Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Arova odplata - 7. kapitola

05.10.2010 (18:30) • Caius • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2927×

Tanya:

Domem se mihla rozmazaná šmouha, která se zastavila až před mou sestrou. Garrett ji popadl a vášnivě ji líbal.

„Miluji tě,“ šeptl něžně Garrett Kate do ucha, když ji objal kolem ramene a políbil na šíji. Znělo to, jako by se vyznával poprvé. Kate se mu s láskyplným pohledem zadívala do očí.

„A já tebe,“ odpověděla Kate vážně, „a zdá se mi, že jste zapomněl na slušné způsoby, pane,“ laškovně prohodila a jemně jej od sebe odstrčila. „To se dělá, takhle vletět do domu a útočit na nevinnou osobu?“ zeptala se, hrajíc si na vážnou.

„Ó, prosím o prominutí, slečno,“ odpověděl Garrett s šarmantním úsměvem. Kate zahodila vážnou masku a vrhla se Garrettovi do náruče, který si ji odnášel po schodišti do jejich pokoje.

Odvrátila jsem hlavu. Už jsem nemohla sledovat tu přemíru lásky. Záviděla jsem své sestře Kate i Carmen, kterou jsem už za svou sestru považovala. Obě měly partnery, já byla sama. Carmen měla Eleazara. Odešli od Volturiových a žijí spolu už několik století. Jejich láska Eleazarovi umožnila oprostit se z okovů, kterými jej Chelsea svazovala. Jejich láska byla mnohem hlubšího charakteru, časem se ze zamilovaných hrdliček stal pár plný porozumění, citu a oddanosti.

Kate a Garrett byli něco jiného. Garrett byl nový objev a přírůstek do naší rodiny. Jejich vztah byl v první, jaksi vášnivé, fázi. Připomínali mi dvojici Emmeta a Rosalie z naší vzdálené rodiny. Ti také byli v prvních letech poněkud divocí, dokonce si vzpomínám, že při svých… ehm… aktivitách, rozbořili několik domů. Ještě, že nám ti naši “milovníci“ nezbourali dům, musela jsem se v duchu pousmát. Pak jsem se vrátila ke své vlastní situaci a znovu jsem se utápěla v lítosti. Navždy zůstanu sama. Dokonce i Irina měla…

Rychle jsem zapudila myšlenku na Irinu. Zmínka o ní mě vždy naplnila smutkem. Její ztráta byla ještě tak čerstvá, jen 17 let nás dělilo od její smrti. Volturiovi nás nejprve připravili o matku a poté i o sestru. Tisíckrát jsem proklínala Caia za to, co udělal. Ten zlý, lstivý stařec! Volturiovi vládnou už příliš dlouho, už příliš dlouho prosazují ty své zákony! Už příliš dlouho zneužívají své postavení! Zákony, které nás mají ochránit, oni využívají ve svůj vlastní prospěch. Jednou přijde čas, kdy je někdo porazí. Jednou přijde čas, kdy Caiovi někdo utrhne tu jeho blonďatou hlavu! Jednou přijde čas, kdy budou hořet!

Několikrát jsem se snažila přemluvit Carlisla, aby znovu svolal přátele, abychom se je pokusili zničit. Argumentovala jsem tím, že Aro určitě jednou dokoná své plány a všechny nás zničí. Měli jsme využít té slabiny, která se tehdy naskytla. S Carlislem to ale byl předem prohraný boj. Nechtěl o útoku na naše samozvané monarchy ani slyšet. Alice sleduje Arova rozhodnutí, říkal před lety. Obávala jsem se, že to nebude stačit. Aro si najde způsob.

Z přemýšlení mě vytrhly hlasité zvuky. Bouchání postele o stěnu. Pohlédla jsem na Eleazara a Carmen, kteří seděli v rohu místnosti na pohovce a ještě před chvílí si povídali. Zjevně také cítili potřebu vypařit se, takže jsme společně vyběhli před dům.

„Musíme je pak trochu usměrnit,“ řekla jsem se smíchem a mávla rukou k otřásajícímu se domu za mnou.

„Nebo jim postavit nový dům kousek odsud,“ dodala Carmen, držící se za ruku s Eleazarem.

Pohlédli si navzájem do očí a já se zase cítila jako páté kolo u vozu. Sama, zbytečná, lichá. Naštěstí Eleazar a Carmen byli dost taktní, aby si své city nechali na později.

„Co takhle lovit?“ navrhl Eleazar a já mu byla vděčná za změnu tématu.

„Skvělé! Mohli bychom jít na jih, k jezeru,“ řekla jsem s hraným nadšením.

V lesích u jezera jsme narazili na malé stádo jelenců. Pár jsme jich skolili. Ačkoliv jsem neměla velkou žízeň, pach čerstvé krve mi v hrdle způsobil požár, který jsem musela uhasit. Popadla jsem jedno velké vzpírající se tělo, zakousla se do krví pulzujícího krku a lačně pila. Velký samec, kterého jsem držela, sebou trhal a vykopával nohama. Postupně však slábnul, dokud jeho adrenalinem hnané srdce nevydalo poslední slabý úder. Už jsem byla plná.

Odhodila jsem tělo zvířete na zem a upravila svůj zevnějšek. Eleazar s Carmen ještě pili, když v tom jsem zaslechla nezaměnitelný zvuk rychle blížících se osob – upírů, nepochybně.

Ovládl mě instinkt a já se přikrčila do bojového postoje a varovně zavrčela. Carmen a Eleazar byli v okamžiku po mém boku, připraveni k boji.

Podle zvuku je jich víc! Kdo to může být? Cullenovi by nám před návštěvou zavolali. Že by nějací nomádi?

„Ne!“ zasténal Eleazar a rychle se postavil před Carmen na její obranu. Daleko před námi se vynořila formace upírů v černých pláštích. Volturiovi! Za několik vteřin již byli u nás. Nezastavují se, uvědomila jsem si s hrůzou. Před tím, než mě pohltila temnota, jsem zahlédla blížícího se Felixe.

„Ne!“ vyjekla Alice zděšeně, tisíce kilometrů odsud.

Alec:

Potom, co jsem všechny odřízl od jejich smyslů, Felix a Demetri šli roztrhat a spálit těla. Jane tentokrát chtěla vše vyřídit rychle, proto Benjamina nechala v letadle. Jen chtěla získat Eleazara a Kate, jak poručil Aro.

„Počkej, Felixi!“ rozkázala, když se vrhal na Tanyu.

Felix pochopil, co má sestra v úmyslu a zkroutil Tanye ruce za záda. Jane si se mnou vyměnila pohled. Stáhl jsem mlhu z Tanyi, která se okamžitě začala vzpírat a běsnit. Jane se k ní pomalu přiblížila a Tanya svůj odpor vzdala, když ji zahlédla.

„Kde je Kate?“ zasyčela Jane vztekle.

„Chcípni!“ odvětila pohrdavě Tanya.

V okamžiku se zhroutila bolestí pod Janiným pohledem. Když Jane Tanyu dost pomučila, kývla na Felixe, který začal systematicky trhat její tělo na kusy, které házel na již hořící hranici s pozůstatky Carmen.

Nyní přišel na řadu Eleazar. Chelsea měla za úkol jej ovládnout, i když zdůrazňovala, že se to nejspíše nepodaří. Jane ale trvala na tom, že to zkusíme. Sejmul jsem z Eleazara mlhu.

Eleazar se rozhlédl kolem, oči mu zůstaly stát upřeny na hořící hranici. Čekal jsem, že něco udělá, že nás třeba zkusí zabít, ale on jen stál a zíral na hranici, jako by ho plameny hypnotizovaly.

„Eleazare?“ zkusila to Jane.

„Vím, proč jsi přišla a vím, co chceš, Jane,“ řekl tiše a stále upíral pohled na již dohořívající zbytky těl.

„Přidáš se tedy znovu k nám? Aro by tvou schopnost velice uvítal,“ zeptala se Jane. Mluvila k němu jiným tónem než k ostatním odsouzeným na smrt. Jane k němu hovořila s něčím, co by se dalo nazvat úctou. To on nás objevil. * Díky němu jsme to, co jsme. Eleazar dříve patřil k Volturiovým, dříve měl v gardě vysoké postavení, dříve byl Arův oblíbenec. Než odešel s Carmen.

Odvrátil pohled od doutnajících zbytků své lásky a pohlédl sestře do očí.

„Vzali jste mi to jediné, co mě drželo při životě – mou Carmen. Už mě déle netrap, Jane. Chci už být s ní,“ řekl tichým rozhodným hlasem.

„Ara by tvá smrt velice zarmoutila. Vážně si to nerozmyslíš?“ zeptala se Jane s nadějí v hlase. Už jen to, že vyměnila svůj apatický hlas, ukazovalo, že si sama přeje, aby Eleazar nabídku přijal.

„Ne.“

„Škoda,“ utrousila. Přesto jsem v jejím hlase ucítil něco zvláštního. Snad poprvé jsem u své sestry viděl náznak lítosti. Ona, stejně jako já, vděčila Eleazarovi za život. Nechtěla jej zničit. Přesto mu tak vyhoví a zároveň tak splní Arův rozkaz.

„Alecu?“ požádala mě. Použil jsem svůj dar a znovu jsem Eleazara zahalil mlhou. Dopřejeme mu bezbolestnou smrt. Alespoň to jsme mu dlužni.

Když jsme s tím zde byli hotovi, Jane požádala Demetriho, aby se pokusil najít Kate. Nemůže být daleko. Demetri nás neomylně vedl na sever.

Dorazili jsme k modernímu, prosklenému domu. Už z dálky jsme slyšeli zvuky milování. To byl nejspíš ten důvod, proč byli naši tři, již mrtví, “přátelé“ na lovu.

Zastavili jsme se před vchodem. Zřejmě si nás milující dvojce ani nevšimla. Jane se škodolibě ušklíbla, pohlédla vzhůru a krabatila čelo soustředěním. Dvojce nahoře vyjekla agonizující bolestí.

Za okamžik vchodem váhavě přišli Kate a Garrett. Nejspíš tušili, že útěk není možný.

„Garrette! Ty jsi tu taky?“ divila se Jane s úsměvem.

„Ale to snad ne! Soudě podle tvých očí usuzuji, že ses také dal na pití zvířecí krve. Jak ta láska dokáže změnit i nás, neměnné!“ pokračovala vesele Jane v zdánlivě přátelském hovoru.

„Co od nás chceš, Jane?“ zeptala se Kate.

„Tebe, samozřejmě,“ odpověděla Jane svým sladkým dětským hláskem. Kate vytřeštila oči pochopením.

„Kde jsou ostatní? Co jsi s nimi provedla?“ zeptala se, i když nejspíš tušila děsivou pravdu.

„Museli jsme je trošičku potrestat,“ řekla sestřička s nepatrným úsměvem.

To už se Kate přikrčila k útoku na Jane se zuřivým výrazem ve tváři. Než ale stihla cokoliv udělat, skácela s v bolestech na zem. Povzdychl jsem si. Proč na nás všichni útočí, když ví, že je to stejně marné?

Kate se k nám ani po opakovaném přesvědčování nepřidala. Skončila jako ostatní i s nebohým Garrettem.

6. kapitola <<< 7. kapitola >>> 8. kapitola

* Pokud chcete vědět víc o nalezení Aleca a Jane, přečtete si jednorázovku Arovi miláčci

Autor: Caius (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Arova odplata - 7. kapitola: