Škola, domov, nákupy. Nic moc zajímavá kapitola. Nejsem s ní moc spokojená, ale příští bude, myslím si, lepší. Machy
03.04.2011 (17:45) • Machy • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 8825×
16. kapitola
Pozdravila jsem se s rodiči a tátovi vyprávěla, jak jsem se domluvila s Jacobem. Navečeřeli jsme se a potom jsem šla nahoru do pokoje. Sundala jsem si tu dlahu a zalezla do koupelny. Osprchovala jsem se a jen v ručníku se vrátila do pokoje.
Stála jsem zrovna u skříně, když jsem ucítila na krku chladný polibek. Vykřikla jsem a otočila se na Edwarda. Uslyšela jsem na schodech kroky, a tak jsem Edwarda zavřela do skříně. Naznačila jsem mu, aby byl zticha a zavřela za ním dveře.
„Děje se něco?“ vpadnul do pokoje táta.
„Ne, jen jsem se lekla. Připadalo mi, jako kdyby na zemi běžel pavouk, ale to se mi jen zdálo. „Promiň, nechtěla jsem vás vylekat,“ omluvila jsem se tátovi.
„Dobře, my se ještě s mamkou díváme dole na nějaký film, tak kdybys potřebovala, tak zavolej,“ řekl a odešel.
Otevřela jsem skříň a vzápětí ucítila na svém krku znovu polibek.
„Šílím z tebe,“ řekl mi do kůže na mém krku.
Otočila jsem se na něj.
„Co tu děláš?“ zeptala jsem se ho trochu naštvaně.
„Přišel jsem se na tebe podívat. Stýskalo se mi,“ řekl a políbil mě.
Chtěl mi sundat ručník, ale já se od něj odtrhla.
„Co děláš?“ zeptala jsem se.
„Co myslíš?“ svůdně odpověděl otázkou a začal mě znovu líbat.
„Ale rodiče jsou dole a mohli by sem přijít.“ Odtrhla jsem se znovu.
Povzdychl si.
„Vlastně jsem ti přišel říct, že zítra nejdeme nikdo z rodiny do školy,“ oznámil mi.
„Co? Proč?“ zeptala jsem se trochu zoufale.
„Bude svítit slunce,“ řekl mi.
„Co se stane, když jste na slunci?“ zeptala jsem se.
„Někdy ti to ukážu. Mohl by tě zítra někdo vzít do školy?“ zeptal se.
„Jo, ráno si řeknu mamce, to není problém,“ řekla jsem mu.
„Dobře, a domluvila sis to s tím autem?“ zeptal se mě.
„Jo, akorát mě teď budeš muset nějakou dobu vozit.“ Usmála jsem se na něj.
„Bude mi potěšením, madam.“ Uklonil se.
Už jsem to nevydržela a řekla:
„Madam by si přála polibek.“ Zamrkala jsem na něj.
Neváhal a přisál se na mé rty. Líbali jsme se jako diví. Po chvíli jsem se od něj ale odtrhla, i když to bylo vážně příjemné.
„Měli bychom přestat, rodiče jsou dole,“ řekla jsem mu.
„Mohl by ses otočit?“ zeptala jsem se ho.
„Ale na co? Jsi moc krásná.“
„Protože vím, jak by to mohlo dopadnout. Nemusel by ses udržet a nakonec sem vlítnou rodiče a najdou nás tu spolu,“ řekla jsem mu.
„No dobře.“ Otočil se.
Došla jsem ke skříni a vyndala z ní košilku. Vybrala jsem si tu růžovou. Oblékla jsem si ji a znovu jsem ucítila jeho rty na své šíji.
„Myslíš, že tohle mě vzruší míň?“ zeptal se.
Zavřela jsem oči a naklonila hlavu na stranu, aby měl lepší přístup k mému krku. Po chvíli jsem se na něj otočila.
„Už bych měl jít,“ řekl.
„Jak ses sem dostal?“ zeptala jsem se ho.
„Oknem,“ odpověděl mi a šel k němu.
Vyskočil z něj. Rozběhla jsem se k oknu, ale Edward už tam nebyl. Lehla jsem si a šla spát.
Ráno jsem se vzbudila a oblékla se do džínů, bílého trička, černé mikiny a conversek. Věci jsem si dala do tašky. Nasnídala jsem se a mamka mě odvezla do školy.
Hodně jsem si povídala přes den s Angelou a seděla jsem s ní i na obědě.
„Co tu zase děláš?“ vyjela po mně Jessica.
„Už jsem ti říkala, ať se mi vyhýbáš,“ řekla jsem Jessice.
„To bude dost těžké, když sis sedla ke stejnému stolu,“ řekla mi.
„Čau Bello.“ Přisedl si Mike.
„Právě přemýšlím, kdo z vás dvou je otravnější.“ Ukázala jsem na ně dva a odešla do třídy.
Po škole jsem zavolala mamce a ona mě vyzvedla. Když jsme přijely domů, řekla mi jednu úžasnou novinku.
„V pátek jdeme s tátou do divadla,“ oznámila mi.
„Vážně? Jak jsi ho dokázala přemluvit?“ Zasmála jsem se.
„No, prostě jdeme do divadla,“ řekla jen.
Zakroutila jsem nad tím hlavou. Šla jsem brzy spát.
Ráno jsem provedla ranní rituál a oblékla si krátké černé šaty, zlaté boty a náušnice. K tomu jsem si vzala zlatou tašku a zlatou bundu, kterou jsem si nechala jen rozepnutou. Edward mě zase vyzvedl. Dlouho jsem ho u auta líbala.
„Sluší ti to,“ pochválil mě.
„Díky.“ Usmála jsem se.
Nasedli jsme do auta a jeli ke škole. Když jsme vystoupili z auta, oznámila jsem mu tu novinku.
„Rodiče jdou v pátek do divadla, tak mě napadlo, jestli by ses nechtěl zastavit,“ řekla jsem a políbila ho na krk.
„A to se mě ptáš?“ řekl a začal mě líbat.
Byli jsme po celou dobu opření o jeho auto. Měla jsem ruce za jeho krkem a on na mých zádech.
„Jak ses měl včera?“ zeptala jsem se ho, když jsme se od sebe odtrhli, ale stále jsme nechávali ruce na tom samém místě.
„Nic moc,“ odpověděl.
„Pročpak?“ zeptala jsem se zaraženě.
„Přece jsem tě neviděl,“ řekl, jakoby to bylo jasné.
„Chyběla jsem ti?“ Usmála jsem se a políbila ho.
„Že se vůbec ptáš,“ řekl.
„Musím do třídy, už je pozdě,“ řekla jsem mu, naposledy ho políbila a odešla.
Domluvila jsem se s Edwardem, že dneska mě nebude vyzvedávat po hodinách a vodit na další, protože jsem měla hodiny s Angelou a poslední před obědem s Alice. Šly jsme s Alice na oběd, když jsem se jí na něco zeptala.
„Alice, co kdybychom dnes jely na nákupy? Nemám co dělat a tobě jsem je slíbila.“
Vypískla.
„Hrozně ráda. Ani nevíš, jakou mám radost.“ Objala mě.
Došly jsme do jídelny a pro jídlo. Když jsme si kupovaly jídlo, objevil se za mnou Mike Newton a kupoval si ho taky.
„Jak je?“ usmál se na mě.
„Hned, jak budu daleko od tebe, se budu mít mnohem lépe,“ řekla jsem otráveně a s Alice jsme šly k jejím sourozencům.
„Ahoj,“ pozdravila jsem je a sedla si vedle Edwarda.
Věnovala jsem mu jeden polibek a kousla si z pizzy.
„Už se těším na zítřek,“ zašeptal mi do ucha a začal mi ho líbat.
Plácla jsem ho do hrudi.
„Chovej se slušně.“ Zasmála jsem se.
„Bello, vyrazíme hned po škole?“ zeptala se mě Alice.
„Nemůžu uvěřit, že s ní jedeš dobrovolně a ještě ses sama nabídla,“ kroutil nade mnou Edward hlavou.
„Nemám dneska co dělat a minule to bylo fajn,“ řekla jsem úplně v klidu.
„Jsi vážně blázen.“ Zasmál se.
„Já jsem ale do tebe blázen,“ zašeptala jsem mu těsně u rtů a políbila ho.
Odnesla jsem tác.
„Hned po škole,“ zakřičela jsem ještě na Alice přes půl jídelny, protože už taky odcházela.
Obě jsme měly už jen jednu hodinu, takže jsme hned po ní odjely do Port Angeles.
Nejdřív jsme se zastavily koupit si nějaké boty. Koupila jsem si žluté lodičky, černé a hnědé boty na podpatku. Zastavily jsme se koupit nějaké spodní prádlo. Když jsme šly kolem prodejny se šperky, zastavila jsem se u výlohy a zatáhla Alice do obchodu. Koupila jsem tam přívěšky pro páry. Když jsme vyšly z obchodu, bylo už pozdě, a tak jsme jely zpátky do Forks.
„Díky, Alice, bylo to fajn.“ Usmála jsem se na ni, když zastavila před naším domem.
„Jsem ráda,“ řekla Alice.
„Mimochodem, nezmiňuj se před Edwardem o tom, co jsme dnes koupily, ano? Chci, aby to bylo překvapení, takže si chraň myšlenky,“ upozornila jsem ji.
„Jistě, Bello, a uvidíme se zítra ve škole.“ Usmála se a objala mě.
„Měj se,“ řekla jsem, vzala si tašky ze zadní sedačky a vystoupila z auta.
Navečeřela jsem se s rodiči a oni mi ještě potvrdili, že jdou zítra do toho divadla. Říkali, že si dojdou ještě na večeři, takže přijdou asi před půlnocí. Z domu měli odcházet před sedmou, protože jeli do Port Angeles. Šla jsem brzy spát, abych byla na další den čilá. Hrozně jsem se těšila na zítra. Navíc další den nebudu muset vstávat, protože je zítra pátek.
15. kapitola | Shrnutí | 17. kapitola
Autor: Machy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Bella celebritou - 16. kapitola:
kdy budeš přidávat další kapitolu
jé to jee film který mam hrtozně ráda I LOWE
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!