Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Andie Black (Epilog)

04.12.2010 (17:45) • Moshisha • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5480×

Po svátcích jsme se s Alexem stavili v La Push, abychom Vánoce oslavili ještě se smečkou. V příjemné atmosféře domku Atearových jsme si předali dárky. Alex pověřil Quina velením v La Push a zároveň ho požádal, aby mu šel na svatbě za svědka. Nepřekvapilo mě to, protože Quin byl Alexův nejlepší kamarád. Sama jsem začala přemýšlet, koho poprosím já. Nejbližší ze všech mi byl táta, ale řekla jsem si, že to se nehodí. Nakonec jsem se zeptala Taba a on souhlasil.

Od návštěvy La Push uběhly tři týdny. Bydleli jsme s mojí rodinou na Aljašce. Alex mezi nás skvěle zapadl. Táta byl rád, že tam má nějakého vlkodlaka jako morální podporu proti všem těm upírům, a Emmett, který si Alexe oblíbil už při naší první návštěvě, ho zase brával na lov. Jednou se vrátili oba pořádně zřízení a vysvětlili nám to tím, že se poprali s grizzlym.

Můj malý bráška už zdaleka nebyl tak malý, jak by měl být. Velmi rychle rostl. Ty změny jsem pozorovala i já.

Alice dokončovala poslední přípravy na svatbu. Prosadila jsem si, že ji chci mít v La Push. Alice tedy přeorganizovala svůj plán a jako místo svatby určila náš starý dům ve Forks. Místa je tam dost, kdysi se tam vdávali i babička s dědou. Pozítří tam Alice vyráží, aby zkontrolovala dům, přijala objednávky a zařídila všechny potřebné věci.

„Zítra je poslední zkouška šatů,“ upozornila nás Alice a pověsila na ledničku rozpis zkoušek pro všechny členy rodiny.

„To už trochu přeháníš, ne?“ zhrozil se Emmett. „Vezmu si ten oblek, co jsem měl na svatbě Jaka a Nessie.“

„Nemůžeš mít ten stejný oblek!“ zarazila ho Alice.

„Proč ne?“ zeptal se zmateně.

„Protože se to nehodí,“ řekla rázně a bylo vidět, že už o tom s ním nebude diskutovat.

Následující den chodili všichni do Alicina pokoje podle jejího harmonogramu. Nikomu nedovolila, aby viděl někoho jiného v šatech. Zvlášť já a Alex jsme měli zkoušecí hodiny co nejdál od sebe, aby se nemohlo stát, že bychom se náhodou viděli.

Přišla na mě řada. Vešla jsem za Alicí do pokoje. Zaklapla za mnou dveře a zamkla. Otočila se ke své obří šatně, posunula její dveře a vytáhla bílý vak na šaty. Rozepla ho a šaty vytáhla.

„Stoupni si sem a sundej si oblečení,“ nakázala mi a ukázala na malou stoličku před ní.

Svlékla jsem se tedy do spodního prádla a stoupla jsem si na stoličku. Přes hlavu mi přehodila šaty, které po mě hladce sjely na to správné místo.

Pohlédla jsem do obřího zrcadla, které Alice postavila přede mě, zatímco mi šněrovala korzet. Sněhobílé šaty mi formovaly dokonalou postavu. Byly bez ramínek, korzet byl hladký bílý a v pase přecházel v nádhernou sukni. Na straně byla horní látka sukně sepnutá malou bílou kytičkou a tvořila tak průhled na látku pod ní. Ta byla krajkovaná a pod ní byla další lehká látka, takže to vypadalo, jako by šaty byly ušity ze sněhových vloček. Horní vrstva látky pozvolně přecházela dozadu, kde fungovala jako vlečka.

„Jak jsi to udělala...“ vydechla jsem užasle.

„Oběhla jsem několik svatebních salónů, abych se trochu inspirovala. Korzet jsem neušila já, je koupený. Našila jsem na něj látku a tu jsem použila jako podklad. Sukni jsem navrhla sama. Zrovna venku padal sníh, když jsem nad ní přemýšlela...“ vyprávěla.

„Ty šaty jsou dokonalé,“ pochválila jsem ji. Poslední dobou mi dokonalé přišlo všechno.

„Děkuju, Andie,“ zašeptala vděčně.

„Zavolám tátu,“ řekla jsem.

„Ne!“ protestovala Alice.

„Chci, aby je táta viděl. Potřebuju jeho názor. Musím se Alexovi líbit,“ trvala jsem na svém.

„Alexovi se líbit budeš, i kdybys tam přišla jen v pytli. Edward mi to říkal,“ uklidnila mě.

„Stejně chci, aby je táta viděl,“ nedala jsem se.

„Ty jsi tak tvrdohlavá,“ zamračila se, ale odemkla dveře, zavolala na tátu a počkala na něj u dveří, dokud nepřišel.

Vstoupil do pokoje a zíral na mě. Vůbec nic neříkal.

„Tak co?“ dožadovala jsem se jeho názoru. Pořád mlčel. „Jsou špatné?“

„Šaty ode mě nejsou nikdy špatné,“ zasyčela Alice.

„Jsou nádherné. Hrozně ti sluší,“ chválil je. „Vypadáš tak krásně.“

„Říkala jsem ti to,“ odvětila Alice. „Tak, teď už může Jake odejít.“ Vystrčila ho ze dveří.

„Ukážeš mi tvoje šaty?“ zeptala jsem se, zatímco mi pomáhala ze šatů.

„Asi ne,“ odpověděla zamyšleně.

„Já jsem nevěsta! Mám právo vidět tvoje šaty,“ hádala jsem se.

„Chci, abys byla naprosto okouzlená. Všechno uvidíš až na místě,“ zatvrdila se a už mi nedovolila s ní smlouvat. Dala mi pusu na tvář a poslala mě pryč. Měla před sebou ještě několik zkoušek.

Šla jsem trucovat do svého pokoje. Alex ležel na posteli a četl si knížku, kterou dostal od Edwarda k Vánocům. Vzhlédl ke mně a pobaveně se zasmál mému výrazu.

„Ty se mi směješ? Už jsi byl u té tyranky?“ zakřičela jsem schválně poslední slovo, aby mě slyšela.

„Ale no tak. Ona to s námi myslí dobře,“ odvětil, zaklapl knížku a došel ke mně. Opatrně mě objal a políbil mě na krk. Paže jsem mu položila kolem krku a myslela jsem na to, až spolu budeme sami v Evropě. Nehnu se od něj ani na krok, nikdo nebude poslouchat moje neslušné myšlenky a nebudu se o něj muset s nikým dělit.

Alice visela celé dny na telefonu. Druhý den ráno se sbalila, vzala Jaspera a odjela do La Push, aby připravila dům na velkou návštěvu. Svatba se konala za šest dní. Do La Push odjedeme všichni společně za dva dny, protože smečka připravila pro Alexe rozlučku se svobodou. Mně se taky naplánovala rozlučka, ale vzhledem k tomu, že se o ni starala babička, neměla jsem strach z toho, že by se to nějak vymklo kontrole.

V La Push byli všichni ve skvělé náladě. Těšili se na nadcházející událost roku. S Alexem jsme měli před sebou poslední den jako svobodní lidé. Vzali jsme Lindsey na pláž a pořádně jsme se jí věnovali. Alexovi rodiče nebyli doma, protože zařizovali nějaké věci na poslední chvíli. Na oběd jsme šli ke Calebovi.

Paul byl ve své typické náladě. Neodpustil si trapné vtípky na naši svatbu. Už vím, po kom to Caleb má. Nicméně oběd jsme si užili. Odpoledne jsem Alexe odvedla k Atearovým, kde měl sraz s klukama.

„Přiveďte mi ho zítra v pořádku,“ poprosila jsem je.

„Kdyby nedorazil, tak leží někde pod stolem,“ zavtipkoval Caleb.

„Neměj strach, Andie,“ uklidňoval mě Alex. „Svoji svatbu nepromeškám.“ Políbil mě na rty, usmál se na mě, a tak jsem odešla před dům, kde na mě čekaly všechny ženy naší rodiny, tedy kromě maminky. Ta je pořád slabá, a proto nechce odcházet od Luka.

„Kam jedeme?“ zeptala jsem se v autě.

„Tomu bys stejně nevěřila,“ zasmála se Esmé. „Alice je maximalistka.“

Podívala jsem se na Alici a trochu jsem se zděsila. „Myslela jsem, že rozlučku zařizovala Bella.“

„Chtěla jsem,“ zasmála se babička. „Ale musím uznat, že Alicin nápad byl nepřekonatelný.“

Alice se zasmála svým zvonivým smíchem. I když jsem z toho neměla dobrý pocit, nechala jsem se strhnout jejím smíchem a nechápavě jsem se smála taky.

Asi jsem zapomněla poznamenat, že před Alexovým domem na mě čekala limuzína. Takže teď limuzína zastavila v Port Angeles. Šofér mi otevřel dveře. Rozhlédla jsem se po okolí a s rozpaky jsem hledala nějaký night club. Žádný jsem neviděla. Alice se mě chytila za loket, babička se zahákla z druhé strany a vyrazily jsme vpřed.

„Proč jdeme sem? Nákupní centrum už přece bude zavřené,“ zamračila jsem se.

„Fajn, asi je čas prozradit ti to tajemství,“ začala Alice a pohledem zkontrolovala i ostatní členky mé výpravy. „Zařídily jsme ti noc v nákupním centru! Všechno, co budeš chtít, je tvoje. A k dispozici máš samé mužské prodavače, abys nenadávala, že jsme to zanedbaly. Noc plná zkoušení oblečení je před námi!“

Chvíli jsem tam bez pohnutí stála a pak jsem vyprskla smíchy. Nemělo cenu ptát se, jestli to myslí vážně. Tohle je prostě Alice. A určitě to dokonale naplánovala.

„Tak tedy jdeme,“ zavelela jsem a vykročila jsem vstříc nákupnímu centru.

Prošly jsme asi tisíc obchodů, všechny mi nosily oblečení a nutily mě všechno zkoušet. Byla to docela legrace. Mužští pracovníci mi pomáhali do bot, veškeré vyzkoušené oblečení věšeli zpět na ramínka a nosili mi kafe. Připadala jsem si jak v Pretty Woman.

Kolem druhé ráno už jsem byla pořádně unavená. Babička se mnou souciítila a prohlásila rozlučku se svobodou za ukončenou. Naházely jsme všechny tašky do kufru a limuzína se rozjela do Forks. Asi jsem usnula cestou.

„Andie, vstávej,“ slyšela jsem někde v dáli. O trochu tišeji jsem pak slyšela: „Já jsem ti to říkala, Alice.“

„Nešil, Bello. Andie se určitě vzbudí. Řekni jí, že se dneska vdává.“

Můj mozek si asi dal informace dohromady a já jsem najednou otevřela oči. Jestli jsem zaspala zrovna dneska... „Kolik je?“

„No vidíš, už je vzhůru,“ řekla Alice. „Klid, vdáváš se za pět hodin. Je poledne.“

„Vážně jsem spala tak dlouho?“ divila jsem se.

„No nediv se, Alice ti dala zabrat,“ zasmála se s úlevou babička. Alice do ní rýpla loktem.

„Tak vstávej,“ nabádala mě Alice. „Máme spoustu práce. Musíš být ta nejkrásnější nevěsta na světě.“

Vstala jsem z postele a rozhlédla jsem se kolem. Nebyla jsem v bílém domě, ale ve staré chaloupce babičky a dědy, kterou už léta nikdo nepoužíval.

„Proč nejsem doma?“ zeptala jsem se zmateně.

„Kde doma? Myslíš v našem domě nebo u Alexe?“ ptala se Alice se smíchem.

„V našem domě,“ upřesnila jsem.

„Protože ten před svatbou nesmíš vidět, musíš to vidět až přijde ten správný čas,“ vysvětlila mi.

Esmé mi připravila snídani a já ji hladově zhltla. Říkala jsem si, jak je na tom asi Alex. I když jsem věděla, že mu můžu věřit, stejně ve mně hlodal červíček pochybnosti, jestli mi ho tam nesváděla nějaká jiná.

Sotva jsem dojedla a už mě Alice tahala do koupelny, kde měla připraveno asi dvacet různých krabiček a lahviček. Připadala jsem si trochu jako pokusná opice. Začala to na mě všechno postupně patlat. Nechala jsem ji, ať si se mnou dělá, co chce, a myslela jsem na Alexe.

Po dvou hodinách se ozval hlasitý buchot na dveře.

„Pusťte nás dovnitř!“ křičel Emmett a schválně škrábal na dveře.

„Rose, prosím, běž si tam toho svého svůdníka uklidnit,“ požádala Alice Rose a ta odešla.

Do svatby zbývala jedna hodina. Alice a babička mě potom navlékly do šatů a pořádně mi korzet utáhly. Rose mi z vlasů udělala mistrovské dílo. Esmé mi kolem krku přinula nádherný, stříbrný, zdobený řetízek a podala mi starobní náušnice, které vypadaly božsky. Maminka mi podala bílé střevičky, které mi padly jako ulité.

„Jsi nádherná, miláčku,“ okomentovala moje oblečení maminka.

„Děkuju,“ poděkovala jsem vroucně a lehce jsem ji objala.

„Je čas, za patnáct minut začíná obřad,“ honila nás Alice, která chtěla všechno stihnout podle svého plánu.

Babička mě vzala do náruče, abych se neušpinila, a běžela se mnou k bílému domu velkou oklikou. Vítr způsobený jejím rychlým během mi ovíval tvář. Když jsme přiběhly k domu, babička se odrazila a vyskočila do okna jejich ložnice. Opatrně mě postavila na nohy a trpělivě čekala, dokud nechytím rovnováhu.

„Tak jo, Andie. Já se teď jdu převléknout. Jake přijde za pár minut, má od Alice instrukce, takže tě odvede. Ničeho se neboj, budeme dole. Nejdřív jde Lindsey, pak Rose, Alice, já a poslední ty,“ vysvětlovala mi.

Roztřásla se mi kolena. Vůbec jsem nevěděla, jak to všechno bude probíhat. O nic jsem se nestarala, místo abych se zeptala na všechny detaily. Co když se mi podlomí nohy? Co když uklouznu? Co když tam Alex nebude?

„Andie, uklidni se! Jestli teď vybouchneš, nemáme kde sehnat nové šaty,“ klidnila mě, ale vůbec mi to nepomáhalo. Byla jsem strachy úplně bez sebe.

„Jaspere!“ volala babička naléhavě. Jasper se v místnosti objevil za pět vteřin. „Postarej se mi o ni!“

Okamžitě jsem pocítila klid. Babička odešla z pokoje. Jasper se mi díval do očí. Do pokoje vrazil táta, což na pár vteřin zaměstanalo moji mysl. Byl naprosto dokonalý. Perfektně padnoucí černé sako skvěle rýsovalo jeho postavu. Červená košile krásně doplňovala tmavou pleť. Nebýt to můj táta, asi bych se zamilovala.

„Klid, Andie, už jsem tady,“ sevřel mě opatrně v náručí a já jsem se trochu uvolnila. Pak mi sevřel obě ruce do svých obřích dlaní a pohlédl mi do očí. „Andie, musíme jít.“

Jasper odešel dolů, táta si zahákl moji ruku za sebe a pomalu vykročil z pokoje. Na chodbě byly seřazené moje družičky. Rozeznil se Wagnerův svatební pochod. Lindsey začala scházet ze schodů a z košíčku, který nesla v rukou, házala na schody červené okvětní lístky. Pět vteřin za ní vyrazila Rose. Byla tak nádherná, že mě si vedle ní nikdy nikdo nevšimne a to nemusí mít stejně honosné šaty jako já. Za ní vyrazila svým tanečním krokem Alice. To tak není fér mít naprosto talentovanou rodinu. Babička vyrazila za ní.

Táta se na mě podíval a pohledem mě vyzval, abychom vyrazili. Pevněji jsem se ho chytila a opatrně jsem scházela ze schodů. S každým schodem jsem viděla víc a víc z místnosti. Celý obývák byl zahalený do červených květin, které jsem později identifikovala jako lilie. Obývák byl plný lidí a všichni na mě zírali. Sklopila jsem oči do podlahy a šlapala jsem po okvětních lístcích, které zde nechala Lindsey.

Cítila jsem, jak mi všichni koukají do tváře. Táta zatlačil na moji ruku, abych zvedla hlavu. Opatrně jsem ji tedy pozvedla, zkontrolovala jsem pohledem tatínka a pak jsem se podívala přímo před sebe. Na konci červeného koberce stál Alex a hypnotizoval mě pohledem. Usmál se na mě mým oblíbeným úsměvem a mně najednou ztuhly nohy. Zůstala jsem stát na půli cesty k improvizovanému oltáři. Nemohla jsem dál.

Táta se na mě zmateně podíval. Ještě jednou vykročil k oltáři, ale moje nohy se ani nehnuly. Všichni na mě nechápavě zírali. Odvážila jsem se podívat do Alexových očí a zhrozila jsem se. V jeho očích byla bolest. Nutila jsem svoje nohy do pohybu, ale neposlouchaly mě. Jako by byly přilepené lepidlem k podlaze.

„Andie,“ zašeptal tatínek potichu. „Pojď.“

„Nemůžu,“ odpověděla jsem mu tiše nazpátek.

Táta se na mě podíval. Wagnerův pochod skončil. Naštěstí byl někdo tak duchapřítomný a pustil ho odznova. Táta se sklonil, podsekl mi nohy a v náručí mě donesl k oltáři. Díky bohu, že to táta takhle vyřešil. Před Alexem mě postavil na zem a podal moji ruku jemu. Rychle jsem Alexe objala a zašeptala jsem mu do ucha: „Promiň.“

„Andie, to si nech až po svatbě,“ vypísknul Caleb a atmosféra se trochu uvolnila.

Alex mě pustil a trochu se usmál, ale ne tak krásně jako předtím. Zasadila jsem mu ránu do srdce tím, že jsem zůstala stát cestou k oltáři. Stiskla jsem mu ruku, aby se na mě podíval. „Miluju tě,“ artikulovala jsem němě.

Oddávající začal svoji řeč. Alex mě celou dobu držel za ruku. Pak přišla ta slova.

„Alexi Clearwatere, bereš si zde přítomnou Andie Blackovou za svoji právoplatnou manželku?“ řekl a mně se srdce rozběhlo asi dvě stě údery za minutu. Teď řekne ne a já se můžu jít klouzat.

„Ano,“ řekl pevně a zase se usmál.

Oddávající se obrátil na mě: „Andie Blacková, bereš si zde přítomného Alexe Clearwatera za svého pravoplatného manžela?“

„Ano,“ vykřikla jsem hned a všichni v obýváku se zasmáli mojí nedočkavosti.

„Vyměňte si prstýnky,“ instruoval nás oddávající a Alex si vzal od Quina prstýnek. Vzal moji ruku a nasadil mi ho na prst. Quin mi podal prstýnek a já jsem ho Alexovi navlékla na prsteníček a dívala jsem se mu přitom do očí.

„Prohlašuji vás za muže a ženu. Můžete se políbit,“ dokončil svoji řeč oddávající. V ten moment jsem ucítila Alexovy rty na mých, položil svoje ruce na můj kříž a lehce nás zaklonil. S horoucí láskou jsem mu polibek oplácela. Líbala jsem muže, který se mnou přestojí všechno.

Všichni začali tleskat a Emmett breptal nějaké trapné poznámky. Alex se ode mě opatrně odtáhnul a nastavil nás tak, aby nás všichni svatebčané mohli obejmout. Šli jsme z objetí do objetí. Dokázala jsem poznat studená objetí mojí rodiny a teplá objetí mých vlčích přátel.

V obýváku se začalo tancovat. Alex mě vyzval k tanci. Ještě že jsme to spolu kdysi na pláži trénovali. Brzy se parket zaplnil i ostatními páry a zábava začala naplno.

Alexe jsem nepustila ani na okamžik. Pořád jsem ho držela za ruku a nikam jsem se bez něj nehnula. Aspoň chvíli jsme si s každým popovídali. Denaliovi byli z celé svatby nadšení, přáli nám mnoho štěstí a usmívali se. Carlos byl jako vyměněný, zamilovaně se díval na Tanyu a mně sotva věnoval pohled.

Když jsme se se všemi pozdravili, zmizeli jsme s Alexem do patra. Potřebovala jsem s ním být sama, abych mu všechno vysvětlila.

„Miláčku, moc se ti omlouvám za to předtím. Ty ses na mě tak krásně usmál, že to moje nohy nezvládly,“ omlouvala jsem se.

„Víš, na chvíli jsem měl strach, že mě tam necháš stát a půjdeš pryč,“ zašeptal zlomeně.

„To bych ti nikdy neudělala, manžílku,“ řekla jsem mu vroucně a přilepila jsem moje rty na ty jeho. Něžně se o mě rty otřel a vášnivě mě začal líbat. Poddala jsem se mu. Cítila jsem se jako vítěz. Už kolikrát jsem si myslela, jak jsem si ho získala pro sebe, ale teprve teď jsem to doopravdy cítila. Jako by ke mně byl připoutaný milionem provazů. Po několika minutách se velmi lehce odtáhl.

„Jste šťastná, paní Clearwaterová?“ zeptal se vroucně.

„Jsem a vždycky budu, pane Clearwatere,“ odpověděla jsem a věděla jsem, že jsem nikdy neříkala vetší pravdu.

KONEC

Předchozí kapitola

Shrnutí povídek

Andie Black >  Luke Black > Rebecca Black

Zdravím všechny, kteří se prokousali až na samý konec mojí povídky (bylo to neuvěřitelných 101 stran!). Jsem strašně ráda, že se zde našlo tolik lidí, kteří si moji povídku přečetli a vydrželi se mnou až do konce. Nebudu tady vyjmenovávat všechny, bojím se, že bych na někoho zapomněla, nicméně vy víte, komu děkuju.

Andie Black byla dlouhou dobu mojí součástí. Psala jsem ji každý den, když jsem přišla ze školy. Hrozně jsem si tuhle postavu oblíbila, takže se jí asi ještě nevzdám. Mám v hlavě další povídku, která by navazovala na Andie Black, a pokud se mi ji podaří napsat, bude se jmenovat Luke Black (druhá část plánované trilogie).

Je mi teď trochu smutno, ale doufám, že jsem nikoho nezklamala, a ještě jednou se vám omlouvám za ty useknuté konce, ale to jsem prostě já. Kdybyste měli jakékoliv dotazy ohledně čehokoliv, ráda vám na ně odpovím a vaše přání by se mohly shrnout do nějakého speciálu. Takže co říct závěrem?

DĚKUJU MOC ZA VAŠI PODPORU A KOMENTÁŘE :)

Autor: Moshisha (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Andie Black (Epilog):