Další je zde...
15.03.2010 (12:30) • Crystal • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3143×
Viděla jsem jen bílo, nic víc. Jen bílá barva, díky tomu jsem si připadala tak slepá… jako tehdy. Byla jsem tak zmatená i přes to, že jsem věděla, kde se nacházím. Už jsem tady byla, bílí pokoj bez dveří a oknem. Byla jsem zde po mé smrti, tehdy jsem si vybrala svou novou existenci jako přízraku.
„Bello, ty jsi samé překvapení,“ ozval se za mnou vysoko posazený hlas, kterého jsem se lekla a přes to, že jsem to čekala. Rychle jsem se otočila a pohlédla do tváře upírky, která byla téměř totožná s mou.
„Zase ty… Co mi řekneš dnes?“ ptala jsem se mírně otráveným hlasem. Všechno byla její vina, to, že jsem zemřela, když jsem neměla… že jsem málem zabila svou rodinu, to, že jsem tady, místo toho, abych byla s ním.
„Proč mám ten pocit, že mě nemáš zrovna v lásce?“ zeptala se mě dotčeně. Proč jí asi nemám v lásce!?
„Jen pocit? Ani netušíš, co jsem si kvůli tvé hloupé chybě musela prožít, nevíš jak mi bylo, když jsem si myslela, že jsem zabila svou rodinu!“ okřikla jsem ji naštvaně.
„Ale já to vím, já jsem ty i když si to nechceš připustit,“ odvětila již klidným hlasem.
„To ty jsi mi zničila budoucnost, způsobila jsi mou smrt,“ zašeptala jsem zoufalým hlasem a kroutila hlavou.
„Už jsem se omluvila, dokáži změnit hodně, ale minulost se změnit nedá… ale budoucnost ano a když už jsme u tvé budoucnosti, asi bychom si o ní měli popovídat,“ řekla a zhluboka mi pohlédla do očí… jak já jí závidím ty topazově zlaté duhovky. Mohla jsem být jako ona, ale kvůli ní nejsem a nebudu.
„Fajn, co mi řekneš tak zajímavého, kromě toho, že jsem stále mrtvá?“ zeptala jsem se bez zájmu.
„To je právě to, Isabello, ty už nejsi mrtvá. No, rozhodně jsi víc živá, než před pár okamžiky,“ já slyšela co mi právě řekla, ale ta slova mi dohromady nedávala žádný smysl.
Jak to jako myslela víc živá? Vždyť jsem mrtvá… už dlouho, sama mi tehdy řekla, že se to nedá změnit.
„C – co? Co to pro mě znamená, nechápu to,“ snažila jsem se ze sebe vysoukat něco, co by dávalo smysl, ale marně. Já rozuměla všemu, co mi řekla, znaly jsem význam každého slova, ale nedokázala jsem je spojit dohromady, prostě to nedávalo smysl.
„Cullenovi, Volturiovi, blesky, oheň, smrt a záchrana rodiny. Říká ti to něco?“ ptala se.
„Cullenovi… já chci zpět za nimi,“ vyhrkla jsem, protože když mi je připomněla, vzpomněla jsem si, že mi chybí.
„Trpělivost má drahá, dočkáš se,“ tiše se zasmála zvonivým smíchem a pokračovala „ a teď přejdeme k věci. Zachránila si svou rodinu, i když bys to vlastně ani neměla dokázat, před nevyhnutelnou smrtí, sice nikdy nepochopím, jak jsi to dokázala, ale budiž… splnila jsi své poslání a za to bych ti měla dát odměnu, jestli se to tak dá nazvat,“ dořekla a já na jen zírala.
„Vrátíš se na zem, hmotná… sbohem,“ zašeptala a lehce se usmála. Já tomu nemohla uvěřit, já budu žít. Cítila jsem jak mi z oka vyklouzla slza, protože přání, mé jediné přání, které se zdálo být nesplnitelné se stává realitou.
„Ale no tak, přece bys neplakala… a prokaž mi jednu laskavost,“ řekla prosebně.
„Jakou?“ vydechla jsem mírně roztřeseným hlasem.
„Otevři své oči,“ řekla a rozplynula se.
Jen jsem silně stiskla svá víčka a otevřela je.
Viděla jsem rozmazaně, ale poznala jsem, že jsem na zemi. Bylo mi horko, moc horko, nic jsem neslyšela a nebyla jsem schopná se pohnout. A cítila jsem to neskutečné horko, pálilo mě to. Připadala jsem si, že hořím, byl to neskutečný žár. První… mi to připomínalo přeměnu v upíra, ale jen vzdáleně, protože tohle muselo být horší. Bolest a žár ještě více zesílili, bylo to nesnesitelné a já chtěla křičet, ale nebyla jsem toho schopná.
Nic jsem neslyšela, to byl ten problém… když jsem hmotná, mělo by mi být srdce, ale to bylo zticha… stále bylo mrtvé a já necítila ani náznak toho, že by se mělo opět… ještě někdy v mé existenci rozběhnout. Nerozběhne se, protože jsem mrtvá už velmi dlouho, protože já už nejsem člověk… protože nemám krev, kterou by mé srdce mohlo pumpovat do celého těla. Jsem mrtvá, můžu být hmotná, ale stále budu mrtvá.
A pak se celým mým tělem prohnala další vlna spalujícího a nesnesitelného žáru a nezbývalo mi nic jiného než v duchu křičet bolestí…
Autor: Crystal (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek As spirit - 11. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!