Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bello, sakra bojuj! 29. kapitola

06.03.2010 (11:30) • KaculKaB • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2081×

29. Kapitola

Otočili jsme se směrem k davu, který jásal a házel po nás rýži. Nejdříve ze všeho jsem došla k Billymu a vzala si od něj Lilian. Rozbouřený dav ji dokonale probudil a ona plakala, ale když jsem ji však vysvobodila z jeho spárů a uzamkla ve své náruči, přestala. Jen se na mě culila a cucala si ručičku.

Všichni se k nám nahrnuli a začali nám blahopřát. Od všech to znělo upřímně.

„Bello, gratuluju.“ Objala mě Angela. Šlo to těžko, já měla v náručí Lilli a ona zase velké bříško.

„Díky a mimochodem, já tobě taky.“ Usmála jsem se na ni a mé oči utkvěly na jejím budoucím pokladu. Pořád se dívala na moji malou. „Chceš si ji pochovat?“ optala jsem se po chvilince. Horoucným kýváním mi odpověděla. Jen jsem se tomu pousmála a podala jí svoji dokonalou, sladkou dcerušku do náruče. Byla nejistá, ale za chvilku už ji držela jako zkušená matka. Tahle role jí padne jako ulitá.

„Ta je tak nádherná, je ti hodně podobná.“

„Neřekla bych, spíš se podobá Jacobovi.“ Nesouhlasně zavrtěla hlavou a dál se věnovala malému, náramně společenskému tvorečkovi v jejím náručí. Moje dcerka se na Angelu andělsky usmívala a její ručičky zajímaly kamarádčiny kadeře. O Lilli bylo postaráno a já měla alespoň čas na takové ty tradice. Společně s Jakem jsme rozkrojili dort a vzájemně se nakrmili. Ještěže jsme už měli hotové svatební fotky, jinak by to dopadlo katastrofálně. Jake měl skoro na celé puse krém, ale mě šetřil kvůli make-upu.

Hostina se konala na té loučce. Nechápala jsem, jak to sem všechno dostali a jak to drží balanc, ale nehodlala jsem si dneska s ničím dělat starosti. Tohle je můj den a já si ho také náležitě užiji.

„Nyní vyhlašuji sólo pro ženicha a nevěstu,“ řekla do mikrofonu hlavní zpěvačka a parket se vylidnil. Tahle chvíle byla jen a jen naše, náš svatební tanec. Cítila jsem se vedle něj nepopsatelně krásně a šťastná… Nikdo mi ho nevezme, nikdo… O to se postarám.

Dívala jsem se na něj a v jeho láskyplném pohledu jsem poznala, že to cítí stejně. Opravdu se mi to všechno jen nezdá?

Toužila jsem po jeho těsném objetí a polibcích. Kašlala jsem na kroky, kašlala jsem na lidi kolem, je mi jedno, že se dívají. Ať všichni vidí, jak jsem konečně šťastná, neuvěřitelně šťastná. Konečně jsem jeho a on je jen můj.

Políbila jsem ho něžně a dlouze. V tom polibku bylo řečeno vše, nač slova?

Zpěvačka právě pěla slova lásky, která na nás přesně pasovala… Ať se stane cokoli, budu tě milovat až do své smrti.

Už jsme se jen pohupovali v objetí a on mě mačkal ve svém náručí, byla jsem nejšťastnější člověk na světě. Písnička pomalu končila, ale nás to nezajímalo. Začala hrát další a parket se začal plnit lidmi, přesto jsme byli my tím pravým středem vesmíru. Já, on a naše láska…

„Jde ti to,“ pošeptal mi Jake uznale do ucha.

„Tobě taky,“ opáčila jsem mu a políbila ho na tvář. Hlavou se odklonil a podíval se mi šibalsky do očí. Co má zase za lubem?

„Pamatuješ, cos mi slíbila?“

„Já toho naslibovala,“ odpověděla jsem vyhýbavě a dělala, že opravdu o ničem nevím, ale já to věděla přesně. Dnešní noc bude dokonalá.

„Nedělej se.“ No tak jo. Ujistila jsem ho vášnivým polibkem. Byla jsem na sebe pyšná. Dotáhla sem svůj ďábelský plán do konce. Ale on mi určitě poděkuje.

Za celou organizaci musím poděkovat opět Alici. Prý se nemusím o nic starat a dnešní večer bude pro mě překvapení. Nemám ráda překvapení, ale jak znám Alici, bude to stát za to.

Vlastně, skoro celou naši svatbu naplánovala a hradila. Nemohla jsem jí to nijak vymluvit, Alice si postavila hlavu. Stejně jsem moc dobře nechápala, proč to dělá, ale nechala jsem to být.

Jen asi pětinu platila máma. Phil se propracoval do první ligy a vydělává dost slušné peníze. Měli malý domek na pláži s nádherným výhledem. Máma mi poslala nějaké fotky. Už se strašně moc těším, až tam pojedeme. Lilli se tam bude líbit. Sluníčko, pláž, teplo…

Lilian bude přes noc u Billyho, moc se na ni těší. Pořád si stěžuje, že za ním nejezdíme a on vidí vnučku jen na svátky. To není pravda! Jezdíme za ním téměř každý víkend, tedy, ještě jsme tolik možností neměli, ale jezdíme za ním často.

Dále jsme beze slova pokračovali v tanci, ale najednou se na mě zase zadíval.

„Jsi šťastná?“ Tohle je celkem nesmyslný dotaz.

„Strašně, strašně moc. A vy pane Blacku?“ Mrkla jsem na něho očkem.

„Na výsostech, paní Blacková,“ odpověděl mi a znovu mě políbil. Mezitím se k nám na parket přidaly skoro všechny páry.

Najednou můj manžel (stále mi přišlo zvláštní, když jsem na tohle slovní spojení pomyslela), maličko ztuhnul. Než jsem se stačila zeptat, co se děje, ozval se přímo vedle nás něčí hlas.

„Smím prosit?“ otázal se Edward. Zdálo se mi to nebo se mému muži ježily vlasy na hlavě? Podívala jsem se na něj pohledem, který říkal, že nemusí žárlit. I přes Edwardovu přítomnost jsem ho políbila aspoň na tvář, on se přiměl k úsměvu. Polevil a šel si zatančit s Leou.

Edward mě zkušeně chytl a vedl. Umíval se. Čekala bych nějaký náznak smutku, ale asi se z toho už dostal.

„Ještě jsem neměl tu možnost ti pogratulovat,“ začal. Celkem rychle se se mnou zatočil, až se mi zamotala malinko hlava.

„To nevadí.“

„Alice je stejně úžasná,“ rozplývala jsem se nad jejími organizačními schopnostmi a smyslem pro dokonalost.

„To je,“ hlesl. Dále jsme se bavili o nějakých nedůležitých věcech. Bylo mi s ním fajn.

V ten moment jsem se podívala, kde je malá, a zůstala jsem jen zírat. Ne na naštvanou Rose sedící u stolu, ale na Emmetta, který tancoval s Lillinkou. Držel ji opatrně v náruči a jemně se s ní houpal do rytmu písničky. Ti dva si nějak moc padli do oka. On jí něco brebentil a ona se zase jenom smála. Pozastavila jsem se nad tím, jak si rozumí. S nimi bude ještě hodně srandy, pomyslela jsem si a dál se věnovala tanci.

Musela jsem na parketě strávit strašně dlouhou dobu. Tančila jsem se všemi, kromě Billyho. Nejhorší to bylo se Sethem, ten mi pošlapal dokonale nohy. Pokaždé nahodil pohled ublíženého štěněte a já mu nemohla nic zazlívat, sama jsem nebyla o moc lepší.

Nohy jsem už skoro necítila. Musela jsem si sednout a chvilku odpočívat. Jacob si sedl vedle mě a vzal mě za ruku.

„Chceš už jet?“ optal se a mrknul okem. Jen jsem mu kývla na souhlas a oba jsme vstali. Cestou jsem si všimla Alicina pohledu. Usmívala se. Ona to nějak zařídí.

Jake mě táhnul směrem k lesu. Šli jsme kousek do lesa a na nějaké větší pěšině stálo auto. Oba jsme do něj nasedli a vyjeli. Očividně Jacob věděl, kam jedeme. Zase jenom pro mě to bylo překvapení. Jel na můj vkus pomalu, ale nic jsem nenamítala. Snad každou minutu se po mně podíval a usmál se.

„Radši řiď,“ řekla jsem a jeho hlavu otočila k přednímu sklu. To už jsem před námi viděla hotel. Samozřejmě luxusní.

Jake zastavil před vchodem a poslíčkovi dal klíče. Měřil si ho nedůvěřivým pohledem, ale nakonec mu ty klíčky dal do ruky a z kufru vzal nějakou tašku. Došli jsme do recepce, kde nám dali klíčky od pokoje, a nějaký zaměstnanec se nás ujal a dovedl do pokoje. Nejluxusnější a zároveň nejdražší apartmá v hotelu, jak jinak.

Poslíček už byl na odchodu, ale přede dveřmi se zastavil. Jake se na něj nejdříve nechápavě podíval, ale potom pochopil. Rozmrzele vytáhl z kapsy zavazadla nějaký ten dolar a dal mu ho. Určitě to nebylo moc, ale poslíček spokojeně odešel.

Jake se na mě otočil a už mě chtěl začít líbat, ale bůhvíproč mě přepadla zvědavost, co nám Alice zabalila. Klekla jsem si na zem a podívala se na obsah. Jakmile jsem uviděla ty krajky a malé kousky hedvábné látky okamžitě jsem zavřela tašku a pevně zadělala zipem.

„Co blázníš?“

„Říkej si co chceš, ale tohle si na sebe nevezmu!“ opáčila jsem mu celkem tvrdě a založila si ruce na prsou. Sakra! Co to dělám? Tohle má být dokonalá noc a já se s ním tady hádám? To ne!

„Jaku, promiň, tak jsem to nemyslela,“ omlouvala jsem se mu. Jen se na mě pobaveně díval a smál se. Ukázal mi své bělostné zuby a pohladil mě po tváři. Jemně přejel po mé vrásce na čele.

„Nečerti se hnedka, mně je úplně jedno, co máš na sobě, stejně to za chvilku bude dole,“ pošeptal mi do ucha. Rty zavadil o můj boltec a já se zachvěla. Jake se mému chování jen zasmál a začal mě líbat na rtech. Hrál si se mnou. Jen letmo se svými rty dotýkal těch mých. Své ruce jsem mu sepnula za krkem a on mě držel za boky. Mírně jsme se vlnili do rytmu neslyšitelné melodie našich srdcí.

„Jsi nádherná,“ řekl, když se odlepil od mých rtů. Políbil mě na levou stranu krku. Slastně jsem vydechla. „Jsi nemotorná,“ pověděl a políbil mě pro změnu na pravou stranu krku. „A já tě miluju,“ dodal nakonec a políbil mě na rty. Už nebyl tak ostýchavý, ale měl všechno plně pod kontrolou. Celou mě ovládal.

Po straně mi rozepnul zip od šatů a nechal je spadnout dolů. Nezůstávala jsem pozadu a věnovala se jeho přebytečnému oblečení. Navzájem jsme se hladili a dodávali téhle chvíli ještě víc na dokonalosti.

Leželi jsme nazí na posteli a dívali se navzájem do očí. Proplétali jsme ruce a culili se na sebe. Nikam jsme nespěchali. Proč také?

„Paní Blacková?“

„Pane Blacku,“ odpověděla jsem mu a on to pochopil. Byl to signál pro naše těla a plamen touhy. Navzájem jsme se oddali vášni a chtíči tak dlouho potlačovaném. Bylo to nezapomenutelné. Chvíle, kterou mi nikdy a nikdo nedokáže vymazat z paměti.

Nevím, jak je to možné, ale tenkrát se naše láska ještě více prohloubila a upevnila...

Předchozí Shrnutí Další

Autor: KaculKaB (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bello, sakra bojuj! 29. kapitola: