Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella celebritou - 10. kapitola

06.03.2011 (07:30) • Machy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6020×

10. kapitola

Ráno mě vzbudila Alice. Zjistila jsem, že jsem v pokoji pro hosty. Bože, když si vzpomenu na tu včerejší noc. Tak moc ho miluji. Alice mi přinesla snídani, což byly cereálie. Najedla jsem se, osprchovala se, provedla ranní hygienu a učesala jsem se. Vzala jsem si to fialové spodní prádlo, fialové šaty a Alice mi půjčila stříbrné boty na vysokém jehlovém podpatku a k tomu stříbrnou kabelku.

Už jsem byla u schodů a chystala jsem se je sejít dolů, ale najednou se mi dvě ruce obmotaly kolem pasu. Otočila jsem se a políbila ho.

„Dobré ráno,“ řekla jsem mu.

„Dobré,“ řekl a usmál se.

Pustil mě, ukázal na schody a ukazováčkem naznačil, ať jsem tiše a jdu dolů. Když jsem došla dolů, všechny jsem pozdravila a vyšli jsme před dům. Rosalie a Emmett jeli se mnou v mém autě a Alice s Jasperem jeli s Edwardem v jeho Volvu. U školy se všichni divili tomu, že jsme přijeli dohromady. Zazvonil mi mobil.

„Ahoj, Bello,“ ozvalo se ze sluchátka.

„Meg, tak ráda tě slyším. Jak se máš?“ zeptala jsem se.

„Dobře, ale všichni se pořád vyptávají, jak dlouho budeš ještě pryč. Občas někdo zavolá, že tě chce do svého pořadu nebo filmu, ale vysvětlila jsem jim, ať zavolají až po Novém roce,“ řekla.

„A líbí se ti tam? Nechceš se vrátit dřív? Víš dobře, že není nic hezčího, než podzim v New Yorku,“ dodala ještě.

„Ne, vlastně...“ Otočila jsem se tím směrem, kde stál Edward. „Vlastně mě to tu začalo dost bavit,“ dodala jsem a usmála se na něj.

Úsměv mi opětoval.

„No, dobře no,“ řekla.

„Hele Meg, už budu muset jít, ale ozvu se ti v sobotu, protože s tebou budu chtít o něčem mluvit,“ řekla jsem jí.

„Dobře, tak se měj,“ řekla a típla to.

Celý den jsme se s Edwardem nemohli ani dotknout, aby si někdo něčeho nevšiml. Musely nám stačit alespoň láskyplné úsměvy a pohledy. Na obědě jsem mu řekla, ať dnes odpoledne za mnou nechodí do tělocvičny. Byl překvapený, ale vysvětlila jsem mu to tím, že by mohl přijít zase ředitel.

Ve skutečnosti jsem ale odpoledne v tělocvičně netančila, ale snažila se kreslit. Kreslila jsem podle paměti. Doma jsem ještě taky kreslila. Potom jsem šla spát.

Ráno jsem se ještě zeptala rodičů, jestli by jim nevadilo, kdyby dneska po škole k nám přišel Edward, protože ho musím ještě domalovat. Lepší výmluva mě nenapadla. Svolili mi to. Oblékla jsem si do růžova zbarvené tílko, modrou sukni a fialové boty na podpatku. Doplnila jsem to červenou kabelkou a vyjela do školy.

Pozdravila jsem se s Cullenovými a Edwardovi věnovala dlouhý pohled. Vyšla jsem ke škole, ale viděla jsem, jak se ke mně už zase řítí Mike Newton. Vážně mi už leze na nervy.

„Ahoj Bello. Dnes ti to sekne jako vždy,“ pochválil mě.

„Nazdar,“ odpověděla jsem jen.

„Tak jsem si říkal, že bych tě mohl pozvat na párty. Zítra ji pořádám od osmi,“ řekl a usmál se.

Zakroutila jsem nad tím nevěřícně hlavou.

„Vážně jsi tak nechápavý, nebo to prostě jen nechceš pochopit? Říkala jsem, že o to nestojím. Nestojím o tebe,“ vpálila jsem mu přímo do očí.

Chytl mě za zápěstí.

„Pusť mě a hned,“ řekla jsem mu varovně do obličeje.

Udělal to.

„Už nikdy nic takového nedělej a už se ke mně nepřibližuj, ty ubožáku,“ řekla jsem mu a rychlým krokem vešla do školy.

Stihla jsem si všimnout, jak na nás celé parkoviště civělo. Cullenovi se dívali nevěřícně a trochu naštvaně. Edward se tvářil, jako kdyby měl každou chvílí vylítnout z kůže. Dopoledne uběhlo rychle.

Když jsem šla do jídelny, narazila jsem do Edwarda. Šli jsme tam spolu, ale já jsem ho na chodbě, kde nikdo nebyl, zatáhla do prázdné učebny. Okamžitě jsem ho políbila.

„Stýskalo se mi,“ řekla jsem mu mezi polibky.

„Myslel jsem, že toho idiota zabiju,“ přiznal se mi.

Musela jsem se v polibku usmát.

„Mohl by ses po škole zastavit u nás?“ zeptala jsem se ho a odtrhla se.

„Cokoliv budeš chtít,“ odpověděl a znovu mě políbil.

Museli jsme jít už na oběd, a tak jsme se od sebe odtrhli a došli do jídelny. Po obědě jsem měla už jen jednu hodinu a potom jsem vyrazila domů.

Nikdo tam nebyl. Brzy na to přijel Edward. Pozvala jsem ho dál a hned, jak jsem za ním zavřela dveře, jsem ho políbila. Vyšli jsme nahoru do mého pokoje.

„Mám pro tebe překvapení,“ řekla jsem mu.

„Vážně? A jaké?“ zeptal se překvapeně.

„Když ti to řeknu, už to nebude překvapení, takže zavři oči,“ přikázala jsem.

Změřil si mě pohledem a pak to splnil. Otevřela jsem třetí šuplík u stolu a vyndala z něj mou kresbu. Sedla jsem si naproti němu na postel.

„Můžeš,“ oznámila jsem a on hned otevřel oči.

„Páni, to je…“ odmlčel se.

„Co je? Nelíbí se ti to, že ne? Já věděla, že se tomu mám ještě věnovat. Jsem vážně…“ chtěla jsem pokračovat v nadávání na sebe, ale on řekl: „…nádhera.“

Podívala jsem se na něj.

„Vážně se ti líbí?“ zeptala jsem se.

„Jistě, je to dokonalé,“ řekl a usmál se.

„Je to pro tebe,“ řekla jsem.

„Udělala jsem si kopii a myslím, že originál bys měl mít ty,“ usmála jsem se na něj.

„Děkuji,“ vydechl překvapeně a políbil mě.

Položila jsem kresbu na postel a jeho v polibku přerušila. Koukal se nechápavě.

„To není jediné překvapení,“ řekla jsem.

Tak teď se koukal úplně vyjeveně. Chytila jsem ho za ruce a podívala se mu do očí.

„Je tu možnost… že bych tu mohla zůstat déle, než jsem plánovala,“ řekla jsem.

Vrhl se na mě a objímal mě.

„Jsem tak šťastný,“ řekl a začal se smát.

„A je tu ještě něco,“ řekla jsem mu u ucha.

„Prosím, řekni mi, že je to nějaká dobrá zpráva,“ řekl a podíval se na mě.

„No, jak se to vezme,“ řekla jsem a podívala se do země.

„Tak mluv,“ pobídl mě.

„Víš potom, co se mezi námi stalo, nechci to už tajit,“ přiznala jsem mu.

„Proč mám pocit, že je na tom něco špatného?“ zeptal se.

„Víš, kdo jsem. Nevím, jestli po tobě můžu něco takového chtít. Nechci ti zničit život,“ řekla jsem mu zoufale.

„Bello, patří to k tvému životu a já chci sdílet tvé problémy. Miluji tě a spolu vše zvládneme,“ řekl mi.

„Doufala jsem, že to řekneš,“ řekla jsem já a usmála se na něj.

Chtěl mě políbit, ale já ho zabrzdila.

„A taky tě miluji,“ řekla jsem ještě a políbila ho.

„Pokud se o tom ale někdo zmíní v New Yorku, je možné, že začnou zjišťovat informace o tobě. Jsi si jistý, že to zvládneš?“ zeptala jsem se ho.

„No, snad to přežiji,“ řekl a usmál se.

Dívala jsem se stále na něj. Usmíval se, ale pak zvážněl.

„Co se děje? Rozmyslel sis to?“ zeptala jsem se ho.

„Ne, promiň, ale potřebuji si jen zavolat. Bude to chvilka,“ řekl, vstal a už ve dveřích začal vytáčet číslo.

Šel po schodech dolů, nejspíš nechtěl, abych to slyšela. Byla jsem z toho docela zmatená. Nejdřív mu vše vysvětlím, je v klidu a pak najednou zvážní a jde telefonovat. Prostě je to zvláštní. Lehla jsem si a asi po pěti minutách jsem uslyšela, jak jde nahoru. Uviděla jsem ho, jak jde do dveří, a tak jsem si zase sedla.

„Bello, je mi to líto, ale musím odjet. Musím mluvit kvůli něčemu s Carlislem. Mrzí mě, že musím odjet zrovna teď. Neboj se, nerozmyslel jsem si to, ale musím o tom nejdřív mluvit s rodiči. Souhlasíš s tím?“ zeptal se.

„Jo, to asi bude nejlepší,“ řekla jsem mu.

„A ty bys zatím mohla o nás dvou říct svým rodičům. Co na to říkáš?“ zeptal se.

„Jasně, i když nevím, jak jim to budu oznamovat,“ řekla jsem trochu se strachem.

„To zvládneš,“ přistoupil ke mně a objal mě.

„Možná by bylo lepší, kdybych u toho byl s tebou, ale za dané situace jim to asi vysvětlíš ty nejlíp,“ řekl.

„Miluji tě,“ řekl, dlouze mě políbil, vzal si tu mojí kresbu a odešel.

Ještě než přišli oba mí rodiče domů, stihla jsem napsat slohovku do školy. Když jsem slyšela, že jsou už oba dole a dívají se na televizi, sebrala jsem všechnu odvahu a došla za nimi dolů.

„Mami, tati, potřebuji vám něco říct,“ řekla jsem vážně a oni se na mě podívali.

Jak asi dopadne odhalení jejího vztahu? Jak budou reagovat rodiče? A nestane se náhodou ještě něco důležitého?

9. kapitola | Shrnutí | 11. kapitola

Autor: Machy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella celebritou - 10. kapitola: