Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bello, za vše může Tanya! 7. kapitola

22.01.2011 (22:00) • cullenlovers • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 2299×

Ráno jsem se probudila uložená v posteli. Byla jsem převlečená do pyžama a přikrytá peřinou. Vedle mojí hlavy, na polštáři, byl lístek, na kterém byl napsán vzkaz: Děkuji Ti za překrásnou noc, až se vzbudíš, přijď za mnou do kuchyně, s láskou Damon.
Vyjeveně jsem zírala na vzkaz a nemohla jsem tomu uvěřit. Za co mi proboha děkuje? Snad se mezi námi nic nestalo. Vždyť ho vůbec neznám! Samozřejmě byl nádherný, ale to byli všichni upíři. Přeci jsem nemohla podvést Edwarda! Pár minut jsem jen tak seděla v posteli a přemýšlela, co mám dělat. Nakonec jsem se rozhodla, že to už nemůžu dál odkládat a vstala jsem z postele. Šla jsem nejdřív do koupelny a opláchla si obličej. Potom jsem si ve skříni našla nějaké džíny a zelené tílko. Vlasy jsem sepnula do drdolu a šla jsem dolů. Na schodech jsem se na chvíli pozastavila a přemýšlela jsem, jak se vlastně chovat. Nikdy jsem nic podobného neudělala a doufám, že už ani neudělám. Došla jsem do kuchyně a tam stál Damon a v ruce držel hrnek s kafem. Když mě spatřil, usmál se a dal mi pusu na tvář. Já byla v šoku. Copak jsem se s ním vážně vyspala?
„Bello, zlato, jak si se vyspala?“ ptal se.
„Já... no... ehm... Damone? Co se včera v noci stalo?“ řekla jsem.
„Co bys tak řekla? Byla to nádherná noc, nemyslíš?“ řekl, ale přitom mu cukaly koutky.
„No, zajímalo by mě, jestli jsme spolu to... no však víš... spali jsme spolu?“ ptala jsem se.
Damon najednou propukl v strašný smích. Smál se asi pět minut, až jsem si začínala myslet, že se udusí. Ještěže je to upír.
„Bello, ty jsi mi vážně věřila? Vždyť mě vůbec neznáš! Samozřejmě kdybys o to opravdu měla zájem, já bych si dal říct!“ přistoupil ke mně, pohladil mně po vlasech a přitom se pořád trochu smál.
„Damone! Ty idiote! Co si to dovoluješ! Ty jsi takovej arogantní blb, že to svět neviděl. Já bych se s tebou nikdy, rozumíš, nikdy nevyspala!“ řvala jsem na něj.
Měla jsem chuť mu vlepit facku, ale bála jsem se, že bych si třeba zlomila ruku. Damon si z mých výčitek nic nedělal a ještě se mi smál. Já se radši otočila a šla ven. Seděla jsem na verandě, když jsem uslyšela, že přijelo auto. Šla jsem se podívat, kdo to je. Byl to Jasper, tentokrát bez Alice.
„Ahoj Bello, tak jak si se vyspala?“ ptal se.
„Čau Jaspere, můžeš mi laskavě vysvětlit, proč byl u mě Damon přes noc?“ hysterčila jsem.
„Promiň Bello, ale Damon tady ve městě nemá dům a u nás být nemohl kvůli Emmettovi. Damon se totiž trochu líbí Rosalie a to Emmett nepřekousne, takže u nás prý není výtaný. Chtěl jsem ti to říct, a zároveň tě varovat, Damon rád dělá vtípky na účet druhých. Víš, on moc nerespektuje lidský život, ale zároveň má moc dobré srdce. Když jsem ti to šel do koupelny říct, cítil jsem tvé emoce a málem mě to roztrhlo. Takovou bolest jsem nikdy necítil. Teď už chápu, co cítíš k Edwardovi. Myslel jsem, že takové množství lásky člověk cítít nemůže, ale spletl jsem se. Omlouvám se!“ zakončil Jasper.
„No, Jaspere, to nevadí. Taky se omlouvám, že jsem na tebe tak vyjela!“ řekla jsem.
„Nic si z toho nedělej. Takže můžeme začít s tréninkem?“ zeptal se.
„Jasně! Jdeme na to!“ prohlásila jsem.
Takhle to šlo příštích pár týdnů pořád dokola. Jednoho dne jsem spustila štít, a potom to šlo jako po másle. Ovládání toho štítu mi sice dělalo problémy, ale i to jsem se časem naučila.
Přes den jsem se cítila dobře, pracovala jsem na štítu a snažila jsem se ignorovat Damona. Pořád si ze mě dělal srandu a já se začínala divit, proč jsem z něj první den, co jsem ho viděla, byla tak hotová. Jasně, párkrát projevil i svou dobrou stránku, ale jinak to byl tupec. Vždycky jednou za týden zmizel do nemocnice pro lidskou krev, protože tu zvířecí odmítal. Párkrát se pokoušel zlomit i Jaspera, ale ten odolal. To mě na Damonovi štvalo nejvíc. To, jak nerespektoval Jasperovi návyky. Alice Damona přímo nenáviděla, asi kvůli tomu pokoušení Jaspera, takže se našich tréninků většinou nezúčastňovala.
Ale když nastala noc, byla jsem sama. Vždycky na mě dopadl ten strašný smutek kvůli Edwardovi a já se uzavírala do sebe. Damon chodil většinou do různých barů nebo striptérským klubů, za co jsem byla vděčná, protože jakmile jsem s ním byla sama, pořád se o něco pokoušel, dělal si ze mě srandu, nebo mě prostě nějakým způsobem štval. Jenom párkrák mě viděl v tom mém smutku a snažil se mi pomoct. Chtěl mě různě rozveselovat, čímž mi trochu připomínal Emmetta. Tancoval, zpíval, dokonce i recitoval a jednou zkoušel i vařit. To ovšem nedopadlo moc dobře, protože to, co v hrnci kuchtil, chytlo, a já měla po hrnci. Ještě jsem musela ten oheň uhasit, protože upír a oheň nejsou nejlepší kombinace. Když se takhle choval, měla jsem ho i ráda, ale vždycky to přes den zase pokazil. Jednou si dokonce pozval pár prostitutek ke mně domů, ale to jsem vybuchla vztekem. Máchla jsem rukama a praskly všechny skleněné věci v pokoji. Damon z toho měl docela nahnáno a radši už to víckrát nezkoušel. No jo, jak jsem říkala, naučila jsem se používat štít, a to i ten fyzický. Ten fungoval tak, že jsem prostě mohla ovládat vším okolo sebe. Například jsem mohla věci nechat levitovat, rozsvítit světla a podobně. Podle Jaspera moje moc neměla hranice, ale raději jsem toho moc nezneužívala. Párkrát jsem dokonce nechala Damona chvíli jen tak létat vzduchem. Ze začátku se mu to líbilo, ale potom ho to pěkně štvalo, což se zase líbilo mně, a tak tam zůstal pár hodin.
Tahle se to pořád opakovalo. Já se furt zdokonalovala a Jasper byl spokojený. Ale jednou Jasper přišel s dost špatnou náladou.
Zavolal si mě a Damona a řekl: „No, řeknu to jednoduše, máme problém. Tanya ukecala Edwarda a příští týden se stěhujou někam do New Yorku. Takže pokud ho chceme zachránit, musíme to provést do příštího pátku!“
„Cože! No... to... dobře. Takže je to tady!“ řekla jsem nejistě.
„No konečně, už jsem se začínal nudit. Takže tam vletíme, zabijeme jednu poběhlici, vezmeme toho týpka tady pro naši malou Bellu a bude to,“ řekl Damon.
„To je další problém, nevíme, kam jít. U nás v domě to udělat nemůžeme, protože by to bylo nebezpečné pro ostatní a mohli by to zjistit sousedi, takže musíme jít jinam. Proto musíme nějakým způsobem zjistit, kdy a kde budou a tam uskutečnit náš plán,“ řekl.
„Jasně a proč to nezjistíš ty?“ zeptal se Damon.
„Protože Tanya Edwardovi namluvila, že je naše rodina špatná nebo co, takže s náma oba nemluví, proto to nemůžu zjistit!“ řekl.
„No a jak to teda uděláme?“ zeptala jsem se.
„Já mám nápad!“ řekl s úsměvem Damon.
Ježiši... to bylo jediné, na co jsem dokázala myslet. To zase bude!
„Já s Bellou půjdeme k vám domů a budeme dělat, že jsme pár. Prostě budeme vypadat, jako dokonalost sama. No a potom pozveme ty dvě hrdličky na dvojitý rande se mnou a Bellou!“ řekl.
„No to určitě! Na to nám zaručeně skočí!“ řekla jsem.
„Počkej Bello, já myslím, že je to docela dobrý nápad!“ přerušil mě Jasper.
„Vidíš, zlato? Je to dobrej nápad. Hele, pro toho tvýho frajera to přeci uděláš, ne?“ posmíval se Damon.
„No tak dobře!“ uznala jsem.
Co jinýho mi asi tak zbývalo! Jinej plán jsem neměla a Jasper taky ne, takže to je jediný řešení. Ach jo, to bude hrůza.
„Super, takže zítra vyrážíme! Doufám, že si vezmeš něco víc sexy než je tohle, aby to pro mě nebylo tak těžký!“ řekl.
„Trhni si Damone! Du spát, zítra nazdar!“ řekla jsem.
„Dobře se vyspi, zlato!“ dodal Damon.
Ježiši! To zítra bude den! Ach jo. Já asi umřu!

Když jsem ráno otevřela oči, hned jsem spatřila Damona. Ležel vedle mě na zádech, s rukama za hlavou, a díval se do prázdna.
„Víš, přemýšlel jsem. Jestli se ti opravdu tak protiví předstírat, že jsme pár, nemusíš to dělat!“ řekl po chvíli.
Abych pravdu řekla, nerozuměla jsem tomu. Včera se choval jako blb a dneska je milej? Tyhle jeho změny nálad tak nesnáším. Ale bylo to od něj hezké, nemyslíte? Někdy je tak ohleduplný, až mi trošičku připomíná Edwarda.
„Ne, nevadí mi to Damone, taky jsem přemýšlela a jestli to Edwardovi pomůže, udělám to ráda. Nakonec by to mohla být i docela sranda!“ řekla jsem s úsměvem na tváři.
„To máš pravdu, děkuju. Tak šup, šup! Musíme vyrazit! Jdi si obléct můj dárek!“ řekl.
„Dárek?“ ptala jsem se.
„No, včera jsem byl nakupovat a tohle mi padlo do oka, mohlo by ti to slušet, takže si to prosím obleč. Sejdeme se dole!“ řekl zvesela, upíří rychlostí vyskočil z postele, dal mi pusu na tvář a zmizel.
„Damone? Jestli to bude nějaký sexy prádýlko, tak tě asi zabiju!“ křičela jsem za ním.
Už jsem jenom slyšela, jak se směje a začala jsem se bát. Překvapení jsem nikdy nemusela, ale teď jsem byla i trochu zvědavá. Šla jsem do koupelny a viděla jsem strašně krásné šaty. Nevypadaly ani příliš elegantně, formálně, ale ani jednoduše. Byli to černé šaty s tříčtvrtečními rukávy a délce ke kolenům. Celé šaty byly poseté malými barevnými žirafami s velkými očky. Prostě úžasné, byly tak vtipné! Najednou jsem měla Damona o něco radši. Rychle jsem si je oblékla, obula si jednoduché černé Conversky, vlasy jsem jenom trochu načechrala gelem a oči přejela tužkou a řasenkou. Když jsem scházela ze schodů, Damon trochu pootevřel pusu v údivu, ale hned se vzpamatoval a asi doufal, že jsem to neviděla. Já se tomu musela zasmát. Poděkovala jsem mu za šaty a on jen dodal, že měl vybrat kratší. Nechápala jsem, kde bere ten humor, ale byla jsem ráda.
Myslela jsem, že ke Cullenům pojedeme mým starým autíčkem, ale asi jsem se spletla. Před domem stálo krásné, velké, bílé auto. Takové jsem si vždycky přála, ale nikdy jsem na něj neměla.
„Hezký, co?“ chlubil se Damon.
„To jo, nekompenzuješ si tím něco?“ zeptala jsem se posměšně, podívala jsem se jakoby dolů a Damon hned pochopil.
„Ty jsi zase vtipná, já si nic kompenzovat nemusím. Jenže ty jsi tak hloupá, že to asi nikdy nepoznáš!“ odbyl mě.
Já se zase rozesmála na celé kolo. Damon na mě chvíli zíral, ale za chvíli se smál taky. Málem mi tekly slzy, ale naštěstí mi Damon připoměl, že už musíme jet. Cestou se mě Damon snažil rozptýlit a docela se mu to dařilo. Pořád mi vykládal nějáké vtipné historky a podobně. Když jsme dojeli na místo, cítila jsem, jak se mi zrychlil dech. Damon si toho asi taky všiml, protože se smál. Vystoupili jsme z auta a šli před dům. Já se zastavila a doufala jsem, že si to třeba Damon rozmyslí, ale nevypadal na to.
Propletl naše prsty a řekl: „Můžeme?“
„Jo!“ špitla jsem a udělala krok k Edwardovi.