Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella celebritou - 13. kapitola

21.03.2011 (09:30) • Machy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2359×

13. kapitola

„Tak a teď se půjdeš hezky najíst, protože jsi ještě nic nejedla a máš určitě hlad,“ oznámil mi.

Musela jsem se nad tím usmát.

Vstala jsem a Edward udělal něco, co jsem vůbec nečekala. Vzal mě do náručí a rozeběhl se dolů.

Vykřikla jsem.

Během pár vteřin jsme byli v kuchyni a na stole byl připravený talíř s jídlem. Nesnědla jsem to celé, protože bych musela asi prasknout. Bylo toho vážně hodně. Vraceli jsme se do pokoje a drželi se za ruce, když jsme procházeli obývákem, byli tam všichni. Usmála jsem se.

Jako první k nám přiskočila Alice.

„Bello, už dávno víš, jakou mám z vás radost, ale teď ti to říkám znovu,“ zasmála se a objala mě.

„Děkuji ti, Alice, za všechno,“ usmála jsem se na ni.

Přesunula se k Edwardovi.

„Máš štěstí, bráško. Lépe sis ani vybrat nemohl a ne, že jí něčím naštveš a ona uteče, protože to bych tě musela vážně zabít.“ Znovu se zasmála a taky ho objala.

„Alice, v tom případě bych se vážně nechal,“ řekl jí.

Jako další ke mně přiběhl Emmett. Vyzdvihl mě a zatočil se mnou.

„Emmette,“ zavrčel na něj Edward.

Emmett mě položil na zem.

„No co je? Jen si chci trochu užít svojí novou sestřičku a ne, že spolu zbouráte tenhle barák,“ zasmál se Emmett. Podívala jsem se stranou.

Jako další přišla Rose.

„Mám radost. Přiznávám, že se mi zrovna moc nelíbí, že o nás víš, ale jsem ráda, že jste šťastní,“ řekla mi a jemně mě objala.

„To bych nečekal Rosalie,“ řekl směrem k ní Edward. Jen se na něj usmála.

Přišla ke mně Esmé a dlouze mě objala.

„Jsem ráda, že je s tebou Edward konečně doopravdy šťastný. Trápilo mě, že byl tak dlouho sám,“ řekla a mateřsky se na mě usmála.

Už po tak krátké době jsem si je stihla všechny oblíbit. Jen jsem se na ni usmála.

„Hodně štěstí,“ objala Edwarda.

„Díky.“ Také ji objal.

„Jsem rád, že jste spolu,“ řekl Carlisle.

„A jako doktor ti musím říct, dávej pozor na tu ruku,“ řekl ke mně.

Musela jsem se pousmát.

„A ty na ni dávej pozor,“ nakázal Edwardovi.

„Jak povzbuzující,“ zamumlala jsem si. Skoro všichni se tomu zasmáli.

Přišel k nám Jasper. „Nemám tak silné sebeovládání jako ostatní, a tak ti jen podám ruku,“ řekl a potřásl mi s rukou.

„To, co vyřazuje z vás, jen tak necítím,“ řekl.

Podívala jsem se nechápavě.

„Jasper dokáže vycítit a ovlivňovat emoce,“ vysvětlil mi Edward.

Zatvářila jsem se překvapeně.

„No, myslím, že bychom mohli zase jít,“ navrhl Edward a vzal mě za ruku.

Chtěl jít zpátky nahoru, ale já jsem ho vytáhla ven ze dveří.

„Takže ven?“ zeptal se.

„Potřebuji trochu čerstvého vzduchu,“ vysvětlila jsem mu.

Šli jsme spolu po příjezdové cestě. Zastavila jsem se a otočila se na něj.

„Jak to teď mezi námi bude?“ zeptala jsem se ho.

„Miluji tě a ty miluješ mě,“ zasmál se.

„Ty víš, že tak jsem to nemyslela,“ trochu jsem mu vynadala.

„Tak se spolu ukážeme ve škole,“ řekl.

Usmála jsem se na něj.

„Děkuji ti. Děkuji ti, že to všechno snášíš,“ řekla jsem a přitáhla si ho k sobě.

„Díky, že jsi pochopila to, čím jsem,“ vrátil mi svůj dík.

Políbili jsme se a to hodně dlouze.

„Je tu ještě něco,“ řekla jsem, když jsme se od sebe odtáhli.

Koukal zmučeně.

„Musíme to říct mým rodičům,“ řekla jsem a skousla si ret.

„To zvládneme,“ uvolnil se zase.

„Můžu se na něco zeptat?“ Přikývl.

„Jak jste říkali, že Jasper cítí a ovládá emoce, to je normální u vás?“ zeptala jsem se na otázku, která mě zajímala.

„To umí jen Jasper, ale Alice, ta zas vidí budoucnost,“ řekl mi.

„Musela vědět, že se objevím,“ řekla jsem klidně.

„Aliciny vize jsou subjektivní. Budoucnost se může vždycky změnit,“ řekl mi.

„A je ještě něco kromě toho, že Alice vidí budoucnost a Jasper cítí emoce?“ zeptala jsem se.

„Jo, já čtu myšlenky,“ řekl klidně.

„Co? To je hrozné! Občas mám vážně divné myšlenky,“ vykřikla jsem.

„Buď klidná. Tvoje myšlenky nepřečtu.“ Oddechla jsem si.

„Jak je možné, že moje nepřečteš?“ zeptala jsem se zvědavě.

„Nevím, jsi pro mě záhadou. Dokážu slyšet vše, na co člověk právě pomyslí, ale u tebe ani ťuk. Frustruje mě to,“ řekl zamyšleně.

„Buď rád. Když budeš se mnou sám, budeš mít klid a nebudou na tebe křičet cizí myšlenky. Navíc nevím, co bychom si povídali, kdybys vše slyšel v mých myšlenkách,“ usmála jsem se na něj.

„To sice jo, ale někdy by mě vážně zajímaly tvé myšlenky,“ přiznal.

„Pokud chceš, tak ti můžu říct, na co myslím právě teď,“ oznámila jsem mu.

„To mě zajímá,“ koukal se na mě nadějně.

„Tak právě teď myslím na to, kdy už mi konečně dáš pusu,“ řekla jsem mu a usmála se.

Hned mi splnil přání. Zapletla jsem mu ruce do vlasů a přitáhla si ho blíž. Docházel mi kyslík, a tak jsem se musela odtáhnout. Opřeli jsme si o sebe čela a propletli si ruce.

„Miluji tě a teď ještě milionkrát víc, když jsi mi prozradil své tajemství,“ zašeptala jsem.

„Já miluji tebe už od první chvíle, co jsem tě uviděl na plakátu, a teď, když jsi tu se mnou, ještě nespočetněkrát víc,“ řekl mi nazpátek.

Musela jsem ho znovu políbit.

„Bude se mi stýskat, až budu muset odejít,“ řekla jsem mu.

„Neboj, to vyřešíme,“ uklidňoval mě.

„Co budeme dneska dělat?“ zeptala jsem se ho.

„Ty mě budeš dirigovat a já tě budu obskakovat,“ nařídil mi.

„To né,“ zakňučela jsem.

Vraceli jsme se už k domu.

„Žádné odmlouvání,“ nakázal mi.

Vrátili jsme se do jeho pokoje. Bylo už poledne, a tak mi Esmé přinesla něco k jídlu. Poděkovala jsem a celé to snědla. Lehli jsme si spolu k němu na postel. Edward potom pustil nějakou hudbu na CDčku. Zjistila jsem, že tu má i nějaké mé oblíbené.

Hodně mi vyprávěl o upírech, životě upíra a o svém životě. Bylo hezké ho poslouchat. Hltala jsem každé jeho slovo. Dokonce mi řekl i něco o členech rodiny a nejvíc z nich mluvil asi o Carlisleovi. Už jsem stihla postřehnout, jak hodně si ho váží. Během toho, co jsem ležela na jeho posteli, si taky pověsil nad postel mou kresbu nás dvou.

Pak jsem položila otázku, která mé svědomí už dlouho tížila.

„A jim nevadí, že jsi právě se mnou? Víš, jak to myslím ne?“ zeptala jsem se.

Skousla jsem si ret a opatrně se na něj podívala.

„Bello, už na to přestaň myslet. Souhlasí s tím, že jsme spolu. Jo, možná by byli radši, kdyby si byla jen studentka a ne celebrita, ale patří to k tobě a já tě miluji,“ řekl a celou dobu se na mě díval.

Pousmála jsem se a objala ho.

„Jsi na mě tak hodný, i když si to vůbec nezasloužím,“ zašeptala jsem mu do ucha.

„Zasloužíš si mnohem víc,“ řekl.

Když jsme se od sebe odkláněli, políbila jsem ho a bylo to dlouhé políbení.

„Miluji tě. Úplně vše na tobě a neměnila bych na tobě ani jediný vlásek,“ zašeptala jsem.

Lehli jsme si a já si lehla trochu na jeho hruď. Jen jsme leželi. Nepotřebovali jsme slova.

Příště nás čeká další 15+.

12. kapitola | Shrnutí | 14. kapitola

Autor: Machy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella celebritou - 13. kapitola: