Na vaše přání jsem vám udělala pokračování =D Edward si všechno dává za vinu, tak chodí k jejímu hrobu. Isabella se objeví v nebi a musí se rozhodnout, mezi čím se rozhoduje? Co si vybere? To si musíte přečít ;) pěkné čtení =)
24.12.2009 (17:45) • NikkiR • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1515×
Vypravěč:
Po několika dnech se začaly dít divné věci Isabelle, proběhl už pohřeb a je pár metrů pod zemí. Chlapec jí chodí stále navštěvovat, dává si za vinu jak to dopadlo. Kdyby se spolu nehádali, kdyby jí toho tolik nepověděl, ale na to je pozdě, a on to věděl. Už ji nikdy neuvidí, nikdy jí nepoví pravdu. Že to byl tenkrát on, koho viděla, těma velkýma hnědýma očima. Které bude mít na věky zavřené, že jí pouze lhal, kvůli pravdě, kterou nikdo nezná. Která nikdy nebude moc být uveřejněna.
Bella:
Necítila jsem nic, jenom pouhých pár minut, potom jsem se cítila tak zvláštně. Uvolněně, svěží, měla jsem chuť do života, do kterého již bohužel nepatřím. Bylo to sotva pár minut a už mi chyběl, neuvidím ho již nikdy, jeho úsměv, neuslyším jeho nádherný hlas.
Připadalo mi něco špatně, myslela jsem si že smrt má být klidná? Tichá? Samozřejmě asi to takhle je, ale proč neustále přemýšlím? Jsem mrtvá? Nejspíš ano, ale…takhle to nemělo být.
Jako malá jsem si smrt několikrát představovala a moc jsem se jí bála, jestli protože prostě nebudu nic cítit, nebo ztratím milované osoby. Myslela jsem si že nebudu nic cítit, ale asi jsem se spletla, cítím toho tolik, že se sama ještě divím.
Kdyby mi někdo dal otázku, jestli chci tady zůstat a nebo být dole, žít svůj život, vybrala bych si život. Neudělala jsem toho tolik, ale mohu si za to všechno sama, kdybych neudělala takovou blbost. Kolikrát mi to rodiče povídaly, že nemám chodit na silnic, že se mám nejprve rozhlédnout, než přejdu tu proklatou silnici přejdu. Neposlouchala jsem je, možná to taky bylo kvůli tomu andělovi, prostě jsem zapomněla, na normální život, ne pohádku.
Objevila jsem se v nebi, všude kolem mě byly mraky. I Když mě to bolelo byla to pravda, byla jsem navěky mrtvá a teď? Budu anděl, co mám cítit? Radost? Smutek?
Najednou se vedle mě objevil on, anděl? Měl bílé křídla, byl celý bílý, takového anděla jsem si vždycky představovala, takového jsem si představovala Cullena. Ale Cullen byl nádhernější, nemohl se sním ani malinko rovnat.
Přišel ke mně, nevěděla jsem co bude, doufala jsem že dostanu nějaké instrukce. Byla jsem zmatená, ale věřila jsem mu. Věděla jsem že mi pomůže, jakkoliv.
„Isabello? Co jsi to proboha udělala?“ Rozčiloval se poněkud dost na mě, nedivila jsem se. Ale tomu že mě zná ano, samozřejmě jsme v nebi, ale před se nemusím být Isabella? Nebo ano?
„Já nevím, prostě se to stalo…anděly?“ Nevěděla jsem jak ho oslovit, před se jenom anděl? Musí mít nějaké jméno, každý má. Třeba by mě mohl poslat zpátky, klidně za nějakou podmínkou.
,,Proč jsi tady?“ Chtěla jsem se vrátit, ale co když tohle je osud? Být navěky bez něho? Mělo se nám tohle stát? Zrovna když jsem ho našla, neměla jsem ho tak brzo ztratit.
„Neměla by jsi tady být, ještě nenadešel tvůj čas, sama jsi si ho zkrátila.“ Překvapeně jsem se na něho dívala, na konec za to bude moc moje hloupost, super.
„Třeba…co teď semnou tady bude? Nepatřím jsem, nenadešel můj čas, jsem tady navíc.“
„Můžeš si vybrat, zůstaneš tady a nebo se vrátíš, ale nikdy nebudeš moct vidět nikoho ze svého života, rodinu, přátelé, Edwarda Cullena.“ Co jsem si teda měla vybrat? Život-neživot a nebo zůstat tady?
„A co když někoho kontaktuji? Co když se s nimi spojím?“ To by nevěděli ne?
„Smazaly by se ti vzpomínky, na tu osobu, s kterou jsi se spojila.“ Tak tohle byla rána pod pás, proč jsem nemohla umřít? Proč jsem musela jsem? Proč? Proč?
„Smím se zeptat? Jak si se rozhodla?“
„Zem.“ Možná svého rozhodnutí budu jednou litovat, možná jsem se měla rozhodnou jinak, ale teď a tady, jsem se rozhodla takhle a stojím si za tím.
,,Dobře, žádné psaní, volání, nesmíš je ani vidět, dokonce ani náhodou potkat, když to uděláš budeš mít o vzpomínky méně.“ Když to znova řekl bolelo to, bolelo že je nikdy neuvidím, že nikdy neuvidím Edwarda, jak nádherné jméno má. Ale hlavně svojí rodinu, tolik bolesti jim způsobím, nezaslouží si to, vůbec.
„Chápu, proč si vymyslel tyhle pravidla?“
„Nevymyslel, pouze je musím předávat dál, ale i plnit je.“ Přikývla jsem a dívala se na něho, po pár minutách už tam ale nebyl a já se cítila jinak, cítila jsem se unavená, strašně moc unavená. Schoulila jsem se do klubíčka a usnula, spalo se mi nádherně, jako ve snu.
Potom jsem se probudila, stále jsem si to všechno přehrávala, byla jsem někde daleko. Všude byly stromy. Nikoho nekontaktovat, to bude to nejhroznější na světě, ale vzpomínky mi zůstanou, za jakoukoliv cenu.
Podívala jsem se na nádherný západ slunce, bylo to nádherný, potom jsem se vydala dopředu. Za novou budoucností.
Vypravěč:
I když Isabella začínala někde na druhé polokouli od znova nikdo to nevěděl, Chlapec si stále myslel že je v rakvi, chodil za ní stále, kdykoliv mohl. Stýskalo se mu po ní, nikdy se od ní moc daleko nevzdálil, teďkom už nebudou nikdy spolu a to ho bolelo, kdyby jí tenkrát pověděl pravdu byla by tady, s ním, možná dokonce v jeho náručí.
***KONEC***
Shrnutí povídek »
Autor: NikkiR (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Angel without wings - pokračování:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!