Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bello, sakra bojuj! 3. kapitola

23.11.2009 (15:30) • KaculKaB • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2861×

3. Kapitola

„Ááááá!“ vykřikla jsem.

„Ššššš, to je dobrý. Jsi v pořádku! Nechtěl jsem tě vylekat.“ konejšil mě andělský hlas.

„Co tady děláš?“ vypálila jsem ze sebe.

„Je mi strašně líto, co se stalo s Charliem.“ pověděl ke mně medovým hlasem a já pohlédla do jeho očí, které vypadaly jako roztavené zlato. Hypnotizovaly mě jako obvykle. Málem jsem už zapomněla, jak je dokonalý. Ty jeho oči, hlas, vlasy, jeho řeč, jako z jiné doby. Jeho studené, ale jemné a něžné polibky, jeho dotyky, při kterých jsem měla husí kůži nejen proto, že studil jako led. Jak jen mi tohle všechno chybělo! Ne, DOST! Musela jsem sklopit hlavu, jinak by to dopadlo špatně, moc špatně!

„Jo, to mě je to taky líto, ale ještě jsi mi neodpověděl na můj dotaz. Co tady chceš?“ zeptala jsem se tvrdě, ani nevím, kde se ve mně ta nepřátelskost vzala.

„Já… jsem tě… přišel požádat o odpuštění. Jsem strašný pitomec! To, jak jsem tě opustil v tom lese, byla nejhorší věc v mé existenci. Není dne, kdy bych si to nevyčítal! Chtěl jsem tě ochránit, to mě však neomlouvá. A ty dva roky, celé dva roky bez tebe, byla muka. Nepopírám, zasloužím si to, ale přesto, přišel jsem tě požádat o odpuštění. Bello, odpusť mi, prosím.“ Říkal to neuvěřitelně upřímně a já mu dokonce málem uvěřila. Proti své vůli jsem ucítila nátlak horkých slz, které jsem odmítala nechat přetéct ven. Teď to myslí vážně, ale co za chvíli? Moje já bylo na dvě části. Ta jedna byla přesvědčená pravdivostí jeho slov a připravená mu podlehnout – odpustit, avšak ta druhá polovička mé osobnosti byla stále ještě zraněná a bolavá a místo po odpuštění toužila po hodně ošklivé pomstě. Po krátké odmlce ze mě promluvila ta zraněná bolavá polovička

„Jo? A jak dlouho ti to vydrží? Den, dva? Rok? To bude výkon! Kde byla ta tvá nekonečná láska předchozí dva roky? Ovšem, ty jsi trpěl, ale co já? O mě tady vůbec nejde?!“ vypálila jsem ta slova a ani nad nimi nepřemýšlela. Ale všechno byla pravda, která vycházela přímo z mého rozpolceného já. V tom lese mi řekl, že mě nemiluje, tak co se v něm zlomilo?

„Belli, já tě miluji jako nikoho jiného za sto let své existence. Miluju tě, ty dva roky pro mě byla muka. Tisíckrát jsem se sem chtěl vrátit a odprosit tě na kolenou, ale jsem zbabělec a to mě příšerně ničilo. Jasper se mnou ani nevydržel být v jedné místnosti. Byla ze mě troska. V tenhle moment mě drží při životě jen možnost, že mi odpustíš. V tom lese jsem ti lhal! Miluju tě! “ Teple zlatýma očima se vpíjel do těch mých zalitých slzami a mluvil tak přesvědčivě, že jsem měla problémy nevrhnout se mu kolem krku a nezačít ho líbat.

„Myslíš vážně, co mi říkáš?“ pípla jsem se nevěřícně.

„Nikdy jsem nic nemyslel vážněji. Bello, já tě miluji! Odpustíš mi to někdy?“ ptal se opatrně a já ten jeho pohled nevydržela.

Slovní odpovědi se ode mě nedočkal, ani nemohl. Já ani nevěděla, jestli se mu dá odpustit. Mávnout rukou nad tou dobou, co jsem se utápěla v žalu a slzách. Nevím, co se to mnou stalo, ale najednou mi to bylo jedno. Všechno jsem odsunula stranou. Jen jsem ho políbila tak vášnivě, až se mi v hlavě zatemnilo a mozek mě přestal poslouchat. Prostě mě ovládl chtíč a touha, nic jiného. Než jsem si uvědomila, co dělám, ležela jsem pod ním a on mě drtil svými chladnými, ale i přesto něžnými a neodolatelnými polibky. Má mysl a tělo se nezmohly na protest a já jen mechanicky, ale velice vášnivě odpovídala na jeho polibky. Pomalu jsem čekala, kdy se ode mě odtrhne, tak, jako to dělal vždycky, když jsme se dostali dál, než byla určená hranice. On to však neudělal a musím se přiznat, že jsem byla ráda. Edward pokračoval dál a naše polibky prohluboval. Byla jsem neuvěřitelně dychtivá. Hrála jsem si při líbání s jeho vlasy a hladově hltala další jeho polibky.  Než jsem se stačila vzpamatovat, začal mi rozepínat košili, na můj vkus až příliš pomalu. Já udělala to samé. Nemohla jsem uvěřit, že je tu zase se mnou. Rukama jsem přejížděla po jeho nádherné, vypracované hrudi a začínalo mi být obrovské horko a jeho dotyk studil víc než kdy jindy. S dechem jsem přestávala stačit, a tak jsem se musela vymanit z jeho polibků. Ale i přesto neopustil svými rty mé tělo. Líbal mě všude. Začala jsem hlasitě oddechovat. Celý svět mi byl v té chvíli ukradený. Líbal mě na lícní kosti a směřoval dolů. Rty obkreslil lem mé podprsenky a začal mi ji rozepínat a sundávat. Já se nezmohla na nic, jen na velmi hlasité oddechy. Svými rty opět našel ty mé a líbal. Rukou si pohrával s mým prsem a já sáhla na jeho poklopec. Byl stejně vzrušený jako já a to mě pobavilo. Rozepínala jsem mu kalhoty a on zase ty mé. Po pár dalších polibcích jsem si uvědomila, že už na sobě nemáme ani kousek oblečení. Edward se mi podíval do očí a byla v nich otázka. „Bello“, promluvil tiše a bylo na něm vidět, jak se přemáhá, aby se na mě znova nevrhnul. Dával mi na vybranou, i když měl v obličeji napsané, že by ho moje odmítnutí zasáhlo. Usmála jsem se na něj a umlčela ho další sérií vroucích polibků. Tím posledním, čehož jsem si všimla, než se stal mojí součástí, byl jeho úsměv, jeho dokonalý pokřivený úsměv. Velice jemně se ve mně pohyboval a já byla blahem bez sebe. Sténala jsem já i on. Instinktivně jsem mu omotala nohy kolem těla a líbala ho na rtech. Blížil se můj vrchol a já poznala, že i Edwardův. Naposledy jsem slastně vydechla, a dokonce to nemělo daleko i ke křiku. Edward dosáhnul vrcholu vteřinu po mně. Ještě chvíli trvalo, než se mi dech vrátil k normálu. Lehl si těsně vedle mě a objal mi ramena.  Byla mi hrozná zima.

Proti své vůli jsem si začala uvědomovat, jak překrásné to bylo. Leželi jsme vedle sebe. Nazí. Já unavená a rozpolcená, on překvapený, potěšený a klidný. Přemýšlela jsem nad tím, co se právě stalo. Náhle jsem ucítila studené šimrání na břiše, uvědomila jsem si nejprve jeho polibky v pupíku, a potom jeho chladný dech.

“Nebudeš toho litovat, lásko.“ šeptal a začal mi znovu rejdit rty po nahém hrudníku. Pomalu jsem si začala uvědomovat, o čem to mluví.

„Bello, děkuju, že jsi mi odpustila. Nikdy jsem v to ani nedoufal… Strašně moc tě miluju. Jako nikoho a nic za celých sto let mé existence. To, co se před chvilkou stalo, bylo úžasné. Děkuji.“ říkal a já si pomalu začala uvědomovat, o čem to mluví. Proboha, co jsem to provedla? Já se s ním vyspala? Tohle bylo přeci moje první milování, mělo být s někým, koho miluju. Musela jsem zasáhnout, jinak se do toho zamotám víc, než bych chtěla. S překvapivou silou jsem ho odstrčila pryč z mých prsou a  přitáhla jsem si k tělu  přikrývku. Zřejmě mé počínání nechápal, takže jsem pro vysvětlení vychrlila.

„Ale já jsem ti neodpustila! Myslíš, že po tom, co se stalo za ty poslední dva roky, bych se k tobě vrátila?“ byla jsem ohromená svou rozhodností a razancí v hlase. Nemilovala jsem ho, to bylo více než jasné.

„Takže pro tebe to nic neznamenalo?“ ptal se nevěřícně.

„Ne. Pro tebe snad jo?“ opáčila jsem mu s nevěřícným pohledem.

„Ano, znamenalo to pro mě hodně! Belli, já tě miluji.“ Řekl a nebylo pochyb, že by to nemyslel vážně.

„Já tě taky milovala, ale tohle byla chyba! Nemělo se to nikdy stát. Promiň, ale už tě nechci nikdy vidět.“ litovala jsem všeho, co se před chvílí stalo. Nikdy jsem ani nepomyslela, že bych ublížila člověku, kterého jsem tak milovala.

Na odpověď se nezmohl. Jen se oblékl a upíří rychlostí utíkal pryč z domu. Byla už noc, takže si to mohl dovolit. Naposledy na mě pohlédl s obrovskou bolestí v obličeji. Bolestí, kterou jsem zavinila já. Nemohla jsem se na něj dívat, bolel mě samotný pohled na něj, otevíral mi mou starou známou díru v hrudi. Pak se otočil a já myslela, že ho už nikdy v životě neuvidím. Ještě chvíli jsem se za ním dívala, ale za chvilku mně dostihlo svědomí a já padla na postel a začala plakat. Dolehlo na mě vše, co se stalo s Edwardem i s tátou. Mohla jsem brečet pár minut, možná několik hodin. Hlava mě bolela jako po opici, ale přestat jsem nemohla. Ublížila jsem člověku, který pro mě tolik znamenal a znamená. Jak můžu být taková bestie? Co se to se mnou stalo? Já už nejsem ta samá Bella, co se nastěhovala do Forks před dva a půl roky. Moje úvahy byly přerušeny přicházejícím spánkem.

Předcozí Shrnutí Další

Autor: KaculKaB (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bello, sakra bojuj! 3. kapitola: