Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » As spirit - 5. kapitola


As spirit - 5. kapitolaDalší je zde... Co se Bella dozví?

Netuším proč, ale otočila jsem se. Něco mě k tomu táhlo, já nemohla jinak. To co jsem uviděla, to bylo nepopsatelné. Na okraji lesa stála jediná bytost, která byly stejné jako já, jen měla jiné barvy. Béžovou a bílou. Byla mi něčím povědomá, ale netušila jsem odkud ji znám a jestli vůbec.

Zůstala jsem beze slova, bez jediného pohybu stát na místě a jen ji sledovala.

 

„Bello?“ slyšela jsem její hlas, aniž by pohnula ústy. Ten hlas, který mi byl velice povědomý, který jsem neslyšela přes šest let.

„Doufala jsem, že tě jednou potkám. Ale nenapadlo by mě, že to bude tak brzo… “ zašeptala a popošla o několik kroků blíže.

 „Bello, proč jen jsi nemohla vydržet na světě déle,“ zašeptala tiše.

„Jsi to opravdu ty?“ zeptala jsem se dojatě.

„V rámci možností… ano,“ řekla a popošla ještě o několik kroků blíže, nechávala za sebou mírnou světelnou stopu.

 

„Šest let…“ vydechla jsem nadšeně z její přítomnosti.

„A kousek,“ doplnila mě.

„Tak ráda tě vidím, babičko,“ řekla jsem a usmála se na ni. Když jsem byla menší, měla jsem ji moc a moc ráda. Byla to nejlepší babička, jakou si mohla holka přát.

Dopadalo na mě tolik emocí. Smutek, lítost a bolest z toho, že jsem opustila mého anděla. Štěstí z návratu milované osoby, která mě kdysi opustila.

„Já tebe taky, holčičko,“ zašeptala a rukou si přikryla ústa. Byla jsem její přítomností tolik dojata, že mi vyklouzla jediná slza a jakmile dopadla na zem, rozkvetla frézie. Výraz babičky se změnil, už nebyl šťastný z mé přítomnosti. Byli jiný, překvapený a viděla jsem i náznak zděšení.

„Co se stalo?“ zeptala jsem se nervózním tónem.

„Jak jsi to udělala?“ vydechla zaujatým hlasem a pohlédla na onen kvítek.

„Tohle my nedokážeme, duchové nejsou schopni jakkoli zasahovat do světa živých,“ řekla a dál pozorovala ten květ. Když tohle duchové nedokáží, co jsem? Nedokázala jsem si odpovědět.

 

„Tolik mi chybíš, proč jsem tě jen nedokázal ochránit… ?“ zaslechla jsem Edwardův zoufalý nářek. Ihned jsem se otočila a poklekla k němu. Tolik jsem si přála, říct mu, že jsem v pořádku, že jsem u něj. Tolik jsem chtěla, aby byl šťastný.

„Jsem tady,“ tohle jsem mu chtěla říct a tím ho uklidnit, ale on mě neslyší.

 

„Upír? To je… zajímavá volba,“ uslyšela jsem její hlas vedle mého ucha.

„Vidíš, co jsem udělala? Teď trpí a mě to bolí. Nikdy jsem mu nechtěla způsobit takovou bolest, ale zklamala jsem,“ šeptala jsem. Cítila jsem se tak bezmocná, že mu nedokážu pomoct. Chtěla jsem ho učinit šťastným, chtěla jsem ho vidět smát se a místo toho jsem z něj mou smrtí udělala trosku.

Cítila jsem se tak zoufalá. Byla to strašný pocit, když jsem byla vedle něj, viděla jsem ho trpět a nedokázala jsem mu pomoct nebo zmírnit jeho trápení. Opět mi vyklouzla slza, jakmile dopadla na zem, vyrostala  droboučká květina.

„Jsi jiná, než ostatní. Vymykáš se nejen schopnostmi, ale i barvou… “ zašeptala babička, nechápala jsem její slova.

„Ty musíš být něco víc, vždy jsi byla vyjímečná,“ řekla a já se na ni zmateně podívala.

„Co tedy jsem, když nejsem… duch?“ zeptala jsem se zmateným tónem.

„Přízrak,“ zašeptala a já netušila, co na to mám říct.

 

„Pomoct osobě nejbližší,“ zašeptala tiše a světlo, které z ní vyzařovalo sláblo.

„Co?“ vypadlo ze mě, nechápala jsem, co se děje.

„Každý, kdo si vybere tento osud má určité poslání a pak dostane… odměnu.  Já to své právě splnila. Jsi neobyčejná, věřím, že toho hodně dokážeš. Sbohem Isabell, měla jsem tě moc ráda,“ zněla její poslední slova a já přišla o jedinou bytost, která mi ještě zbyla. Zmizela a nic po ní nezůstalo. Jen mi stále v hlavě znělo to slovo „přízrak“, netušila jsem, co to je a jak se to liší od ostatních duchů. Na to už mi nikdo neodpoví, protože jediná osoba, která o tom něco věděla byla pryč a já už neměla šanci spatřit ji. Svou vlastní babičku, která zemřela před šesti lety… Bude mi moc chybět.

 

„Omlouvám se, že jsem ti zničil život. Kdybys mě nepotkala, nebyla bys… mrtvá, je mi to tak líto. Kéž bys mi někdy dokázala odpustit,“ uslyšela jsem opět jeho tichý zoufalý hlas.

„Udělám vše, abychom byli opět spolu,“ zašeptala jsem i když jsem věděla, že to neuslyší.

„Slibuji.“ Řekla jsem a ten slib jsem hodlala dodržet, ale netušila jsem jestli to bude možné.

 

Mám zařídit, aby se setkali? Já vím, blbá otázka, že?

<< Shrnutí >>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek As spirit - 5. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!