Tak tu máte pátou kapitolu. Padá na mě depka a mám obrovskou chuť s touhle povídkou seknout. Napište mi do komentářů, jestli má vůbec cenu pokračovat...
26.11.2009 (19:45) • KaculKaB • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2518×
5. Kapitola
„Edwarde, nedělej to! Prosím! Ne kvůli mně!“ řekla jsem se slzami v očích.
„Jak můžu žít bez tebe?“ řekl zmučeným hlasem.
„Ty můžeš! Promiň mi to! Chovala jsem se jako husa! Prosím, ne kvůli mně!“ už jsem na něj začala hystericky křičet.
„Bello, uklidni se. Já to musím udělat. Na tomhle světě mě nic nedrží.“ Řekl a udělal další krok ke dveřím, ale já si stoupla před něj a zabránila mu v dalším kroku.
„A co Carlisle? Esme, Emmet, Alice a ostatní? Na ty se jednoduše vykašleš? To ti nedovolím!“ a snažila jsem se dotáhnout ho k autu. Věděla jsem, že svojí ubohou lidskou silou nic nezmůžu, ale přesto jsem se o to pokusila.
„Bello! Nech mě to udělat! Moje existence už nemá význam.“ Řekl a vysmekl se mi. Jak to jenom může říct? Copak mu nezáleží na ostatních?
„Tak to ti ani náhodou nedovolím! Pamatuješ si, jak ses se mnou rozešel v tom lese? Bylo to pro moje dobro a tohle je zase pro tvoje dobro. Jenom bychom se oba trápili.“ Snažila jsem se ho přesvědčit. Pořád mi nevěří. Jak by taky mohl? Po tom, co jsem mu provedla?
„Edwarde, ty můžeš žít dál i beze mě! Znova se zamiluješ, já se taky zamilovala. Není to nemožné.“ Nic mi neodpověděl, jen mírně přikývnul. Ještě sice nemám vyhráno, ale z nejhoršího jsme venku.
„Teďka prosím já tebe o odpuštění. Promiň mi to! Já jsem se chovala jako husa, možná ještě hůř. Kdybych se mohla vrátit v čase, udělám to.“ Hlas se mi lámal každou chvilku, ale tohle jsem potřebovala říct. Když jsem to konečně dořekla, podívala jsem se do jeho očí a byla v nich láska. Láska ke mně. Láska, která už není opětovaná. Jak moc bych si přála, aby se poslední dva roky vůbec nestaly. Jak moc jsem si přála, abych tuto bytost milovala jako tenkrát. Nešlo to, moje srdce protestovalo.
„Tobě ani není co odpouštět. Koledoval jsem si o to. Opustil jsem tě a to byla největší chyba mé existence. Nikdy si to neodpustím.“ Jakmile tohle dořekl, padla jsem mu kolem krku a byla jsem ráda, že po mně nezůstala taková spoušť. Neunesla bych, kdyby kvůli mně zemřel muž, kterého jsem tolik milovala.
„Děkuju! Děkuju ti, Edwarde! “
Když jsme přiletěli na letiště v Seattlu, Edward mi slíbil, že bude žít dál beze mě. Při loučení jsme se objali a políbili na tvář a já mu poděkovala za všechno, co jsme spolu prožili. Také mi slíbil, že mi bude volat. Myslela jsem si, že to bylo naposledy, co jsem viděla někoho ze „studených“. Na letišti jsem si vzala taxík a jela domů, do Forks. Tam mě však čekal další úkol.
Usmířit se s Jakem. Usoudila jsem, že bude nejlepší mu nejdříve zavolat.
„Prosím Blackovi.“ Řekl Billy do sluchátka nervózně.
„Dobrý den Billy, tady Bella. Je doma Jake?“
„Ehm, zrovna někam šel s kamarády a nevím, kdy se vrátí. Mám mu něco vyřídit?“ řekl nerozhodným a překvapeným hlasem a já věděla, že lže. Jenom hledal výmluvu, aby se mnou Jake nemusel mluvit.
„Ne, to snad ani není třeba. Děkuju a nashledanou.“ Rozloučila jsem se poraženecky.
„Nashledanou.“ A položili jsme oba sluchátko a já se v ten moment sesunula k zemi a objala si kolena. Vzlyky ovládaly celé mé tělo. Nemělo cenu vzdorovat. Nemohla jsem pořádně uvěřit, že je konec. Konec mě a Jacoba. Konec naší lásky. Nikdy se nedozví, že ho miluju. Z mého srdce zbyly opět cáry a já neměla lepidlo. Přežívala jsem ode dne ke dni. Ještě párkrát jsem volala Jakovi domů, ale pro jistou, to už vůbec nebrali. Týdny plynuly a já byla zoufalá. Chyběl mi.
Párkrát jsme si zavolali s Edwardem. On i celá jeho rodina se přestěhovali do Evropy, konkrétně do Švédska. Prý narazili na vegetariánské upíry. Povídal mi o všem a já byla alespoň trošku šťastná. Edward už kvůli mně netrpí. Rose a Emmet se znovu vzali, Alice pracuje v módní firmě a Carlisle je primářem chirurgie ve městě Lulea. Esmé si nemohla vynachválit zařizování domů. Kdykoliv mi volal, tak se telefon posílal po celé jejich rodině. Strašně moc se mi po nich stýskalo, hlavně po Alici a Esmé. Naše hovory trvaly hodiny, nemohla jsem položit sluchátko. Vždycky ho musel položit někdo na druhé straně.
Uběhl asi měsíc, co jsem naposledy viděla Jaka. Rozhodla jsem se, že to takhle nenechám. Miluju ho a nechci ho ztratit. Udělám pro to cokoliv. V sobotu ráno, jsem se vydala do La Push. Cestu k Jakovu domu bych našla i poslepu. Dojela jsem před dům a srdce mi začalo tlouct na poplach. Byla jsem nervózní, ale nemusela jsem tam jít. Nechci, aby to takhle skončilo. Miluju ho. Tím jsem si byla už jistá. Došla jsem ke dveřím a zaklepala.
Autor: KaculKaB (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Bello, sakra bojuj! 5. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!