Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Andie Black (21. kapitola)

26.11.2010 (10:00) • Moshisha • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2840×

Edward:

Seděli jsme zrovna s Bellou, Nessií a Jacobem v obýváku, když Belle zazvonil telefon. S úsměvem telefon zvedla a pozdravila Andie. Zeptala se jí, jak se má, a pak na nějakou její otázku odpověděla, že tu jsem i já, Nessie a Jake. Podívala se na mě výmluvným pohledem a odběhla pryč. Po chvíli se vrátila a zamířila rovnou do pokoje. Vyběhl jsem za ní. Balila si nějaké věci.

„Kam jedeš?“ zeptal jsem se jí.

„Ále, jenom si něco zařídit,“ řekla, aniž by se mi podívala do očí.

„Má Andie nějaký problémy?“ pochopil jsem.

„Ne, jen chce s nečím pomoct. Neříkej Jakeovi a Nessie, že tam jedu, jo? Nechtěla, aby to nikdo věděl,“ odpověděla mi tiše.

„To zní jako dobrá příležitost k obchodu,“ zašeptal jsem s poťouchlým úsměvem.

„Co navrhuješ?“

„Vyměním svoje mlčení za tebe,“ naznačil jsem jí a ona okamžitě pochopila.

Ale jenom rychle, stáhla svůj štít, aby mi ukázala tuto myšlenku, a vrhla se na mě.

Bella odjela. Byla už pryč dva dny, ale ani se neozvala. To se nám nestávalo; normálně jsme si volali každý den, když jsme byli od sebe. Neměl jsem ale žádný racionální důvod, proč mít přehnaný strach, tak jsem to ještě nechal být.

Když ale ještě téhož dne Jakovi volali Clearwaterovi, pojal jsem podezření. Seth se sháněl po Alexovi, myslel si totiž, že spolu s Andie jeli opět k nám na návštěvu. Smečka o nich prý taky nic nevěděla. Nelíbilo se mi to. A Jacobovi jakbysmet. Takže jsme se okamžitě sebrali a jeli jsme do La Push.

Přijeli jsme pozdě v noci, vlastně už se schylovalo k ránu. Seth a Nicole na nás čekali. Posadili jsme se do kuchyně.

„Alex a Andie spolu měli být sami doma, jeli jsme totiž s Lindsey do Port Angeles. Když jsme se ráno vrátili, dům byl prázdný. Mysleli jsme si, že jsou jen oba na hlídce a že dorazí večer. Jenomže večer zase nedorazili. Zavolal jsem k Atearovým, ale Quin říkal, že se neproměnili. Takže jediná možnost byla, že jeli k vám. Tam ale taky evidentně nejsou...“ shrnul to Seth.

„No a ještě je tu ta věc s Bellou,“ začal jsem.

„Co je s Bellou?“ podíval se na mě udiveně Jake.

„Když Andie před dvěma dny volala, něco se dělo, protože Bella jela sem. Vypadá to, že Andie a Alex lítají v průšvihu,“ vysvětlil jsem.

„Myslíš, že by to mohlo souviset s tím... ?“ zeptal se Seth a nechal vyšumět otázku do prázdna, zatímco já jsem si ji přečetl v jeho hlavě: přemýšlel, jestli s tím nemá něco společného ten únos Andie kdysi.

„To pochybuju. I když... je tu jedna věc, která mi vrtá hlavou už dlouho,“ zamyslel jsem se.

„Co?“ zeptal se Jake.

„Vlastně to nesouvisí se zmizením Andie a Alexe, ale tenkrát při tom únosu si Frank myslel jednu zajímavou věc, totiž že se chtěl zavděčit nějakému Neviditelnému. Snažil jsem se o něm něco zjistit, ale nic jsem nenašel,“ vzpomněl jsem si.

„Edwarde, soustřeďme se na zmizení Andie, Alexe a Belly,“ nabádal mě Jacob, kterému byl nějaký Neviditelný ukradený.

„Jo, jasně. Takže myslím, že se shodneme na tom, že Bella přijela vysekat Andie a Alexe z nějakého průšvihu,“ uzavřel jsem.

„Ale kde mohou být?“ zeptala se Nicole.

„To nevím. Ale dáme se do pátrání. Zavolám Rose, aby zjistila, kde je Bellino auto. Od toho se odpíchneme,“ plánoval jsem.

Odešel jsem z místnosti ven, kde se postupně rozednívalo. Vypadalo to, že dneska bude neobvykle slunečný den. Zavolal jsem Rose, která měla úžasné znalosti o všech možných technikách. Rose zvedla telefon, tak jsem jí vysvětlil, co potřebuju.

„Vydrž chvíli,“ řekla a slyšel jsem, jak její prsty klepou na klávesnici. „Připojuju se na satelit... ještě moment, za chvíli to tu bude... Mimochodem, to zas hrajete s Bellou nějakou hru?“

Věděl jsem, na co narážela. Před několika měsíci Bella odjela a nechala mi jen lístek v ložnici, ať si ji najdu. Byla to zábavná hra a dokázala mě dost navnadit. Jenomže teď to nebyla hra...

„Mám to,“ přerušila moje myšlenky. „Je na letišti v Olympii.“

„Můžeš mi zjistit, kam letěla?“ vyzvídal jsem.

„Jasně, to je brnkačka,“ odpověděla a zase přehřívala počítač svým neuvěřitelně rychlým pohybem po klávesnici. „Koupila si dvě letenky do Ria.“

„Dvě?“ divil jsem se. Neměly by být tři?

„Jo, dvě. Bella použila svoje starý jméno a ta druhá letenka je na jméno Wolfová, takže Andie,“ prozradila mi.

„Děkuju, Rose. Prosím, vyřiď Carlisleovi, že se brzy ozvu, zatím,“ rozloučil jsem se a vrátil jsem se zpět do kuchyně.

Všichni tři na mě upřeli pohled. Jacob se zeptal: „Tak co jsi zjistil?“

„Bella a Andie letěly do Ria,“ přetlumočil jsem.

„Do Ria?“ zopakovala nevěřícně Nicole.

„Tak na co čekáme?“ zahlaholil Jake. Ten se vždycky vrhal do všeho po hlavě.

„Mohla to být jen přestupná stanice,“ krotil jsem ho.

„No a? Tak tam zajedeme a porozhlídneme se tam,“ trval na svém Jake.

„Pojedeme s vámi,“ rozhodl se Seth právě ve chvíli, kdy po schodech přicházela Lindsey.

„Kam jedete?“ zeptala se rozespale. „A kde je Alex a Andie?“ V její hlavě jsem viděl nejdřív Alexův obličej a v jejích vzpomínkách bylo vidět, jak moc ke svému staršímu bráchovi vzhlíží. Vidět ho z jejího pohledu bylo osvobozující, protože ona jako dítě dokázala eliminovat všechny nepodstatné věci. Hned jsem ho měl o trochu radši. Pak myslela na Andie. Hrozně moc jí chyběla, protože pro ni nebyla jenom přítelkyně jejího bratra, ale hlavně kamarádka nebo starší sestra.

„Měli byste zůstat tady,“ zašeptal jsem přesvědčivě. „Je tu taky možnost, že se vrátí.“

„Nechce se mi tu jen tak čekat,“ zavrčel Seth a chtěl jít pátrat po svém ztraceném synovi.

„Já vím, že to není jednoduché, ale je to potřeba. Dáme vám vědět hned, jak se něco dozvíme.“

„Jo, vážně, Sethe, zavoláme ti. Teď už se ale musíme vydat na cestu,“ řekl Jacob a zvedl se od stolu.

„A kam jedete, strejdo Jaku?“ dožadovala se ta malá odpovědi.

„Jenom na výlet, ale neboj, nic ti neuteče,“ odpověděl jí Jacob neurčitě a postupoval směrem ke dveřím. Následoval jsem ho a se soucitným pohledem na neúplnou rodinu jsme odešli.

Jacob si sedl na místo řidiče a zamířil do Olympie na letiště. Já jsem tam cestou zavolal, abych zarezervoval letenky do Ria. Jake nedával zrovna dvakrát pozor na dopravní omezení, takže jsme dorazili do Olympie za necelé dvě hodiny. Našli jsme na letišti Bellino auto, ale bylo vykradené. Prohlédl jsem pozorně všechny přihrádky, abych zjistil, jestli mi tam někde nenechala nějaký vzkaz. Ale bohužel jsem nic nenašel. Vydali jsme se tedy do letištní haly a vyzvedli jsme si koupené letenky.

Když jsme později seděli v letadle, k Jakově spokojenosti v první třídě, vrátil jsem se ke svým spekulacím. Vrtalo mi hlavou, proč Bella koupila jen dvě letenky. Vlastně už to, že letěly do Jižní Ameriky mi nedávalo smysl. Jestliže měla Andie s Alexem nějaký průšvih, proč by ho jely urovnávat zrovna tam?

Snažil jsem se na to dívat ze všech možných stran, ale žádné logické vysvětlení mě nenapadlo. Samozřejmě jsem uvažoval i o možnosti nějaké hádky nebo nedorozumění mezi Andie a Alexem, ale to mi nakonec taky nepřišlo pravděpodobné.

Jacob vedle mě chrápal. Lidem okolo se to moc nelíbilo, ale báli se něco říct nahlas. Já jsem byl rád, že spí. Potřeboval nabrat trochu síly a hlavně se tak mohl na chvíli vzdálit od svých starostí o Andie.

Letadlo hladce přistálo na ranveji. Opatrně jsem Jaka vzbudil. V Riu nás přivítalo teplé letní počasí. Stáli jsme na parkovišti u letiště a nevěděli, co si počneme dál. Tady naše stopa skončila.

Rose mi v letadle poslala textovku, že Bella odtud nikam nepokračovala letadlem a že si nepůjčila ani auto, ani loď. To by mělo znamenat, že je někde tady. Jenomže Rio není až tak malé město...

V tomhle počasí jsem se mohl jen těžko pohybovat po přeplněném prázdninovém letovisku, takže se pátrání pro dnešní den ujal Jake. Až na to, že to bylo jako hledat jehlu v kupce sena. Když se setmělo, pomohl jsem mu s hledáním. Projížděli jsme ulice systematicky a doufali jsme, že objevíme alespoň nějakou stoupu. Ráno přišlo brzy; sotva jsme stihli prohledat pětinu města, dokud mě slunce zase nezavřelo do mého auta.

Takhle to šlo několik dní, do té doby, než jsme zjistili, že tu ani jedna z hledaných není. Jaka přepadla beznaděj, vrátilo se k němu všechno z toho, co prožíval, když Andie zmizela poprvé. Teď si navíc vyčítal, že ji nechal ve Forks samotnou. Kromě toho se cítil zodpovědný i za zmizení Alexe, ke kterému už necítil žádnou zášť jako předtím. Postupně si Alex získával Jakeovy sympatie zpět. A najednou byl pryč stejně jako jeho milovaná dcera.

Byli jsme uvězněni v Riu, protože jsme neměli žádné další informace. Naše chmurné nálady se prohlubovaly. Mně chyběla Bella a Jakeovi zase Nessie, Andie a Alex. Když se z ničeho nic rozezvonil Jakův telefon, pocítil jsem slabý záchvěv neopodstatněné naděje.

„Haló?“ ozval se Jake do telefonu.

Jake si vyměnil několik rychlých vět s dotyčnou osobou a zavěsil.

„Co se děje?“ zeptal jsem se ho zvědavě.

„To byl Quin. Mluvil s Andie,“ odpověděl a přehrál si rozhovor v hlavě.

Andie se prý proměnila v nějaké místnosti s průhledem do vody. Řekla, že Alexe někde drží, a přála si, aby Quin dal vědět Jakeovi, že ona i Bella jsou v pořádku. To byla dobrá zpráva. Poslední slova, která stihla říct dřív, než se proměnila zpět, byla Fernando de.

„Co to je za místo?“ zeptal se mě Jake.

„Já nevím, Jaku. Vím, že už jsem to určitě někdy slyšel, ale nemůžu si vzpomenout,“ řekl jsem mu.

Vzal jsem telefon a opět jsem volal domů. Zvedl to Carlisle, přesně jak jsem si přál.

„Ahoj, tak už jste něco zjistili?“ pozdravil mě Carlisle.

„Jo. Alexe někde drží a Andie a Bellu asi taky. Andie nám po Quinovi poslala, že je někde na Fernando de něco. Neříká ti to něco?“ zeptal jsem se.

„Hm,“ zamyslel se. „Fernando de Noronha, souostroví asi tři sta padesát kilometrů od Brazílie. Kdysi dávno se o tom místě zmiňoval Jasper, pamatuješ?“

„Máš pravdu. Tak jedeme tam,“ oznámil jsem otci.

„Je to nebezpečné, synu, počkejte na nás, vyrazíme hned za vámi a vypravíme se tam společně,“ mírnil mě.

„Nemůžeme čekat,“ zavrčel Jake vedle mě.

„Edwarde, zadrž Jacoba. Svolám rodinu a hned jedeme za vámi, dobře?“

„Dobře,“ souhlasil jsem nakonec a zavěsil jsem.

Jacob by se tam nejradši vypravil hned a sám, ale vážně to nebyl dobrý nápad. Tak alespoň zavolal Sethovi, co jsme zjistili, a pokusil se ho uklidnit, že to zvládneme sami. Na zbytek naší rodiny jsme čekali dva dny. Sešli jsme se v malém hotelovém pokoji, abychom se dohodli na strategii. Uprostřed dohadů měla Alice vidění. Dokázala zachytit několik momentů z Belliny budoucnosti. Bella se rozhodla utéct. Alice určila, že se o to pokusí asi za dva dny a donutila nás, abychom do té doby nic nepodnikali.

Stejné vidění jako té noci měla Alice ještě několikrát, z čehož jsem usoudil, že se snaží se často rozhodovat, aby nám nechala nějaké nápovědy. Nakonec jsme zůstali v Riu ještě pět dní, aniž bychom zaútočili. Jacob a Nessie byli čím dál tím nervóznější.

V pátek v poledne měla Alice opět vidění. Byla v něm Bella chytající za ruku nějakého cizího upíra a běžící s ním k loďce. Okamžitě jsme byli všichni na nohou a běželi jsme do přístavu, kde jsme měli již několik dní zarezervovanou jachtu.

Naskákali jsme na jachtu, já jsem se ujmul kormidlování a plnou rychlostí jsem hnal loď určeným směrem. Jeli jsme už několik desítek minut, když Alice měla najednou další vidění. Bella se rozhodla poslat Andie pryč a pak... všechno se rozmazalo. Totálně mě to vyděsilo.

„Rose, Esmé, Nessie a Jaku, vraťte se okamžitě zpátky. Andie připluje sama, musíte jí pomoct,“ rozkázala Alice. Všichni oslovení váhali, ale když jsem kývnul, skočili do vody a plavali ke břehu. Já jsem ještě více přidal. Byl jsem vystrašený k smrti. Věděl jsem, co to znamená...

„Alice, za jak dlouho tam budeme?“ zeptal se Jasper, který si dokázal představit, co se děje.

„Střetneme se s nimi za deset minut,“ odpověděla nepřítomně.

Jachta už rychleji jet nedokázala, což mě ubíjelo. Stačí tak málo a přijedeme pozdě. Alice pátrala po budoucnosti, ale nedokázala vidět nic, než pár desítek vteřin dopředu. Pět minut pryč. Sedm. V dáli jsem slyšel hluk. Zaostřil jsem a sledoval jsem nevyrovnaný boj. Okamžitě jsem poznal Bellu; bojovala jako lev proti pěti dalším upírům.

„Bello!“ zakřičel Emmett, čímž na sebe strhnul pozornost, takže Bella zneškodnila jednoho z upírů. O to víc ale bojovali ti ostatní, protože věděli, že jsme Belle přišli na pomoc.

Emmett skočil do vody a rychlostí blesku plaval za nimi. Jasper a Carlisle ho následovali. Sledoval jsem boj, který se odehrával stále dost daleko od nás. Ticho nad oceánem prořízl zvuk trhajícího se upířího těla...

Předchozí kapitola

Následující kapitola

Autor: Moshisha (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Andie Black (21. kapitola):