Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bello, sakra bojuj! 16. kapitola

?


Bello, sakra bojuj! 16. kapitolaDalší kapitolka přidána :) Takže jak jinak, žádám vás o naprosto upřímnou kritiku a v tom lepším případě i pochvalu. Byla bych moc ráda, aby se vyjádřilo co nejvíce lidí. Další kapitolku nepřidám asi hnedka, ale možná v pátek. Ještě nevim, jak mi to bude vycházet ve škole, naši učitelé se zbláznili! :D Tak přeju hezké čtení... :)

16. Kapitola

Z mého spánku mě příjemně vytrhlo až pohlazení po hlavě. Ucítila jsem horkost, kterou bych poznala kdekoliv, Jake. Můj Jake! Netrvalo mi ani sekundu a už jsem byla úplně vzhůru. Malinko jsem se protáhla a koukla na něj. Jeho pohled byl tak plný starosti a lásky, že jsem se v něm ztrácela. Chtěla jsem si sednout na postel a políbit ho, ale jakmile prokoukl můj plán, tak se na mě s výhružným pohledem podíval a zase mě položil do postele. Pochopila jsem jeho starost a nijak neodporovala.

„Jestli se jenom pohneš, tak za sebe neručím!“ s těmito slovy se nade mě nahnul a políbil mě na čelo, následně na rty. Tolik mi chyběl jeho dotek. Rukou jsem mu vjela do vlasů a užívala si jeho přítomnost. Jeho teplo bylo jako energie do života. Najednou jsem měla pocit, jako kdybych měla zvládnout všechno na světě.

„Ani nevíš, jak moc jsi mi chyběl! Měla jsem takový strach! Jak je ti?“ řekla jsem a znova se mých očí zmocnily slzy. Snažila jsem se je zatlačit zpátky, ale přelstily mě a přetekly. Jake mi je něžně otřel hřbetem ruky a usmál se. Nemohla jsem vydržet ten jeho úsměv a znova jsem ho políbila. Byl však velice opatrný. Nedivila jsem se mu. Málem jsme přišli o našeho drobečka. Nechtěl nic riskovat a já to hodlala respektovat.

„Mně je už dobře. Bylo to jenom pár zlomenin a ty se hojí rychle, jak víš.“ Odpověděl s klidem, ale já v klidu nebyla. Victorie si někde běhá a já se musím bát o své nejbližší. Jak dlouho ještě bude tohle peklo trvat? To už mě svět nepotrestal dostatečně? Zjevně ne.

„Lásko, ještě spi.“ Uklidňoval mě svým medovým hlasem a já nemohla jinak než souhlasit. Pomalu jsem zavřela oči a Jake mě ještě políbil na čelo a zmocnila se mě říše snů. Vlastně by se dalo říct říše nočních můr. Nejdříve to nebylo nic hrozného, ale potom se to zvrtlo. Dívala jsem se na západ slunce na obzoru. Byl to takový osvobozující pocit, ale něco mi chybělo. Neměla jsem nejmenší ponětí co, ale cítila jsem tu díru v mém srdci. Objala jsem si hruď a chtěla začít plakat, ale nešlo to. Za sebou jsem uslyšela kroky. Byl to Edward a s úsměvem si to mířil ke mně. Necítila jsem se nijak nervózní. Vlastně proč bych měla být? Když ke mně došel, vzal mě za ruku. Viděl na mě můj stesk a snažil se mě utěšit. Hned několik věcí mi vůbec nezapadalo na svá místa. Jeho dotek mě vždy studil, ale teď ne. Dokonce jeho pokožka nebyla tak tvrdá a hrubá. Jakmile se ode mě odklonil, podívala jsem se na svoji kůži a v té chvíli by se ve mně krve nedořezali. Vlastně by ani nemohli. V mých žilách už neproudila. Mé srdce bylo tiché, zmrzlé. Byla jsem to samé co Edward, upír. Byla jsem zděšená, ale Edward se na mě pouze zářivě usmíval. Najednou mě Edward popadl za ramena a začal se mnou třást. Vlastně to byl asi Jake, snažil se mě probrat ze spánku. Musela jsem křičet nahlas.

„Prober se. Byl to jenom sen. Už jsi v bezpečí.“ Chlácholil mě Jake. Nemohla jsem se vzpamatovat. Bylo to tak živé a pro mě nesnesitelné. V téhle chvíli bych nechtěla vidět svůj obličej. Byla jsem vykulená a vystrašená. Ani jsem si toho nevšimla, ale z očí mi vytryskly slzy. Jacob je jemně setřel a opřel si mě opatrně o svou hruď. Máčela jsem mu tričko, ale na to si mohl za tu dobu zvyknout. Nakonec se Jake odvážil zeptat na ten sen a já mu ho vyprávěla do všech podrobností. Jakmile jsem dořekla to nejhorší, to, že bych byla upír, Jake se napjal a malinko se mu roztřásly ruce. Snažil se uklidnit a za chvilku byl zase v pohodě.

„Neboj se, tohle se nikdy nestane. Dokud budu žít, nic z toho nedovolím.“ Řekl naprosto vážným hlasem a já mu věřila. Zakývala jsem hlavou na souhlas a objala ho. Neměla jsem jediný dobrý důvod proč ne. Vždy tu byl pro mě a vždy mě ochránil.

Najednou někdo zaklepal a já se nadskočila. Srdce se mi rozbušilo šíleným tempem. Možná to bylo ještě z mého snu, ale to leknutí tomu asi moc nepřidalo. Prcek se ve mně znepokojeně pohnul.

„Šššš, Bello, to je jenom Carlisle. Chce tě vyšetřit.“ Řekl mi Jake a já se uklidnila. Carlisle vešel s omluvným výrazem. Musel všechno slyšet.

„Promiň, nechtěl jsem tě polekat. Bello, gratuluji. Máš veliké štěstí, že jsi o dítě nepřišla." konstatoval Carlisle s výrazem zkřiveným bolestí fakt. Ještě stále mě měl určitě rád, jinak by mu to bylo celkem jedno. Do očí mi vnikly zase slzy. Představila jsem si na kratičký moment, že bych byla bez svého prcka. Bolela mě samotná představa. Jake se na mě konejšivě podíval a chytil za ruku. Druhou rukou jemně setřel slzy, které přetekly přes okraj mých víček, a políbil mě na rty. Rázem jsem se cítila o něco lépe. Sice mě pořád tížila myšlenka na zmařený život našeho prcka, ale už jsem alespoň nebrečela.

„Děkuju, za všechno.“ Vydala jsem ze sebe a podívala se na Carlislea. Bylo na něm vidět, že je rád, jak to všechno dopadlo. Sice ještě Victorie ‚žije‘, ale jak dlouho? Cullenovi ji určitě brzo zastaví. Na jednu stranu mě děsila představa, že by se účastnili takového boje, ale na druhou stranu jiné východisko nejspíše neexistovalo.

„Než odjedeme domů, chtěl bych tě ještě prohlédnout. Nevadí?“ zeptal se opatrně. Čekal na moji reakci, a když viděl v mém obličeji souhlas, začal si připravovat nástroje.

„Budu jen ráda.“ Odvětila jsem mu. Prohlídku jsem moc nevnímala. Tenhle okamžik jsem neměla nikdy ráda. Snažila jsem se na sobě nenechat nic znát a plně jsem se věnovala Jakovi. Ani jsem nevnímala Carlisleův hlas, jak mě informuje o všem, co právě dělá. Mě zajímal pouze výsledek. Jestli jsme s prckem doopravdy v pořádku nebo… nechtěla jsem na to ani myslet. Celou dobu jsem držela Jaka za ruku a byla šťastná, že je tu se mnou.

„Tak, Bello, všechno je v pořádku. Ale musíš na sebe být obzvláště opatrná. Doporučuji absolutní klid na lůžku a žádný stres. A žádné fyzické aktivity.“ Při těch posledních slovech se důrazně podíval na Jacoba a já jsem pochopila, co tím myslí. Sex. To snad není možný! Vždyť ví, jak to cítím. Ale když tady šlo o našeho prcka, byla jsem ochotná obětovat všechno. Ztratila jsem kvůli němu mámu, postavu a kdoví co ještě ztratím. Prostě to v tenhle moment nevzdám. Vzpomínka na mámu ve mně vyvolala menší pocit viny. Musím jí konečně napsat alespoň mail. Sice mi asi neodpustí, ale měla bych projevit alespoň nějakou snahu. Měla by vědět, co se mnou je a jak se mám. Máme.

„Samozřejmě. Jenom na záchod a zpátky,“ zažertoval Jake a já se musela alespoň zasmát. Prcek se ve mně spokojeně vrtěl. Položila jsem si ruce na břicho a vnímala jeho jemné pohyby. Jake mi také položil ruce na bříško a usmíval se zářivě jako slunce. Jemně mě políbil a Carlisle usoudil, že už ho nepotřebujeme a odešel. Líbali jsme se dost dlouhou dobu, ale Jake si dával obrovský pozor, aby něco nepřehnal nebo se mě jen špatně nedotkl. Po chvilce přestal a podíval se mi do očí.

 

Předchozí Shrnutí Další



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bello, sakra bojuj! 16. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!