Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Andie Black (27. kapitola)

03.12.2010 (08:45) • Moshisha • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2788×

Když jsme pak později sešli do obýváku, domluvili jsme se s Alexovými rodiči, že uspořádáme dnes večer malou oslavu Alexova návratu. Souhlasili, takže jsme obvolali celou smečku a jejich rodiče, aby dnes přišli k nám. Škoda byla, že tady budou chybět moji rodiče.

Začali jsme připravovat dům na velkou návštěvu. Lindsey, kterou probudil hluk způsobený naším uklízením, se ptala, co se děje. Když jsme jí vysvětlili, že večer přijdou naši kamarádi, nemohla se dočkat a sama s úklidem pomohla. Bylo mi jasné, že se nejvíc těší na Taba, kterého si určitě zamilovala stejně tak jako já.

Bohužel se taky pořád vyptávala, kde jsme to pořád byli, a proč jsme ji nevzali s sebou. Už takhle jsme měli problémy s tím, abychom vymysleli dobrou verzi pro ni, a co teprve, až jí budeme muset říct, že odjíždíme na Aljašku...

Protože byla Lindsey celá nedočkavá, vzal ji Alex na procházku, aby se na chvíli zabavila, zatímco já jsem pomáhala Nicole s přípravou občerstvení pro hosty. Spolu nám to šlo, docela jsme se nasmály a měla jsem dojem, že jsem si ji trochu získala zpátky.

„Táta mi včera volal,“ začala jsem a Nicole zvědavě vzhlédla od zdobení chlebíčku. „Chtěl by vás pozvat k nám domů na Aljašku na Vánoce.“

„To je od něj hezké. Bylo by fajn strávit Vánoce společně. Zeptám se Setha a dáme vám vědět,“ odpověděla.

Usmála jsem se. „Myslím, že to bude pro Lindsey docela zážitek. Bude tam spousta sněhu na rozdíl od La Push.“

„To rozhodně. A na ty Vánoce bude určitě dlouho vzpomínat,“ zamyslela se a já jsem věděla, na co myslí. Poslední Vánoce, které stráví s Alexem...

Nic už jsem na to nedodala, nechtěla jsem Nicole připravit i o ty poslední zbytky náklonnosti, které ke mně chová. Ona mě neměla tolik ráda jako Seth, protože jsem jí odvedla syna.

Když se Alex vrátil, přišel za námi do kuchyně a zezadu mě objal. Neslyšela jsem ho přijít, takže jsem se docela lekla a upatlala jsem se o polevu, kterou jsem právě roztírala na koláči podle receptu Alexovy babičky. Začal se mi smát, a zatímco jsem máchala rukama, políbil mě na krk.

„Tys mi to zkazil,“ postěžovala jsem si a podívala jsem se na koláč.

„Ale no tak,“ usmiřoval si mě a otočil si mě, takže jsem se mu dívala do očí. Bezmyšlenkovitě jsem zvedla ušpiněnou ruku a mázla jsem mu polevu na tvář.

„Tys mě pokreslila,“ stěžoval si teď on, ale bylo vidět, že se ani za mák nezlobí.

Vysmekla jsem se mu z náruče a oběhla jsem stůl, takže se mi nemohl pomstít. Okamžitě se vydal za mnou a honili jsme se kolem stolu jako malé děti. Do toho přišla Lindsey. Podívala jsem se na ni, jak nás sleduje jak dva blázny, čehož Alex využil, chytil mě a kousnul mě do ramene. Zasmála jsem se. Lindsey přišla až k nám, pořád s nechápavým výrazem, a koukala se na nás do výšky. Mě nenapadlo nic jiného, než jí také čárnout polevou na tvář. Alex ji současně označil na druhé tváři. Vůbec nevěděla, jak reagovat.

Než jsme se stihli zřídit čokoládovou polevou, vešla do kuchyně Nicole a rázně naše blbinky utnula. Poslala Lindsey do koupelny, aby se umyla, a na nás jen shovívavě zavrtěla hlavou ve smyslu, že se chováme jak malí.

„Po Lindsey si zabírám koupelnu já,“ snažila jsem se říct vážně, ale sotva jsem zadržovala smích. Celá ta situace mi přišla neuvěřitelně komická.

„Mohl bych ti s tím umýváním pomoct,“ zašeptal mi Alex tichounce do ucha a něžně mě kousnul do ušního lalůčku. Nikdo to nemohl slyšet.

„A ty myslíš, že bychom z té koupelny vylezli ještě dneska?“ odpověděla jsem stejně tiše, když jsem kolem něj procházela do koupelny. Zasmál se.

V koupelně jsem se zdržela déle, než bylo nutné. Ale ta horká voda bubnující na mé tělo mi přinášela neuvěřitelný klid. Vím, že asi nebyl žádný důvod být nervózní, ale přesto jsem se cítila trochu křečovitě, když jsem si uvědomila, co chceme dnes našim blízkým oznámit.

S mokrými vlasy jsem přišla do obýváku, kde byl neobyčejný klid. Jen Seth seděl na sedačce a díval se na zprávy.

„Kde jsou všichni?“ zeptala jsem se ho.

„Nicole odvedla Lindsey k Atearovým, protože už to nemohla vydržet, a Alex si jel něco zařídit,“ odpověděl mi Seth a gestem mě vyzval, abych si sedla vedle něho. Bylo pět odpoledne. Náš večírek má začít za hodinu.

„Aha,“ řekla jsem a zadívala jsem se na televizi.

„Uvolni se, Andie. Vždyť o nic nejde,“ klidnil mě Seth, protože ze mě asi cítil nervozitu.

„Jen je to nezvyk. Přijde mi to moc oficiální,“ odvětila jsem.

„Až se sem nahrne celá skupina vlkodlaků, věř, že veškerá slavnostnost půjde pryč,“ zasmál se, čímž mě docela uklidnil.

Ve tři čtvrtě na šest jsem se došla převléknout a trošku jsem se zděsila, jaktože tady Alex ještě není. Sotva jsem si dopla čisté džíny, dole zazvonil zvonek. A jéje, už to začíná. Nasadila jsem úsměv a šla jsem dolů otevřít. První návštěvníci byli Atearovi. Nicole šla vepředu s Claire, za nimi vešli Tab a Lindsey, která se ho držela za ruku jako klíště, a poslední vešli Quin a jeho táta Quil. Všichni jsme se pozdravili.

„Kde máš Alexe?“ zeptal se mě Quin, když jsme se k sobě dostali.

„To bych taky ráda věděla,“ odpověděla jsem zoufale.

Návštěva se sotva stihla posadit do obýváku, když se zvonek rozezvonil podruhé. Za dveřmi byli Ethan, jeho sestra Lucía s její kamarádkou Sam a jejich rodiče Jared a Kim. Sam přišla za svým přítelem Tabem a vlepila mu pusu na tvář. Lindsey to trochu vykolejilo, nicméně se Taba nehodlala vzdát.

Hosté se posadili na místa a diskuze se volně dala do pohybu. Seděla jsem na opěradle sedačky vedle Quina a lehce jsem se mu hrabala ve vlasech. Moc jsem se nezapojovala, spíš jsem pozorovala ostatní.

V šest dvacet někdo zazvonil. Všichni ztichli a čekali, kdo to je. Šla jsem tedy otevřít. Doufala jsem, že už je to Alex, bez něj mi to tu ubíhalo pomalu. Otevřela jsem tedy dveře a spatřila jsem Caleba a mojí tetu Rachel a Paula. Caleb mě pořádně obejmul, až jsem málem přestala dýchat. Pak se na mě zakřenil, prošel kolem mě do obýváku a pozdravil se se smečkou. Objala jsem tedy Paula, na kterého jsem se, bůhvíproč, těšila, a pak jsem dala pusu na obě tváře tetě Rachel.

Všichni přátelé se dobře bavili, kluci se naskládali do kuchyně, aby to měli blíž k jídlu, a já tam zůstala s nimi. Musím si jich užít, dokud mám možnost. Když už se mě Caleb jako několikátý zeptal, kam jsem schovala Alexe, začalo mi to být už vážně divné.

Odešla jsem z místnosti, abych mu zavolala. Slyšela jsem jeho zvonění, takže mobil nechal doma. Tohle se mi nelíbí, pomyslela jsem si a hned jsem si vzpomněla na podobnou chvíli před pár měsíci. Přece se to nemohlo stát ještě jednou! Snad není pryč! Zpanikařila jsem. Začala jsem chodit po pokoji jako v amoku. Nemůže se ztratit!

„Co se děje, Andie?“ zeptal se Quin, který nakoukl do našeho pokoje.

„Nevím, kde je Alex. Bojím se o něj,“ hlesla jsem.

„Klid, určitě za chvíli přijede,“ konejšil mě.

„Jestli se-“

„Nic se mu nestalo,“ přerušil mě Quin klidným hlasem.

„Ty víš, kde je?“ vyzvídala jsem netrpělivě.

Kývl. „Volal mi, než odjel. Asi se jenom zdržel.“

Díky Bohu. Kdyby mě Quin neuklidnil, asi by mě klepla pepka. Sešli jsme spolu dolů. Dokázala jsem se zase uvolnit. Večer ubíhal v poklidném duchu.

Zvonek se rozezvonil počtvrté. Vyběhla jsem otevřít dřív, než stihl zareagovat kdokoli jiný. Otevřela jsem dveře a nějaká ruka mě vytáhla ven a zavřela za mnou dveře. Byl to Alex.

„Ty pitomečku!“ vyjela jsem na něj. „Tohle už mi nikdy nedělej!“

„Co se stalo?“ zvážněl.

„Víš, jak jsem se o tebe bála? Takovou dobu jsi pryč a nebereš telefon! Víš, kolik je?“ pokračovala jsem trochu nabroušeně.

„Půl osmé,“ řekl, když se podíval na hodinky. „Promiň, Andie. Nedošlo mi, jak ti to bude připadat. Ale něco jsem ti přivezl.“

Začal šmátrat po kapsách. Z jedné z nich vytáhl malou krabičku. „Aby to bylo oficiální,“ řekl a podal mi otevřenou krabičku do dlaně. Ve tmě se zatřpytil prstýnek. Přiblížila jsem si ho k obličeji, abych se na něj mohla podívat. Nahoře byl prstýnek zahnutý do dvou kruhů, které byli spojené. Přes ně byl položen malý stříbrný vlček.

„Ten je...“ nějak mi došla slova. Nemohla jsem najít to, které by přesně vyjádřilo, jak nádherný mi ten prstýnek připadal. „Dokonalý.“

Zkoumavě se mi díval do tváře. Slyšela jsem, jak se mu rozběhlo srdce. Zkousnul si ret, protože byl naprosto ohromený mojí reakcí. „Podívej se dovnitř,“ zašeptal.

Opatrně jsem prsten vytáhla z krabičky a podívala jsem se na vnitřní stranu. Tam bylo ozdobným písmem vyryto La Push. Zvedla jsem oči k Alexovi a on dodal na vysvětlenou: „Abychom nikdy nezapomněli, odkud pocházíme, ať už budeme kdekoli.“

Vrhla jsem se mu do náručí. Moje štěstí už právě dosáhlo nejvyšší možné míry a moje tělo muselo nějak zareagovat. Po tváři mi stekla slza.

Alex mě pustil. „Můžu ti ho nasadit?“ zeptal se a vzal mi prstýnek z ruky. Kývla jsem a ukápla mi další slzička. Nasadil mi prsten na prsteníček a usmál se, protože mi perfektně seděl. Velmi něžně mě políbil, otřel mi slzy štěstí a chytil mě za ruku. Vyrazil směrem k domu.

Otevřel dveře a dovedl mě do obýváku. Strhla se vlna nadšení. Alex nenápadně přejel palcem přes můj prsten, pak si mě postavil před sebe a spustil: „Chtěli bychom vám s Andie něco říct.“ V obýváku se rozprostřelo ticho.

„Budeme se brát,“ řekl dojatě a usmál se na mě.

Ještě chvíli bylo ticho, a pak Caleb nadšeně vypískl. Tím se rozhýbali i ostatní a překvapeně se po sobě dívali. Jako první k nám přišel Tab a hrozně nám blahopřál. Pak už jsme šli z objetí do objetí. Všichni nám gratulovali, vyptávali se na datum a usmívali se.

Čeho jsem se to tolik bála? Vždyť to všichni vzali v pohodě a kromě Caleba, který si svoje poznámky nemohl odpustit, protože je to prostě Caleb, nikdo neřekl ani popel. Alex zářil. Mě si zase ukořistilo dámské osazenstvo, protože chtělo vidět prstýnek. Všechny nad ním toužebně vzdychaly a já jsem byla pyšná na to, jakého mám šikovného muže. Lindsey běhala všude po domě a všem vyprávěla, jak bude mít novou sestřičku, a jak půjde za družičku a vůbec, jak je to nejlepší den ze všech.

Když se později večer dům vyprázdnil, lehli jsme si unaveně s Alexem do pokoje. Držel mě v náručí a já jsem se každou chvíli kochala mým prstýnkem. Zamilovala jsem si ho, přímo jsem ho zbožňovala. Alexe moje nadšení hrozně těšilo, se zadostiučiněním sledoval, jak jsem jeho dárkem uhranutá.

Uvědomila jsem si, že tohle jsme prostě my. Dva lidé, kterým k radosti stačí, když je ten druhý šťastný. Dva lidé, kteří k sobě bezpochyby patří. Dva lidé, kteří se budou milovat až do skonání světa...

Takhle moje nálada běžela celé dny. Školu jsem z osobních důvodů přerušila, takže jsem dopoledne stihla hlídkovat, odpoledne se věnovat Lindsey, večer strávit plánováním s Alicí, povečeřet s rodinou a v noci si užívat s Alexem. Naprosto mi to takhle vyhovovalo.

Vánoční čas se pomalu začal naplňovat. Začaly jsme zdobit dům. O prostory okolo domu se postarala Alice. Pověsila na dům barevné svítící řetězy a smrk, který byl za domem, ozdobila jako typický vánoční strom. Lindsey se nemohla dočkat Vánoc a navíc se těšila na sníh, který jsme jí slíbili na Aljašce. Seth a Nicole totiž souhlasili, že stráví Vánocemi s námi tam.

Jednoho studeného odpoledne někdo zazvonil. Nikoho jsme nečekali, takže pro mě bylo překvapením, když jsem za dveřmi spatřila dvě postavy v oblečení Santa Clause.

Předchozí kapitola

Následující kapitola

Autor: Moshisha (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Andie Black (27. kapitola):