Nějak mě nechytla žádná múza, tak je kapitola trochu kratší. Taky by mě zajímalo, komu fandíte. Jacob, Nahuel nebo Patrick? Jinak v téhle kapitole moc Nahuela není, tak se nezlobte. Zato je tu dávka Bells, Jakea a Patricka.
20.02.2011 (07:15) • MoonLove • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2596×
V mém životě hráli roli tři muži. Nahuel, Jacob a Patrick. Můj vztah s Nahuelem se pomalu zhoršoval. Milovala jsem ho, ale přitom jsem ho podváděla. S Jacobem, který je další na řadě. Od našeho polibku jsme se moc neviděli, ale často jsem u něj byla v myšlenkách. To bylo nejhorší. A taky jsem ho podváděla s Patrickem. Tedy, ne tak docela. S Patrickem jsem nic neměla, ale on se mi dvořil, byl milý, pozorný, slušný a vychovaný. A byla jsem s ním zasnoubená.
„Renesmé, lásko?“ zaklepala maminka na dveře.
„Ano, mami? Pojď dál,“ pobídla jsem ji. Otevřela dveře a došla až ke mně. Posadila se na postel.
„Jsi v pořádku? Zítra odjíždíš. Nemusíš to dělat. Máš tady kamarády, rodinu. My bychom to ustáli. Hlavně, když budeš s námi a šťastná.“
„Mami, já budu šťastná i ve Volteře. Neměj obavy. A budu vás jezdit navštěvovat.“
„Dobře, zlatíčko. A nezapomeň nás pozvat na svatbu. Budeš nádherná nevěsta. Krásná jako princezna,“ řekla maminka a pohladila mě ve vlasech. Nemohla jsem své emoce držet na uzdě ještě déle. Objala jsem ji a cítila, jak se mi do očí derou slzy.
„Bude se mi po vás stýskat, mami. Promiň za to, že jsem tě někdy štvala. Mám tě ráda.“
„Ššš. Neplač. Taky tě miluju, zlatíčko. Budeme na tebe pořád myslet. A taky za tebou budeme jezdit,“ utěšovala mne maminka. Když jsem se uklidnila, řekla mi, že musí ještě něco zařídit a odešla.
Začala jsem si tedy balit věci. K balení jsem si chtěla pustit nějakou písničku, ale nevěděla jsem jakou. Tak jsem jednoduše zapnula rádio. Zrovna hrála moje oblíbená Family Tree (http://www.youtube.com/watch?v=wMG0U_O45j4). Vždycky mě rozbrečela část, kdy se zpívalo o ročním období. Nikdy jsem nepochopila proč. Každopádně jsem si to začala zpívat.
„And just like the seasons change. Winter into spring. You're bringing new life to your family tree now,“ zpívala jsem společně s rádiem. A opět jsem se rozbrečela. Padla jsem na postel a brečela jako to nejmenší a nejprotivnější děcko.
„Renesmé?“
„Jacobe?“ zvedla jsem svůj uslzený obličej a podívala se na dveře svého pokoje. U nich stál Jacob. Beze slova ke mně přišel a něžně mi z obličeje setřel slzu. Pak mě chytil za ruku a zadíval se mi do očí. Cítila jsem, jak mi stéká nový proud slz. Proč je všechno tak složité?
„Bude se mi stýskat, Nessie,“ řekl a stále mě držel za ruku. Opřela jsem se o jeho rameno a znovu se štěkavě rozbrečela. Hladil mě po vlasech, stále nepromluvil ani slovo. Pohlédla jsem na něj a chvíli mu jen tak bezcílně do očí hleděla. Pomalu jsem se k němu začala přibližovat a on dělal to samé. Poté jsem pootevřela rty. A opět jsme se políbili. Chytil mě kolem pasu a přitáhl blíž k sobě. Já jsem mu rukama zajela do vlasů. Tentokrát to bylo úplně jiné, než poprvé. Nemyslela jsem na nic jiného, než na Jacoba. Všude byl jen on. Jacobe, můj Jacobe. Proč spolu nemůžeme být? Jasně, miluju Nahuela, ale…
Nahuelovo jméno se pro mě stalo studenou sprchou. Odtrhla jsem se od Jakea a zadýchaně promluvila.
„Jacobe, tohle nemůžeme. Jsem zasnoubená. Chodím s Nahuelem. Miluju ho.“
„A co já, Ness?“
„Já – já si nejsem jistá, co k tobě cítím. Promiň, Jaku. Tohle nemůžu,“ řekla jsem a vstala. Rychle jsem běžela pryč. Dole jsem si vzala svou bundu a vyběhla ven. Běžela jsem pryč od našeho domu. Pryč ode všech. Nechtěla jsem být v domě, kde byly všechny mé problémy.
Doběhla jsem až někam daleko, na nějakou pláž. Sedla jsem si na kamenný útes a pozorovala moře. V očích mě pálily slzy.
„Renesmé?“ uslyšela jsem hlas. Otočila jsem se a uviděla nad sebou Patricka. Musela jsem se usmát. On byl jako můj kamarád.
„Ahoj,“ řekla jsem a poklepala rukou na místo vedle sebe, aby si sedl.
„Ne. Mám lepší nápad,“ řekl a chytl mě kolem pasu. Potom mě postavil na nohy, chytil za ruku a pomalu mě začal táhnout na písčitou pláž. Zula jsem si boty a jeho ruku pořádně stiskla. Potom jsem s ním běžela. Jen tak bezcílně jsme běhali po pláži. Pak jsem ho zastavila a podívala se na moře. Chytnul mě kolem ramen a jen jsme tam tak stáli a koukali na moře. Bylo krásné. Průzračné a čisté, ale naštvané. My dva jsme byli na cestě dobrého přátelství.
Jak se vám líbila kapitola? ;D
Autor: MoonLove (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Armastus - 6. kapitola:
Kéž by byla s Patrickem.Jacob až zaleze do boudy a Nahuel...ten ať radši vypadne.
Ať je s Jakem
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!