Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Andie Black (6. kapitola)

07.11.2010 (08:15) • Moshisha • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3926×

Obrátila jsem se na Taba. „Co jsem provedla?“

„Chodíš s tím zrzounem... ?“ nadhodil možnost. „Nech to plavat, pojď k nám, zavoláš konečně domů a pak něco vymyslíme.“

Vedl mě skrz La Push zahalenou do tmy. Do ticha tmy zachraptěl Tabův hlas: „Koukám, že nejsem jediný, kdo se s tebou přišel přivítat.“ Blížili jsme se ke světlu, v jehož poli stály dvě postavy. Ta malá postava vzhlédla k té vysoké a já ve světle zahlédla její tvář. Byla to Lindsey. Zatahala druhou postavu za ruku a rozběhla se ke mně.

„Andie!“ skočila mi kolem krku a po tváři jí tekly slzy. Odtáhla jsem ji od sebe, abych viděla, co se děje. „Lindsey, co se stalo?!“

„Alex říkal, že jsi měla nehodu, že jsi byla moc nemocná. Říkal, že už jsi v pořádku, ale nepřijela jsi. Bála jsem se,“ vysvětlovala mezi slzami. Malou Lindsey moje nepřítomnost asi vykolejila nejvíce.

„Pšt, to je dobré,“ tišila jsem ji. „Už jsem tady, dneska tu zůstávám.“

„Budeš spát u nás?“ zeptala se a otočila se na Setha. „Může u nás Andie přespat?“

„Andie u nás může spát kdykoliv bude chtít,“ potvrdil.

„Prosím, prosím, prosím,“ žadonila.

„Dobře, princezno,“ neodolala jsem.

„Jaká princezna? Čarodejnice to je, takhle tě ukrást jenom pro sebe,“ zasmál se Tab. Lindsey na něj vyplázla jazyk, chytila mě za ruku a táhla mě k nim domů. Tab šel s námi. Lindsey vběhla do domu a křičela na plné kolo: „Mami, mami, hádej, kdo u nás dneska bude spát?“ Nicole vyšla z kuchyně a uviděla mě.

„Ahoj, Andie,“ pozdravila mě opatrně Nicole. „Lindsey, běž se umýt a honem do postele!“ Lindsey okamžitě poslechla a běžela do koupelny.

„Jestli tu překážím, půjdu spát ke Calebovi nebo zavolám tátovi,“ nabídla jsem Nicole, ale ta zavrtěla hlavou. „Ne, Lindsey je tak šťastná, že jsi tady. A tátovi zavolej. Že nepřijdeš domů.“

Nicole vytáhla peřinu navíc a odnesla mi ji k Lindsey do pokoje. Mezitím jsem zavolala tátovi, který hned souhlasil, protože věděl, že jsem tady v bezpečí. Vešla jsem do Lindseyina pokoje. Brzy Lindsey vběhla do pokoje, skočila na postel a zachumlala se do peřin. Namáčkla se co nejvíc ke zdi, aby mi udělala vedle sebe místo.

„Budeš mi vyprávět pohádku?

„A jakou bys chtěla?“ zeptala jsem se.

„Nějakou princeznovskou. Třeba o mně, o tobě a o Alexovi,“ navrhla.

„To si mám něco vymyslet?“ zděsila jsem se.

„Jo. Normálně mi pohádky vypráví Alex, ale on žádnou vymyslet neumí,“ stěžovala si.

„Dobře, dobře. Takže...“ zamyslela jsem se. „Bylo nebylo, v jednom malém indiánském městečku žila krásná princezna, která se jmenovala Lindsey-“

„Indiáni přece nemají princezny,“ namítla.

„V téhle pohádce ano. Takže tahle princezna Lindsey byla nejkrásnější princeznou v celém širém kraji. Mezi všemi obyvateli byla moc oblíbená, protože nebyla pyšná a s každým se bavila. Všichni žili velmi šťastně, dokud jednoho dne princezna z ničeho nic nezmizela. Její otec nechal vyhlásit pátrání po celém království i mimo něj, ale po princezně jako by se slehla zem. Zoufalý král vyhlásil, že kdo mu jeho dceru najde, dostane ji za ženu a stane se jeho nástupcem. Mnoho mužů z království se vydalo hledat oblíbenou princeznu, ale nikdy se nikdo nevrátil. Až jednoho dne přijel na královský dvůr princ, který slíbil, že princeznu najde a zachrání. Jmenoval se Alex. Princ Alex projížděl celé království, prohledal každý kousek rezervace, ale nic nenašel. Když jednoho dne bezradně seděl v lese, objevila se vedle něj čarodějnice Andie-“

„Ty nejsi čarodějnice,“ nelíbilo se jí.

„Ale jo. Nepřerušuj a poslouchej, co se dělo dál. Když si princ Alex všiml čarodějnice Andie,“ Lindsey se zamračila, ale já ji nevnímala, „požádal ji o pomoc s hledáním princezny. Čarodějnice Andie si myslela, že je velmi mocná čarodějka, ale potom zjistila, že její schopnosti nejsou tak rozsáhlé. Princ Alex-“ otevřely se dveře a dovnitř vešel se slovy „Lindsey, už jsem tady!“ Alex. Zarazil se a podíval se na mě a na Lindsey, která byl stočená u mého boku.

„Ahoj, Alexi, pojď si k nám sednout, Andie vypráví pohádku o nás třech!“ vyzvala ho.

Stál tam jako socha a nechápal. „Lindsey chtěla, abych tu dneska zůstala a povídala jí pohádku. Půjdu pryč, jestli chceš, vyprávět můžeš ty, mně to beztak nejde.“

Lindsey se zamračila. „Ne, nemůžeš odejít, přece jsi mi nedořekla tu pohádku! Alexi, řekni jí, ať tady zůstane!“

„No jasně, zůstaň tady,“ přitakal kvůli Lindsey.

„Pojď k nám, sice jsi neslyšel začátek, ale to pochopíš,“ zavolala na něj a skrčila nohy, aby se vešel na postel. Pomalu přešel k nám a sedl si na postel co nejdál ode mě. Bolelo mě to. „Tak, už můžeš pokračovat.“

„Nevím, kde jsem skončila,“ snažila jsem se z toho vykroutit.

„Čarodějka Andie zjistila, že není tak mocná, jak si myslela,“ připomněla mi.

„Dobře. Takže čarodějka Andie zjistila, že není tak mocná, jak si myslela, a řekla princi Alexovi, že mu asi nepomůže. Prince Alexe to rozzlobilo, protože moc chtěl princeznu Lindsey najít. Zrovna chtěl odejít, když mu čarodějnice Andie navrhla, že to alespoň zkusí. Vzala do rukou skleněnou kouli, odříkala kouzelnou formulku a vysvětlila princi Alexovi, že princezna Lindsey je na nějakém temném, dobře ukrytém místě. Princ byl zklamaný, že nedostal přesnější informaci a užuž chtěl odejít, když mu čarodějnice darovala kouzelný nápoj, který by ho zachránil před každým zraněním. Princ se opět vydal do světa, aby hledal princeznu. Po sedmi letech pátrání našel temnou jeskyni, ze které se ozýval princeznin pláč. Princezna Lindsey dospěla a stala se z ní krásná mladá žena. Princeznu hlídal obrovský dvacetihlavý drak. Princ se ničeho nezalekl, tasil svůj meč a udatně s drakem bojoval. Po namáhavém souboji princ draka zabil, ale ten ho ještě stihl sežehnout svými ohnivými plameny. Princezna Lindsey se za ním rozběhla a chtěla mu pomoct, ale nevěděla jak. Princ jí posledním dechem řekl o kouzelném nápoji, ona mu ho sejmula z krku a nalila do úst. Prince se zázračně uzdravil. Vzal princeznu do náruče, posadil ji na svého koně a odvezl zpátky domů. Král princovi tisíckrát děkoval, přichystal své dceři a jejímu vyvolenému svatbu a o pět dní později byli svoji. Šťastně spolu žili, všemi milováni, a pokud neumřeli, vládnou tam spravedlivě dodnes.“

Lindsey chvíli mlčela, pak dala Alexovi pusu na tvář a pronesla: „Děkuji, že jsi mě zachránil, princi Alexi.“ Alex se usmál.

„Ale co se stalo s čarodějkou?“ zeptal se opatrně Alex.

„Čarodějnice stále žila svůj nesmrtelný život sama uprostřed temných lesů, opomenuta a samotná,“ vysvětlila jsem, aniž bych se mu podívala do očí.

„Ne, to ne. Princ Alex by čarodějku našel a poděkoval jí za svůj život,“ zašeptal ke mně nazpátek. „Odpustila by mu čarodějka, že na ni zapomněl?“

„Asi ano,“ odpověděla jsem a krátce jsem se mu podívala do očí. Propaloval mě pohledem a já očima rychle uhnula.

„Tak, Lindsey, a jde se spát,“ ohlásila jsem jí.

„A zůstanete tu se mnou? Prosím,“ přála si.

„Nevejdeme se sem oba,“ zamítnul její návrh Alex.

„Vejdeme. Ty budeš spát tady,“ uhnula od zdi, „já veprostřed, aby na mě nikdo nemohl, a Andie na kraji.“

„Lindsey, to nejde,“ odmítl opět Alex.

„Prosím, prosím, prosím, budeš ten nejhodnější bráška na světě,“ přemlouvala ho.

„To už stejně jsem,“ opáčil, ale lehnul si tam, kam určila, a zamumlal: „Ty jedna malá vyděračko.“

Lindsey se spokojeně usmála, já jsem došla zhasnout, lehla jsem si k ní ze strany a sledovala, jak usíná. Alex mlčel, soustředila jsem se jen na jeho klidný dech. Za chvilku bylo zřejmé, že Lindsey už spí. Objala jsem ji a zavrtala obličej do jejích vlásků.

Alex nespal. Při jednom ze svých kradmých pohledů jsem viděla, že má stále otevřené oči. To ticho bylo neúsnosné, moje srdce bušilo jako splašené. Byl kousek ode mě, ale nevěnoval mi pozornost. Srdce mi ještě zrychlilo.

„Snažíš se přivodit si infarkt?“ zašeptal velmi tiše, aby nevzbudil Lindsey.

„Já nic nedělám, to samo,“ opáčila jsem stejně potichu. Usmál se. Opatrně jsem se mu podívala do očí. Díval se na mě. Zkoumavě; něco v mých očích hledal a možná to i našel.

„Nelekej se, chci jenom něco vyzkoušet,“ upozornil mě tiše.

Zlehka se dotkl mojí ruky, kterou jsem měla položenou kolem Lindseyina pasu. Srdce tohle nedokázalo snést, bušilo mi na hrudníku tak hlasitě, až jsem se bála, že to Lindsey probudí. Uchechtl se. Chtěla jsem, aby to udělal znovu, ale on je dál zůstával ve stojí tichosti. Tep se mi pozvolna zpomalil, až jsem usnula.

Po sérii nesmyslných snů se mi zdálo, že mě někdo hladí po vlasech. Otevřela jsem oči a zjistila jsem, že se mi to nezdá, ale že mě Alex skutečně víská ve vlasech. Rychle ruku stáhl a tiše se omluvil.

„Jestli se mi tohle jenom zdá, pak nechci, abych se probudila,“ švitořila jsem.

„Dokázal bych se na tebe dívat tisíc let a nikdy by mě to neomrzelo,“ řekl s citem. Moje tělo volalo po jeho silných pažích, po jeho blízkosti, po jeho horkém těle a dechu... Lindsey se ze spaní pohnula a já si nechala zajít chuť.

„Spi, Andie,“ zašeptal.

„Nemůžu, něco mi tady chybí,“ posteskla jsem si. Natáhl ke mně svoji ruku a já mu vložila svoji dlaň do jeho. Srdce hned zareagovalo a tělo chtělo víc.

„Hm, na tohle bych si dokázal zvyknout,“ zavrněl a já s úsměvem na rtech usnula.

Když jsem se ráno probudila, byl Alex pryč. Lindsey tiše spala v mojí náruči a obě jsme byly pořádně přikryté. Alex nás asi přikryl než odešel. Chtěla jsem tu noc zpátky, chtěla jsem zpátky jeho tělo tak blízko mého... Zavřela jsem oči a ještě jsem na chvíli usnula.

„Vstávejte, holky,“ budil nás Seth.

„Ještě ne, tati,“ zakňučela Lindsey a schovala hlavu pod peřinu.

„No dobře. Andie, nech ji spát, na výlet pojedeme sami,“ nadhodil Seth do vzduchu návnadu a Lindsey se chytila. Vykoukla zpod peřiny a hned byla vzhůru: „Na výlet? Kam?“

„Chtěla jsi přece ještě spát,“ zasmál se Seth.

„Už nechci. Tak kam pojedeme?“ vyzvídala.

„Do Mount Rainier,“ oznámil Seth.

„To je ten národní park, co o něm kluci pořád vypráví?“ zeptala jsem se.

„Jo,“ přitakal. „Quin a Tab pojedou s námi.“

„Hurá!“ zvolala Lindsey a běžela do kuchyně na snídani.

„Jakeovi jsem volal, souhlasil, abys jela taky. Můžeš tu zase přespat, Alice ti poslala nějaké oblečení,“ nabídl mi a povzbudivě se na mě usmál.

„To zní skvěle,“ pochválila jsem ho a on se zvedl k odchodu. „Sethe? Vážně vám nevadí, že tady zůstávám?“

„Andie, ty jsi rodina. Jak už jsem řekl, tady máš dveře vždycky otevřené,“ řekl a příjemně mě překvapil. „Pojď se najíst.“

Převlékla jsem se do čistého oblečení a v duchu jsem děkovala Alice, že na mě tak myslela. Sešla jsem dolů do kuchyně, která byla plná lidí. U stolu seděla Lindsey, Tab a Quin, u kuchyňského koutu se otáčela Nicole a vedle ní stál Seth.

„Ahoj, Andie!“ zvolal Tab. „Jak ses měla?“

„Super, viď, Lindsey?“ mrkla jsem na ni.

„Andie mi vyprávěla pohádku,“ vysvětlovala s plnou pusou.

„Tak to se dneska o pohádku hlásím já,“ řekl Tab.

„Ne, Andie je moje,“ zahlaholila Lindsey.

„Pche,“ odbyl ji Tab a pustil mě sednout.

Po snídani jsme se nahrnuli před dům a rozloučili jsme se s Nicole. Ta zůstala doma, prý si konečně odpočine a odpoledne zajde s kamarádkou do kina. Doufala jsem, že nezůstala doma, protože jsem tu byla navíc.

Seth si sedl za volant a na místo spolujezdce připadl Quin. My tři jsme se vmáčkli dozadu. Lindsey byla celá nedočkavá, sledovala z auta krajinu a každou chvíli se potřebovala zabavit. Hráli jsme slovní fotbal, zatímco Quin navigoval Setha.

Auto jsme nechali na parkovišti a vyrazili jsme po vyznačené stezce. Seth naplánoval asi sedmikilometrovou procházku, aby ji zvládla i Lindsey.

Cesta se vinula mezi starými lesy, Lindsey nadšeně běhala kolem nás a já si v klidu povídala s Tabem a Quinem. Chybělo mi to, jen takové kamarádské povídání a courání v přírodě. Po dvou kilometrech se před námi rozprostřela obrovitánská louka, jejíž konec jsme neviděli. Byla posetá tisíci květin a Seth nás informoval, že jsou to divoké květy. Na obzoru se rýsoval Mount Rainier, jehož špička byla zahalená v mlze. Byl to ráj na zemi. Tohle by se Alexovi líbilo, pomyslela jsem si a zamrzelo mě, že tu není s námi.

Sešli jsme z hlavní cesty a vydali se po menší lesní pěšině. Stezka vedla přes kameny, a tak si Seth vzal Lindsey na záda, aby se nezranila.

„Nemám tě taky nést?“ zeptal se pobaveně Quin, když jsem zakopla. Vyplázla jsem na něj jazyk.

Stromy začaly řídnout a nám se naskytl úchvatný pohled. Přímo před námi se z výšky několika desítek metrů na zem spouštěly vodopády. Byla to nádhera. Tohle místo bylo úplně odstrčené od hlavních stezek a byl tu tak dokonalý klid! Bylo to místo, kde byste věřili, že se zpoza stromu objeví trpaslík a na rameno vám přistane pták ohnivák.

„Páni,“ vydechla jsem.

„Tati, to je krása,“ pochválila ho Lindsey.

„To je teda něco,“ přitakal Quin.

Mlčeli jsme, jen jsme si užívali dokonalost tohohle místa. Později jsme vyrazili dál a jinou cestou jsme se vrátili na parkoviště.

„Tak kam zajedeme na oběd?“ zeptal se Seth, když jsme vlezli do auta.

„Já bych si dala pizzu,“ odpověděla Lindsey a pohladila si břicho.

„Jsem pro,“ souhlasil Tab.

„Co vy dva, chcete taky pizzu?“ otočil se Seth na mě a Quina.

„Jasně, proč ne,“ usmál se Quin a já kývla.

Dojeli jsme do blízké restaurace a objednali si jídlo. Já a Lindsey jsme si dali napůl šunkovou pizzu, zatímco pánská část naší výpravy si dali každý po jedné pizze.

„Vem si svojí,“ okřikl mě Tab, když jsem se mu snažila ukrást kousek pizzy, a plácl mě přes ruku.

„Jenom jsem chtěla ochutnat,“ zasmála jsem se.

Lindsey si ze mě vzala příklad a napíchla na vidličku kousek, který si zrovna ukrojil Quin, a strčila si ho do pusy.

„Ty zlodějko,“ řekl jí Quin, když se vzpamatoval. Musela jsem se smát, za chvilku se ke mně připojil i Lindseyin tichý smích a pak jsme si spolu plácly ve vítězném gestu. To už rozesmálo i kluky a celá rodina se klátila v dusivém smíchu.

Po výborném obědě jsme dojeli k jinému parkovišti a vyrazili jsme na druhou část dnešního výletu. Všichni jsme čekali, kam nás Seth zavede. Po hodinové chůzi panenskou přírodou jsme se ocitli na břehu jezera, jehož blankytná hladina zrcadlila celé okolí. Netušila jsem, že po dopoledním výletu k vodopádům mě něco ještě takhle ohromí. Hlavně ty barvy, všechno bylo tak jasné. Naprosto mě to pohltilo.

Kochala jsem se nádherou celého výhledu. Neměla jsem slov. Sedla jsem si na kámen kousek od jezera a pozorovala jsem malý ostrůvek uprostřed jezera.

„Tohle je Mowich lake, největší a nejhlubší jezero celého parku,“ informoval nás Seth. „A teď, děti, pojedeme domů.“

Nechtělo se mi odsud. Tenhle park jsem si zamilovala. Doběhnu si sem někdy po škole nebo sem vezmu naše na lov. To je nápad.

Do La Push jsme dorazili kolem šesté. Nicole nám připravila chutnou večeři a vyptávala se nás na naše zážitky. Lindsey jí všechno barvitě popisovala a přemlouvala jí, že s námi musí příště jet. O hodinu později mi zavolal táta, tak jsem mu vyprávěla o skvělém výletě. Popřál mi dobrou noc a řekl mi, že se těší, až zítra konečně přijedu domů.

Umyla jsem se a přišla jsem k Lindsey do pokoje. Seděla u stolu zády ke mně. Přišla jsem k ní a podívala jsem se, co dělá. Právě kreslila jezero. Nepřekvapilo mě, že jí dnešní výlet uhranul stejně jako mě.

„Budeš chtít dneska zase pohádku?“ zeptala jsem se.

„Jasně. Alex už mi sice jednu vyprávěl, ale pohádek není nikdy dost,“ zafilosofovala.

„Alex? Kdy?“

„Když jsi byla v koupelně,“ řekla nevzrušeně.

„A bude tady dneska zase spát?“ doufala jsem a zatajila jsem dech.

„Asi ne, šel ještě ven,“ odpověděla. Zalila mě vlna zklamání. Přála jsem si, aby tu dneska zase zůstal. Ale proč?

„Nechceš už jít spát?“

„Ještě chvilku, chci tohle dokreslit,“ prosila.

Lehla jsem si k ní do postele a zavřela jsem oči. Vzbudilo mě, až když Lindsey opatrně lezla do postele. Neměla jsem ani sílu otevřít oči a opět jsem se ponořila do spánku. Moje sny byly velmi jasné. Zdálo se mi o krásné přírodě a ve snu jsem pochopila, proč se mi to jezero tolik zamlouvalo. Ta voda měla totiž přesně stejnou barvu jako Alexovy oči... Probudila jsem se. Venku byla ještě tma, Lindsey ze spánku oddechovala a já se podívala na budík. Hodiny hlásaly čas 0:43. Nemohla už jsem spát, tak jsem vylezla z postele, oblékla jsem se a vyrazila jsem ven.

Nohy mě vedly na místo, které jsem měla kromě First Beach nejradši. Na útesy. Foukal tady silný vítr, ale to mi ani tolik nevadilo. Sedla jsem si na okraj útesů a sledovala jsem tmu kolem sebe. Vzpomínala jsem na včerejší výlet, na rozlehlou louku, skrytý vodopád a na jezero barvy Alexových očí. Vítr se začal zvedat a já dýchala studený mořský vzduch. Začínala mi být i přes moji zvýšenou teplotu trochu zima. Potřebovala bych mikinu... nebo Alexe, přemítala jsem. O čtrvt hodiny později jsem za sebou uslyšela známý chraplavý hlas.

Předchozí kapitola

Následující kapitola

Autor: Moshisha (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Andie Black (6. kapitola):