Bella začíná nový život. Krom toho jsou na obzoru první zájemci o její srdce. Anglický trojúhelník pokračuje! Přeji pohodové čtení...
08.08.2013 (20:45) • RosalieLillianHale4 • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1191×
Kočár nepřetržitě drncal po venkovských cestách. Naše výprava byla na cestě už několik dní. Vyrazili jsme ještě téhož dne na noc. Když jsme opouštěli můj rodný venkov, nezahlédla jsem jedinou známou tvář, abych se v duchu rozloučila. Ale nebylo to tak těžké, jak jsem si myslela. Má minulost zde byla příliš nešťastná, abych cítila nějakou lítost. A po smrti lady Backetové jsem tu již nebyla vázána žádným poutem. Musím uznat, že jsem se do Londýna těšila. Matka mi o něm často vyprávěla před spaním. O jeho historii, jiných pravidlech společnosti, významných lidech, kteří tam žijí, a o jiném způsobu života tam. Lákalo mě to. Byl to pro mě odlišný svět, který jsem toužila poznat. I přes matčino odrazování a otcovy věčné zákazy!
„Je to město hříchu! Slušné ženy tam nemají co pohledávat!” křičel pokaždé, když slyšel matku, jak mi vypráví. Přesto se mé přání brzy vyplní.
Naše výprava připomínala delegaci. Jeli jsme ještě starým způsobem v kočárech. Železnice zatím nedosahovala do všech venkovských končin a pan Cullen nechtěl volit způsob, kdy bychom několikrát přestupovali. Ale cesta byla pohodlná i takto. V prvním kočáru jela paní Cullenová s manželem a dcerami, za nimi jsme jeli my - Esmé, já, Jacob a Mike. V posledním, třetím kočáru jel Eric, Angela a Jessica se zbytkem všech zavazadel. Nejvíce jich patřilo slečně Rosalii, která celý odjezd zdržela tím, že se třikrát převlékala, protože se nedokázala rozhodnout, v jakých šatech pojede. Zato mladí pánové přijedou do Londýna později. Prý mají ještě nějaké záležitosti k vyřízení. Zajímalo by mě, co v takovém zapadákově chtějí vyřizovat...
„Copak? Nesouhlasíš s Sherlockem, kdo je vrah?” utahoval si ze mě Jacob, když si všiml mého nepřítomného zamyšlení. Celou dobu si mě dobíral za četbu, kterou jsem si vybrala z knihovny ke zkrácení cesty.
„Kdepak! Odhalila jsem ho dokonce dříve než samotný Holmes. Což je velké zklamání, neboť se tím příběh stal nudný,” šťouchla jsem si do něj a potlačovala výbuch smíchu nad jeho výrazem ve tváři.
„Jsi prostě geniálnější než on. To není nudné, ale obdivuhodné!” vložil se do naší debaty Mike. Jacob se na něj nedůvěřivě podíval. Zasněně na mě hleděl, jak na vzácný obraz v galerii. Otočil se na Jakea.
„No, co? Prostě mám rád chytré ženy!” hájil se před ním. Jake na něj přimhouřil oči, jako by byl sám detektiv.
„Jo. Už jsem si té tvé obliby všiml. I přes to, že jsem za posledních pár let nezpozoroval, že bys vůbec měl rád nějaké ženy!” zdůraznil varovně. Mike zčervenal a pohlédl na podlahu kočáru.
„To protože chytrých žen je opravdu jen málo!” vykroutil se z Jakeova podezření a vítězně na něj pohlédl zpět, když ho zaskočil svou důmyslnou odpovědí.
„Jasně, jasně!” reagoval Jacob nakvašeně a chtěl ještě něco dodat, když si Sue důrazně odkašlala.
„No tak, chlapci! Jste v přítomnosti dámy!” napomenula je. Nechápavě na ni pohlédli.
„Jak dlouho ještě pojedeme?” zachraňovala jsem situaci.
„Za svítání už bychom měli jet ulicemi Londýna,” upřesnila Sue.
Pohlédla jsem zpět z okénka kočáru. Slunce se chystalo ke spánku. Jeho poslední paprsky hladily mou tvář. Zavřela jsem proto oči, abych si vychutnala hru mihotajících se stínů. Po chvíli jsem je však prudce otevřela! Tvář, která se mi vybavila pod zavřenými víčky, divoce rozbušila mé srdce. Bála jsem se oči znovu zavřít, abych tu tvář neviděla opakovaně. Tvář krásnější než to zapadající slunce. Při těchto myšlenkách poslední paprsky zmizely za obzorem a rozhostila se tma. Ticho v kočáru začalo přerušovat jemné chrápání. Jacob vytuhl. Mike spánek zatím jen předstíral, aby mě i přes silnou tmu nenápadně pozoroval. Sue mi ve tmě podala přikrývku a popřála mi dobrou noc. Když jsem se pohodlně zachumlala, sledovala jsem v noční tmě obrysy míjené krajiny. Pomalu mě to uspávalo, ale já se spánku bránila! Nechtěla jsem zavřít oči. Začínal listopad. Venku padla hustá mlha. Prudce se ochladilo a sklo okénka se mírně zamlžilo. Náš kočár byl naštěstí vytápěný, takže mi bylo teplo. Usmála jsem se. Už ráno se dočkám a spatřím nový svět. Londýn. Pod tíhou této myšlenky a nátlakem mé nedočkavosti jsem se vzdala a zavřela oči. Se zrychleným tepem svého srdce a blaženým úsměvem jsem brzy usnula.
« Předchozí díl
Autor: RosalieLillianHale4 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Anglický trojúhelník - IV:
Moc hezká kapitola
moc moc hezké
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!