Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Andie Black (3. kapitola)

03.11.2010 (12:15) • Moshisha • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3755×

Edward:

Dnes jsme zůstali doma. Zbytek rodiny odjel na lov a my s Bellou jsme se rozhodli, že tu zůstaneme s Andie, protože nechtěla jet. Seděli jsme v obýváku a povídali si, když jsem zachytil Andieny myšlenky. Pořád přemýšlela o Alexovi. Tón jejích myšlenek byl zprvu kamarádský, ale cítil jsem, že jí na něm záleží víc, i když si sama svoje pocity vůči němu ještě nesrovnala. Chtěl jsem jí pomoct, trápila se od chvíle, kdy na konci srpna přijeli z La Push.

„Andie, tak mu zavolej,“ řekl jsem jí jemně.

A k čemu to bude dobré? Zeptala se v duchu.

„Musíš si s ním promluvit,“ trval jsem na svém.

Nebude mě poslouchat.

„Zkus to, buď hodná holka, znáš ho, víš, jak na něj,“ odvětil jsem.

„Edward má pravdu, musíte si to mezi sebou urovnat. Určitě mu chybíš stejně tak jako on tobě,“ připojila se Bella, která nemusela umět číst myšlenky, aby pochopila, o čem se bavíme.

To zrovna. Kdybych mu chyběla, ozval by se, namlouvala si Andie.

„Ještě se s tím nesrovnal. Bojí se, že bys ho zavrhla,“ vysvětlil jsem jí. Přemýšlel nad tím Jacob hned, jak přijeli domů od Setha. To Seth mu to všechno vyprávěl.

Jak bych mohla? I kdyby byl třeba netopýr, nikdy bych ho nezavrhla.

„Já to vím, ale on tomu nevěří. Jeď za ním. Půjč si moje auto,“ nabídl jsem jí a hodil jí klíčky.

„Díky, dědo,“ zvedla se ze sedačky a mířila do garáže. Pak se otočila na Bellu: „Díky, babi.“

Slyšel jsem, jak nastartovala motor a vyjela z garáže. Doufal jsem, že to dobře dopadne, aby se už tolik netrápila. Chtěl jsem, aby se jí ulevilo.

Podíval jsem se na Bellu a zahnal svoje myšlenky na Andie. Zůstali jsme tu úplně sami bez všech příliš citlivých uší. Viděl jsem v jejích očích, že myslí přesně na to samé, co já. Popadl jsem ji do náruče a vynesl do naší ložnice. Nedokázali jsme se od sebe odtrhnout celý den.

Venku už se začalo stmívat a mě začalo vrtat hlavou, jaktože Andie ještě není doma. Bella se mi dívala do očí a pronesla: „Andie. Je pryč už dost dlouho.“ Za těch posledních několik let jsme se na sebe vyladili natolik, že jsme dokázali poznat, co si ten druhý myslí.

Kývl jsem. Vstal jsem od ní a oblékl se.

„Zkusím jí zavolat,“ oznámil jsem suše. Vytočil jsem její číslo, ale hlásalo to, že je nedostupná. Znepokojilo mě to, a tak jsem zavolal Sethovi. Třeba se jen zapomněli doma.

„Haló?“ telefon zvedla Nicole.

„Ahoj, Nicole, tady Edward. Je u vás, prosím tě, Andie?“

„Andie tady dneska vůbec nebyla,“ ujasnila mi Nicole.

„Jak nebyla? Je tam Alex?“ zeptal jsem se rozrušeně.

„Alex tu není, je někde venku,“ odpověděla.

„Aha. Tak kdyby se tam Andie stavila, ať mi prosím hned zavolá. Děkuju a měj se,“ rozloučil jsem se.

Otočil jsem se na Bellu, která napjatě poslouchala náš telefonát. „Andie tam vůbec nebyla.“

„Ale kam by jela?“ uvažovala Bella.

„Musíme do La Push,“ rozhodl jsem.

„Ne! Nesmíme porušit smlouvu.“

„Vždyť jde o Andie!“

„Já vím. Třeba se jen někde zapovídali, nebo se právě usmiřujou,“ mrkla na mě a snažila se mě přivést na jiné myšlenky.

Dostal jsem o ní strašný strach. Nevěděl jsem, co dělat. Bella měla pravdu, do La Push nemůžeme, ale já cítil, že je něco špatně. Vyskočil jsem z okna a běžel do lesa. Bella mě brzy dohonila a chytla mě za ruku. Netušil jsem, kam vlastně běžím, ale potřeboval jsem něco dělat.

Po půl hodině běhu kamsi jsem zachytil nějaké myšlenky.

Proč jsem to vlastně udělal? Měl jsem držet hubu. Vždyť mi na ní záleží, jak jsem jí mohl takhle ublížit? Je to potomek lidí, které nenávidíme. Pořád je to ale moje kamarádka. Měl bych je zabít. Dokázal bych to? Zničit její rodinu? Tohle jsem nechtěl. Koho vlastně nenávidím? Asi jen sám sebe. Nechtěl jsem být vlkodlak. Chtěl jsem žít dál svůj život. Proč jsem se do ní neotiskl? Je to ta pravá, vím to. Co se to se mnou děje ksakru? Nechci být tím netvorem, který se ze mě stal... Starej Alex je mrtvej...

Pak se v Alexově mysli objevil obličej Andie, zbrázděný bolestí a stažený do nevěřícné grimasy. Pohled na její tvář byl otřesný. Nedokázal jsem popsat to, co jsem viděl. Mohl jsem to jen přirovnat k bolesti, kterou jsem cítil já, když jsem v Jacobově hlavě kdysi viděl, jak líbá Bellu.

Běžel jsem za zvukem jeho myšlenek, až jsem ho uviděl, jak se potácí o sto metrů dál. Dvěma skoky jsem překonal vzdálenost mezi námi a zastavil jsem vedle něj.

„Kde je Andie?“ zavrčel jsem.

Nevím.

„Co se stalo? Cos jí provedl?“ vyzvídal jsem dál. V hlavě začal vzpomínat na jejich setkání, ale nedokázal to zformulovat. Byl to tok jeho zmatených myšlenek. Vážně se snažila být na něj hodná. Když za ní potom přišel k vodě, cítil jsem, že přichází nějaký zlom. Když si přehrál slova, která jí řekl, měl jsem co dělat, abych ho jedním pohybem neposlal pod zem. Je mi jedno, že nás nenávidí, ale k Andie se takhle chovat nebude.

Přistoupil jsem až těsně k němu a zašeptal jsem na něj: „Jestli se jí něco stane, přísahám, že ti ze života udělám peklo. Když tě bude chtít zabít, nedovolím, aby si musela špinit ruce.“

Nechal jsem ho tam se svými výčitkami, popadl jsem Bellu za ruku a utíkal domů. Cestou jsem vytočil číslo Alice.

„Co se děje, Edwarde?“

„Neviděla jsi něco ohledně Andie?“ zeptal jsem se opatrně.

„Ne, nic. Proč se ptáš?“ Alice byla schopna vidět budoucnost Andie jen někdy. Nevěděli jsme, čím to je, šlo prostě o náhodná vidění. Vzdychl jsem si. Jacob nás zabije.

„Máš tam někde Jacoba?“

Slyšel jsem, jak na něj zavolala, a za půl minuty už byl u sluchátka.

„Čau, děje se něco?“ ptal se udýchaně.

„Nerozčil se. Andie nedorazila domů. Ráno vyjela za Alexem, ale hrozně se pohádali. Možná jen dorazí později, ale mám o ní strach. Nebere telefon,“ popisoval jsem situaci.

„Já ho zabiju! Okamžitě jedeme domů,“ rozhodl.

„Doufám, že ještě dorazí. Kdyžtak ti zavolám,“ loučil jsem se s ním.

„Jo, volej, kdyby bylo něco novýho,“ řekl a zavěsil.

Bál jsem se, jak bude Jacob reagovat. Věděl jsem, že má s Andie vemi úzký vztah, miloval ji nade všechno. Ona byla celá po něm, horkokrevná, impulzivní, ale především starostlivá. Jacob si myslel, že se jen někde zdržela, a domů se vracel spíš proto, aby vynadal Alexovi. Neuvědomoval si, co by se jí mohlo stát, a já ho nechtěl děsit.

Celou noc jsme byli jako na trní, ale Andie se doma neobjevila. Bylo mi to divné, nikdy se netoulala, a kdyby chtěla, byla zodpovědná natolik, že by nám dala vědět. Druhý den k obědu dorazila celá rodina.

Nessie vběhla dovnitř a hned se vyptávala: „Už se vrátila?“

„Bohužel, zlato,“ odpověděl jsem jí. Všichni šli automaticky do jídelny, která nám sloužila také jako konferenční místnost. Vyprávěl jsem jim, co se stalo, a když jsem došel k části, kdy Alex říká Andie, že by jí nejradši roztrhal a spálil, vstal Jacob prudce od stolu, že ho div nepřevrátil, celý se třásl a se slovy: „Já mu tu hlavu vážně utrhnu!“ vyběhl do lesa.

Když se o dvě hodiny později vrátil, nepřinesl žádné nové zprávy. Začali jsme být zoufalí, protože jsme vůbec nevěděli, jak po Andie pátrat. Nakonec jsme se rozdělili do skupin a pročesávali okolní les. Esmé s Carlislem našli u jedné lesní cesty stopy pneumatik a zjistili jsme, že jsou to stopy mého auta, které měla Andie půjčené. Kolem byl cizí pach. Andie tu nikde cítit nebyla, z čehož jsme usoudili, že z auta nevylezla. Nedokázali jsme ale zjistit nic dalšího.

Po domě všichni chodili bez nálady, nikdo nedokázal myslet na nic jiného než na Andie. Už dva dny jsme o ní neměli žádné zprávy a chyběly nám stopy, po kterých bychom mohli pátrat. Nálada byla na bodu mrazu, ani Jasper nás nedokázal naplnit pocity naděje.

Nejhůře na tom byla Nessie a Jacob. Jacob litoval, že Alexovi neutrhl hlavu hned, jak ho varoval. Strašně se mu stýskalo po jeho holčičce. Nessie byla jako máma úplně zoufalá. Ztratilo se jí dítě a ona s tím nemohla nic dělat. Podobně na tom byla Esmé. Všem nám neuvěřitelně chyběla.

Omezili jsme styky s okolním světem na minimum, Carlisle si vzal v práci dovolenou a zůstaval s námi doma. Den ode dne to bylo horší, postrádali jsme ten živel v podobě Andie, která pokaždé, když vešla do místnosti, rozzářila život nám všem.

Uběhly dva týdny a všichni už jsme byli na hranici svých možností. Nedokážu popsat pocity, které nás naplňovali. Bolest, ztráta, strach...

Jacob často zůstaval ve své vlčí podobě, ve které se mu stres snášel lépe, a toulal se kolem domu. Andie byla v každé jeho myšlence. Pobíhal zrovna kolem naší mýtinky, když najednou pocítil podivnou potřebu běžet. Nevěděl proč, ale musel následovat jakési volání. Jako by ho to někam táhlo. Nerozuměl tomu, ale podřídil se. Nezdálo se mi to, tak jsem vyběhl za ním. Ostatní, když mě viděli náhle utíkat, se rozběhli za mnou. Potřebovali prostě něco dělat.

Běželi jsme desítky mil a Jacob cítil, že se blížíme. Zavětřil jsem a ucítil jsem ve vzduchu pachy nějakých upírů. Poznal jsem jeden z těch pachů – byl to ten, co jsme našli vedle stop pneumatik mého auta. Byli jsme na správném místě.

„Jacobe?“ zavolal jsem na něj. Otočil na mě hlavu. „Přivolej smečku.“

Jak to mám udělat? Nepatřím do jejich smečky, neuslyší mě.

„Alfy spolu přece můžou komunikovat. Ty a Sam jste si přece posílali jen ty myšlenky, které jste chtěli, ne?“ Uvažoval nad mými slovy a pokusil se navázat kontakt s Alexem. Měli jsme štěstí, Alex byl zrovna vlkem. Okamžitě svolal smečku a vydali se za námi.

„Počkáme na ně. Přece jen jsou tu upíři, ale nevíme, kolik jich je. Posily navíc se hodí,“ řekl jsem.

Rodina nechtěla čekat, ale přesvědčil jsem je. Jacob potřeboval následovat volání a byl celý nervózní. Smečka doběhla za půl hodiny a společně jsme pokračovali. Dorazili jsme na mýtinku, na jejímž druhém konci stál malý starý dům.

Najednou jsem uslyšel známý hlas myšlenek. Nedokážu vstát, jsem tak slabá... Bože, prosím, pomoz mi. Zbav mě toho utrpení, u tebe naleznu klid. Zajásal jsem. Andie byla naživu, to bylo nejdůležitější. S tím ostatním se vypořádám později.

„Žije,“ zašeptal jsem k rodině. „Je někde dole ve sklepě.“ Jacobovi se rozsvítily oči a do Nessie se vrátil život.

„Jsou tam další tři upíři,“ zaregistrovala Alice.

„Jo, máš pravdu. Vylákáme je ven a pak si dojdeme pro Andie,“ navrhl jsem.

Já pro ní dojdu, rozhodl se Alex. Vy je jen zabavíte. Až bude v bezpečí, zničíme je.

Ač nerad, musel jsem uznat, že je to dobrý plán. „Dobře,“ souhlasil jsem. „Poslouchejte, překvapíme je a vylákáme je ven. Alex mezitím dojde pro Andie. Až bude venku, zabijeme je.“

„Ne! Pro Andie jdu já,“ protestoval Jacob.

„Jakeu, tebe potřebujeme tady, Alex to zvládne,“ vysvětloval jsem.

„Ale-“

„Quin ho bude krýt,“ přerušil jsem ho a podíval se na hnědého vlka. Souhlasil.

Alex a Quin se proměnili a obešli dům zezadu. Já a Carlisle jsme přišli k domu zepředu. Slyšel jsem myšlenky jednoho z nich: Tomu Cullenovi na ní asi vůbec nezáleží, přece jí musí najít. Jestli nepřijde do pátku, zabiju jí.

„Tak mě tady máš,“ zavolal jsem dovnitř.

Našel nás, pomyslel si. Tresha musí dojít pro tu holku. Konečně to skončím a zavděčím se Neviditelnému.

„Na to zapomeň, vyjděte okamžitě ven nebo si pro tebe dojdu,“ vyhrožoval jsem mu.

Dbal na moje varování a všichni tři vyšli ven. Frank, ten hlavní upír, myslel na svoje eso v rukávu. Věděl, že Tresha mě může okamžitě zastavit. Měla dar – pouhým dotykem tě nechala znovu si prožít svoji nejhorší bolest. Ten třetí upír byl jasně novorozený. Jeho smysl byla hlavně síla.

Zatlačil jsem Carlisla zpátky, aby mu neublížili.

Ani se nehněte, myslel si a několikrát to v hlavě zopakoval. Až po chvíli jsem pochopil, že nás všechny postupně právě donutil, abychom se nehýbali. Teď k nám může jen přijít Tresha a jsme vyřízení. A to nepočítám to, že nás při tom Maurice roztrhá. Snažil jsem se tomu rozkazu bránit, ale nešlo neposlechnout. Stáli jsme přimrazení na místě. Pořád jsem slyšel Frankovy myšlenky, musel se soustředit, aby nás udržel mimo hru. Musím ho jenom zabavit.

„Takže co po nás chceš?“ zakřičel jsem na něj přes mýtinku.

„Chci tvojí smrt,“ zasyčel na mě zpátky a já viděl v jeho hlavě obraz Victorie.

„Victoria? Co ta s tím má co společného?“ nechápal jsem.

Sledoval jsem jeho příběh. On se do Victorie zamiloval, jeho láska ho navždycky změnila. Bylo mu jedno, že milovala Jamese a že se za něj mstí. Chtěl ji pro sebe. A já ji zabil.

„Je zajímavé, že mstíš někoho, kdo tě nikdy nemiloval,“ řekl jsem mu.

„Ona mi za to stojí. A nemálu lidí tím, že tě zabiju, prokážu službu.“

Zaslechl jsem ještě jednu mysl někde poblíž, ale ze sklepa právě vyšel Alex s Andie v náručí. Zaostřil jsem na ní a zhrozil jsem se. Byla to troska. Pohublá, bez síly, bez emocí. Ostatní si jí také všimli a z jejich hlav jsem slyšel podobné rozrušení, jako bylo to moje.

To je moje malá Andie? Musím jít za ní, slyšel jsem od Nessie a včas jsem se otočil, abych jí zabránil. Jacoba jsem ale zastavit nedokázal. Rozběhl se směrem k ní, aby jí pomohl.

Zabij ho, rozkázal Andii Frank. Andie okamžitě reagovala. Rozhlédla se kolem sebe a myslela na to, že nemá čím by to provedla. Potřebuju nůž, usoudila a o pět vteřin později se něco zalesklo v ruce. Nůž. Vypadla z Alexova náručí a sotva dopadla na nohy, málem se sesunula na zem. Šla Jacobovi naproti a chtěla ho zabít.

„Alexi, zadrž jí!“ zavolal jsem hned na Alexe. Ten se rychle vzchopil, přiskočil k ní a sevřel svoje paže kolem jejího slabého těla. Snažila se vykroutit, ale proti Alexově síle neměla šanci. V ten moment ke mně dorazily myšlenky Franka: Pitomá slabá lidská holka. Zkazila celý plán. Ale když nemůže zabít je, způsobí jim bolest jinak. Pošlu jí nový příkaz: zabij se.

„Neee!“ zařval jsem do ticha a s hrůzou v očích jsem sledoval, jak v ruce otočila nůž a narazila se na něj. Nůž do ní zajel jako do másla. Andiino tělo sklouzlo Alexovi z náručí a svezlo se na zem.

Slyšel jsem jen tiché oněmění ostatních. Jacob v duchu prožíval taková muka, že jsem pod jeho bolestí málem uhořel.

Všude zavládl zmatek, jediný, kdo zareagoval, byl Jasper a Emmett, kteří se vrhli proti těm třem upírům. Emmett se ujal Maurice a Jasper svojí rychlostí zaútočil na Treshu. Sotva se ho dotkla, pocítil Jasper svoji největší bolest. V jeho hlavě jsem sledoval chvíli, kdy mu volala Alice. Bylo to, když s Bellou letěly do Itálie, aby mě zachránily. Byl strachy bez sebe, když mu řekla, že letí do Volterry. Tolik se o ní bál, představoval si, jak o ni přijde.

Nemohl se hýbat, jen tam stál ponořený do svojí bolesti. Smečka zpozorovala, že se něco děje a přispěchala mu na pomoc. Tresha se vlků bála, nikdy tak velká zvířata neviděla, a tak začala pomalu ustupovat. Jasper toho chtěl využít, ale znovu se ho dotkla, a on si opět prožil svou nejhorší vzpomínku. Klesl na kolena. Caleb po Treshe skočil a utrhnul jí hlavu. Frank se snažil smečce zabránit, aby na něj zaútočila, ale zjistil, že jeho donucování na vlky neplatí. Nařídil Jasperovi, aby vlky zastavil. Jasper se obrátil proti Calebovi, který stál nejblíž, a sevřel jeho tělo do svého ocelového sevření. Caleb zavyl bolestí a sesunul se k zemi. Věděl jsem, že musím Jaspera zastavit, a s pomocí Emmetta jsem ho znehybnil. Tab a Ethan tak mohli zničit Franka.

Všichni tři leželi roztrhaní na zemi. Caleb se musel proměnit a jeho lidské tělo se zmítalo neuvěřitelnou bolestí. Měl rozdrcenou a zpřelámanou celou horní půlku těla. Jasper k němu okamžitě přiskočil a omlouval se mu. Tab a Ethan na něj začali vrčet a pomalu se k němu v loveckém přikrčení blížili. Rychle jsem se postavil mezi ně a Jaspera a vysvětloval jim: „Jasper mu nechtěl ublížit. Ten upír ho donutil, jasný?“ Vlci přemýšleli o mých slovech a vzpomněli si na příběhy o různých darech upírů. Uvěřili mi. Proměnili se a přiklekli k Calebovi.

Carlisle se vzpamatoval nejdřív a přemýšlel, komu má pomoct dřív.

„Postarej se o Andie,“ zavolal jsem na něj. „Já zkusím pomoct Calebovi.“

Carlisle přispěchal k Andie. Jacob v lidské podobě klečel nad jejím tělem a brečel.

Seběhlo se toho tolik najednou. Řekl jsem vlkům, aby Caleba přenesli dovnitř.

„Na převoz není čas, musíme to zašít tady,“ konstatoval Carlisle u Andie. „Alice, Esmé, musíte sehnat nástroje! Jehlu, nit, kleště, nůžky, svorky, rukavice a dezinfekci. Hned! Edwarde, jak jsi na tom?“

„Devět desetin jeho kostí v horní části těla má rozdrcené. Budeme muset počkat, až kosti srostou a zlomit mu je znova. Teď se nedá nic dělat, je tam příliš malých úlomků. Pak ho budeme muset otevřít,“ odpověděl jsem mu a děkoval jsem bohu za svoje alespoň základní znalosti, které jsem se od Carlisla naučil.

Rosalie běžela dovnitř domu a strhla ze stolu ubrus. Připravovala improvizační operační sál. Bella pomáhala Rose a pátrala v domě po nějakých nástrojích, které Carlisle potřeboval. Jacob vzal Andie do náruče a odnesl ji dovnitř. Položil ji na stůl a zbavil ji oblečení z horní půlky těla. Za několik minut přiběhly Alice a Esmé a vedle jejího těla pokládaly potřebné nástroje.

Poslal jsem Bellu a Jaspera do druhého pokoje za Calebem. Chtěl jsem, aby Jasper Caleba uklidňoval.

Carlisle se pustil do operace Andie. Všechny kromě mě a Jacoba vyhnal ven. Nás potřeboval na asistenci. Opatrně vytáhl z jejího břicha nůž a všude se valila spousta krve. Podařilo se mu zastavit krvácení a opatrně kontroloval poškození orgánů. Vypadalo to, že budeme mít štěstí. Roztržené orgány Carlisle sešil a pak zastehoval i celé břicho. Přes jeho levou část jí vedla rána s dvanácti stehy. Vydezinfikoval ji a nařídil Andie klid. S co nejmenšími pohyby jsme ji přenesli do malého pokoje a položili ji na postel. Vypadalo to, že to zvládne.

Carlisle se běžel okamžitě podívat na Caleba a potvrdil moje podezření. Kosti mu během Andieny operace začaly srůstat a on bolest nevydržel a upadl do kómatu.

„Esmé! Vem s sebou Emmetta a Rosalie a vraťte se domů. Musíte sem přinést celou moji lékarničku, dvě kapačky, zásobu nitrožilní potravy a krve. Pospěšte si,“ nakázal a všichni tři zmizeli.

Nemohl nic dělat. Seděli jsme u Calebovy postele a chladili jsme ho. Jacob a Nessie se hned po operaci Andie přesunuli k ní a nespouštěli z ní oči. Bella se na ní byla taky podívat, ale pak přišla za námi sem. Alice uklízela zbytky krve ze stolu a připravovala ho na další operaci, která bude neméně složitá.

Caleb sebou mrsknul. Najednou se jeho srdce zastavilo. Podíval jsem se na Carlisla, ten kývl, popadl jsem Caleba do náruče a odnesl jsem ho upíří rychlostí na operační stůl.

Předchozí kapitola

Následující kapitola

Autor: Moshisha (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Andie Black (3. kapitola):