Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Because it's fantastic! - 4. kapitola

15.07.2010 (17:45) • Lucka002 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2931×

Skoro jsem nespala, a když jsem na chvilku usnula, tak mě probudila noční můra. Ráno jsem popadla první oblečení, které jsem našla ve skříni a pomalu jsem sešla dolů do kuchyně, kde už byla Renée i Charlie u stolu. Měla jsem trochu strach, protože jsem nechtěla mít další problémy, a tak jsem dělala, že jsem vyspalá a přemáhala jsem se, abych nezývala.

„Dobré ráno,“ vysoukala jsem ze sebe, když jsem přišla do kuchyně. Taťka se zrovna chystal do práce, a tak neměl moc času na přednášku, ale on na to moc není, to spíš mamka.

„A hele, kdo se probudil,“ řekl, když mě uviděl. „Naše dceruška už vstává!“

Víc mi říct nestihl, protože musel jít. Jediný pohled na mamku mi jasně řekl, že u ní takové štěstí mít nebudu.

„Bello,“ začala, když taťka zavřel dveře a z venku k nám doléhal zvuk nastartovaného auta.

„Mami, já vím, že jsem přišla pozdě a vážně mě to mrzí, ale přísahám, že jsem vážně neměla nejmenší tušení, kolik je vlastně hodin.“ Skočila jsem jí do řeči a začala jsem se omlouvat.

„Nemohla jsi mi alespoň zavolat? Ty víš, že chápu tvé přátelství s Jakem a taky vím o tom, že zná tvé tajemství, ale musíš pochopit, že o tebe mám strach, jsi moje dcera a ať máš jakékoli schopnosti, tak o tebe budu mít vždycky strach.“ Dívala jsem se na ni a představovala jsem si, jak se o mě bála. I já bych se o své dítě bála a mrzelo mě, že si to musela prožít.

„Mami, mrzí mě to, prosím, promiň,“ řekla jsem upřímně. „Vím, že skutečnost, že jsem čarodějka stejně jako byla má prababička a další mnohem starší členové naší rodiny, není důvod k tomu, abych se chovala nezodpovědně. Příště se ti ozvu a nepřijdu takhle pozdě. Ale věř mi, že s Jakem se mi nic nestane.“ Oddechla si a podívala se na mě s lehkým úsměvem, který mi říkal, že to všechno bude dobré a doufám i zapomenuté.

„Dobrá, věřím ti, tak běž do školy.“ Vyskočila jsem od stolu a dala jsem jí pusu na tvář. Doběhla jsem ke dveřím a ještě jsem na ni zavolala, že dneska jdu znovu ven, ale že určitě přijdu včas. Slyšela jsem, jak si povzdechla, ale nechala mě jít a já jsem se nijak nezdržovala. Nasedla jsem do náklaďáčku a pomalu jsem dojela až ke škole. U školy jsem cítila únavu, která se mě zmocňovala. Promnula jsem si oči, ale to jsem neměla dělat, protože jsem si do očí nanesla černé linky, které jsem ráno vytvořila. Samozřejmě mne hned začaly pálit oči a tekly mi slzy, které rozpatlaly řasenku, bohužel nebyla vodě odolná!

„Super!“ zaklela jsem a snažila jsem se v pohledu do malého zrcátka spravit škodu, kterou jsem napáchala. Po chvíli jsem dostala vztek a hodila jsem zrcátko do tašky, protože jsem svůj vzhled akorát tak zhoršila. Zkusíme záložní plán, tady mě přeci nikdo nevidí a ani mě nepozoruje, tak proč se trápit. Podívala jsem se do zpětného zrcátka, které jsem si nastavila tak, abych viděla svůj obličej a soustředila jsem se na rozpatlaný make-up. Po chvilce jsem se spokojeně usmála, protože se můj vzhled zlepšil o 180 procent. Pod tíhou mé mysli se řasenka znovu upravila a linky vypadaly jako podle pravítka. Miluju tuhle pomoc! Z auta jsem vystoupila opět sebevědomá a s úsměvem na tváři, tak jako vždycky. Zamávala jsem na Angelu s Jessicou, které si mě až dosud nevšimly a utíkala jsem za nimi.

„Ahoj,“ řekla jsem jim na pozdrav a ony mi ho i s úsměvem oplatily.

„Jess, nemáš nové kalhoty? Vypadají skvěle,“ pochválila jsem kamarádce nové oblečení, které jí vážně moc slušelo a ona se nadmula pýchou. Jessica je vážně trochu namyšlená, ale jinak je v pohodě a celkem milá.

„Tak jaké bylo včera rande?“ zeptala se Jess, když jsme došly do třídy.

„Rande? Nevím, o čem to mluvíš,“ řekla jsem překvapeně a dívala jsem se na ni a na Ange, jako na blázny, protože si zřejmě myslely, že jdu s Jakem na rande.

„Jen se nedělej, neříkej mi, že ho pořád bereš jenom jako kamaráda. Když měl ty dlouhý vlasy a byl takovej hubenej a nic moc, tak jsem to chápala, ale teď se fakt změnil!“

„Prosím tě, neblázni! Jake je jenom můj kamarád a nic víc,“ řekla jsem rozhodně. Mám ho ráda, ale jako kamaráda a ne jako svého kluka.

„Neříkej mi, že se ti nelíbí, jak je namakanej, když včera byl na parkovišti jenom v tom tílku a kraťasech, tak to bylo dost vidět. Má svaly… Hele, nebere nějaký steroidy?“ zeptala se a já jsem vyprskla smíchy. Milá Jess, kdybys jenom tušila, kdo vlastně Jake je, tak by tě ani nenapadlo, že by mohl brát nějaký steroidy.

„Ne, to vážně ne! Jenom prostě trochu cvičil a má k tomu vlohy. V rezervaci jsou všichni takový,“ řekla jsem a pokrčila jsem rameny, aby věděla, že se tím nechci dál zabývat. První hodinu se ozval můj nedostatek spánku a já jsem při angličtině usnula na lavici, ale učitel si toho naštěstí nevšiml, protože jsme seděly s Angelou až úplně vzadu.

„Co jsi dělala v noci, prosím tě?“ ptala se mě, když mě probral zvonek, který symbolizoval konec hodiny. Trochu rozespale jsem zamžourala na Ange a protáhla jsem se.

„Já nevím, ale nemohla jsem spát,“ zalhala jsem a ona se na mě chápavě podívala.

„To znám, nespavost mě taky občas trápí,“ řekla a nechala mě, abych se dotáhla. Z dnešního dne toho moc nevím, protože když jsem zrovna o hodině nespala, tak můj mozek prostě nebyl schopný pracovat a pojmout informace, které se nám učitelé snažili vštípit do hlavy. Vyšla jsem ze školy a zamířila jsem si to k autu, kde jsem narazila do Jacoba, div jsem nespadla na zem, protože jsem si ho vůbec nevšimla. Překvapeně jsem zvedla hlavu a dívala jsem se do čokoládových očí klukovi, který se na mě zeširoka usmíval.

„Promiň, ale nějak jsem se nestihla vyspat,“ omluvila jsem se mu a on mi vzal z ruky klíče.

„Nevyspalej člověk by neměl řídit, takže se laskavě posaď na místo spolujezdce, stejně většinou řídím já!“ rozkázal mi a já jsem ho poslechla. Ještě několikrát jsem si pořádně zívla a Jake se vždycky rozesmál.

„To není k smíchu. Jak je možný, že ty jsi vyspalej?“ ptala jsem se ho, protože to nebylo spravedlivé, že jenom já jsem ospalá, když jsme byly vzhůru oba.

„Protože jakmile jsem dorazil domů, tak jsem usnul a vstal jsem až před chvilkou,“ rozesmál se na celé kolo, až jsem měla strach, abychom nenarazili do jednoho ze stromů, které lemovaly silnici. Tss, tak on si spí až do odpoledne! No to je mi tedy spravedlnost.

  3. kapitola - Shrnutí - 5. kapitola