Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella celebritou - 5. kapitola

19.02.2011 (08:00) • Machy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3509×

5. kapitola

Nevím, jak se mám před Edwardem chovat. Nejspíš by bylo nejlepší, kdybych dělala, že se nic nestalo. Vešla jsem do třídy a on už tam seděl. Šla jsem pomalu k lavici a posadila se.

„Bello, já…,“ chtěl pokračovat, ale přerušila jsem ho.

„Nic neříkej,“ řekla jsem a ani se na něj nepodívala.

„Ale…,“ chtěl namítat.

„Promiň, ale když dovolíš, ráda bych se věnovala hodině,“ skočila jsem mu do řeči.

Už nic neřekl. O hodině jsem nevnímala nic jiného než hodiny. Když bylo pět sekund před koncem hodiny, dala jsem si do kabelky sešit a vystřelila ze třídy. Doběhl mě.

„Bello, chtěl bych…,“ chtěl mluvit, ale já ho už zase přerušila.

„Promiň, ale pospíchám,“ řekla jsem a šla dál.

„Bude to jen chvilka,“ řekl.

„Já vážně musím,“ řekla jsem a šla dál.

Vzdal to a zastavil se.

Já jsem došla k autu, nechala si tam kabelku a vzala jsem si sportovní tašku a rádio. Došla jsem do šatny u tělocvičny a převlékla se do oblečení na tancování. Pak jsem šla do tělocvičny, zapnula rádio a začala tančit na píseň: I gotta feeling. Už bylo přehráno asi čtyřicet sekund, když jsem si všimla, že někdo stojí u dveří. Otočila jsem se a stál tam Edward.

„Co tu děláš? Jak dlouho tu už stojíš?“ zeptala jsem se a šla zastavit rádio.

„Celý den se mi vyhýbáš a tohle je jediná možnost, jak si promluvit,“ řekl.

„Ale já s tebou nemám o čem mluvit,“ řekla jsem a odvrátila od něj pohled.

„Co třeba to, co se mezi námi včera stalo? Co jsem udělal špatně, že si mě nevšímáš?“ řekl smutně.

„Nevím, o čem mluvíš,“ řekla jsem.

„Bello,“ šel pomalu ke mně.

„Políbili jsme se, to jsem si nevymyslel,“ řekl.

„Nic to nebylo,“ zamumlala jsem.

„Copak pro tebe to nic neznamenalo? Běžně líbáš kluky?“ zeptal se.

„Nechci, aby to pro tebe znamenalo něco víc,“ řekla jsem mu.

„Tys nic necítila?“ zeptal se.

Ohh, jak ráda bych teď řekla ano a znovu ho políbila, ale to nejde.

„Nejde o to, co jsem cítila, jde o to, že to není správné. Ty za to nemůžeš, to já jsem se nezachovala správně. Neměla jsem dopustit, aby k tomu došlo,“ řekla jsem mu.

„Proč ne? V čem je problém, pokud jsi něco cítila?“ zeptal se.

„Nemůžu si dovolit s někým být. Víš, jaký život vedu. Můj život je momentálně jen o práci. Za sedm týdnů se vrátím zpátky do New Yorku a nechci, aby mě tady něco rozptylovalo od práce,“ řekla jsem mu.

„Takže já bych byl jen rozptýlení?“ zeptal se.

„Víš, že jsem to takhle nemyslela. Tohle by neklapalo. Pořád pracuji a jsem tu jen na chvíli. I kdyby nám to tady klapalo, vztah na dálku by nevydržel. Nemám čas ani na to navštěvovat rodiče, byla jsem tu naposledy na jaře. Myslíš, že se mi nikdy žádný kluk nelíbil? Nezačínám si ani s kluky v New Yorku, protože vím, že ani kdybychom bydleli vedle sebe, skoro bychom se neviděli. Víš, jaká jsem. Mám v New Yorku pověst holky, která vykonává dobro a nechodí ani na večírky. Zatímco jiné celebrity jsou na večírku, já natáčím nějaký videoklip, CDčko, učím se, nebo prostě jen maluji. Je to pravda, jsem taková, nikdy jsem neměla přítele, nikdy jsem s žádným klukem nespala a až do včerejška se s nikým ani nelíbala, když nepočítám film. Vážně po mně nechtěj vztah, protože vím, že bych to nezvládla a jen bych se dočkala zklamání,“ dokončila jsem svou dlouhou řeč.

„Copak to vážně nechápeš? Chci to zkusit, i kdyby to nemělo vyjít a víš proč? Protože tě miluju, už od první chvíle, co jsem tě poprvé zahlédl v časopise, který si Alice objednala. Když jsi sem přijela, zamiloval jsem se až po uši. Miluji to, jaká jsi. Miluji to, jak se tváříš, když mluvíš o tom, jak se věnuješ charitě. Miluji tvoji zapálenost a lásku, kterou chováš vůči lidem. Nechci s tebou být proto, že jsi slavná. Miloval bych tě, i kdybys byla ten nejchudší člověk na zemi. Nevzdám to. I když mě budeš od sebe odhánět a budeš mě odmítat, nepřestanu s tím. Pořád ti budu říkat, jak moc tě miluji,“ řekl také svou velice dlouhou a vyčerpávající řeč.

Zůstala jsem na něj zírat.

„Ty mě miluješ?“ zeptala jsem se po chvíli.

„Copak neposloucháš? Ano. Tebe ani nejde nemilovat. Proč myslíš, že jsem za tebou přišel? Jen tak z nudy, protože jsem zrovna neměl co dělat?“ zeptal se, jako kdyby to bylo snad jasný.

Taky tě miluji, taky tě miluji, taky tě miluji, pořád mi kolovalo v hlavě. Sedla jsem si na zem a koukala se do země. Sedl si taky a díval se mi do očí.

„Vím, že tím, co teď udělám, ti ublížím ještě víc, ale musím to udělat,“ řekla jsem.

Podíval se nechápavě. Natáhla jsem se a začala ho líbat. Evidentně byl zaskočený, ale po chvíli se přidal do polibku. Zatlačila jsem do něj a on si lehl na zem. Ležela jsem na něm a líbala ho. Nevím ani, jak dlouho ten polibek trval, ale odtrhla jsem se. Pohlédla jsem mu do očí, protože jsem je měla celou dobu zavřené.

„Taky tě miluji, ale nic to nemění. Odpusť,“ řekla jsem mu, při tom jsem na něm pořád ležela a dívala se mu do očí.

Hned jak jsem to dořekla, jsem vstala, rozeběhla se ke dveřím a vzala u nich rádio. Potom jsem vyběhla z tělocvičny, rychle jsem se v šatně převlékla a utíkala k autu. Věci jsem si položila na sedačku spolujezdce a podívala se směrem ke škole. Stál ve dveřích a koukal na mě. Stekla mi slza po tváři. Nastartovala jsem a jela domů.

Doma jsem rychle vyběhla do pokoje. Slyšela jsem mamku, jak za mnou volá, ale já ji nevnímala. Zamknula jsem se v pokoji, schoulila se na posteli do klubíčka a brečela. Byla jsem z toho unavená a ani nevím jak a už jsem spala.

Ráno jsem se vzbudila dost unavená. Došla jsem si na záchod a uslyšela mamku, jak jde po schodech nahoru. Umyla jsem si obličej a šla zpátky do pokoje.

„Bello, měla by ses už obléct, ať nepřijedeš pozdě do školy,“ řekla mi.

„Mami, já dneska nepůjdu do školy, necítím se dobře. Chtěla bych si ještě lehnout,“ řekla jsem jí.

„Dobře, tak si lehni. Nechceš, abych ti uvařila čaj nebo něco?“ zeptala se.

„Ne, to je dobrý. Jediné, co teď chci, je jít do postele“ řekla jsem popravdě.

„Dobře, tak běž“ řekla a šla zase po schodech dolů.

Lehla jsem si a znovu usnula. Vzbudila jsem se až asi v jednu hodinu. Do večera jsem se už jen trochu učila trigonometrii a přemýšlela o všem možném. Šla jsem zase brzy spát.

Když jsem se brzo ráno vzbudila, tak mi hned asi za dvě minuty zazvonil mobil.

„Bello, stav se ve tři u nás,“ oznámila mi Alice.

„Ale Alice…,“ chtěla jsem namítat.

„Vím, že jsi včera nebyla ve škole, prostě přijeď,“ rozkázala mi a típla to.

Znovu jsem usnula a probudila se v deset hodin. Šla jsem se osprchovat. Byla jsem tam dlouho. Učesala jsem se a vyčistila si zuby. Oblékla jsem si černé tričko, na to modrou mikinu a modré džíny. K tomu jsem si vzala stříbrné tenisky. Sešla jsem dolů a najedla se s mamkou. Dívala jsem se s ní na televizi a povídaly jsme si. Když byl čas, abych vyjela, řekla jsem mamce, že na chvíli odjedu a jela za Alice.

Když jsem tam přijela, vystoupila jsem z auta, vyšla po schodech a chystala se zazvonit. Předběhla mě Alice, která právě otevřela dveře.

„Pojď dál, Bello,“ řekla Alice a objala mě.

„Tak o čem jsi chtěla se mnou mluvit?“ zeptala jsem se jí.

„Pojď se mnou nahoru,“ řekla a dovedla mě k sobě do pokoje.

Posadily jsme se na postel a ona vyndala nějaké papíry.

„Tohle jsem ti přinesla. Půjčila jsem si zápisky od studentů, co jsi s nimi včera měla mít hodiny a přepsala jsem ti to,“ oznámila mi.

„Děkuji,“ byla jsem překvapená a usmála jsem se na ni.

„To je vše, cos chtěla?“ zeptala jsem se.

„Ne, chtěla jsem s tebou mluvit o tobě a… Edwardovi,“ řekla.

„Jak o tom, sakra, víš?“ vyjela jsem na ni.

„Vidím to, vidím, jak se na tebe dívá. Líbila ses mu ještě než jsi sem přijela. Taky vidím, jak znervózníš, když ho vidíš. To napětí mezi vámi by se dalo krájet a taky vím, jak zničený včera přišel domů. Tys nebyla ve škole, takže předpokládám, že to spolu souvisí. Nechceš mi říct, co se stalo?“ zeptala se.

„Nemůžu,“ zamumlala jsem a zkrabatila obočí.

„Co nemůžeš?“ zeptala se.

„Nemůžu s ním být,“ řekla jsem.

„Proč ne?“ zeptala se.

„Proč ne? Vážně to nevíš? Víš, v jakém světě žiji. Za sedm týdnů odjedu a už vás nejspíš nikdy neuvidíme. Oba si tím ušetříme trápení,“ řekla jsem.

„Nechceš to ani zkusit? Pokud se opravdu milujete, překonáte to,“ řekla mi.

„Alice, chtěla jsem se tě zeptat, mohla bych si tě někdy namalovat nebo nakreslit?“ změnila jsem téma a zároveň jsem vyslovila svou myšlenku, kterou jsem měla v hlavě už dlouho.

„Mě? Myslíš, že je to dobrý nápad?“ zeptala se překvapeně.

„Jo, jsi pro to ideální,“ řekla jsem jí.

„Uděláš to pro mě, prosím?“ zeptala jsem se jí a nevinně se na ni zatvářila.

„Když ti to udělá radost, tak tedy dobře,“ souhlasila.

„A mohla bys přijít už dneska?“ poprosila jsem.

„Když mi do toho nic nevleze, tak se zastavím,“ řekla.

„Děkuji, jsi vážně super,“ vypískla jsem a objala ji.

„Už bych měla asi jít, nechci se tu potkat s Edwardem, už tak je to mezi námi napjatý dost,“ přerušila mě depresivní hudba. Zněla, jako kdyby někdo umíral.

„Kdo tady poslouchá takovouhle hudbu? Zní to smutně,“ zeptala jsem se.

„To je Edward, pouští si to už od včerejška,“ řekla mi smutně.

„Je to jen moje vina, kdybych nepřijela do Forks, nic z toho se nemuselo stát. Nikdo by nebyl nešťastný,“ řekla jsem potichu.

„Bello, není to tvoje vina. Jo a mimochodem, vím, že ho miluješ,“ pošeptala mi do ucha, když mě znovu objala.

Vstala jsem a šla ke dveřím. Ještě jsem se na ni otočila zpátky.

„Alice, nezapomeň se zastavit, ano? Slibuji ti, že se budu snažit, aby to vypadalo, co nejlépe,“ řekla jsem jí.

Ona jen přikývla a já vyšla ze dveří. Dole jsem se ještě pozdravila s Emmettem a odjela domů. Šla jsem do sprchy a točila na sebe horkou vodu. Po nějaké době jsem vylezla, zabalila jsem se do ručníku a vyšla z koupelny.

Uslyšela jsem zvonek. Že by to byla už Alice? Jak dlouho jsem vůbec byla v té sprše. Byla jsem už u svých dveří, když jsem uslyšela mamku volat:

„Bello, máš tu návštěvu.“

„Mohla bys tu návštěvu pustit nahoru?“ zakřičela jsem zpátky.

Odpovědi se mi už nedostalo, a tak jsem předpokládala, že mamka pošle Alice nahoru. Vešla jsem do pokoje a zamířila ke skříni. Uslyšela jsem, jak zaskřípěly dveře.

„Alice, jen se obléknu a můžeme za…,“ otočila jsem se na ni a zjistila, že to není Alice.

Kdo asi za Bellou přišel? Myslím, že tušíte. Opět se stane něco důležitého.

4. kapitola | Shrnutí | 6. kapitola

Autor: Machy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella celebritou - 5. kapitola: