Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella celebritou - 15. kapitola

26.03.2011 (10:15) • Machy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5229×

15. kapitola

Dala jsem si rychlou sprchu a vylezla v ručníku omotaném kolem těla.

„Bello, tohle mi nesmíš dělat. Ještě se tu na tebe znova vrhnu,“ řekl mi do ouška.

Škubla jsem sebou.

„Víš, jak jsem se lekla? To mi zase nesmíš dělat ty. Co jsem si teda měla vzít na sebe? Přinesl jsi mi něco?“ zeptala jsem se.

Podal mi do ruky bílé spodní prádlo, pruhované tričko, bílé kalhoty, světlé boty a šedý kabát. Oblékla jsem si to a jeli jsme spolu k nám domů. Edward mě nechtěl pustit, ale přemluvila jsem ho. Jeli jsme jeho autem.

„Jak je na tom moje auto?“ zeptala jsem se ho.

„Není na tom tak špatně, ale máš na šrot přední nárazník, jedno světlo a pár škrábanců na kapotě,“ přiznal.

„Musím si ho nechat opravit,“ řekla jsem.

„Já tě budu rád vozit,“ řekl s úsměvem.

„To nejde, nemůžu být na tobě závislá,“ řekla jsem mu.

„Já na tobě jsem taky závislý,“ zasmál se.

Dojeli jsme už před náš dům.

„Jsi připraven?“ zeptala jsem se.

„Jistě,“ odpověděl.

Vystoupil z auta a galantně mi otevřel dveře. Vešli jsme do domu.

„Mami, jsem doma,“ zavolala jsem.

Přiběhla a objala mě.

„Je tu táta?“ zeptala jsem se.

„Je v obýváku,“ odpověděla mi.

„Ahoj Edwarde,“ pozdravila ho mamka.

„Dobrý den, paní Swanová,“ slušně jí odpověděl.

Došli jsme do obýváku za tátou.

„Ahoj tati,“ řekla jsem mu, co nejklidněji to šlo, i když to bylo dost těžké.

„Bello, jsi v pořádku?“ řekl a dál seděl na křesle.

„Jo,“ odpověděla jsem.

„Edwarde.“ Pohlédl na zmiňovaného.

„Šerife,“ odvětil mu.

„No, chtěla jsem vám říct, že…“ odmlčela jsem se a podívala se do země.

„Nemusíš nic říkat. Je mi to jasný,“ řekla mamka.

Nechápavě jsem se na ni podívala.

„Ty a Edward spolu chodíte. Je to tak?“ zeptala se.

Podívala jsem se na Edwarda a usmála se.

„Jo,“ odpověděla jsem na její otázku.

Objala mě.

„Myslím, že máš dobrý vkus,“ zašeptala mi do ucha.

Zasmála jsem se.

„Díky.“

Objala i Edwarda, což jsem nečekala a potom byl na řadě táta. Podal Edwardovi ruku.

„Těší mě, že potkávám Belly přítele, i když s tím nesouhlasím,“ otočil se přitom na mě.

Bylo to vážně trapné představování. Šla jsem s Edwardem ke dveřím, protože řekl, že už musí domů.

„Tak zítra,“ řekla jsem mu.

„Vyzvednu tě,“ řekl a dal mi pusu na tvář, protože, mám takové podezření, že mamka stála poblíž.

Potom odjel. Zavolala jsem Meg a řekla jí, že mám přítele, takže je možné, že se to někde objeví. Řekla, že zatím to nebudeme hrotit a má ze mě radost. Šla jsem brzy spát, abych byla zítra ve škole čilá. Tu ruku jsem měla fialovou, když jsem se na ni podívala. Přes noc jsem si dlahu, kterou mi dal Carlisle sundala. To zápěstí mě ani moc nebolelo.

Ráno jsem se probudila docela brzo a byla jsem za to ráda, protože jsem se ještě osprchovala, vyčistila si zuby, učesala se a namalovala. Pokračovala jsem oblékáním. Dnes ho zahrnovala černá sukně a bílé tílko s černou vestičkou. Obula jsem si fialové baleríny a vzala si fialovou kabelku. Samozřejmě jsem si musela dát na ruku tu pitomou dlahu.

Sešla jsem do kuchyně a najedla se s mamkou. Uslyšela jsem zatroubení. Rozloučila jsem se s mamkou a vyšla z domu. Došla jsem k Edwardovi, který se opíral o auto a dala mu pusu.

„Vážně to musím nosit?“ zeptala jsem se otráveně.

„Bello, no jasně, že musíš. Být tebou, byl bych rád, žes skončila jen s tímhle,“ konejšil mě.

„Jo, jenže tobě se nic z toho stát nemůže,“ řekla jsem mu.

Otevřel mi dveře u spolujezdce a já si nasedla. Obešel auto a už jsme jeli směrem ke škole. Když jsme přijeli ke škole, otevřel mi dveře a chytil mě za ruku. Usmála jsem se na něj.

„Všichni na nás zírají,“ řekla jsem, když jsme se rozešli směrem ke škole.

„Myslel jsem, že jsi zvyklá na větší publikum,“ řekl mi tiše.

„To jo, ale tohle je něco úplně jiného,“ odvětila jsem.

Jen se zasmál.

Když jsme procházeli kolem kupy lidí, všimla jsem si naštvaných výrazů Jessicy a Mikea. Edward mě dovedl na hodinu a po každé hodině na mě čekal opřený vedle dveří. Než začala poslední hodina před obědem, domluvila jsem se s ním, že se pro mě nemá stavovat, protože půjdu s Alice. Alice totiž měla hodinu hned ve vedlejší třídě. Nelíbilo se mu to, ale nakonec souhlasil.

„Kdy vyrazíme na ty nákupy, co jsi mi slíbila?“ ptala se mě nadšeně.

„Nevím, ale nejspíš až se zbavím tohohle,“ ukázala jsem na dlahu.

„Nechápu, proč to musím nosit. Ta ruka mě skoro vůbec nebolí,“ postěžovala jsem si jí.

„To chvíli vydržíš, ale musím uznat, že ta dlaha je vážně příšerná. Rozhodně nemá nic společného s módou,“ otřásla se.

Musela jsem se nad tím zasmát.

Vešly jsme spolu do jídelny. Alice si šla sednout a já si došla pro pití. Neměla jsem dneska hlad. Když jsem platila, přišel zase Mike.

„Ahoj Bello, jak se máš?“ zeptal se.

„Skvěle,“ odpověděla jsem a ani se na něj nepodívala.

Obešla jsem ho a šla ke stolu Cullenových.

„Ale…“ Mike chtěl něco říct, ale já jsem si ho nevšímala a šla k nim.

Sedla jsem si vedle Edwarda a políbili jsme se.

„Nedáš si nic k jídlu?“ zeptal se, když jsme se od sebe odtáhli.

„Ne, nemám hlad,“ odpověděla jsem mu a usmála se.

Dívala jsem se mu do očí.

„Ehm, ehm,“ odkašlal si Emmett.

Otočila jsem se na něj.

„Přání?“ zeptala jsem se mile.

„Jo! Mohla by ses nám konečně začít věnovat?“ vykřikl.

„A to nedělám? Tak třeba, kdy si vás dva konečně budu moct nakreslit?“ zeptala jsem se a ukázala na něho a Rose.

„Třeba zítra?“ zeptala se Rose.

„Dobře,“ usmála jsem se.

Po obědě jsme měli s Edwardem společnou hodinu biologie a povídali jsme si. Po asi deseti minutách nás učitel okřikl, a tak jsme po sobě jen pokukovali.

Tělocvik jsem měla zakázaný, a tak jsem jen seděla na lavičce a nudila se. Po škole mě Edward odvezl domů. Pomohla jsem mamce udělat večeři, a když přišel táta, tak jsme se navečeřeli.

„Tati, nevíš o někom, kdo by mi mohl opravit to auto?“ zeptala jsem se ho.

„No, možná, kdybys ho vzala k Blackům, tak by to dokázal Jake. Pamatuješ si na něj? Je to syn Billyho Blacka,“ řekl mi.

„Jo, matně si vzpomínám a on umí opravovat auta?“ zeptala jsem se.

„Jo, jistě. Už si dokonce i sám sestavil auto,“ řekl mi.

„Dobře, myslíš, že bych k nim mohla třeba zítra dojet a zeptat se ho?“ optala jsem se táty.

„Myslím, že by v tom nebyl problém. Po večeři k nim zavolám a zeptám se ho,“ řekl mi.

„Díky,“ odpověděla jsem mu.

Večer jsem šla spát a ráno opakovala ranní rituál. Venku to vypadalo ošklivě. Vzala jsem si žluté tričko s dlouhým rukávem, béžové kalhoty a hnědé tenisky. Vzala jsem si bundu a tašku přes rameno. Táta mi řekl, že můžu odpoledne sjet do La Push a vysvětlil mi cestu. Ptal se, jestli tam nechci odvézt, ale já odmítla. Dnes mě opět vyzvedl Edward a jeli jsme do školy.

Omluvila jsem se Rosalie a Emmettovi, že dneska to nepůjde. Musela jsem pak vysvětlit Edwardovi, že jedu kvůli autu do La Push. Po škole mě zavezl domů a rozloučili jsme se polibkem.

Nasedla jsem do svého auta, které mi táta nechal přivést a jela do La Push. Cesta byla docela snadná, a tak jsem brzy našla dům, co jsem hledala. Zaklepala jsem na dveře a otevřel mi muž na vozíku.

„Dobrý den, pane Blacku, jsem Bella Swanová. Jdu za vaším synem,“ slušně jsem ho pozdravila.

„Jistě, Bello, moc rád tě vidím. Nezměnila ses,“ pochválil mě s úsměvem.

„Děkuji a jak se vám daří?“ zeptala jsem se.

„Výborně a jak vím, tak tobě jistě taky. No, Jake je v garáži za domem, tak můžeš jít za ním tam,“ navrhl mi.

„Děkuji,“ poděkovala jsem a vyšla ven.

Došla jsem za dům, kde bylo něco mezi garáží a střechou na pár sloupech. Vešla jsem dovnitř a uviděla ho.

„Ahoj Jacobe. Jsem tu kvůli tomu autu,“ pozdravila jsem ho.

Otočil se od auta, které opravoval a celý se rozzářil. Zasmál se.

„Táta neřekl, že ho přiveze sama Bella Swanová. To bych nečekal, ale rád tě vidím,“ řekl mi mile.

„Ty si na mě ještě pamatuješ? Už je to dlouho, co jsme se neviděli,“ řekla jsem mu.

„Ale já tě vídám docela často. Třeba v takovém obchoďáku nebo u kina je dost tvých plakátu, takže na tebe se ani nedá zapomenout,“ řekl se smíchem.

„Ou, tak teď se cítím trapně,“ přiznala jsem a podívala se stranou.

„To nemusíš. Tak, kde máš to auto?“ zeptal se.

Došli jsme před dům a já mu ho ukázala.

„Pěkný. Takže tys měla nehodu?“ zeptal se a otevřel si kapotu.

„Jo, ale nebylo to nic vážného. Měla jsem docela štěstí a vyšla z toho jen s tímhle,“ ukázala jsem na dlahu.

„I když nechápu, proč ji musím nosit,“ dodala jsem ještě.

„Tady to je dobrý.“

Zavřel kapotu.

„Takže to bude chtít jen nový přední nárazník, světlo a přelakovat kapotu, abys tam neměla ty škrábance. Musím tě upozornit, že to bude asi drahý,“ řekl mi.

„To není problém. Zaplatím ti za to, co se bude muset koupit i za práci. Navíc myslím, že i tak to vyjde levněji, než kdybych to dala ve Forks do té opravny,“ řekla jsem mu.

„Jo, tam už auto nikdo na opravu nedává. Majitel chce za práci moc peněz, takže všichni svá auta vozí raději do Port Angeles,“ svěřil mi.

„Nevím, jak dlouho to bude trvat. Musím sehnat nějaký materiál, a než to udělám, tak to bude taky nějakou dobu trvat,“ přiznal.

„To není problém,“ řekla jsem.

„A když ti to opravím, šla bys se mnou někdy do kina nebo se projít na pláž?“ zeptal se mě s úsměvem.

„Nevím, jestli je to nejlepší nápad. Mám málo času. Mám hodně práce a učení a taky tu mám nějaké přátelé, s kterými trávím dost času,“ vymluvila jsem se z toho.

„Jasně. Takže tobě nevadí, že to bude nějakou dobu trvat?“ optal se znovu a odešel od tématu.

„Ne, mě teď stejně skoro všude někdo vozí,“ řekla jsem mu.

Nechtěla jsem mu říkat, že mám přítele, protože vypadal, že by se mu to asi moc nelíbilo.

„Dobře, tak já ti zavolám, až to bude hotové,“ řekl mi.

„Díky a měj se,“ řekla jsem a otočila se.

Došla jsem domů pěšky, protože to nebylo zase tak daleko a navíc jsem se chtěla projít.

14. kapitola | Shrnutí | 16. kapitola

Autor: Machy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella celebritou - 15. kapitola: