Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme.
30.09.2011 (19:45) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1754×
Pohled Medey
Devět dní, přežila jsem devět dní tady v téhle barabizně, která se každou chvíli rozpadne. Teda aspoň jsem si to myslela, ale překvapuje mě. Asi má Aro dobrý odhad na stavby.
Usadila jsem se na práh té chatrče a vyčkávala ho. Ne sice moc trpělivě, ale vyčkávala jako správná partnerka. Je to zajímavé a rozhodně divné, jak se náš vztah vyvinul. Ale on je muž, který si zaslouží lásku, i když provedl tolik špatných věcí. Každý dělá chyby, já taky udělala pár hloupostí jako například zamilovaní se do nebezpečného upířího vraha, ale nelituji toho. Nepatrně jsem se usmála a ucítila zakručení v břiše. Mohl by si pospíšit, umírám tu hlady a je tu nuda. Vstala jsem a protáhla si ruce. Musím mu to dneska říct, je čas. Vešla jsem dovnitř a lehla si na postel, to jediné tu bylo na úrovni. Jasně, když jde o pohodlí při uspokojení určitých tužeb, tak sežene i kvalitní postel, to, že jsem už třikrát nadávala na kvalitu židlí, mu je jedno. Uvelebila jsem se na posteli a zavřela oči.
…
Probral mě zvuk. Neobvyklý zvuk, koně, moc koní. To není Aro. Vstala jsem a utíkala před chatrč. Uviděla jsem známé barvy, takové nosí strážní mého otce. Sakra! Utíkala jsem zpátky do domu a zabarikádovala se.
„Aro,“ zašeptala jsem. „Kde jsi? Kde jsi, když tě potřebuji? Ty bys mě ochránil, sama na ně nestačím,“ mluvila jsem si nahlas pro sebe. Má barikáda je vůbec nezastavila, vlezli do chatrče a začali to podpalovat.
„Nechte to! Jděte pryč! Já nehodlám odejít! Já budu tady! Odejděte!“ ječela jsem jak smyslů zbavená. Jeden mě udeřil, až jsem upadla na zem. Jejich vůdce ho udeřil nazpátek.
„Je to princezna, chovej se k ní tak!“ zasyčel na něj a pomohl mi vstát.
„Princezno, musíte s námi. Jiná možnost není. Nemůže tu zůstat. Ten muž vás určitě nutí…“
„Nenutí mě, jsem tu dobrovolně, vzkažte mému otci, že se nehodlám vrátit. Ten muž je můj nový život a hodlám s ním být a musím s ním být, protože…“ odmlčela jsem se. Chtěla jsem mu to dneska říct, byl čas na to mu to sdělit. „Jsem těhotná. Čekám jeho dítě.“
„Náš král nám dal rozkaz a my ho splníme,“ řekl ten vůdce. Vzal mě do náruče a odnášel z domu. U koní jsem viděla ženu, otrokyni. Vypadala vyděšeně. Udeřila jsem toho vůdce a vyškubla se mu, utíkala jsem do chatrče, i když nevím proč. Byla v plamenech, ale byla to chatrč, má a Arova, nechtěla jsem ho opustit, nechtěla jsem…
„Princezno!“ vyjekl ten vůdce. Neohlédla jsem se a to se mi stalo osudným, spadl na mě trám.
Vůdce strážných rychle přiběhl k princezně.
„Žije,“ pronesl po chvíli klidnějším hlasem. Vzal ji do náruče a odnesl k jednomu vojákovi, co seděl na koni.
„Vyjeď s ní, za chvíli začne písečná bouře!“ rozkázal mu a ohlédl se kolem. Ano, bouře přichází a ten muž se nedoví, kterým směrem má pátrat. Všechno se smyje. Pohlédl na otrokyni.
„Počkej ještě!“ zavolal na vojáka, který měl odvézt princeznu.
„Podej mi ten její šátek, co má obmotaný kolem hlavy a krku.“
Voják udělal, to, co mu vůdce přikázal. Pak odjel. Vůdce popadl otrokyni a ladným tahem jí probodl srdce. Pak jí kolem krku a hlavy obmotal princeznin šátek a odnesl jí do chatrče, která byla pohlcována ohněm, a narafičil to jako tělo princezny.
„Musíme vyjet, než přijede,“ oznámil jim, nasedl na koně a uháněl ke svému králi, úkol splnil. Vrátí mu jeho dceru.
Moc vám všem děkuji za komentáře. I když tohle není moje nejpopulárnější povídka, mám ji ráda a chtěla jsem Ara podat v jiném světle. Snad se to vám, čtenářům této povídky, líbí a budete číst dál. Už nezbývá moc kapitol.
Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Arova posedlost - 7. kapitola - Úder:
Mnóó... Nechcela by som Ara vidieť, keď zistí ako s ním vydrbali...
Ale tie stráže sú fakt že prúser... ináč rada by som videla ich hlavy nastoknuté na koloch!!!§
Fakt super kapitolka...
Dokonalost sama!!!!
Tak krátká kapitola tak plná zvratů! Vydrž (vrátí si vyvrácenou čelist překvapením na svoje místo, až to lupne). Je mi líto Ara, bude určitě zničený, až to zjistí. Ale vzhledem k tomu, jak úžasný tady je, určitě se mu podaří ji nějak dostat zpátky. Že jo? Určitě, protože jinak bude nájemný vrah ze mně:d A najmu se sama... to je vlastně docela blbost... Ale to nevadí!!! Protože další kapča určitě bude a já se na ní hrooozně moc těším. Jsi skvělá
Bože!
Já jsem tak rááda!
Neumře :D ... Ale chudák Aro, až se to dozví, bude běsnit
bude z něj zas MonsterMan
Co bych dala za delší kapitolku, ale vím, proč nemůže být, alespoň to na dýl vydrží. Tahle povídka mě baví číst.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!