Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bello, sakra bojuj! 25. kapitola

09.02.2010 (18:30) • KaculKaB • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2151×

25. Kapitola

Byla sobota dopoledne a ležela jsem na posteli a jen tak koukala do stropu. Byla jsem unavená. Lilli proplakala celou noc a já se ani náhodou nevyspala. Jake byl na hlídce a já musela být doma sama. Už jsem skoro usínala, ale v ten moment, co se mi zavřely oči, začal drnčet zvonek u dveří. Lekla jsem se, aby nevzbudil Lilli a aby nezačala zase plakat. Naštěstí už konečně spala jako zabitá a já šla rychle otevřít dveře. Byla za nimi Alice, Esmé, Rose a Edward. Co tu chtějí? Ne že bych je tady neviděla ráda, ale děje se snad něco? Alice mi odpověděla ještě dřív, než jsem se zeptala. Jak jinak.

„Budeš se přeci vdávat a my ti uspořádáme svatbu,“ vysvětlila mi s až moc velkým nadšením. Měla jsem sto chutí před ní zavřít dveře. Chtěla jsem se konečně vyspat, ale místo toho budu muset mírnit Alici. Jak ji znám bude mi chtít uspořádat svatbu jako pro královnu. To ani náhodou.

„Ale Alice…“ ani jsem nestihla doříct svá omezení a ona mi je vyjmenovala sama. Někdy jsem si vedle ní připadala zbytečná. Horoucně mě objala, až mě málem zadusila. S vykuleným výrazem jsem se podívala na Edwarda a ten mi věnoval pouze soucitný pohled.

„Ano, ano… Nic velkého, seznam hostů bude podle tebe, šaty musíš schválit a družičky taky, ale místo vybereme my,“ vyjmenovávala mi moje podmínky a já jen přikyvovala. Na druhou stranu jsem mohla Alici jen děkovat, že se toho ujme. Být to na mně, tak se nikdy nevdám. Ne že bych nechtěla, ale prostě nemám nervy ani čas na přípravy.

Alice s Rose okamžitě zasedli k svatebním časopisům a vybírali šaty pro mě. Do užšího kola výběru se dostaly jedny zářivě bílé s vyšitými růžemi na sukni a ještě krémové. Vybrala jsem si ty krásné krémové s vlečkou, protože bíla už by se ke mně moc nehodila. Už jsem dávno nebyla čistá a nevinná.

Ještě jsem se musela rozhodnou, kdo mi půjde za svědka. Vybírala jsem si mezi Edwardem a Jasperem, protože Emmet by z toho udělal cirkusové představení. Vybrala jsem si nakonec Edwarda a doufala jsem, že s tím souhlasí. Slíbili jsme si, že budeme přátelé, ale zatím mezi námi byla stále ta samá bariéra. Doufala jsem, že ji konečně odstraníme.

„Edwarde, můžu s tebou na chvilku mluvit?“ zeptala jsem se ho jednou ráno u nás doma. Alice s Esmé procházeli nějaké katalogy a u toho mě samozřejmě nepotřebovaly. Kdo by taky potřeboval nevěstu u příprav na její svatbu? Rose zrovna krmila malou a zpívala jí nějakou melodii. Byl na ně nádherný pohled.

„Samozřejmě,“ pověděl a šel směrem ven z domu. Naprosto chápal, že s ním nechci mluvit před ostatními.

„Mám takovou prosbu a moc by to pro mě znamenalo, ale nechci tě do ničeho nutit…“ začala jsem koktavě chodit kolem horké kaše. Bála jsem se ho zeptat přímo. Podíval se na mě vážným výrazem a já věděla, že musím s pravdou rovnou ven.

„Prostě jsem se chtěla zeptat, jestli bys mi šel za svědka, ale do ničeho tě nenutím. Jen… Byla bych moc ráda, kdybys šel,“ při těch slovech jsem se na něj nemohla dívat. Můj pohled upoutal pramínek vlasů, který jsem si žmoulala v ruce.

„Belli, podívej se na mě,“ pověděl skoro šeptem a já sebrala odvahu a podívala se mu do jeho karamelových očí. Čišelo z nich překvapení a jeho rty se zkřivily do upřímného úsměvu. „Bude mi ctí,“ odpověděl jednoduše a objal mě. Snad se konečně přenesl přes ten fakt, že my dva už nikdy nebudeme spolu. Sice se říká: ‚Nikdy neříkej nikdy,‘ ale v našem případě to nebylo možné. Nikdy bych neopustila svou rodinu. Byla pro mne vším.

Ještě jednou jsem se na Edwarda usmála a zamířila do domu. Docela jsem se bála, co mi holky vymýšlí za překvapení. Ale jestli je to překvapení, nic se nedozvím. Moje ubohá lidská síla neměla šanci proti té upíří.

Alice zrovna něco malovala na velký papír, ale když jsem byla skoro u ní, papír schovala se slovy: „To tě nemusí zajímat.“ Vyplázla na mě ještě žertovně jazyk a já si radši sedla na pohovku. Byla jsem z předešlé noci vyřízená, ale ne tím způsobem, kterým bych chtěla. Strašně moc mi chyběla Jakova těsná blízkost, ale okolnosti nám nepřáli. Buď byl Jake na hlídce, v práci nebo jsem byla k smrti unavená já nebo u nás byli Cullenovi. Ale doufala jsem, že si to o svatební noci vynahradíme.

Opřela jsem si hlavu o opěrku a přestala vnímat jejich žvatlání, které jsem stejně nestíhala. Během několika málo vteřin jsem usnula jako mimino. Ani jsem si nevšimla, že by mě někdo bral do náruče nebo cokoliv, ale probudila jsem se u sebe v ložnici. Bylo kolem půl šesté večer. Lekla jsem se, co malá. Touhle dobou měla už dávno jíst.

Rychle jsem vstala z postele a zamířila k ní do pokojíčku. Opatrně jsem otevřela dveře a šla k postýlce. V klidu spinkala. Začala jsem mít hlad já a došla jsem si do kuchyně.

Skoro jsem se vyděsila, když jsem uviděla Edwarda sedět na pohovce v obýváku.

„Promiň, lekla jsem se,“ nahodila jsem jako omluvu za můj výštěk.

„Ne, ty promiň.“ Hypnotizoval mě svým pohledem. Musela jsem se otočit k lince a začít něco dělat, abych se v jeho pohledu neutopila. Nechápala jsem, že i po tom všem mi jeho pohled přijde… Kouzelný? Snažila jsem se uklidnit a svoje výstřelky jsem sváděla na hormony. Jo, to bude ono.

„Lilian už jedla?“ zeptala jsem se na první věc, co mě napadla. I bez jeho odpovědi mi bylo jasné, že by Lilli neuložil spát, aniž by ji nakrmil. Bezděčně jsem se otočila na něj, ale v ten moment jsem si nadávala.

„Belli, sama víš, že bych ji neuložil nenakrmenou. Copak mě vůbec neznáš?“ zeptal se a nadzvedl jedno obočí, bylo to až laškovné gesto. Dívala jsem se do jeho očí a viděla ten rozteklý karamel. Jeho výraz zjihl a já se utápěla v těch upířích očích. Všimla jsem si, jak se podíval na mé rty, které se nervózně chvěly. Nevěděla jsem, co mám dělat. Jacoba miluju, ale cítila jsem zvědavost. Chutnají jeho rty pořád stejně? Miluje mě snad? Byla jsem zvědavá, ale měla jsem se taky za čtrnáct dní vdávat a správně bych mu měla pohoršeně vlepit facku, ale já tam jen stála a čekala, co se bude dít. Jestli opravdu prolomí tu už malou hranici mezi námi a políbí mě. S největší pravděpodobností bych se ani nebránila, ale on udělal něco, za co mu budu navždy vděčná. Nevyužil mého chabého ovládání a políbil mě pouze na čelo. Pevně jsem stiskla víčka a v duchu jsem si nadávala, jak jsem jenom mohla myslet na to, že podvedu Jaka.

„Promiň,“ zašeptal skoro neslyšně, ale byl moc blízko a já ho slyšela. Byla v tom cítit bolest, kterou jsem způsobila já. Kolik krutých ran jsem schopna zasadit muži, který mi byl vším, dokonce i kyslíkem? Ani jsem na to nechtěla odpovídat. Jen jsem Edwarda objala a zabořila mu hlavu do košile. Skápla mi jedna slza, dvě slzy a potom jsem je už přestala počítat. Byla jsem špatný člověk.

„Šššš, Belli, ty za nic nemůžeš, to já…“ Snažil se omluvit mé chování, ale to bylo neomluvitelné. Odstrčila jsem se vší silou od něj a podívala se na něj skoro zuřivým pohledem.

„Jak můžeš zase všechnu vinu házet na sebe? Copak já na tom nemám svůj podíl?“ ptala jsem se ho a přes slzy jsem ani neviděla jeho výraz. Byla jsem hysterická. Tímhle mě vždycky dokázal spolehlivě naštvat.

„Opravdu za to nemůžeš. Máš poblázněné hormony a moc ti to nemyslí.“ Mluvil se smíchem v hlase a já jsem si v duchu říkala, abych se s ním nezačala hádat. Nedopadlo by to zrovna moc dobře.

„Sakra! Jak se ti vždycky povede mě naštvat? Ty máš na to patent.“ V mém hlase byl tvrdý osten sarkasmu. Založila jsem si ruce na prsou a probodávala Edwarda pohledem. Na něm bylo vidět, jak mu cukají koutky. „Nesměj se, není to vtipný,“ přecedila jsem skrz zuby. Ale on se začal smát ještě víc.

„Ono to není zase tak složité,“ odpověděl a smál se na celé kolo. Povolila jsem obranný postoj a šťouchla Edwarda do ramene. Na něj se nešlo dlouho zlobit. Po chvilce si mě zase udobřil a povídali jsme si v obývacím pokoji na sedačce. Snažila jsem se z něj dostat nějaké podrobnosti ohledně svatby, ale Alice ho naočkovala a neřekl mi ani půl slova.

Asi po hodině vstal, rozloučil se se mnou. Za chvilku se měl vrátit Jake z hlídky. Edward odešel předním vchodem a ještě chvilku jsem se za ním dívala. Přemýšlela jsem o tom, co se tady dneska stalo i nestalo…

Předchozí Shrnutí Další

Autor: KaculKaB (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bello, sakra bojuj! 25. kapitola: