Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella celebritou - 2. kapitola

08.02.2011 (13:00) • Machy • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3052×

2. kapitola

Šli jsme zrovna na oběd, když jsem se zeptala, jestli by mi nemohli ukázat ředitele nebo alespoň říct, kde ho najdu. Nechápali, proč to chci vědět, ale já jim to nevysvětlovala. Ukázali mi ho v jídelně a já se za ním rozešla. Zrovna se bavil v jídelně s nějakým jiným učitelem, ale já je vyrušila.

„Promiňte, pane řediteli, ale mohla bych s vámi mluvit?“ zeptala jsem se.

„Ohh, jistě, slečno Swanová, co si přejete? Doslechl jsem se, že jste zde začala studovat a mám vážně radost,“ řekl nadšeně.

„Chtěla jsem se vás na něco zeptat,“ řekla jsem.

„Ano, mluvte,“ pobídl mě.

„No, víte, já bych potřebovala někde tancovat a chtěla jsem se zeptat, jestli bych nemohla dvakrát týdně chodit do tělocvičny. Samozřejmě by to bylo, když tam nikdo nebude a klidně bych platila i nějaký nájem, ale vážně bych potřebovala někde zkoušet,“ dopověděla jsem svůj vyčerpávající monolog.

„Jistě, to nebude žádný problém. Mohla byste tam chodit třeba v úterý a ve čtvrtek od tří hodin?“ zeptal se.

„Jistě, kdykoliv. A jaký by byl ten nájem?“ zeptala jsem se.

„Já myslím, že to nebude nutné, koneckonců nikdo by tam stejně nebyl a vy ani nebudete potřebovat žádné nářadí, takže nic nemusíte platit,“ řekl mi.

„Ohh, děkuji. To je velice velkorysé. Takže, mohla bych tam jít už zítra?“ zeptala jsem se.

On přikývl.

„Vážně vám moc děkuji,“ řekla jsem a usmála se hodně.

„Není vůbec zač,“ řekl jen.

„Tak nashledanou,“ řekla jsem a odběhla ke stolu, kde seděli Eric, Mike, Angela a k mé smůle i Jessica s nějakou holkou.

„Cos mu chtěla?“ byla zvědavá Jessica.

„Ale nic,“ řekla jsem, protože jsem se jim zrovna moc svěřovat nechtěla.

„Tak to vyklop,“ hučela do mě.

„Né, vážně. To je moje věc,“ řekla jsem.

„Tak si to nech,“ odsekla naštvaně.

Vytáhla jsem z tašky foťák a začala si je fotit.

„Co to děláš? Nefoť mě,“ dávala si ruce na obličej Angela.

„Prosím, hrozně ráda fotím. Můžu ti pak tu fotku dát, jestli budeš chtít,“ poprosila jsem ji.

„Ty jo, ty fakt děláš snad úplně všechno,“ řekla mi překvapeně.

„Jak to?“ zeptala jsem se.

„No, zpíváš, jsi herečka, modelka a moderátorka, píšeš texty, věnuješ se charitě a teď k tomu ještě fotíš,“ řekla překvapeně.

„No, víš, vlastně je toho mnohem víc,“ řekla jsem a ona na mě zůstala zírat.

„Ještě tančím, jsem něco jako módní návrhářka a maluji,“ řekla jsem.

„Páni, ty umíš snad vážně všechno,“ řekla obdivně.

„Díky, ale všechno ne. Nikdo neumí všechno a já už vůbec ne,“ řekla jsem.

„Nebuď taková skromná a co ta tvoje nadace, to je vážně hodně prospěšný. Obdivuji tě za to,“ řekla upřímně.

„Díky, dělám to ráda. Připadám si totiž vážně blbě, když si představím, že nějaký děti jsou někde v sirotčinci, zatímco mě zná celý svět,“ dopověděla jsem.

Mlčeli jsme.

Podívala jsem se z okna a uviděla takové krásné bledé bytosti, které nemohly být nic jiného než andělé. Otočila jsem se zpátky a zeptala se:

„Kdo to je?“ a ukázala jsem směrem k nim.

Vyprávění se ujala Jessica.

„To jsou Cullenovi. Nevlastní děti doktora Cullena a jeho ženy. Přistěhovali se sem nedávno z Aljašky. Moc se tu s nikým nebaví. Pořád jsou jen spolu,“ dopověděla a do dveří vešla krásná blonďatá bohyně v objetí nějakého tmavovlasého hromotluka.

„Ta blondýna, to je Rosalie a ten kluk, to je Emmett. Jsou jako jeden. Někdy si říkám, jestli to není nezákonný,“ pokračovala Jessica.

„Ale, Jess, oni přece nejsou příbuzní,“ oponovala jí Angela.

„Jo, ale žijou spolu. Je to divný,“ dodala.

Do dveří vešla malá dívka, co připomínala elfa s klukem, co měl vlasy jako lev.

„Ta malá tmavovláska je Alice a ta je fakt divná. Ona pořád chodí s Jasperem. To je ten kluk, co vypadá, jakoby ho něco bolelo,“ charakterizovala druhý pár.

Ve dveřích jsem si všimla ještě jednoho kluka. Líbil se mi z nich nejvíc a zajímal mě. Měl bronzové vlasy a topazové oči.

„A on?“ zeptala jsem se.

„To je Edward Cullen. Jak vidíš, je naprosto úžasnej a evidentně žádná mu není dost dobrá. Jako by mi na tom záleželo,“ odfrkla si.

„Malou radu, nemarni s ním čas,“ řekla mi.

„To ani nemám v plánu,“ řekla jsem jí. „Poslední, na co mám teď čas, jsou kluci,“ dodala jsem sarkasticky.

„Musím se teď soustředit na úplně jiný věci,“ řekla jsem.

„Proč ses sem vlastně přestěhovala?“ zeptal se Mike.

„No, jsem tu jen na dva měsíce. Potřebovala jsem si trochu odpočinout, protože poslední dobou jsem pořád jen pracovala. Ale ani tady nebudu zahálet. Chci si tady udělat nějaký fotky, namalovat pár obrazů, musím tady i něco natočit a vymyslet něco na můj kalendář, jehož výdělek půjde na charitu. Budu tady i tancovat, proto jsem byla za ředitelem. Dovolil mi, abych tancovala v tělocvičně. A hlavně se chci tady učit. V New Yorku do školy nechodím. Chodím jen každé čtvrtletí na přezkoušení ze všech předmětů. Příští rok bych chtěla maturovat, ale vůbec netuším, jak to zvládnu,“ řekla jsem.

„Páni, budeš mít vážně nabitý program,“ vydechl Eric. „Když si pomyslím, že nadávám, že je hodně učení a nestíhám se naučit. Máš to rozhodně těžší než my,“ řekl mi.

„Myslím, že bychom už měli jít na hodinu,“ řekla jsem, když jsem se podívala na hodiny.

Měla jsem biologii. Šel se mnou Mike a Eric, protože ji měli taky. Když jsme vešli do třídy, nechala jsem si od profesora podepsat papír a on mě poslal do nějaké lavice.

Když jsem zpozorněla, uviděla jsem, že tam sedí ten poslední kluk od Cullenů. Myslím, že se jmenoval Edward. Hezké jméno, i když trochu staromódní. Přišla jsem k lavici a sedla si.

„Ahoj, jsem Edward Cullen. Ty jsi Bella,“ řekl mi.

„Ahoj,“ usmála jsem se na něj.

„Takže, líbí se ti tady?“ zeptal se.

„Jasně, už jsem ve Forks žila. Je to sice už nějakou dobu, ale žila,“ řekla jsem mu mile.

Nepřipadalo mi, že by se se mnou chtěl bavit jen proto, že jsem slavná. Připadal mi milý, takže jsem se s ním v klidu bavila.

„Jistě, bydlí tu tvoji rodiče. Proč ses sem vlastně vrátila?“ zeptal se.

„Páni, na to se mě ptá snad každý. Potřebovala jsem si trochu odpočinout. V New Yorku se zrovna moc nezastavím, ale stejně budu i tady pracovat. Někomu to může připadat divný, že si jako dovolenou představuji být u rodičů a chodit do školy, ale pro mě je to ideální,“ dopověděla jsem a zasmála se tomu.

„Obdivuji to, co děláš. Nejsi jako ostatní celebrity. Místo toho, aby sis užívala peníze, tak je dáváš na charitu,“ řekl obdivně.

„Připadá mi nespravedlivé, abych já si užívala peníze a jiní byli na ulici nebo tak něco. Ale nějaké peníze si posílám i na účet a taky rodičům,“ dodala jsem.

„No, tak z něčeho žít musíš, ne?“ zeptal se.

„Jo, asi jo. Pokud by ti to teď nevadilo, ráda bych se věnovala výkladu. Chci se něco naučit,“ řekla jsem opatrně.

„Ohh, jistě, promiň,“ řekl a už mlčel.

Začala jsem se věnovat výkladu. Když zazvonilo, sbalila jsem si věci a vyšla ze třídy.

„Bello,“ zakřičel Edward a doběhl mě.

„Co máš teď za hodinu?“ zeptal se.

„Tělocvik,“ odpověděla jsem.

„Nechceš tam dovést?“ zeptal se.

„Díky, to bys byl hodný,“ odpověděla jsem mu a usmála jsem se na něj.

Po cestě jsme se moc nebavili a u budovy, kde je tělocvična, jsme se rozloučili, protože měl jinou hodinu.

Vešla jsem dovnitř a šla za profesorem. Dal mi oblečení, které se nosí na tělocvik, a já šla do šaten. Všechny holky tam na mě zíraly, jak se převlíkám. Bylo to vážně nepříjemné. Tělocvik jsem měla zase s Mikem a ještě s Jessicou a tou druhou holkou, co s námi seděla u oběda.

My holky jsme hrály volejbal a kluci basketbal. Bylo to docela v pohodě až na to, že mě nějaká holka trefila a pak se mi dalších dvacet minut omlouvala, přitom to vůbec nebolelo. Když hodina skončila, šla jsem se převléknout a pak šla k autu. Rychle jsem nastoupila do auta a jela domů.

Doma jsem se podívala trochu na dějepis a potom jsem si četla. Navečeřela jsem se s rodiči a šla brzy spát.

Příště čeká Bellu první taneční hodina a i mnoho dalšího. Co se asi uděje?

1. kapitola | Shrnutí | 3. kapitola

Autor: Machy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella celebritou - 2. kapitola: