Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bello, sakra bojuj! 28. kapitola

28.02.2010 (12:00) • KaculKaB • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2042×

28. Kapitola

Konečně nadešel ten den. Pamatuji si ho naprosto přesně. Ráno jsem vstávala kolem sedmé, nemohla jsem se dočkat. Obřad byl naplánovaný na jednu hodinu odpoledne. Byla to sice jenom věc formální, ale mně dost záleželo na tom, aby Lilli vyrůstala v úplné rodině. Vlastně, nebyla to zase taková oběť. Strašně moc jsem už chtěla být Jacobova žena. Vědět, že mě k němu váže silné pouto, od kterého se jen tak někdo nemůže oprostit.

Jake dneska spal u Billyho, aby mě celý den neviděl. To bylo na přání Alice, s něčím takovým, bych já nesouhlasila. Alespoň, že jsem se mohla přivítat ráno s Lilli. Jen jsem ji nakrmila a přebalila a už mi ji odváželi. Brali ji k Jakovi. Protesty mi byly k ničemu.

V osm jsme jeli ke Cullenům, kde jsem se nejdříve se všemi přivítala. Usmívali se na mě a gratulovali mi. Vše bylo upřímné, ani bych od nich nečekala nic jiného. Snad by ani nedokázali někoho nenávidět.

Kolem deváté propukly horoucí přípravy. Osprchovala jsem se a umyla si vlasy. Musela jsem projít zkušenýma rukama Alice. Nejdříve mě nalíčila. Jen decentně, nechtěla jsem vypadat jako barová tanečnice. Přece jenom jsem máma a musím se tak chovat i vypadat. Kolem očí jsem měla lehké kouřové stíny a rtěnku mírně dozlatova.

Z mých přerostlých vlasů vykouzlila nádherný uspořádaný účes. Dala mi na něj několikamilimetrovou vrstvu laku se slovy: „Snad vydrží až do večera.“ Jak by tohle nemohlo vydržet? Raději jsem to už dál neřešila a začala se věnovat oblékání svatebních šatů. Naštěstí mi Rose pomohla, sama bych se do nich asi určitě nedostala. Byla jsem jako cvalík, během těhotenství jsem přibrala snad deset kilo. Nakonec jsem se do těch šatů dostala a mohla se na sebe podívat do zrcadla. Byla jsem bez nadsázky nádherná.

„Alice, Rose… Moc vám děkuju,“ pověděla jsem se slzami v očích, ale napomínala jsem se, aby mi nepřetekly přes okraj a nerozmazaly líčení.

„Nemáš přeci vůbec za co, jsi naše sestra a tou navždy budeš,“ pošeptala mi v objetí do ucha Alice. Tentokrát jsem ty slzy už nezadržela a skanuly na zem. „Neboj, líčení máš voděodolné,“ dodala a já se musela zasmát. Alice myslí – vidí – vždy všechno.

Po chvilce jsem si vzpomněla na Lilli. Dneska vypadala obzvláště spokojená. Že by tušila, co se tady děje? Nebo prostě viděla štěstí na nás všech a napodobovala ho? Byla tak vnímavá, moje malé sluníčko. Její úsměv dokázal prozářit i zamračený den.

Nervózně jsem chodila po pokoji a odpočítávala vteřiny. Byla jsem nervózní, ale byla jsem si naprosto jistá, že je Jacob ten, s kým chci strávit zbytek svého života. Miluju ho více než cokoliv a kohokoliv ve svém životě. Ani Edwarda jsem svého času tak nemilovala.

Ach, Edward, jak tomu jsem ublížila. Nikdy si to neodpustím. Tolik pro mě riskoval, tolik mě miloval. Ne! Teď o tom nesmím přemýšlet. Tohle je nejkrásnější den v mém životě a já si ho nesmím kazit černými myšlenkami.

Ještě asi třikrát jsem obešla celý pokoj a potom někdo zaklepal na dveře.

„Dále,“ vyzvala jsem někoho dál. V pokoji se objevila René. Beze slova jsem jí padla kolem krku. Jak ráda jsem ji viděla. Původně mi říkala, že nemůže přijet, protože Phil má nějaký veledůležitý zápas. Mrzelo mě to, ale co se dalo dělat. A teď ji tady mačkám ve svém náručí. Přijela.

„Jak?“ vypadlo ze mě pouze.

„Copak můžu zmeškat svatbu své dcery?“ pověděla mi na vysvětlenou a já ji ještě pevněji stiskla. Teď už mi nic nechybí. Vlastně ano! Ten nejdůležitější člověk/vlk dnešního dne. Jacob.

„Děkuju,“ pošeptala jsem mámě do ucha a v ten moment se rozrazily dveře a v nich stála Alice v božských šatech a s úsměvem od ucha k uchu.

„Už je čas,“ zavelela a my nemohly jinak, než poslechnout. Zhluboka jsem se nadechla a vyšla pro jistotu pravou nohou z pokoje. Sešly jsme dolů k ostatním Cullenům. Kolem se ozývaly slova samé chvály a nadšení.

„Sluší ti to, zlato,“ pošeptala mi Esme. A všichni se k ní přidali.

Po chvilce objímání už jsme opravdu museli jet. Vlastně, já ani nevím kam! Místo svatby mi bylo stále záhadou. Ale jelikož byla u kormidla Alice, nemusela jsem se bát. Snad.

„Šátek ti dát nemůžu, tak jednoduše zavři oči a nepodváděj.“ Její varovný prstík nevyvolával respekt, ale spíše mi cukaly koutky.

„To bych si nedovolila,“ odpověděla jsem jí a poslušně zavřela oči. Celou cestu jsem nepodváděla. Věděla jsem, že kdybych se rozhodla otevřít oči, ona to uvidí. Vševidoucí Alice. Jela jsem s Alicí a Jasperem v jejím zlatém Ferrari. Cítila jsem mírné otřesy, nejspíše jedeme po lesní cestě. Ale kam?

Auto se zastavilo. Plna očekávání jsem napnutě poposedávala v autě, až mě někdo vyzve, abych vystoupila. Otevřely se moje dveře Opatrně jsem vystoupila z auta a dávala pozor na svoje šaty. Naštěstí bylo sucho.

„Můžeš je otevřít,“ pronesla Alice a otevřela jsem oči. Čekala bych cokoliv, ale tohle rozhodně ne.

Byli jsme někde v lese. To by nebylo tak hrozné, ale kolem nás nebylo nikde nic. S nechápavým výrazem jsem se podívala na Alici a ta se jen šibalsky smála. Na stromě se vdávat nebudu, na to ať hnedka zapomene.

Ještě jsem se několikrát snažila zamrkat, ale pořád jsem nikde nic neviděla.

„Opravdu se mám dneska vdávat?“ zeptala jsem se skoro hystericky.

„Jen se neboj.“ Ale já se celkem bojím. Co to na mě zase vymyslela?

Všimla jsem si, že opodál stojí Carlisle, který mě má odvést k oltáři. Ještě jednou jsem se kolem sebe rozhlédla po něčem, co by jen naznačovalo svatbu, ale nic. Alice mě dotáhla ke Carlisleovi a on mi nabídl rámě, ještě mi vrazila do ruky kytici a popohnala nás vpřed. Celá vykulená jsem se do něho zavěsila a nechala se vést. Šli jsme po nějaké pěšince a já stále nic nechápala.

„Carlisle, co se to tu děje?“ zeptala jsem se ho téměř zoufale. Neodpovídal mi. Jen se na mě usmíval. Zakroutila jsem hlavou a v duchu si přebírala, co se to děje. Byla jsem nervózní, ušli jsme už dobrých dvě stě metrů a nikde nic.

„Tak mi to konečně řekni. Co zase vymyslela?“ ptala jsem se ho už zoufale, ale on jen ukázal na něco před sebe.

Podívala jsem se tím směrem, co ukazoval, a nic moc jsem neviděla. Po chvilce les začínal pomalu řídnout a já viděla nějaké bílé předměty mezi stromy. Také jsem uslyšela nějakou hudbu linoucí se od toho místa. Takže já se nakonec opravdu vdávám, dodala jsem pro sebe ironicky. Spadl mi obrovský kámen ze srdce.

Když jsme vystoupili z lesa, naskytl se mi naprosto dokonalý pohled. Byli jsme na nějaké loučce. Několik metrů před námi stál nádherný dřevěný altánek, ke kterému vedla cesta po červeném koberci. Po obou stranách koberce byly židle a na nich seděli naši známí, přátelé a rodina.

V ten moment začala hrát hudba. Podívala jsem se po zdroji a bylo to několik houslistek hrajících svatební pochod. Slast pro uši.

Carlisle mě vedl k altánku, kde stál farář, a já si uvědomila, že by to správně neměl být on. Zasněným pohledem jsem se zadívala na nebe a přála si, aby se na mě táta díval, ale on se určitě dívá a přeje nám štěstí.

Procházeli jsme uličkou a já se dívala na lidi kolem sebe. Byli tu všichni. V davu jsem hned poznala několik tváří. Bena, který objímal kolem pasu Angelu a ona… Byla těhotná. Usmála jsem se na ni a rty naznačila slova gratulace. Mrkla jsem na druhou stranu a tam byla Jessica a Lauren. Lauren mě probodávala pohledem, zase jako na škole. Zasmála jsem se té ironii a teď jsem se podívala přímo před sebe. Tam stál ten nejdokonalejší muž na světě, Jacob, a čekal na mě. Byl užaslý pohledem na mě, jako já na něj.

V prvních dvou řadách seděli Cullenovi a smečka. Moje máma byla těsně u uličky a Billy hnedka vedle ní. Vypadalo, že si i rozumí. Billy měl ve své náruči naši dceru a ona spokojeně spinkala. Měla na sobě krásné bílé šatičky. Všichni oplývali úsměvy na okolí, ale já ten svůj věnovala jen jemu.

Došli jsme k altánku a Carlisle mě předal beze slova Jacobovi. Díval se na mě s neskrývanou láskou a něžností. Vzal mě za ruku a otočili jsme se na faráře. Spustil svou řeč, ale já ji nějak nevnímala. Připadalo mi neuvěřitelné, že jsem právě tady a s ním. Bylo to až příliš dokonalé. Bála jsem se, že to někdy skončí, ale to je nesmysl. V nemoci i ve zdraví, v bohatství i chudobě, dokud nás smrt nerozdělí.

„Ano,“ odpověděl nejprve Jacob.

Když se oddávající otočil s tou samou otázkou na mě, na něco jsem si vzpomněla. V hlavě se mi přehrály v rychlém sledu poslední čtyři roky. Viděla jsem se v Edwardově náruči a potom i naši společnou noc. Křečovitě jsem polkla, ale potom jsem viděla jen a jen Jacoba. Náš první polibek, narození Lilian, a věděla jsem, že se nemusím rozhodovat.

„Ano.“ Vyslovila jsem to jednoduché slovo s razancí a jistotou. Vyměnili jsme si kouzelné snubní prstýnky a poprvé se jako manželé políbili. Isabella Blacková, znělo mi stále v hlavě.

Když mě Jake přestal líbat, podíval se na mě a znovu mi řekl ta dokonalá slova… „Miluju tě.“

„Já tebe víc.“

„To není možný,“ pošeptal mi. Chtěla jsem mu věřit, ale věděla jsem, jak je moje láska k němu obrovská. Objala jsem ho kolem krku a nechtěla jsem se ho nikdy pustit, ale musela jsem.

Předchozí Shrnutí Další

Autor: KaculKaB (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bello, sakra bojuj! 28. kapitola: