Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella přemožitelka upírů 1. Díl

23.02.2010 (18:00) • Anetanii • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4284×

1. Kapitola

Pořád mě v nosu štípe popel a prach. První a poslední krásný den mé věčnosti, dnes jsem splnila slib který jsem dala mé rodině. Čekala bych cokoli, úlevu, zlost, nějaký projev mého již netlukoucího srdce, ale nic. Ležím na spáleništi, někde hluboko v lese spojených států a čekám na smrt, znovu. Svou úlohu na tomto světě jsem již splnila, nemám jediný důvod tu stále být. Podařilo se mi po dlouhé době zavřít oči a přestat tupě zírat do plamenů, má víčka byla rudá i přesto, když jsem je zavřela, proč jen nemůže upír spát.

Pár kilometrů od místa kde jsem ležela, jsem uslyšela hlasy a kroky postav. Stále ještě daleko, ale tipovala bych také upíry, rychle se přibližovali. Mohla jsem vstát a bojovat, nebo prostě jen utéct, ale nemělo by to cenu. Neměla jsem kam jít, zůstala jsem sama, ano úplně sama na světě, tak nač se snažit. Pevně jsem semkla víčka a ponořila se hluboko do své mysli čekajíc na osud.

Edwardův pohled:

Seděl jsem na gauči a dělal, že sleduji nějaký basebalový zápas, na který mě Emmett donutil dívat, potom co jsem ho s Rosalií vyrušil v nejlepším, poznámkou kdo je má poslouchat, že jsou jako jeleni v říji. Nevnímal jsem děj, procházel jsem myšlenky členů rodiny, kteří mi v tu chvíli dávali děkovně za pravdu. Esmeiny se motaly kolem inovace zahrady, Carlisle procházel nové vydání lékařské encyklopedie a vedl k tomu docela ostré komentáře, raději jsem ho přestal poslouchat ve chvíli, kdy se dopracoval ke slovu amatérský magoři, nechtěl jsem si kazit představu vždy slušného Carlisela Cullena. Rosalie stále neopustila koupelnu kam se zavřela poté, co má poznámka Emmetta věcně rozesmála ve špatnou chvíli, on se sice cílil za ty zvuky jako kanec, zato jeho žena si toho jelena vzala až moc osobně a už půl hodiny se pozoruje v zrcadle a hledá nějaké známky osrstění. Musel jsem si oddechnout, když se vzdala plánu nacpat mi jelena do auta s tím, ať se přesvědčím jak takový jelen vypadá, než jí k němu začnu přirovnávat. Ach jo, vůbec to nepochopila, samozřejmě jsem nemyslel její zjev, ale hádat se s Rosalií nemá cenu. Jasper pomáhal s tříděním Alicina šatníku, nebo spíš pro představu, stál jako věšák a chytal přihrávky Alice, která byla až po zuby zabořená v obrovské přeplněné místnosti které říká šatník, já bych tomu říkal ztráta času, ale vysvětlovat to Alici by byla sebevražda.

Zrovna se zbavovala dalšího roztrhaného spodního prádla, když zakolísala a spadla Jasperovi do náruče, který jí na poslední chvíli zachytil. Zpozorněl jsem jen co se mi před očima začala přehrávat její vize. V okamžiku jsem byl u ní v pokoji.

,,Alice co to bylo?´´ vyhrkl jsem naprosto bez sebe.

,,Edwarde to vážně nevím, nevím kdo to je, ale asi vím kde jí najdeme,´´ podívala se na mě vystrašeně a před očima se jí stále míhali plameny z vize.

,,Co se tu děje?´´ přiřítila se celá rodina, udivilo mě, že i Rosálii to vyhnalo z koupelny.

,,Alice měla vizi, nevím přesně o co se jedná, viděla nějakou dívku ležící mezi spadaným listím z kusů stromů a vedle hlavy jí hoří ohniště.´´ dokončil jsem výklad a pozoroval jejich reakce, nejdříve se samozřejmě ozvala Esmé s tím, že jí tam nemůžeme nechat, hned poté Carlisle který s ní souhlasil, Emmett si představoval rozsáhlé boje jako za křížových výprav, nad čímž jsem musel zakroutit hlavou, prostě všichni byli pro až na Jaspera a Rosalii, oba se v myšlenkách strachovali o své polovičky.

,,Jdu pro ní rozhodl jsem,´´ nevím kde se ve mně to odhodlání vzalo, ani jsem té dívce neviděl do tváře jen mlhavý odraz způsobený kouřem.

,,Edwarde nemůžeš jít sám, nevíš kde je, půjdeme s Jazzem s tebou,´´ přidala se Alice a tahala mě za ruku.

,,Dobře jdeme, vyběhl jsem z pokoje i přes protesty Rosalie, že to pro nás může být nebezpečné, chápu její stanovisko, ale někdy to vážně přehání jako zrovna teď.

Emm se chtěl s nadšením také přidat než byl zpražen pohledem Rose, udělal dobře, že poslechl. Dle jejích myšlenek to myslela vážně.

Běželi jsme lesem kam nás naváděla Alice, vypadala klidně i její mysl byla spíše zvědavá a starostlivá, ani stopa pochyb o tom, že nejdeme správně. Jezz se tvářil obezřetně a utvářel strategie, kdyby se to náhodou zvrtlo.

Po pár kilometrech jsem už viděl stoupat sloupek dýmu, ještě jsem zrychlil a nechal je kus za sebou, Jasper na mě křičel v myšlenkách ať neblázním a počkám na ně. Přišlo mi to absurdní, když neslyším žádné cizí myšlenky nehrozí nám nebezpečí z přepadení, teď mě to došlo, byl jsem už hodně blízko a přitom jsem nic neslyšel, snad to neznamená… ne nemůže být pozdě, prostě ne!

Doběhl jsem plnou rychlostí až k místu vize a uviděl jí. Stál jsem ztuhle na místě a zíral na nádhernou bytost choulící se v křoví, nebylo pochyb o tom, že je upírka, ale proč neslyším její myšlenky? Až na potrhané oblečení, které převládá na jejích dokonalých křivkách vypadá v pořádku. Došel jsem pomalu krůček po krůčku až k bezvládně ležícímu andělovi a přiklekl k ní.

Bože je tak krásná probíhalo mi myslí, chtěl jsem se jí dotknout, natáhl jsem dlaň jejím směrem a lehce jí pohladil po tváři, ucukla a leknutím narazila do stromu za jejími zády.

,,Neboj se, nechtěl jsem tě vyděsit, nic ti neudělám,´´ pokusil jsem se o rozhovor. Nijak nereagovala, vypadala jako by spala, oči měla zavřené a plné rudé rtíky nevypadaly, že by ještě někdy chtěly mluvit. Trochu mě to mrzelo, nevidět její oči a vzdát se myšlenky na to, že bych neměl slyšet její hlas, nepřipadá v úvahu. Znovu jsem k ní natáhl ruku a nic se nestalo, neucukla, nezachvěla se, nic.

,,Jsi v pořádku? Kdo jsi?´´ zkusil jsem znovu, zase nic. Uslyšel jsem Alici s Jezzem.

,,Edwarde, nevidím její budoucnost,´´ stěžovala si zoufale a dívala se na dívku.

,,Edwarde nevíme co je zač, ale v tom ohni se válí pozůstatky upíra a celé to tady vypadá jako po boji, myslím, že by bylo nejlepší jí tady nechat, není to naše věc!´´ držel Alici kolem pasu která se na něj zamračila a byl připravený každou chvíli zaútočit.

,,Proboha zbláznili jste se? Podívejte se na ní, vypadá jako nepřítel?´´ zakřičel jsem na ně zděšeně a anděl sebou jemně škubl, hned jsem začal litovat, že jsem zvýšil hlas, nechci, aby se mě bála, ale je jasné, že vnímá co se kolem ní děje. Jak vůbec můžou chtít, abychom jí tu takhle nechali, ani kdyby mě nutili.

,,Teď mě poslouchej maličká, nevím jak se jmenuješ, ale půjdeš s námi, nic ti neuděláme nemusíš se bát,´´ upozornil jsem jí, ani to s ní nehnulo, oba se na mě dívali jako na chudáčka, to mi moc příjemné nebylo, zvlášť když to jejich myšlenky potvrdily, ale asi jsem se musel tvářit jako šílenec.

Vsunul jsem pod ní ruce, nebránila se, tak jsem jí nadzvedl do náruče a pomalu s ní šel kolem ohně zpátky. Šli jsme pomalu, aby se nevyděsila, v půlce cesty se zavrtěla a prstíky mi zamotala do trička, musel jsem se i za takových okolností usmát, byla tak roztomilá.

,,Edwarde víš co děláš? Necítím její emoce, nevíme nic o ní´´ zeptal se Jasper skepticky.

,,Necítíš její emoce, Alice nevidí její budoucnost a já neslyším její myšlenky, zvláštní nemyslíš? Asi bude mít nějaký dar, nic víc v tom nehledej,´´ ukončil jsem to.

Co si myslí? Že hned jak jí přineseme tak vyskočí a kousne ho do zadku? Vždyť se sotva drží pohromadě, vypadá tak křehce a zranitelně.

Protočil jsem očima, když jsem se zaposlouchal do myšlenek Alice, která hodnotila sporé odění našeho nalezence. Kdo to asi byl v tom ohni? Její bratr? Přítel? Manžel? Určitě muž, zbylé kusy byly ohořelé, ale daly se rozeznat. Asi si budeme muset počkat než se dozvíme co je zač, určitě není nebezpečná, nic tak krásného nemůže mít zlé úmysly, navíc je tak zesláblá, že by ji přepralo i kotě. Hleděl jsem na ní celou dobu, prostě jsem se nemohl odtrhnout.

,,Jazzi běžte s Alice napřed, nechci s ní běžet, bude mi to trvat déle a dopředu říkám, že nechci slyšet žádný protest, umím se o sebe postarat nejsme už daleko, kdyby něco ozvu se, mám s sebou mobil.

,,Jak myslíš, ale buď opatrný, podle pachu asi vím kdo byl ten v ohni, nebo spíš to co z něj zbylo,´´ významně se na mě podíval a v mysli dodal, že nám to poví až doma. Alice se na mě jen usmála a odešla s Jasperem napřed. Jezz s myšlenkou snad víš co děláš a Alice, dobře jsi udělal bratříčku.

,,Tak jsme tu zůstali sami, povíš mi alespoň svoje jméno?´´ zkusil jsem to. Ale nedočkal jsem se ani pohnutí, ach jo, to jí vážně nestojím ani za slovo?

,,Dobře tedy, já jsem Edward a tohle byli mí sourozenci, nemusíš se bát já se o tebe postarám,´´ ujistil jsem jí a přitáhl si jí těsněji k sobě.

Šel jsem pomalu, mohlo být něco po desáté večerní, ve vzduchu jsem ucítil lahodnou vůni čerstvé krve, asi raněné zvíře, podíval jsem se na ní, ani tohle jí neprobralo, zkusím něco jiného, šel jsem po stopě toho zvířete podle pachu to musela být srnka. Našel jsem její zraněné tělo, na boku měla kousance od nějakého lesního tvora. Snažila se bránit z posledních sil, jedním trhnutím jsem jí zlomil vaz. Poklekl jsem a čekal, jestli se něco stane, ale marně. Ani náhodou se nevzdám, navlhčil jsem prst v tekutině a přejel po rtech mého spícího anděla. Nic to s ní nedělalo, slyšel jsem jak nasála vzduch, ale jako by se rozhodla, že prostě poslouchat nebude.

,,Prosím musíš pít jsi moc zesláblá,´´ snažil jsem se jí přimět prosbou, fajn zkusím něco jiného.

,,Když nebudeš pít, můžeš na někoho nevědomky zaútočit a to by jsi přece nechtěla?´´ trochu se pohnula a špičkou jazyka si olízla ret, byl jsem tím naprosto fascinován, přiložil jsem k jejím ústům potravu a tiše sledoval jak začala pít. Nejprve spíš, abych byl spokojený a po chvíli hladově sála. Když skončila zase se odvrátila a svou tvář mi zabořila do prsou. Tohle bude oříšek, alespoň nějaký pokrok, musela být hodně žíznivá, mám takové tušení, že už vím jak na ní.

Zvedl jsem se s ní a už rychlejším tempem zamířil lesem k domu. Ve dveřích na mě všichni čekali, Rosalie nezklamala a nadávala mi do všech možných domácích zvířat.

,,Páni brácha, je to kočka, dobře jsi si vybral,´´ pokynul uznale hlavou Emm, zavrčel jsem na něj. Je normální? To nevidí v jakém je stavu? A ještě vtipkuje? Jasně Emmett, že se ještě pozastavuji. On a normální? Ta kombinace je nemožná, ale musím mu dát zapravdu je půvabná. Víc už si nedovolil, protože ho Rosalie hbitě  zpacifikovala.

,,Holčičko jsi v pořádku?´´ přiběhla k nám Esmé a starostlivě si jí prohlížela. Pak se podívala na mě s otázkou v očích.

,,Ona nemluví, cestou jsem jí donutil vypít jednu srnku, ale podle toho jak se na ní vrhla musí být asi hodně hladová, zní to divně ale připadá mi, že nechce pít.

,,Alice nám už všechno řekla, připravili jsme jí zatím pokoj pro hosty, než jí zařídíme nový, dones jí tam, aby si odpočinula,´´ pohladila jí jemně po vlasech a vedla mě z obýváku do pokoje který připravili.

Uložil jsem jí opatrně na postel a přikryl dekou, nechtělo se mi jí tu nechat samotnou, jen co se dotkla peřiny stočila se do klubíčka.

,,Hned jsem zpátky,´´ řekl jsem spíš pro sebe a nedobrovolně se vydal dolu za ostatními.

Zavřel jsem potichu dveře a zaposlouchal se, v pokoji se nic neozývalo, pomalu jsem se vydal po schodech do obýváku kde už na mě čekali.

,,Edwarde řekla ti něco po cestě? Mluvila s tebou?´´ zajímal se Carlisle.

,,Ne, úplně mě ignorovala, ale co mě dostalo byla její reakce na krev, odmítala pít. Až když jsem jí řekl, že by mohla někomu něco udělat, tak se neochotně dala do jídla, takže není pochyb, že vnímá, jenom prostě nechce, přijde mi jako by se rozhodla umřít.´´ vysvětloval jsem chladně a přemýšlel proč to tak je, co se jí mohlo stát tak hrozného, že už to tady vzdává.

,,Jezzi ty jsi poznal kdo byl v tom ohni?´´ zvědavost mi nedala, i když možná ani nestojím o zjištění.

,,Jednou jsem se s ním už setkal, jmenoval se James, byl to hodně dobrý lovec, stopař a podotýkám nebyl vegetarián! Viděl jsi její oči?´´ měřil si mě obezřetně a v jeho mysli jsem četl, že není nadšený, že jí tu máme.

,,Neviděl, ale to vůbec nic neznamená, třeba s ním nemá nic společného, měli bychom to nechat na ní až promluví!´´ uzemnil jsem ho. Prostě nepřipustím, aby se tady o ní mluvilo jako o netvorovi, nic nám neudělala.

,,Jestli promluví,´´ řekl si Jasper spíš pro sebe.

,,Nechci jí nechávat nahoře samotnou, jestli chceme, aby nám věřila, měli by jsme taky trochu věřit jí, kdyby jste mě hledali budu u ní v pokoji,´´ otočil jsem se a vyběhl patro. Za zády jsem ještě uslyšel zmatené myšlenky osazenstva.

,,Chuděra se zbláznil!´´ zajódloval Emmett.

Přišel jsem k jejím dveřím a opatrně je otevřel, ležela pořád stejně jak jsem jí zanechal a křečovitě svírala polštář, nevědět, že je upír myslel bych si, že spí. Víčka očí se jí chvěly jako při zlém snu.

Chci jí pomoci, ale nemohu dokud mi nedá příležitost. Pozoroval jsem jí celou noc, k ránu přišla Alice a nechala jí na posteli nějaké oblečení, kdyby se probrala.

Její stav se nelepšil, sedával jsem u ní každou noc, ostatní jí říkali Sněhurka, Emm si ze mě dělal srandu, že se neprobouzí, protože čeká na polibek od prince, odvážně se nabídl, což u mě vyvolalo nepříčetnost, nikdo se jí nebude dotýkat v její nevědomosti, vyhrožoval jsem mu, že to povím Rosalii a bude ležet bezvládně on až s ním skončí. To mu srazilo hřebínek a šel se princátkovat o kus dál.

Čas ubíhal, už to byl skoro měsíc co ,,spala,, docela jsem si začal zvykat na její ticho, většinu volného času jsem pobyl u ní a vyprávěl jsem historky z rodiny, přísahal bych, že při jedné s Emmem jí dokonce zacukali koutky, ale možná si to jen namlouvám a představuji si co chci vidět. Zrovna jsme seděli u televize na gauči a vedli debatu co budeme dělat, jestli se neprobudí, když jsem uslyšel cvaknutí dveří a tiché nejisté kroky. Všichni naráz se otočili směrem po zvuku a ztuhli na místě.

,,Ahoj,´´ ozvalo se z jejích dokonalých, rudých rtů, nesmělým hláskem jako melodie a nádherně se usmála. V tu chvíli mi blesklo hlavou, vždyť jsem to říkal, anděl.

Shrnutí - Další

Autor: Anetanii (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella přemožitelka upírů 1. Díl: