Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bello, sakra bojuj! 9. kapitola

Za pár hodin jsem se probrala a ucítila Jakovy hořící ruce na svém vystouplém bříšku. Oči se mi zalily slzami a já jsem si přála, aby tenhle okamžik nikdy neskončil. Ostatně, jako všechny chvíle strávené s Jakem.

Netrvalo moc dlouhou chvíli a Jake si všiml, že jsem vzhůru a pomalu se sunul se svými rty na můj obličej a políbil mě.

„Dobré ránko.“ Pověděl medovým hlasem a usmíval se na mě. Z okna na něj dopadaly sluneční paprsky a vypadal nádherněji než normálně, jestli to bylo vůbec možné. Vypadal jako anděl s úkolem chránit mě a naše dítě.

„Ahoj.“ Odpověděla jsem mu ochraptěle a následně mě políbil.

„Co by sis dala, Princezno?“ Řekl něžně a já málem roztála.

„Tebe.“ Řekla jsem a políbila jsem ho na krk a postupně se posouvala níž. Jake mě přerušil svým smíchem. Nechápavě jsem se na něj podívala a on se začal smát ještě víc.

„Lásko, já myslel k jídlu.“ V ten okamžik jsem se začala smát taky.

„Nemám tušení. Co máme?“ Neměla jsem vůbec ponětí o stavu naší ledničky.

„Cokoliv si budeš přát. Včera jsem byl nakoupit.“ Neměla jsem slov, jen jsem ho políbila.

„Asi bych si dala… omeletu?“ Nechtěla jsem si říkat o něco složitého. Nemohla jsem riskovat zdraví kuchyně. Jake vstal z postele a oblékl si alespoň trenýrky. Potom se ke mně nahnul a políbil mě na rty a následně se vydal do kuchyně připravit moji snídani. Já zůstala v posteli a vstřebávala události posledních dnů. Čekám dítě s Jacobem a oba se na něj těšíme. Já budu matka. S tímhle slovem jsem si vzpomněla na svou mámu, René. Ta bude vyvádět, ale jak jí to mám říct? Po telefonu to asi moc nepůjde a do letadla znovu nenasednu. Jaké je tedy východisko? Musím nějak mámu přimět, aby přijela sem. To nebude těžké, ale zatím je na to ještě čas. I když, čím dříve, tím lépe.

Z mých úvah mě vytrhlo až zavolání na snídani. Poslušně jsem došla do kuchyně a sedla si. Jake přede mě předložil talíř plný vajíček a já se na něj nevěřícně podívala.

„Tohle mám všechno sníst?“ A dala jsem důraz na slovo všechno. To snad nemyslí vážně? Je toho víc než pro celou armádu.

„Budeš muset, jíš teď za dva.“ Řekl a sladce se na mě usmál a pohladil po bříšku.

„Tak jo, no. A mimochodem, Jaku, kdy to řekneme Billymu?“ zeptala jsem se. Bylo docela na čase, protože na mě to těhotenství začínalo být docela znát. Bylo by nefér, kdyby mě takhle potkal.

„No, co třeba tenhle víkend? V sobotu?“ Řekl s určitou nejistotou a já jsem ho pohladila po hřbetu ruky.

„Neboj, to bude v pohodě. Bude šťastný.“ Řekla jsem a snažila se na své tváři vykouzlit co nejvíc povzbuzující úsměv. Naštěstí Jake můj záměr pochopil a políbil mě. V ten moment se ozval můj žaludek a já musela honem rychle něco sníst. Jake usedl na židli vedle mě a dal se taky do jídla. Můj žaludek byl jako bezedný, nemohla jsem se zasytit. Ještě před chvilinkou jsem neměla vůbec hlad a teď? Docela mi to přišlo k smíchu. Ty se mnou děláš ale věci, potvůrko, promluvila jsem v duchu ke svému lůnu a pohladila ho. Byl to krásný pocit.

Konec týdne se rychle blížil a já byla čím dál tím víc nervóznější. Snažila jsem se na sobě nenechat nic znát. Sice jsem nepochybovala o Billyho nadšení, ale přesto. Ještě bych málem zapomněla na René, jí to budu muset taky nějak šetrně oznámit. Rozhodla jsem se, že ji nejdříve zavolám a pozvu ji na pár dnů k nám do Forks. Popadla jsem telefon a vytočila velmi dobře známé číslo.

Po pár zazvoněních mi to vzala a ozvalo se ochraptělé „Haló?“ Do háje! Časový posun.

„Ahoj mami, tady Bella.“ Téměř jsem to do toho telefonu zakřičela. Byla jsem strašně ráda, že ji slyším. Co ráda? Šťastná! Moje milovaná máma.

„Bello? Bello! Jak se ti daří?“ Zaječela, až jsem musela dát telefon dál od ucha. Proč mě to ještě překvapuje? Tohle je celá ona, impulzivní a ztřeštěná.

„Já se mám skvěle, moc mi chybíš. Nechceš přiletět na pár dní?“ Snažila jsem se o bezstarostný tón, ale já lhát nikdy neuměla. Snad nic nepoznala.

„Zlato, přijedu strašně ráda. Zrovna je Phil někde na soustředění a vrátí se až za čtrnáct dní.“ Oznámila mi s pravou nefalšovanou radostí v hlase. Bezpochyby radostí, že spolu strávíme nějaký čas.

„Už se na tebe těším, kdy myslíš, že přiletíš?“ Zeptala jsem se. Přeci jenom jsem potřebovala čas se nějak připravit.

„Budu se snažit co nejdřív. Doufám, že do dvou dnů to stihnu. Počkej, něco se děje?“ znejistila máma najednou.

„Mami, neboj. Zvu tě jen tak, nic v tom nehledej.“ Jasně, nic v tom nehledej, jenom budeš babička. To je přeci super ne? Ve čtyřiceti letech. Kdo by si to nepřál?

„Tak jo. Až budu v letadle, zavolám.“ Takže s tím ani počítat nemusím. Nikdy mi nezavolala dopředu. Prostě se tady zjeví ve dveřích.

„Okej, zatím.“

„Pá, Belli.“ A zavěsila. Tak super, úkol číslo jedna splněn. Zítra přijde další. Billy.

Ráno jsem se probudila kolem pěti a nemohla jsem znova usnout. Opatrně jsem vylezla z postele a zamířila do koupelny. Jake naštěstí tvrdě spal, tudíž ho nemohl vzbudit ani zvuk puštěné sprchy. Snažila jsem se dát trochu dohromady, alespoň aby se mě nikdo nelekl. Oblékla jsem si nějaké volné kalhoty, protože džíny mi byly všechny malé. Musím někdy vyjet na nákupy. Při téhle myšlence jsem si vzpomněla na svou nejlepší upírskou kamarádku, ztřeštěnou Alici. Jak moc mi chybí. Někdy jí musím zase zavolat. Po všech se mi stýská. Hlavně po Edwardovi. Jak se asi má? Začal už žít svůj vlastní život po boku nějaké vysoké blondýnky? Doufám, že ano.

Pomalu jsem otvírala dveře z koupelny a snažila se dělat co nejmenší rámus. Jenže Jake byl už vzhůru. Ležel na posteli a díval se na mě láskyplným pohledem. On věděl, jaký má na mě jeho zářivý úsměv účinky. Málem se mi podlomila kolena, ale včas jsem se chytla za kliku. V ten moment ke mně přispěchal Jake a vedl mě jako maroda do postele. Já se z těch hormonů snad zblázním. To se na mě už nemůže ani usmát?

„Lásko, tohle mi víckrát nedělej!“ řekl a zahleděl se mi hluboko do očí, jako by mě hypnotizoval. Nešlo jinak než souhlasit. V ten moment jeho výraz zjihl a jeho rty se přitiskly tím nejjemnějším způsobem na ty mé. Hormony zapracovaly a já měla neochvějnou chuť okusit Jakovo tělo. Svoje ruce jsem mu zapletla do vlasů. Skoro násilím jsem se z něj snažila sundat přebytečné tričko, ale byla jsem příliš neohrabaná. Naštěstí mi pomohl a já se mohla mazlit s jeho vypracovanou hrudí. Za několik málo okamžiků jsme na sobě neměli vůbec nic, tudíž jsme neměli žádnou překážku před naší vášní.

Posbírali jsme si oblečení a vzali jsme si ho na sebe. Ruku v ruce jsme došli do kuchyně, kde jsme si dali snídani. Sice jsem díky nervozitě neměla moc hlad, ale Jake mě donutil něco sníst kvůli našemu prckovi. To jsem už nemohla protestovat. Za pár minutek jsme oba nasedli do rabbita a jeli do rezervace, do Jakova rodného domu. K Billymu.