Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Arova odplata - Epilog

03.11.2010 (09:30) • Caius • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 4790×

Krátce po návratu do Volterry

Když něco končí, něco nového začíná. V našem případě by se to dalo interpretovat trochu jinak. Když něco končí, něco starého začíná. Usmál jsem se. Skončilo 17leté období, kdy se nám náš svět za zády tiše vysmíval. Nyní, když jsme obnovili svou čest, jsme opět nejmocnější a tudíž jediní, kteří si mohou dělat nároky na post strážců zákona.

Seděl jsem u šachového stolku ve svých soukromých komnatách. Hleděl jsem na šachovnici. Nezasvěcenému by se zdálo, že si jen promýšlím další tah v této královské hře. Vlastně by měl pravdu. Seděl jsem, pořád ještě obklopen euforií z nedávného vítězství a přemýšlel o svých dalších krocích.

Od teď jsem neomezený pán světa! Pravda, že skrývající se za maskou soudce. Jen je škoda, že ti, kteří už zaslechli o naší poslední akci, už nejspíš pochopili skutečnost. Skutečnou podobu za maskou. Důvěra, kterou jsme si mezi naším druhem budovali celá staletí, se začínala hroutit. Bude trvat další staletí, než bude alespoň částečně obnovena. Nesmrtelní nezapomínají snadno.

Byla tu však ještě jedna věc, kterou jsem chtěl vyřídit. Mohl jsem až nyní. Edward s ostatními Cullenovými byl právě na lovecké výpravě. Nedařilo se mi překonat tu jejich averzi k naší přirozené stravě. Zatím. Za tak krátkou dobu jsem to stejně ani nečekal, možná to potrvá celé roky. Každopádně se tyto chvíle, kdy byl Edward pryč z Volterry, daly využít k “zakázaným“ myšlenkám.

Jednou z nich bylo zničení toho nepotřebného zbytku Cullenových. Musím to udělat! Už tehdy jsem to věděl. A Edward, přestože mě díky své schopnosti zná lépe, než kdokoliv jiný, mi naivně uvěřil! Přece si nemohl myslet, že mě nějaký slib zastaví! Už když jsem ten slib dával, tak jsem hledal různé kličky, jak jej obejít. Edward, i přes mou usilovnou snahu, musel něco vidět!

Dlouho jsem hledal způsoby, jak nějak šikovně obejít svůj slib. Nakonec jsem si řekl, proč? Proč se namáhat? Co Edward zmůže, až se dozví pravdu?

Hlavním důvodem mého rozhodnutí, ohledně likvidace zbytku Cullenových, bylo plné obnovení naší pověsti. To, že půlka nepřátel přešla k nám, už samo o sobě něco vypovídalo. Já však trval na úplném dokončení našeho původního úkolu. Aby už nikdy nikdo nepochyboval. Aby všichni věděli, že postavit se nám, je to samé, jako postavit se zákonu. Zákon jsme my! Volturiovi nedávají druhé šance!

Kromě toho, zničení Carlisla, Esmé, Rosalie a Emmetta by mohlo mít i další, pozitivní důsledek. Adaptace mých nových talentů ve Volteře neprobíhala podle mých představ. Chelsea je nedokázala přimět k věrnosti. Pořád je svazovala ta odporná pouta lásky, která mi tak ztrpčovala život. Věděli, že ačkoliv oni musí být zde ve Volteře, zbytek jejich rodiny si spokojeně žije někde tam venku, v domnění, že je snad dané slovo ochrání.

Edward, Bella, Jacob, Renesmé, Alice, Jasper, ti všichni doufali, že svou rodinu čas od času uvidí. Zkrátka nebyli jako Benjamin, který na vlastní kůži pocítil žal a smutek, poté také výčitky, strach a beznaděj. Přežívala v nich naděje a snad i víra v lepší budoucnost.

Něco takového tu nemohu strpět. Jen je to podporuje v jejich nereálných nadějích. Brzy to už vyřeším. Již brzy! Až se dozvědí, co se brzy stane s jejich blízkými, bude už pozdě. Až uzří jejich popel, tak je to snad alespoň trochu nalomí. Láska, která mi doposud tak ztěžuje můj úkol, se stane mou zbraní. Láska, kterou nyní cítí ke své rodině, se již brzy změní v zármutek a beznaděj. Pak už to bude jen otázkou času. Jednou si zvyknou, a až ten čas přijde, pak je Chelsea ovládne. Pak propadnou naší přirozenosti a instinktům. Poté se mi dostane jejich, z mé strany tolik toužené, věrnosti. Ne, že bych nebyl spokojen s jejich úžasnými schopnostmi, ale oni mi nepatřili, tak jako zbytek gardy. Nechci z nich udělat bezduché vykonavatele svých rozkazů, ale vyžaduji oddanost.

To se ale dříve nebo později stane. Čas je mým spojencem! Máme na to staletí, tisíciletí. A až pak jednou přijdou další, kteří by mi snad chtěli uzmout moji moc, s pomocí mých nových sil je hravě porazím. S Alicí po boku je uzřím, s Renatou a Isabellou budu chráněn, s Alecem a Jane je zničím!

Aro se nahnul k šachovnici, vzal mezi prsty figurku dámy a zasadil dosud neexistujícímu protivníkovi šach mat.

11. kapitola <<< Epilog

Jak jsem Vám již slíbil, čeká tu na Vás malé překvapení. Po zhlédnutí překrásných videí a trailerů od Loreniy, mě napadlo udělat něco podobného. Zdaleka to nedosahuje jejích kvalit, ale doufám, že se Vám tento krátký trailer na Arovu odplatu bude líbit a oceníte hodiny, které jsem nad ním strávil.

Pusťte si video v nejvyšší kvalitě. Zvuk nutný!

Závěrem bych moc chtěl poděkovat Vám, mým čtenářům, že jste to se mnou a Arovou odplatou vydrželi až do konce. A obzvlášť bych chtěl poděkovat Aalex a za její úžasnou povídku Fredova cesta, která mě inspirovala k napsání Arovy odplaty. Také bych chtěl poděkovat Deedee, za opravu její povídky Bez tebe, ze které jsem přebral nápad s šachy, dále Kejkej, za její rady na chatu a nápomocnou ruku, kterou mi vždy byla ochotna podat a celkově všem osobám z chatu. Jen tam se rodí ta pravá inspirace!

Autor: Caius (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Arova odplata - Epilog: