Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bello, sakra bojuj! 26. kapitola

16.02.2010 (18:00) • KaculKaB • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2136×

26. Kapitola

Z mých myšlenek mě vytrhlo až zamávání něčí ruky před obličejem. Jake.

„Ahoj, Lásko,“ přivítala jsem ho a něžně políbila na rty.

„Ahoj, stýskalo se mi,“ dodal mezi polibky. Dokonale jsem se ztrácela v jeho slovech a jeho lásce ke mně. Byla tak upřímná a hluboká. Chtěla jsem zapomenout na to, co se málem stalo v kuchyni s Edwardem. Zapletla jsem si prsty do jeho vlasů a pomalu jsem si lehala na gauč. Jedním rychlým a plynulým pohybem jsem Jaka zbavila přebytečného trička. Začala jsem se mazlit s jeho hrudí. On mě během několika málo vteřin vysvlékl z mikiny, trička a pásku od kalhot. Nechtěla jsem zůstat pozadu a začala jsem mu rozepínat pásek a následně poklopec. Nemohla jsem už vydržet nápor toho vzrušení a chtěla ho co nejdříve cítit ve svém klíně, ale tady mě někdo neměl rád.

Z pokojíčku se ozval pláč Lilli a já za ní musela jít. Oblékla jsem si s omluvným výrazem tričko a zapnula si kalhoty. Vyběhla jsem schody po dvou a vešla do pokojíčku. Tam byla dokonale vzbuzená Lilli a cumlala si ponožku v pusince. To byl od ní jasný signál, že má hlad.

„Ty bys chtěla hamat? Neboj, uděláme ti dobrůtku,“ šeptala jsem k Lilli a vzala ji do náruče i s jejím nejoblíbenějším plyšáčkem, bez kterého nemohla nikde být. Sešla jsem do kuchyně a rovnou šla ohřát mléko. Snažila jsem se Lilli už odstavit, ale nějak ji to nechutnalo. Teď jsem to chtěla zkusit znovu. První sousto vyplivla a dala se do pláče. A je konec. Rezignovala jsem a místo dalšího pláče, jsem ji nakojila. To už se jí líbilo.

Jake mezitím v obývacím pokoji sesbíral oblečení a srovnal gauč. Za tu chvilku jsme ho stihli celý rozhrabat.

Malá měla po chvilce dost, a tak jsem s ní šla do pokojíčku a přebalila ji. Převlékla jsem ji poslintané ponožky a dala jí růžové pyžamko. Uložila jsem ji do postýlky a vyprávěla jí nějakou pohádku. Bylo až neuvěřitelné, jak Lilli můj hlas uklidňoval a uspával. Po chvilce usnula a já jsem tam ještě chvilku zůstala sedět a koukat na naši dceru. Ani ne za minutku mě zezadu objaly horoucí paže. Jen jsem se opřela o jeho hruď a společně jsme koukali na naše společné dílo. Jak z jedné noci může vzniknout něco tak krásného?

„Je nádherná,“ řekl s úžasem, „povedla se nám,“ dodal nakonec. Na tohle nešlo nijak než souhlasit. Nikdy jsem neviděla krásnější dítě, než byla ona. Pootočila jsem hlavu a políbila ho.

„Už jsem unavená, nejdem spát?“ zeptala jsem se Jaka. Mírně posmutněl, ale kývl na souhlas. Zalezla jsem na minutku do koupelny. Vyčistila jsem si zuby a převlékla do pyžama. Na sprchu jsem byla moc unavená.

Zalezla jsem do postele, kde už na mě Jake čekal. Objal mě a zároveň mě hřál jako kamínka. Usnula jsem asi po minutě, ale krásná noc to opravdu nebyla. Lilli se budila snad každou hodinu. Už jsem se bála, aby ji něco nebolelo. Nechtěla jsem svým couráním pořád budit Jacoba, tak jsem si vždycky sedla do houpacího křesla u Lilli v pokojíčku. Nebylo to pohodlné, ale nic jiného se nedalo dělat.

Několikrát za noc jsem malou nakojila a přebalila. Změřila jsem jí i pro jistotu teplotu. Nic. Ani zvýšená ani pod. Chtěla jsem už zavolat na pohotovost, ale tohle je snad normální ne?

Ráno jsem se probudila sama od sebe a rychle jsem se podívala na Lilli do postýlky. Nic jí nechybí. Spokojeně jsem se podívala na její zavřená očka a růžovoučké tvářičky. Lehounce jsem ji pohladila po vláskách a zívla. Dohromady jsem spala snad čtyři hodiny. Vyšla jsem opatrně z pokojíčku a došla dolů do kuchyně připravit snídani pro mě a pro Jaka.

Zrovna jsem otáčela vdolek, když v tom mě Jacob zezadu objal. Příšerně jsem se vyděsila a pánev mi spadla na sklokeramickou desku, která se málem rozbila.

„Vyděsil jsi mě!“ osočila jsem se na Jaka s výhružným pohledem. Pochybuji, že by mohl koupit nový sporák za svůj plat automechanika. Před několika měsíci si našel práci jako automechanik v rezervaci. Nevydělával moc, ale žili jsme z toho slušně. Nemohla jsem si na nic stěžovat.

„Promiň, to jsem nechtěl,“ pošeptal mi do ucha a políbil mě lehounce na krk. Nešlo se na něj zlobit. Prostě ne. Jeho úsměvu a psím očím bych prominula snad i vraždu. Něžně mě začal líbat na rty a já mu polibky oplácela se stejnou něžností. Nemohla jsem se nabažit jeho přítomnosti a uvědomila jsem si, že za čtrnáct dní bude můj. Můj manžel Jacob Black. Isabella Blacková.

„Uvědomuješ si, že se za dva týdny bereme?“ zeptala jsem se ho nevěřícně. Jako bych se ptala sama sebe, jestli tomu věřím.

„To nám to trvalo, že jo?“ pověděl sladce a políbil mě. Položil mi ruku na tvář a v mé hlavě se zrodil nápad.

„Chceš se milovat?“ zeptala jsem se ho rovnou, bez okolků. Ani jsem nemusela číst myšlenky, abych věděla, že souhlasí. Začal mě horoucně líbat na ústa, na krk. Ruce mi sunul po celém těle a prozkoumával moje tělo. Rychle jsem se mu vysmekla, než mohlo být pozdě.

„Co kdybychom s tím počkali do svatby?“ Laškovně jsem se na něj usmála. Viděla jsem jasně jeho nesouhlas v psím obličeji, a tak jsem pokračovala. „Bude to potom výjimečnější a nikdo nás nebude rušit.“ Dala jsem velký důraz na slovo nikdo. Pokaždé nás někdo v našich hrátkách vyrušil.

„No tak jo, co mám s tebou jinýho dělat?“ Jake rezignoval a já měla vyhráno. Chtěla jsem se s ním teď milovat třeba i na kuchyňském stole, ale díky našemu odříkání bude svatební noc dokonalejší. Ještě jednou mě políbil.

„Jdu si dát ledovou sprchu,“ dodal při odchodu nahoru. Chudák. Snad mu to pomůže. Teď mi možná v duchu nadává, ale myslím, že o svatební noci nebude.

Než se Jake osprchoval, dodělala jsem pro nás palačinky. Natřela jsem je marmeládou a položila na stůl. Kručelo mi v žaludku, tudíž jsem na Jaka ani nečekala. Vzala jsem si rovnou jeden, pocukrovala ho a polila šlehačkou. Tenhle nezvyk mi zbyl i po porodu.

Skoro celou úžasnou palačinku jsem měla v sobě, když přišel Jake. S plnou pusou jsem se na něj omluvně podívala. On se mi jen potutelně zasmál a zakroutil hlavou. Rovnou si vzal jednu palačinku a posypal si ji kakaem, to byl zase jeho zvyk.

„Co kdybysme šli s malou na procházku po La Push?“ zeptala jsem se Jaka mezi sousty.

„To je skvělej nápad,“ odvětil mi s plnou pusou.

„A cestou se zastavíme za Emily.“ Měla jsem ze svého nápadu obrovskou radost.

Jake mi jenom pokýval na souhlas a dál pokračoval v jídle. Netrvalo mu to moc dlouho a naházel do sebe snad pět palačinek. Já se držela na slušném čísle tři.

Předchozí Shrnutí Další

Autor: KaculKaB (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bello, sakra bojuj! 26. kapitola: