Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Autista - 5.kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Autista - 5.kapitolaAhoj přidávám autistu. Belle je moc líto, že už s nimi není maminka. Moc si přeje aby jí Peter odpustil. A co se vlastně stane jejímu bráškovi? - Tahle kapitolka je nejdelší co jsem kdy u autisty napsala. Ikdyž vám se asi bude zdát průměrná. Dost často se mi opakují slova. Vím o tom. Mně se to tam prostě líbí. Jinak jsem ráda, že se to aspoň někdo čte. Nechte tu prosím nějaký komentář. Mně se taky občas nechce na tu klávesnici ani sáhnout, ale udělejte to pro mě. Děkuji! Vaše (Elí) Coollenky :o)!

28.01.2010 (20:30) • Coollenky • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2900×

5.kapitola

Peter teď byl ještě odtažitější než dřív. Několikrát jsem se mu omlouvala, ale dělal jako by nic. Ostatně to dělá pořád. Mám ho moc ráda, to ale neznamená, že se o něj dokážu starat věčně. Zvlášť když na mě bude pořád naštvaný. Já vím, je tu ještě táta. Pochybuji však , že by se o něj dokázal starat. Peter se s ním většinou odmítá bavit. Doufám, že se to časem zlepší. Charlie si všiml, že mezi námi něco nehraje,  ale on se nikdy moc neptá. A já jsem za to ráda.

Je zvláštní, že když jsem s ním doma  nikdy nekřičí. Asi mu vadí moc lidí. Doktor v minulém městě nám říkal:

„Vžijte se do jeho role. Poznejte svět ve kterém váš bratr žije. Napodobujte ho. To je klíč k úspěchu.“ Přitom ještě legračně pohyboval rukama a nosem. Z jeho terapií si moc nepamatuji, protože jsem měla vždycky co dělat abych nedostala záchvat smíchu. Byla to blbost. Měla jsem víc dávat pozor. Asi tomu rozuměl. Čím jsem starší, víc si uvědomuji jak mi záleží na Peterovi a jeho zdraví. Včera jsem začala s ‚napodobováním‘. Měla jsem málo domácích úkolů. Škola je tady jednoduchá. Celé hodiny jsem seděla a koukala na obraz s vedle něj. Nebylo mi to nepohodlné nebo tak něco. Cítila jsem radost z toho že tu mohu být s ním. Najednou mě z ničeho nic chytl za ruku a řekl:

„Hele, motýl. Tady!“ ukázal svou ručičkou na parapet, kde se ve světle třepotal žlutomodrý motýl. Uvědomila jsem si jak pláču radostí.

Každý den jsem sedávala s Peterem na dece před domem - nebo když pršelo tak doma v obýváku – a navštěvovala jeho svět. Na týden jsem přestala chodit do školy abych se mu mohla věnovat. Jeho stav se neuvěřitelně zlepšil. Pořád se choval jako … autista. Byl autista, ale autista, který se uzdravoval. Pomalu, ale uzdravoval. Byla jsem za to hrozně ráda. Věděla jsem, že za to, že jsem se tak odhodlala pomoci Petovi nemůžu jen já. Jeden obličej mi neustále pomáhal…

 

                                                                                27.1. 2010 Forks

 

Milá maminko,

moc na tebe s Peterem  myslíme. Vše zatím zvládáme. Ikdyž s malými  zaškobrtnutími, ale zvládáme. Ve škole mi to docela jde. Peter už víc komunikuje. Uzdravuje se. Doktor Cullen je laskavý člověk a oba nás chápe. Charlie nám to usnadňuje jak jen to jde. Je moc hodný. Mám novou kamarádku jmenuje se Alice také Cullenová a její sourozenci jsou také fajn. Jo, vypadá to, že je to nejpočetnější rodina ve městě. Má osm členů.

Škoda že tu s námi nemůžeš být. Moc a moc se mi po tobě stýská. Ani nevíš jak ráda bych ti ukázala jaké  Pete dělá pokroky, jak vypadá můj pokoj a prostě vše co se za tu dobu změnilo.

Vzpomínáš jak si mi vždy před spaním vyprávěla o princi na bílém koni, který si pro mě přijde a  každou noc se mi o něm bude zdát? Není to zrovna princ a bílého koně asi také nemá, ale každé ráno se budím s úsměvem na rtech, protože  si uvědomím že celou noc jsem nemyslela na nic jiného než na jeho sněhovou tvář a zlatavé oči. Sice jsem ho viděla jen jednou, ale jsem si jistá, že jsem našla svého  prince, lásku a spřízněnou duši. Nikdy jsem nevěřila na kouzla, potom co se mi stalo, potom co jsem prožila, ale on je zázrak. Často jsem si říkávala, že už se nedokážu o brášku starat a vzpomněla jsem si na jeho obličej a všechny pesimistické myšlenky byly pryč. Nenarodila jsem se s perem v ruce, takže ti to nedokážu dokonale popsat, ale jsem šťastná a těším se až ho zase uvidím. Je to šílené, ale ani nevím jak se jmenuje. Kdybys tu byla, určitě bychom nakoupily kýble zmrzliny, zapnuly si film na který by se stejně nikdo nedíval a ty bys ze mě mámila všechny podrobnosti.

Mám Tě hrozně moc ráda. Tvoje milující dcera

                                                                                             Bella.

PS: Ty rozpité kaňky nejsou slzy. Vím, že princezny nepláčou.

 

 

Papír jsem pečlivě přehnula a vložila do bílé obálky. Ta pak putovala do červené krabice se štítkem : MAMINCE.

 

Sešla jsem dolů po schodech a uviděla Petera jak leží na koberci. Zpanikařila jsem. Ležel tam jek tělo bez duše. Končetiny měl rozhozené do nepřirozených úhlů. V obličeji měl nepřítomný výraz. Doběhla jsem k němu a dvakrát se při tom málem zabila. Nemohla jsem nahmatat puls. Popadla jsem první telefon co mi padl pod ruku a zavolala záchranku.

Přijeli po dvou nejdelších minutách mého života. Ještěže bydlíme tak blízko nemocnice. Mohlo to trvat i déle.

 

O deset minut později

„Co se stalo slečno? Nedokážu si vysvětlit jak mohl mít šestiletý kluk zástavu. Je mi to opravdu líto.“ Mám dojem, že se mě ten doktor na něco ptal. Byla jsem úplně mimo. Jak se to mohlo stát? Tolik lidí se okolo něj motalo, všechno bylo rozmazané, samé pípání… Zahnala jsem hrozné vzpomínky a když doktor otázku zopakoval odpověděla jsem.

„Opravdu nevím. Nikdy neměl s tímhle žádné problémy. Se srdcem měl vše v pořádku.“ Tekly mi slzy. Jen kýval. Chápal, jak mi je.

„Dobrá, chcete ho vidět?“ kývla jsem. Zrovna k nám běžel Charlie. Tvářil se vyděšeně.

Ležel na nemocničním lůžku. Oči měl zavřené, nehýbal se. Vypadal jak kamenná socha až na to, že si broukal  tu známou ukolébavku. U sebe měl svou oblíbenou hračku.

„Óóó Pete. Moc mě to mrzí. Mám tě moc ráda.“ Objala  jsem ho a on kupodivu neprotestoval. Slzné kanálky se zase naplnily. Byl tak zranitelný.

„Ja tebe taky. Bells.“

4.kapitola

Shrnutí

6.kapitola

Ahoj lidičky!

??? Líbilo X Nelíbilo ???

Stačí mi jen to jedno slovo!

Nechte mi tu prosím komentář! :o)

Autor: Coollenky (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Autista - 5.kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře