknout," přikývla.

Měla zvláštní náladu. Chtěl jsem zjistit, co se děje, ale ne tady. Stačil jsem však jen otevřít pusu.

"Bello!" proťal okolí panovačný hlas.

Ohlédl jsem se na Caria, která se otočil a zamířil do paláce očekávaje, že ho bude následovat. Což také udělala. Uhnula pohledem z mé rodiny a vytrhla se mi z náručí. Sledoval jsem, jak zase odchází pryč ode mě. Tentokrát jsem to však nechtěl vzdát tak snadno. Rozběhl jsem se za ní.

Šli přímo do sálu za Marcusem a Arem. Téměř jsem je dohnal, když mi na rameni přistála těžká ruka, která mi zabránila pokračovat dál. Vzhlédl jsem na Felixe.

"Teď dovnitř nikdo nesmí."

Chtěl jsem se mu vytrhnout, ale nešlo to. Jeho stisk byl neoblomný. Zavrčel jsem a vrátil se. V chodbě už na mě čekali ostatní s napjatým výrazem ve tváři.

"Nechtějí mě za ní pustit," procedil jsem mezi zuby.

"Tak na to bych se podíval!"

Emmett si to vykročil chodbou a já se vydal za ním. Dost by mě zajímal takový střet Felixe s Emmettem, ale pro teď by mi stačilo se prosmýknout kolem nich k sálu.

"Stůj Emmette, podle mě mají teď na práci mnohem závažnější téma než nás. Jen bychom je rozčílili."

Emmett se zastavil na místě a já to do něj tvrdě napálil. Naštvaně jsem se podíval nejprve na něj, protože mi v hlavě pobíhaly bílé myšky se zvonečky a pak na Carlisla, jelikož měl zase pravdu.

Podrážděně jsem následoval ostatní k našim pokojům. Nechtěl jsem znovu čekat, zvláště když jsem ji měl tak blízko.

<< Doktor v bitce Shrnutí Budu tě přesvědčovat klidně celá léta >>

 

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bez volby 19. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře