Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Because it's fantastic! - 12. kapitola

02.09.2010 (15:30) • Lucka002 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2861×

„Zlatíčko,“ promluvila na mě mamka, když jsem seděla ve svém pokoji a pozorovala jsem noc. Byla tma, ale tady se stmívá brzy. Bude to tím, že tu často nesvítí sluníčko, ale spíš prší.

„Ano?“ odpověděla jsem jí a rychle jsem si otřela slzy, které mi stékaly po tvářích. Došla až ke mně a posadila se na židli, která byla vedle.

„Co se děje?“ zeptala se. Nedivím se. Čekala jsem, že se zeptá, protože mě dneska celý večer pozorovala a zkoumavě se na mě dívala.

„Nic se neděje, všechno je v pořádku,“ zalhala jsem, ale slza, která se mi překulila přes víčko, mě prozradila. Mamka mě konejšivě objala a znovu se ptala co se děje.

„Všechno je najednou těžké, mami,“ přiznala jsem se. „Už to nezvládám tak jako dřív. Nahrnulo se toho na mě moc. Já jsem zjistila, že moje existence, tedy jako čarodějky, není jediné nadpřirozené. Celý svět obklopuje nadpřirozeno a já nevím, proč tu jsem.“

Podívala se na mě a zvedla se. Aniž by cokoli řekla, zvedla se a odešla. Jen tak? Proč? Chtěla jsem ještě něco říct, ale najednou jsem nenacházela slova. Myslela jsem si, že nepřijde zpět, ale ona se vrátila s nějakou truhličkou. Byla dřevěná a podle vzhledu byla hodně stará.

„Měla by ses podívat na tohle,“ řekla, když zavřela dveře. Podala mi truhlu do ruky a já jsem zjistila, že je poměrně těžká. Byla z bytelného dřeva.

„Co je to?“ ptala jsem se, když jsem hledala nějaké otevírání, které na ní nebylo. Vypadala, jako by byla zapečetěná.

„Je to truhla, kterou mi dala moje maminka, patřila tvojí prababičce. Tvoje babička mi řekla, že tuhle truhlu dostala od své mamky, když už byla velká. Tehdy jí řekla, aby jí dala jen tomu, kdo bude mít stejný dar jako ona. I tvá prababička si prošla těžkým obdobím a já si myslím, že její truhla ti pomůže. Po čase do ní můžeš přidat nějaké své věci a darovat je svým dětem,“ řekla a já jsem jí se slzami v očích objala.

„Děkuji, mami. Mám tě ráda,“ řekla jsem dojatě a ona mě políbila na dobrou noc. Pak odešla a já jsem zůstala ve svém pokoji sama. Ale jak to mám otevřít? Přemýšlej, Bello! Dobře, takže prababička měla stejnou moc, jako mám já, takže na to mohla použít něco ze své moci. Položila jsem truhličku na stůl a natáhla jsem nad ní ruku. Chvilka soustředění a skrze svou moc jsem se pokusila o jedno z kouzel. Na truhličce se objevilo odemykání.

Trochu mě to unavilo, ale za rozluštění záhady, která se rozprostírá kolem mé prababičky, to stálo. Vlastně jsem se o ní ani o někom, kdo měl stejnou moc, jako my dvě nikdy nedozvěděla. Mamka mi sama říkala, že ani ona sama toho moc neví. Jediné co mi řekla, bylo to, že jsem čarodějka stejně jako její babička. Chvíli jsem seděla na židli a přemýšlela jsem, jestli se mám dnes podívat. Po nekonečně dlouhé době, kdy jsem seděla a pozorovala truhlu, která jen tak ležela na mém stole, jsem se rozhodla, že ji neotevřu a pomocí své moci jsem ji opět uzavřela.

Cítila jsem se o něco lépe, když jsem věděla, že nejsem sama, kdo má problémy. I prababička je měla. Každý je má! Uložila jsem se do postele a usnula jsem. Ani jsem se nebudila. Dnes jsem měla klidný spánek, ve kterém mě nechtěli zabít upíři. Možná je to tím, že jsem začala Edwardovi věřit. Nevím proč, vlastně jsem se o něm nic nedozvěděla, ale něco mí říká, že je dobrý. Že to není žádný netvor, jak jsem si o něm a jeho rodině nejdříve myslela.

„Bells, musíš vstávat,“ hlas, který mě budil, nepatřil mamce, ale ani taťkovi. Rychle jsem se dostala z říše snů a překvapeně jsem zírala na Jacoba, který byl u mě v pokoji.

„Jaku, co tu děláš?“ zašeptala jsem překvapeně, protože jsem ho tu vážně nečekala. Museli jsme šeptat, protože by nás mohla slyšet Renée.

„Musel jsem tě vidět, protože jsem byl pitomec. Odpusť mi, prosím, ale udělal jsem hroznou blbost. Byl jsem naštvanej, že jsi s tou pijavicí!“ Poslední slova téměř zavrčel. Chtěla jsem ho napomenout, že Edward má jméno, ale byla jsem ráda, že přišel, takže jsem to nechala být.

„Jak ses sem dostal? Odpouštím ti to, nic se nestalo,“ řekla jsem automaticky.

„Vylezl jsem sem oknem,“ ukázal na otevřené okno, které jsem večer zapomněla zavřít. Nebyl semnou nijak dlouho, protože se prý musel vrátit zpět. Řekl mi, že Sam nechce, aby se dlouho neukazovali, aniž by o sobě dali vědět. Rozloučili jsme se polibkem, ale já jsem z něj necítila to, co jsem cítila vždy. Přistihla jsem se, že jsem ten polibek snad ani nechtěla. Co je to semnou? Tuhle otázku jsem si kladla ještě ve chvíli, kdy jsem jela do školy. Než jsem k ní ovšem stihla dojet, tak jsem píchla kolo. Rychle jsem zajela ke kraji silnice a naštvaně jsem nakopla auto, které mám tak ráda. Tohle mi někdo dělá schválně!

„Co ti to auto udělalo?“ ozvala se za mnou známá otázka.

„Auto nic, ale ten blbec, který odhodil něco na silnici a já jsem kvůli němu píchla kolo, hodně,“ usmála jsem se na Edwarda, kterého jsem si předtím nevšimla. Stál i se svým stříbrným Volvem u kraje silnice a široce se usmíval.

„Co tu děláš, Edwarde?“ zeptala jsem se po chvíli.

„Já? Já tudy jedu do školy,“ odpověděl a poťouchle se usmál. Při pohledu na jeho nakažlivý úsměv jsem se musela smát taky, protože byl milý. Chtěla jsem si vyměnit kolo, protože tady by bylo nebezpečné použít mou moc, ale Edward mě zastavil.

„Mám takový nápad. Tahle rachotina bude zase jezdit, než dneska skončí škola a ty mezitím můžeš jet semnou. Co ty na to?“ zeptal se a propaloval mě pohledem.

„Já nevím, přeci nemůžu jít za školu,“ váhala jsem, ale něco uvnitř mě mi říkalo, abych s ním šla. Abych se nebála a poddala se tomu pocitu, byl to pocit svobody, který jsem měla, když jsem byla s Edwardem. Přešmýšlela jsem nad svými myšlenkami, ale Edwardův pohled, který mě doslova propaloval, mi nedovolil si dlouho vybírat.

Můj přítel je vlkodlak, mám se nebát a nastoupit do auta k upírovi, přestože vím, jak moc ho Jacob nenávidí? Proč bych mu měla přidělávat starosti se svou bezpečností, už tak byl dost rozčílený včera. Jenže včera mě Edward jen doprovodil k autu, jak by reagoval, když by zjistil, že s ním jdu klidně za školu? S ním, s klukem, kterého znám chvilku!

Nastoupit, či nenastoupit?

11. kapitola - Shrnutí - 13. kapitola

Děkuji za Vaše předchozí komentáře, moc mě potěšily. :-)

Pro dnešní díl opět platí limit 5 komentářů, opět počítám i smajlíky. Takže nešetřete, klidně sem hoďte nějakou tu kritiku, či nápad, který máte pro pokračování.

Vaše Lucka002

Autor: Lucka002 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Because it's fantastic! - 12. kapitola: