Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella celebritou - 7. kapitola

23.02.2011 (07:00) • Machy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3152×

7. kapitola

Ráno jsem se vzbudila dokonale odpočatá a s úsměvem na tváři. Vyčistila jsem si zuby a učesala se. Dnes jsem si vzala stříbrné náušnice a bílé spodní prádlo. Podprsenka byla bez ramínek. Na to jsem si vzala krátké šaty bez ramínek, které jsem si koupila v Port Angeles. K tomu jsem si ještě nazula tyrkysové boty, které jsem si tam také koupila. Věci jsem si dala do bílé tašky a do sportovní tašky jsem si dala čisté oblečení. Tentokrát jsem si vzala kraťásky a tílko. Boty jsem si tam nechala stejné. Už byl čas vyjet, a tak jsem sešla dolů. Rozloučila jsem se s mamkou a vyjela do školy.

Když jsem přijela ke škole, Cullenovi už tam byli. Hned, jak jsem vystoupila, Alice už mě objímala.

„Mám takovou radost,“ zapištěla mi do ucha.

„Alice,“ promluvila jsem na ni nespokojeně.

„Já vím, já vím – nikomu ani slovo,“ řekla.

„Jo a mimochodem, ještě mi něco dlužíš,“ řekla jsem jí uraženě.

„Tak promiň, ale myslím, že bylo dobře, když jsem tam nepřišla,“ mrkla na mě.

„Jsi vážně hrozná,“ řekla jsem jí.

„Nemohla bys jet se mnou dneska nakupovat?“ zeptala se s nadějí v hlase.

„Ne, promiň. Po škole mám opět zarezervovanou tělocvičnu,“ řekla jsem jí a pohlédla na Edwarda, který stál za ní.

Dnes mu to slušelo snad ještě více než obvykle. Usmála jsem se na něj a on mi ho vrátil.

„Měla bych jít už do třídy, protože píšeme test z trigonometrie, tak abych nepřišla poslední,“ řekla jsem a usmála se na ně na všechny.

Otočila jsem se a odešla. Do třídy jsem přišla dvě minuty před zvoněním. Sedla jsem si vedle Angely a mlčela. Přemýšlela jsem o tom testu. Chtěla jsem ho napsat, co nejlépe to půjde. Myslím, že jsem to nakonec napsala docela dobře. Měla jsem tam doplněné vše, ale nevím, jestli třeba někde nebudu mít nějakou chybu.

Dopoledne uteklo docela rychle a já už si to kráčela na oběd. Ve dveřích u jídelny mě zastavil Mike.

„Ahoj Bello. Tak jak se máš?“ zeptal se.

„No fajn,“ řekla jsem.

Vešli jsme spolu do jídelny a já zamířila pro jídlo.

„Tak jsem si říkal, jestli sis to nerozmyslela. Nechtěla bys přeci jen jít se mnou do toho kina?“ zeptal se s nadějí v hlase.

„Promiň, ale svůj názor jsem vážně nezměnila. Kromě toho nestojím o někoho, kdo mě chce jen využít, nebo se o mě zajímá jen proto, kdo jsem,“ řekla jsem mu.

Otočil se a odcházel.

Stihla jsem ještě zaslechnout, jak říká:

„Stejně tě dostanu.“

Nejspíš nechtěl, abych to slyšela. Koupila jsem si zeleninový salát a vodu.

„Jen si tak nefandi,“ zašeptala jsem a zamířila ke Cullenovým.

„Čau,“ řekla jsem vesele a sedla si na poslední volnou židli, která byla zcela náhodou vedle Edwarda.

„Tak co, Bello, kdy pojedeme na ty nákupy?“ zeptala se Alice.

„A kdy si tě budu moct nakreslit?“ zeptala jsem se na oplátku já jí.

„Myslím, že to, co jsi nakreslila místo mě, bylo pro tebe mnohem zajímavější,“ mrkla na mě.

„Ehm…,“ odkašlala jsem si.

„Co ty Rosalie? Nemohla bych si nakreslit tebe?“ zeptala jsem se s nadějí v hlase.

„To jako vážně?“ zeptala se udiveně.

„Co by ne? Když na to přijde, mohla bych vás nakreslit třeba s Emmettem dohromady,“ řekla jsem jí.

Emmett se zasmál a zeptal se:

„A dáš nám ho potom?“ zeptal se.

„To si ještě rozmyslím. Tak co bude, prosím?“ poprosila jsem zoufale.

„Jasně,“ svolila Rose.

„Díky, díky, díky,“ vyjekla jsem radostně.

Stihla jsem mezitím už dojíst salát. Podívala jsem se na hodiny, vstala jsem a odnesla prázdnou misku od salátu. Vodu jsem si vzala s sebou a spolu s Edwardem jsme vyšli z jídelny.

„Tak… dělal jsi včera něco zajímavého?“ zeptala jsem se ho.

„Celý den jsem byl v pokoji, měl jsem puštěnou muziku a myslel na tebe,“ usmál se na mě.

„Ohh, jsem poctěna. Já se učila trigonometrii, ale vzpomněla jsem si na tebe, vážně,“ řekla jsem mu.

Do zvonění zbývalo ještě sedm minut. Vzal to chodbou, kterou jsem neznala. Nebyli tam skoro žádní studenti, a když nás nikdo neviděl, tak mě chytil za ruku a vtáhnul na záchody. Začal mě tam líbat.

„Co blbneš?“ řekla jsem mu mezi polibky.

„Nemůžu si pomoct,“ zašeptal mi do úst.

Vyhoupl si mě na boky a já si obmotala nohy kolem něho. Nevzdorovala jsem a líbala ho. Po nějaké době jsem si vzpomněla, že jsme ve škole.

Rozpojila jsem naše rty a řekla:

„Musíme na hodinu,“ a ještě jednou ho políbila.

Spustila jsem z něj nohy a postavila se na zem.

„Dobře,“ řekl.

Měl už ruku na klice a chystal se otevřít, ale já mu sáhla na ruku.

„Mimochodem, pokud budeš chtít, mohl bys přijít odpoledne do tělocvičny. Neměla bych nic proti,“ řekla jsem a otevřela dveře.

Podívala jsem se ven, ale tam byl čistý vzduch, a tak jsem ho chytila za ruku a vytáhla na chodbu. Potom jsem ho pustila a šli jsme směrem k učebně biologie. Po cestě jsem se ještě radši podívala do zrcátka, jestli na mně není něco poznat. Potom jsem se podívala ještě na šaty, ale ty byly v pohodě. Došli jsme do učebny biologie a posadili se na svá místa. Zbývaly ještě dvě minuty do zvonění.

Hodina utekla dost rychle, hlavně proto, že jsme po sobě pořád pokukovali. Doufám, že si nikdo ničeho nevšiml. Další hodinu jsem měla tělocvik. Bylo to docela v pohodě. Dělali jsme různé cviky na kladině a mně to překvapivě docela šlo. Dokonce jsem na ní udělala i hvězdu. Po těláku jsem se převlékla zpátky do šatů a došla si k autu vyměnit kabelku za sportovní tašku.

Převlékla jsem se do oblečení a vešla do tělocvičny. Nevěděla jsem kdy, nebo jestli vůbec přijde, a tak jsem si pustila hudbu a začala tančit. Když skončila první písnička, všimla jsem si, že Edward stojí u dveří.

„Jak dlouho mě tu už pozoruješ?“ zeptala jsem se ho.

„Jsi tak krásná, když tančíš,“ řekl a dál tam stál.

Došla jsem k rádiu a dala tam jiné CDčko. Bylo to stejné CDčko, jako jsem pouštěla minule. Vzala jsem ho za ruku a vedla doprostřed tělocvičny. Políbila jsem ho a přitom jsme tančili. Po chvíli přestal a řekl:

„Slyším kroky.“

Zaposlouchala jsem se a opravdu jsem je po chvíli taky uslyšela, ale to už byly těsně u dveří. Najednou někdo otevřel dveře a nakoukl dovnitř. Byl to ten člověk, co mi dovolil tu zkoušet. Ředitel.

„Co tu děláte pane Cullene?“ zeptal se Edwarda.

Doběhla jsem zastavit hudbu u rádia.

„To vám můžu vysvětlit já,“ řekla jsem a oba se na mě otočili.

„Bylo to takhle. Říkala jsem Alice Cullenové, s kterou jsem se spřátelila, že bych si potřebovala zopakovat nějaké klasické tance a ona se zmínila, že tady Edward je skvělý tanečník. Požádala jsem ho, jestli by se mnou nemohl projet pár těch základních a Edward svolil,“ řekla jsem úplně klidně.

„Vím, že jsem se vás asi měla zeptat, jestli by nevadilo, že ho sem dnes vezmu, ale nějak mě to nenapadlo,“ dodala jsem ještě.

„Ne, neomlouvejte se, slečno. Tančíte tu a to, že jste potřebovala pomocníka, patří k tomu. Teď, když dovolíte, zase půjdu a vy můžete pokračovat,“ řekl a opustil tělocvičnu.

Došla jsem k Edwardovi.

„Divím se, že ještě nemáš Oscara. To byl teda výkon,“ řekl obdivně.

„Nevím, jak bychom tohle jinak vysvětlovali,“ řekla jsem.

„Pro dnešek to už stačí,“ řekla jsem mu.

„Dobře,“ řekl. Políbili jsme se a vyšli z tělocvičny.

„Tak se měj. Uvidíme se zítra,“ řekla jsem.

„Ahoj,“ řekl mi na oplátku.

Převlékla jsem se zpátky do šatů a dojela domů.

V příštím díle čekají Bellu nákupy s Alice a po nich ještě něco. Víc už ale neprozradím.

6.kapitola | Shrnutí | 8. kapitola

Autor: Machy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella celebritou - 7. kapitola: