Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Arova princezna - 6. kapitola

01.03.2012 (07:00) • baroslava • FanFiction na pokračování • komentováno 26× • zobrazeno 7309×

Arova princezna

6. kapitola

Pohled Isabell

Víkend uplynul jak voda a najednou bylo pondělí pět ráno. Šíleně jsem se nudila. Uvědomila jsem si, že už nejsem naštvaná. Spíš smířená s tím, že tu musím být. Ale na věci to nic nemění. Nemění se to, že je nemám ráda. Teď, když jsou zalezlí všichni v pokojích, bych mohla jít prozkoumat dům. Vyšla jsem na chodbu, kterou jsem šla ke schodům. Po pravé straně měl pokoj Edward. Já mám vážně strašnou smůlu. Zamračila jsem se. Šla jsem po schodech dolů, ani nevím, co jsem vlastně hledala, ale v přízemí jsem narazila na tmavě hnědé piano. Hrát na piano jsem se učila ve Volteře. Bože, už tak dlouho jsem nehrála?! Cítila jsem, jak mě volá. Nevydržela jsem to a sedla si na stoličku. Pomalu a něžně jsem přejela svými prsty po klávesách. Myšlenky se mi v hlavě rozutekly a já začala hrát první tóny skladby, která mě právě napadla. Nejdříve byla pomalá, smutná a poté plynule navázala radost, při které jsem myslela na otce a najednou jsem hrála tvrdé tony vzteku na tuto rodinu. Své prsty jsem odtrhla od piana a schovala hlavu v dlaních. Cítila jsem pohledy všech rodinných příslušníků.

„Co je? Neviděli jste upíra, který hraje na klavír?!” vykřikla jsem na ně a hned se přemístila.

„Ta holka je fakt dobrá. Vždy, když jí chci něco na ty urážky říct, zmizí. Chtěl bych to taky umět. Byla by to paráda,” prohlásil Emmett.

„Než půjdete do školy, chci s vámi všemi mluvit,” oznámil Carlisle.

Měla bych se připravit na učení - mučení. Naštěstí mám ještě přes hodinku čas. Napustila jsem si vanu plnou bublinek a vlezla do ní. Předvedla jsem svůj každodenní uvolňující rituál a vypustila vanu. Utřela jsem si tělo, vysušila vlasy a vyžehlila je. Lehce se namalovala a šla se obléct. Vzala jsem si světle modrou džínovou sukni, k ní světle žlutý top a černou jarní bundičku. Jěště chybí černé kozačky a kabelka s učením od Valentýna. Scházela jsem po schodech dolů a samozřejmě tam byla nastoupena celá rodina.

„Isabello, tady máš doklady. Tvé příjmení je Haleová,” řekl a podával mi je.

„Fajn. Jedu svým autem,” oznámila jsem, otočila se na patě a odešla.

Vyndala jsem si z kabelky klíče od auta a odemkla jej. Kabelku jsem si dala na sedadlo spolujezce. Nastartovala jsem a kráska vrněla radostí z nadcházející jízdy. Rozjela jsem se směrem ke škole. Po patnácti minutách jsem dojela na školní parkoviště, kde jsem zaparkovala a vykoukla ven. Všichni studenti se zájmem koukali na mou krásku. Zjevně byli zvědaví, kdo sedí na místě řidiče. Udělala jsem jim radost a vystoupila. Klukům se zatajil dech a holky se ošívaly žárlivostí. Zamířila jsem do kanceláře školy.

„Dobrý den. Jmenuji se Isabella Haleová a jsem tu nová,” řekla jsem.

„Dobrý den. Jsem paní Grenová. Tady máte elektronickou mapu a rozvrh hodin. Až to tu budete znát, vraťte ji, prosím,” řekla sympatická bruneta.

„Nashledenou,” řekla jsem.

Jen přikývla a otočila se k počítači, který měla na stole.

Vyšla jsem z kanceláře a zadívala se na rozvrh. První hodinu jsem měla biologii. Šla jsem podle mapy k třídě číslo 5. Vešla jsem do dveří a zaregistrovala volnou lavici u okna uprostřed. Došla jsem k ní a posadila se. Zaslechla jsem rozhovor holek z pravé strany. Hádaly se, která přijde za mnou něco vyzvědět. Nakonec se odvážila černovlasá dívka s hnědýma očima.

„Ahoj, já jsem Tess. Ty jsi tu nová, viď?" řekla.

„Ano. Jsem Isabell.”

„Můžu si k tobě sednout na tuhle hodinu?”

„Jistě,” řekla jsem a sundala z její židle kabelku.

Mezitím Edward s Alice se posadili do své lavice, která se nacházela v prostřední řadě vzadu.

„Ty jsi příbuzná s Cullenovými. Jsi jim hodně podobná.”

„Bohužel jo. Jsme příbuzní, ale zrovna bych neřekla, že jsme si podobný,” odfrkla jsem.

„Já myslela spíš podobou, ale jinak jsi jiná. Oni se s námi nebaví,” řekla jakoby nic.

„No, víš, oni jsou trošku máklí,” zašeptala jsem a u hlavy si začala kroužit ukazováčkem.

„Ty mi připadáš fajn,” řekla.

„Děkuju. Ty taky.”

Vážně byla fajn. V jejích myšlenkách na mě nežárlila nebo tak. Připomínala mi Angelu.

Povídat už jsme si nemohly, protože přišel učitel. Naštěstí po mně nechtěl, abych se představila. Jen přečetl mé jméno a začal probírat novou látku. Výuku jsem moc neposlouchala a věnovala se kreslení do sešitu. Touto formou šly další tři hodiny, než zazvonilo na přestávku na oběd. Vyšla jsem ze třídy a ignorovala ty dva tupce z rodiny. Otevřela jsem dveře a rozhlédla se po jídelně. Cullenovi seděli na konci jídelny v rohu. Pohledem jsem přecházela přes jídelnu. Z prostředního stolu na mě horlivě mávala Tess. Kývla jsem a ukázala na frontu na jídlo. Vzala jsem si vodu, kus pizzy a vyrovnaně procházela mezi stoly. Zastavila jsem se u Tess, která vyskočila ze židle.

„Holky, tohle je Isabell. Isabell, tohle je Abby, Jenna a Mia,” představila nás.

„Ahoj,” řekla jsem s úsměvem.

„Tak se posaď,” řekla Mia.

Posadila jsem se a tác položila na stůl před sebe. Cítila jsem zkoumavé pohledy všech Cullenů. Otevřela jsem láhev vody a napila se.

„Isabell, ty chodíš s Edwardem?” zeptala se náhle Jenna.

Ta otázka mě tak zaskočila, že jsem vyprskla zbytek vody z úst na podlahu. Utřela jsem si pusu a dostala záchvat smíchu. Koukla jsem se na Edwarda a rozesmála se ještě víc.

„Teda dlouho jsem se tak nezasmála. Chraň bůh. Jak jsi na to přišla?” pochechtávala jsem se.

„No, Alice je s Jasperem a Emmett s Rose. Myslela jsem si, že jsi nový přírůstek,” odpověděla.

„Aha.” Pořád jsem se pochechtávala.

Pomalu jsem dojedla pizzu a připravovala se na odchod. Lidské jídlo mi neškodí, protože mám jistý dar. Nevím přesně, jak funguje, ale můžu sníst cokoli a nemusím jít na záchod zvracet. Lidé si tímto nevšimnou žádné viditelné změny.
Zvedla jsem se od stolu.

„Tak se mějte, holky. Ráda jsem vás poznala.”

„My tebe taky,” řekly sborově.

„Uvidíme se zítra. Pa.”

Odešla jsem s tácem k pultu a odložila ho. Kráčela jsem chodbou ke školnímu parkovišti. Slyšela jsem za mnou kroky pěti osob. Cullenovi mě předběhli a zastavili se.

„Hele, co to mělo znamenat v té jídelně?” řekl Edward rozčíleně.

„Nevím, co přesně myslíš,” pochechtávala jsem se.

„Ty můžeš jíst?” řekl Emmett zaskočeně.

„Emmette, prosím, nedělej ze sebe hlupáka. Počkat, ty jsi hlupák,” zasmála jsem se.

Vykročila jsem k autu, do kterého jsem nasedla a nastartovala. Zapla jsem radio a pohupávala se do rytmu hudby. Domů jsem dojela brzo. Zaparkovala jsem v garáži a přemístila se do pokoje. Dneska to byla celkem fajn. Jenna je vážně vtipná.

Dole se shromáždil zbytek rodiny.

„Co si o sobě myslí ta potvora?” řekla nasupeně Rose.

„Spíš by mě zajímalo, proč nás tolik nesnáší,” řekl zamyšleně Edward.

„To mě ani ne,” odpověděl Jasper.

„Alice, co se děje? Jakou máš vizi?” ptal se Jasper.

„Budeme mít návštěvu!” řekla vesele Alice.

7. kapitola

Autor: baroslava (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Arova princezna - 6. kapitola: