Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella celebritou - 4. kapitola

12.02.2011 (20:45) • Machy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 7240×

4. kapitola

Ráno jsem provedla ranní hygienu a udělala si účes. Vzala jsem si šedé tílko, džínovou sukni a zlaté baleríny. Doplnila jsem to zlatou kabelkou. Nasnídala jsem se a vyrazila do školy. Hned, jak jsem vystoupila, tak ke mně přiběhla Alice a objala mě.

„Ahoj, sluší ti to,“ pochválila jsem ji.

„Díky, tobě taky,“ řekla.

„Tak mě tak napadlo, nechtěla bys jet dneska po škole k nám? Chtěla bych ti představit rodiče a taky bychom si mohly udělat třeba pedikuru,“ navrhla.

„To by bylo fajn, ale nemůžu u vás být dlouho. Odpoledne bych chtěla něco namalovat,“ řekla jsem jí.

„Jo, jasně, to není problém,“ řekla a celá se rozzářila.

„Tak se uvidíme na obědě,“ řekla mi a odběhla.

Dopoledne uběhlo rychle, ale když jsem přišla do jídelny, čekal mě vážně šok. Koupila jsem si jen jablko a poté šla směrem ke Cullenovým. Po cestě jsem pozdravila Angelu, Mika a Erica. Všimla jsem si, že Jessica něco vylila vedle stolu a bylo to tam, kde jsem zrovna měla procházet. Bylo vidět, že to udělala naschvál. Viděla jsem na ní, jak čeká až tam spadnu přímo před ní na zadek, ale já se zastavila před tou louží a řekla:

„Co máš sakra za problém? Udělala jsem ti něco?“ zeptala jsem se jí trochu naštvaně.

„Co bych měla mít za problém?“ zeptala se nevinně.

Celá jídelna se na nás dvě dívala.

„Myslíš, že jsem si toho nevšimla, že jsi tu naschvál vylila to pití? Jo a mimochodem, až mě budete tady s Lauren příště znovu pomlouvat, trochu se rozhlídněte kolem, jestli náhodou nejsem někde poblíž,“ řekla jsem jí zcela v klidu.

Byla značně překvapená. Podívala se na Lauren a pak zpátky na mě, ale mlčela.

„Tak už mi řekni, co máš za problém?“ vyzvala jsem ji.

Ona si stoupla, obešla tu louži a stoupla si přímo proti mně.

„Od té doby, co ses objevila na téhle škole, tady všem ničíš život,“ vmetla mi přímo do tváře.

„Můžeš mi říct čím?“ zeptala jsem se jí.

„Řekla bych, že hlavně holkám, protože kluci po tobě pořád koukají. Ale není to proto, že jsi hezká, nebo že by se o tebe doopravdy zajímali. Stojí o tebe jen proto, že jsi slavná. Kdybys nebyla slavná, neštěkl by po tobě ani pes. I když nechápu, proč jsi slavná. Nějak extra nezpíváš a tvoje herecké role mi přijdou příšerný. Pak nechápu, co děláš vůbec na molech, když nejsi vůbec hezká. Slyšela jsem jednu písničku s tvým textem a vážně nestála za nic. Jo, a tu charitu podle mě děláš jen proto, aby ses neztratila a všichni tě brali jako Matku Terezu,“ vmetla mi přímo do obličeje a usmála se.

„Možná máš pravdu, ale pokud sis toho všimla, tak já ti tady žádného kluka neberu. Mám jiný starosti než jsou kluci. Možná máš pravdu v tom, že špatně zpívám a hraji a moje texty nestojí za nic. Možná vážně nejsem hezká, ale nedovol si říkat, že charitu dělám, jen abych byla slavná. Dělám to proto, že je to dobrá věc. Je mi jasné, že ty by ses zajímala v mé situaci jen sama o sebe, protože jsi sobecká mrcha, ale já taková nejsem. Chci pomáhat těm, kteří to potřebují. Nedovedeš si představit, co všechno dělám v New Yorku a koneckonců i tady. Můj život se skládá jen z práce. Na nic jiného v podstatě nemám čas. V New Yorku vstávám v šest a chodím spát třeba po půlnoci. Musím se učit texty, pamatovat si kdy a kde mám být. Ještě si během toho udělám čas na učení, což bys ty určitě nedělala. Možná po mně za chvíli nikdo ani neštěkne, ale pochybuji, že by si tam vzali někoho tak hloupého jako jsi ty. Ano, slyšíš dobře. Myslím si, že jsi hloupá. Nevíš, co je to doopravdický život, kdy jsi odkázána jen sama na sebe. Tvoje problémy jsou make up, účes a kluci. Moje problémy jsou práce, vzdělání a okolní svět, kterého ty si ani nevšímáš, protože ti záleží jen na sobě,“ vedla jsem vyčerpávající řeč a při tom se jí stále dívala do očí.

„Jsi vážně hrozná, už abys odjela,“ začala se vztekat.

„A tohle si vážně zasloužíš,“ dodala a vylila na mě colu.

Zůstala jsem tam jen stát a pak jsem se sebrala a utekla na záchody. Zamkla jsem se v jedné kabince. Po chvíli jsem uslyšela, jak klaply dveře.

„Bello?“ zavolala Alice.

„Jdi pryč,“ řekla jsem jí. „Teď se tady nejspíš spláchnu,“ dodala jsem zoufale.

„Bello, vezmi si na sebe tohle,“ řekla a přehodila mi přes stěnu černé tílko.

„Díky, Alice,“ řekla jsem, když jsem si ho oblékla a vyšla ven.

„Nemáš zač,“ objala mě. „A nevšímej si jí. Jen ti závidí. Mimochodem, to, co jsi řekla, ji vážně charakterizovalo, a vylila to na tebe jen proto, aby se zachránila. Nevěděla, co má dělat, a tak to na tebe prostě vylila,“ řekla mi.

„Díky, Alice,“ řekla jsem jí a vyšly jsme spolu ze záchodů. Před nimi stál Edward.

„Nic si z toho nedělej. Já jsem kluk a ujišťuji tě, že jsi moc krásná,“ řekl mi upřímně.

„Díky, ale myslím, že má možná pravdu. Měla bych dodělat střední školu a pak normálně pracovat jako každý jiný,“ řekla jsem.

„Bello,“ vypískla Alice, až jsem z toho málem ohluchla.

„To ať tě ani nenapadne. Nemůžeš to jen tak zahodit. Máš talent. Jessica lhala, vážně,“ řekla mi.

„Alice má pravdu. Nevzdávej se toho jen kvůli tomu, že Jessica ti závidí. Nepřestávej v tom, co děláš. Tolik dřeš, tak to přece jen tak nezahodíš,“ řekl mi Edward a při tom se mi díval do očí.

Přikývla jsem.

Už zbývala jen jedna hodina a do učebny trigonometrie jsem to stihla jen taktak. Řekli nám, že v pondělí budeme psát test, což znamená, že se budu muset přes víkend učit. Když hodina skončila, šla jsem celá skleslá k autu. Když jsem tam přišla, všichni Cullenovi už tam byli.

„Bello, co je? Snad se ještě netrápíš kvůli té náně?“ zeptala se Alice.

„Ne to ne, ale v pondělí budeme psát test z trigonometrie,“ řekla jsem.

„Aha, tak už pojeď,“ řekla Alice.

Nasedla jsem do svého auta a vyjela za nimi. Jeli jsme po hlavní silnici a pak lesem. Po chvíli zahnuli na lesní cestu a já jela stále za nimi. Najednou se ze stromů vynořil nádherný velký dům. Byl skoro celý prosklený a byl vážně nádherný. Alice mě vzala dovnitř.

„Esme, jsme doma,“ zakřičela do útrob domu a najednou přišla krásná žena.

„Ohh, ty jsi Bella, že? Moc ráda tě poznávám,“ řekla mi.

„Já vás také, paní Cullenová. Máte moc hezký dům,“ řekla jsem.

„Děkuji a prosím, neříkej mi tak. Říkej mi jen Esme,“ řekla mi.

„Dobře,“ odpověděla jsem.

„Tak Bello, teď pojď se mnou,“ řekla Alice a vedla mě nahoru po schodech.

Dovedla mě až k jedněm dveřím, otevřela je a vešla dovnitř. Šla jsem za ní a potom jsem za sebou zavřela dveře.

„Páni, Alice, máš moc hezký pokoj,“ řekla jsem.

„Díky,“ odpověděla.

Začaly jsme si dělat pedikuru. Když už jsme měly i nalakované nehty, zeptala jsem se Alice. „Alice, máte tady někde nějaký balkón? Potřebovala bych se nadýchat čerstvého vzduchu,“ řekla jsem.

„Jo, jasně, pojď se mnou,“ řekla Alice.

Šla jsem tedy za ní. Dovedla mě k nějakým dveřím a řekla, ať jdu dál. Vešla jsem do pokoje a byl nádherný. Nebyl tak moc zařízený, ale byl nádherný. Skoro všude byly cédéčka nebo knihy. Vešla jsem na balkón a vdechovala čerstvý vzduch.

„Nikdy bych si nepomyslel, že uvidím Bellu Swanovou ve svém pokoji,“ uslyšela jsem za sebou Edwarda.

Otočila jsem se a zůstala na něj zírat, protože byl jen v ručníku. Po chvíli jsem si uvědomila, co dělám a začala s omluvou.

„Promiň, pustila mne sem Alice… už půjdu,“ řekla jsem a šla k němu.

„Nemusíš odcházet,“ řekl, když jsem kolem něho procházela a chytl mě za ruku.

Natočila jsem se směrem k němu a podívala se mu do očí. Byla v nich touha. Naklonil se ke mně a spojil naše rty. Přesně do sebe pasovaly. Měl je ledové a naskočila mi husí kůže, ale nebylo to z těch rtů, ale toho vzrušení. Dal mi ruce kolem pasu a já si ty svoje dala kolem jeho krku. Líbali jsme se, ale jen něžně. Bylo to moc hezké. Začínal mi docházet dech, a tak se ode mne oddálil a opřel si čelo o to moje.

„Jsi tak krásná,“ zašeptal.

Měla jsem zavřené oči, ale pak jsem je otevřela, odtáhla se od něho a běžela ke dveřím.

„Bello“ slyšela jsem ho ještě za sebou volat.

Vyběhla jsem z pokoje a běžela do pokoje Alice. Byla tam, a tak jsem jí řekla:

„Promiň, ale už musím jít,“ vzala jsem si kabelku a Alice řekla:

„No dobře.“

Vyšla jsem z jejího pokoje a běžela po schodech dolů. Nikoho jsem v domě nepotkala, a tak jsem rovnou nasedla do auta. Nastartovala jsem a co nejrychleji jela domů. Po obličeji mi tekly slzy. Když jsem přijela domů, nikdo tam nebyl. Táta byl asi ještě v práci a máma nejspíš jela nakoupit nebo tak něco.

Vyběhla jsem do svého pokoje a rychle se převlékla do oblečení na malování. Bylo to bílé tričko od barvy a legíny, co vypadaly jako kalhoty. Udělala jsem si culík. Potřebovala jsem to dostat ze sebe, a tak jsem si připravila plátno a začala si na paletě štětcem míchat barvy. Když jsem si nějaké už umíchala, začala jsem jezdit štětcem po plátně. Kmitala jsem jím dost rychle a ani nevím, jak brzy jsem ho dokončila. Podívala jsem se z okna a venku už byla tma.

Připadalo mi, že jsem malovala jen chvíli, ale když jsem uviděla, kolik je hodin, byly to už čtyři hodiny. Šla jsem se dolů napít a potkala tam mamku.

„Ahoj mami, byla jsem v pokoji. Proč jsi mi neřekla, že už jsi doma? Mohla jsem ti s něčím pomoct,“ řekla jsem mamce.

„Bello, byla jsem za tebou v pokoji, mluvila jsem na tebe, ale tys nevnímala. Byla jsi do toho tak zabraná. Byla jsi tam nejmíň tři hodiny od té doby, co jsem přišla,“ řekla mi udiveně.

„Promiň, asi jsem se do toho vážně zabrala,“ omluvila jsem se.

„To nevadí, dáš si večeři?“ zeptala se mě.

„Ne, nemám hlad. Jen se napiji, půjdu se osprchovat a lehnout si,“ řekla jsem jí.

Ona přikývla, a já se napila.

„Dobrou mami,“ rozloučila jsem se s ní.

„Dobrou zlatíčko,“ odpověděla a usmála se na mě.

Vysprchovala jsem se, abych byla čistá, což trvalo dost dlouho, protože jsem byla celá od barvy. Pak jsem si ještě vyčistila zuby a šla spát. Zdál se mi sen o mně a Edwardovi. Líbali jsme se, ale tentokrát jsem neutekla a pokračovali jsme v tom. Probudila jsem se a šla se znovu vysprchovat, protože jsem byla zpocená. Potom se opakoval ranní rituál. Udělala jsem si fialové oční stíny a dnes výjimečně jsem použila trochu korektoru, protože jsem měla trochu kruhy pod očima. Pak jsem se oblékla do dlouhého šedého svetru, fialových legín a černých bot. Věci jsem si přendala do fialové kabelky. Do školy jsem si vzala s sebou i věci na tancování.

Vyjela jsem pozdě, abych nemusela před hodinou vidět moc lidí. Když jsem přijela ke škole, na parkovišti už skoro nikdo nebyl, ale Cullenovi ještě ano. Alice ke mně běžela.

„Ahoj, Bello,“ objala mě.

„Alice,“ slabě jsem se na ni usmála.

„Páni, sluší ti to,“ řekla mi.

„Díky. Hele musím na hodinu, tak se měj,“ řekla jsem a rychle šla od ní.

Měli jsme dějepis. Seděla jsem s Angelou. Dopoledne uběhlo docela rychle. Celou dobu jsem se vyhýbala všem Cullenům a úspěšně se mi to dařilo. Šla jsem s Angelou na oběd, koupila jsem si zeleninový salát a sedla si s ní k jejich stolu. Podívala jsem se na Alice a ta koukala nechápavě. Odvrátila jsem od ní pohled a začala se bavit s Angelou. Mluvily jsme o tom testu, co budeme psát z trigonometrie. Za chvíli přišla Jessica.

„Co tady děláš?“ zapištěla.

„Sedím,“ odpověděla jsem klidně.

„Proč nesedíš u Cullenů? Už tě mezi sebou nechtějí?“ zasmála se.

„Sedím tady, protože, jak sis jistě stihla všimnout, tak se tu bavím s Angelou,“ řekla jsem jí.

„Vypadni z mojí židle,“ zavrčela na mě.

„Promiň, já ti to ještě neřekla? Dnes tu sedím já,“ oznámila jsem jí.

„Jo a mimochodem, nezkoušej na mě ještě něco vylít, protože je to vážně ubohý,“ dodala jsem.

„Ty blbá krávo, kdy už konečně vypadneš z téhle školy?“ začala na mě ječet.

„Neboj se, bude to už jen sedm týdnů a pak si tady budeš moct dělat, co chceš. Do té doby se mi ale laskavě vyhýbej, protože nechci mít, kvůli někomu tak hloupému jako jsi ty, problémy,“ oznámila jsem jí.

„Dávej si na mě pozor,“ zakřičela na mě a odkráčela pryč.

Zakroutila jsem nad tím jen hlavou a dál jedla. Když jsem snědla salát, odnesla jsem tác a vyšla z jídelny. Šla jsem k učebně. Měla jsem teď mít biologii.

Příště se bude Bella snažit utéct před Edwardem. Nebude s ním chtít mluvit. Nakonec si ale promluví. Stane se taky něco zásadního, co může změnit všechno.

3. kapitola | Shrnutí | 5. kapitola

Autor: Machy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella celebritou - 4. kapitola: