Další kapitolka je tady! Doufám, že si ji náležitě užijete a zanecháte mi komentář. Jsem za ně jedině ráda, jak za pochvaly, tak i za kritiku. V tomhle díle se nic moc nestane a v několika dalších asi také ne, ale potom vám to náležitě vynahradím. Ještě několik málo dílků romantiky a lásky, ale potom Bella dopadne krtutě na tvrdé dno. Ale to už moc předbíhám, tak příjemné čítání. ;-)
04.02.2010 (13:15) • KaculKaB • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2183×
24. Kapitola
Máma s Philem se zdrželi ještě den, ale potom jsem se s nimi musela rozloučit. Phil měl mít za dva dny celkem důležitý zápas. Nemohla jsem se chovat jako malá holka a trucovat, aby tu zůstali. Bude se mi po nic stýskat, ale máma mi slíbila, že se co nejdříve zase zastaví. Měla o důvod víc.
Konečně jsme mohli s malou z nemocnice domů. Už jsem se nemohla dočkat své postele. Stáli jsme před domem a já vyndávala Lilli ze sedačky. Potom jsem se otočila směrem k našemu domovu.
„Tak jsme zase doma,“ pověděla jsem hlavně směrem k malé. Hrozně ráda jsem si s ní takhle povídala.
Nikde jsem neviděla auto Cullenů, ale nijak jsem to neřešila. Určitě ještě dorazí. Všichni kromě Edwarda se těší, až poprvé uvidí Lilli. Do nemocnice pro jistotu nechtěli chodit, poněvadž věděli, že toho je na nás moc a v nemocnici je velké množství… krve. A navíc, Jake by je tam taky nemusel vydýchat.
Jake vyštrachal v kapse klíče a odemkl. Vešla jsem dovnitř jako první. Nohou jsem zavadila o několik přání. Jake je za mnou sebral a odešel do kuchyně si je přečíst, ale já nesla malou do pokojíčku. Už spinkala. Převlékla jsem ji a poprvé uložila do její postýlky. Nastavila jsem chůvičku a druhou jsem si vzala do ruky a šla dolů k Jakovi.
Jake byl v kuchyni a pročítal dopisy a přání. Postavila jsem se za něj a objala ho. Koukala mu přes rameno a četla.
Blahopřejeme k narození dcery. Angela a Ben.
Srdečná gratulace k narození prvního potomka. Jessica
Další byl napsán rukou. Gratuluji k narození Lilian. V.
Netušila jsem, od koho je ten poslední, ale v téhle chvíli jsem si nemohla s ničím lámat hlavu. Byla jsem konečně u sebe doma se svou rodinou a to bylo hlavní. Lilli nahoře spinkala a já byla sama s Jakem. Jacob vstal ze židle a otočil se ke mně. Objal mě kolem pasu a přitiskl k sobě. Začal mě vášnivě líbat a já v sobě začala pociťovat tu potlačovanou touhu za poslední měsíc. Chytl mě za zadek a já mu obmotala nohy kolem boků. Položil mě na jídelní stůl a chtěl si mě vzít právě tady a teď, ale to by se nesměl ozvat ten nejhorší zvuk na světě. Zvonek u dveří. Chvilku jsme museli rozdýchávat naše vzrušení, ale asi po minutě jsem vstala, nasadila si tričko, které mi Jake stačil sundat, a došla ke dveřím.
Ani mě moc nepřekvapilo, kdo byl za dveřmi. Všichni Cullenovi. Byla jsem ráda, že jsou tu, ale chtěla jsem dokončit to, co se právě málem stalo v kuchyni s Jakem. Všechny jsem přivítala a objala a jako na zavolanou začala Lilli v pokojíčku brečet. Šla jsem za ní nahoru a vzala ji do náruče. Vypadala, že jí nic nechybí. Byla jen zvědavá.
Sešla jsem s ní v náručí ze schodů. Všichni dole na mě upírali zraky a já předala Berušku do náruče Esmé. Bez nadsázky jsem ji litovala, že nemůže mít děti. Byla by výborná matka. Všichni se na Lilli usmívali a vítali ji na světě. Zamilovali si ji. Kdo by taky ne? Ale opravdovou korunu tomu dodal Emmet.
„Nazdar, mrňousi. Co s tebou? Seš holka, to je rozsudek. Chtěl jsem tě učit prát se a flusat, ale nevím, nevím,“ začal vysvětlovat Emm. Nemohla jsem se udržet nesmát. Malá na něj se zájmem koukala a potutelně se smála. Byla sice ještě moc malá, ale tenhle humor asi chápala. Tahle holka mě nikdy nepřestane překvapovat. Emmet podal malou do náruče Carlisleovi a mě něco napadlo.
„Carlisle? Nechtěl bys jít Lilli za kmotra?“ zeptala jsem se ho přímo. Podíval se na mě nevěřícným pohledem. Byl zaskočený, ale nejspíše potěšený. Usmál se od ucha k uchu.
„Budu nesmírně rád, Bello,“ odpověděl mi a jednou rukou mě objal a políbil do vlasů. Určitě jsem ho potěšila. Neuměla jsem si představit někoho vhodnějšího, než jeho. Snad jen Esmé. Ale to snad někdy jindy. Musela jsem se zasmát tomu, jak už plánuji budoucnost. Teprve jsem porodila první dítě a už myslím na to, co bude, až budu mít druhé. Zakroutila jsem nad sebou hlavou.
Po chvíli začínala být malá zase unavená, tak jsem ji nakojila, přebalila a uložila do postýlky. Usnula okamžitě. Ještě asi dvě hodiny jsme si s Cullenovými povídali, ale za chvíli už museli jet. Alice mi pověděla, že nejdříve pojedou do vily ve Forks a vezmou si pár věcí, a potom pojedou do jejich nového domova. Přestěhují se do dvacet kilometrů vzdáleného města. Ve Forks už žít nemohou, pokud nechtějí, aby si jich lidé všimli. Pokusila jsem se něco namítnout, ale nemělo to smysl. Ani já jsem neměla tak pádné argumenty, abych je přesvědčila. Chtěla jsem, aby konečně žili svůj vlastní život a nemuseli se pořád ohlížet na nás, ale prostě tahle situace neměla jiné východisko. Nemohli jsme riskovat naše životy, a tak s tímhle řešením souhlasil i Jake. Neměl na vybranou.
Ten den jsem byla moc unavená a chyběla mi i dobrá nálada. Hned po jejich odjezdu jsem zapadla do sprchy a následně do postele. Po chvilce jsem si vzpomněla, že jsem nechala chůvičku v kuchyni a ještě jsem pro ni zašla. Jake seděl v obýváku a koukal na nějaký zápas. Nikdy jsem nechápala chlapské nadšení pro sport. Pokaždé se tam alespoň někdo porve. Došla jsem ještě k Jakovi a políbila ho na čelo.
„Jsem dneska příšerně utahaná, jdu spát. Dobrou noc, lásko,“ pošeptala jsem mu do ucha.
„Spi sladce, já se budu ještě chvíli koukat. Dobrou,“ odpověděl mi Jake a políbil mě něžně na rty.
Vešla jsem do ložnice, položila chůvičku na noční stolek a lehla si do postele. Během několika málo sekund jsem o sobě nevěděla. Několikrát jsem se ale v noci probudila. Poprvé, když si Jake lehal vedle mě. Byl to hromotluk, ale podruhé to už byla Lilli. Chtěla jsem vstát, ale Jake mě zadržel.
„Já jdu za ní,“ pošeptal a políbil mě na čelo. V tu chvíli jsem si řekla, jak moc Jacoba miluju. Po chvilce se žádný pláč z chůvičky neozýval a já klidně spala až do rána.
Jake měl dneska volno a chtěli jsme jet do La Push za Billym, byl poslední, kdo se ještě neseznámil s Lilian.
Do rezervace jsme přijeli kolem poledne a rovnou směrem k Jakovu rodnému domu. Billy už na nás čekal na verandě s obrovským úsměvem na tváři. Když jsem mu malou podala do náruče, byl z ní celý pryč. Ačkoliv byl Jake nejmladší, měl potomka dřív, než jeho starší sestry. Ale Rebeka už prý čeká dítě.
„Děti, ani nevíte, jakou jste mi udělali radost.“ Billy mluvil tak procítěným hlasem, až jsem se bála, jestli nepláče. Ale nedivila bych se moc. Málem jsme o ni přišli.
Chvilku jsme tam ještě zůstali, ale potom se malé chtělo pomalu spinkat a museli jsme jet. Nebo tedy chtěli jsme jet, ale banda vlkodlaků ve dveřích nám to znemožnila. Slova se ujal Sam.
„Sice jsme ji už viděli v Jacobových myšlenkách, ale museli jsme ji vidět i v reálu,“ pověděl Sam se zrakem upřeným na naši Berušku v mé náruči. Nikdo se s ní extra nemazlil, přece jen to byli tvrdí vlkodlaci.
Nejdříve jsem si té malé postavy nevšimla, ale do popředí se prorvala Emily. S radostí jsem ji uvítala a ona si pochovala malou, ale potom znalým okem matky poznala, že už se jí chce spát a my byli s Jakem konečně propuštěni.
Doma malá usnula hnedka. Lehla jsem si na postel a Jacob těsně vedle mě. Chytl mě za ruku a propletl naše prsty. Upřeně se díval na prstýnek blyštící se na mém prsteníčku.
„Bells, víš, že tě miluju?“ zeptal se jakoby nic. Místo odpovědi jsem ho políbila na rty. Bez dalších okolků se přesunul na mě a líbal mě náruživěji a hladověji. Snažila jsem si co nejrychleji poradit s jeho knoflíky, ale někdo mě neměl rád. Lilli začala vedle v pokoji plakat. Neochotně jsem se šla podívat, co jí chybí. Potřebovala přebalit a také měla určitě hlad. Nakojila jsem ji, přebalila a uložila do postýlky. Koukala jsem na ni, jak si pohrává se svou ručičkou. Jakoby se přesvědčovala, že tam doopravdy je.
Asi po pěti minutách usnula. Začala na mě taky padat únava. Došla jsem si do kuchyně a pokusila se najít něco k jídlu, ale našla jsem tam pouze nějaké pečivo a máslo. Dala jsem si dva rohlíky s máslem a šla do ložnice s úmyslem spát.
Lehla jsem si na postel a zachumlala se do deky, ale zezadu mě objaly Jakovy paže. Skoro celou noc jsme si povídali o minulosti, budoucnosti a o tom, jak je krásná přítomnost. Najednou se zdálo všechno jednoduché a snadno zvládnutelné, ale doopravdy to asi tak nebylo.
Autor: KaculKaB (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Bello, sakra bojuj! 24. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!