Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Andie Black (12. kapitola)

12.11.2010 (07:00) • Moshisha • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3841×

Co... jak je to možné? Nee... tohle nee... Vážně jsem se právě stala...

Andie??? zeptal jsem se. Možná se mi to jen zdá.

Alexi? zašeptala v myšlenkách.

Jak to, že tě slyším? nechápal jsem. Úplně mě to vyvedlo z míry. Ty ses...

Proměnila..., dořekla za mě.

Tichý zmatek v mojí hlavě. Hlasitý zmatek v její hlavě.

Jak se to stalo? Nechápu..., myslel jsem si.

Andie si v hlavě přehrála celou situaci. Cítil jsem s ní tu nekonečnou bolest, kterou v sobě nosila. Teď teprve jsem poznal, že trpí mnohem více, než jsem si myslel. Jak moc jsem se spletl...

Běžím za tebou, poslal jsem jí.

Její myšlenky neměly formu slov, byly to jen obrazy v její hlavě a rychle se měnily. Byla zoufalá. Přidal jsem, abych už byl u ní. Slyšel jsem z dálky její vytí. Mohlo by to přivolat kluky. Přestala, když si uvědomila, že to používáme jako signál. Dorazil jsem na mýtinu u řeky a viděl jsem ji. Přímo přede mnou sám se sebou zápasil rudohnědý vlk. Byl skoro stejně vysoký jako já a měl dlouhou srst. Vlastně vypadal trochu jako chundelatá koule.

Andie, jsem tady, zašeptal jsem směrem k ní.

Zvedla hlavu a podívala se mi do očí. Podívej, co se ze mě stalo, myslela si.

To nic, Andie. To bude v pořádku. Zvládneme to, uklidňoval jsem ji a okamžitě jsem si vzpomněl na chvíle před několika měsíci, když jsem se proměnil já a ona mi říkala to samé.

Ironie, co? pomyslela si kysele. I pod její přetvářkou jsem cítil, jak zle jí je.

Co se děje? ptal se udýchaně Caleb. Slyšel jsem vytí, ale nepoznal jsem tvůj hlas, kámo.

Máme novýho člena do smečky, vysvětloval jsem.

Spíš členku, řekla bych, opravila mě Andie a bolestně se zasmála.

Andie?!

Jo, jsem to já, přitakala Andie.

Cože? Jak to? Vždyť jsi holka! Nechápal.

Moje teta Leah byla přece taky vlkodlak, upozornil jsem ho.

Hustý, moje sestřenka je vlkodlak! radoval se.

Podívali jsme se s Andie na sebe. Caleb vůbec nechápal, co to pro ni znamená. Byl úplně stejný jako jeho táta Paul. Podivně bezstarostný, trošku urážlivý...

Hej! okřikl mě Caleb. Tak co se dá dělat? Stalo se. Má to i svý dobrý stránky.

Například? zeptala se Andie.

Rychlost, volnost, teď se navíc můžem prát. No jasně, dáme zápas! Vždycky mě zajímalo, jaký to je prát se s holkou! přemýšlel Caleb.

Prát se s holkou? Zachytil konec naší diskuse Quin a bežel za námi. Brácha je se Sam. Řekl jsem mu, ať tam zůstane, že to zvládnem bez něj. Ethan je pryč s rodičema. Takže co se stalo?

S mojí holkou se nikdo prát nebude, zavrčel jsem na Caleba. Quine, seznam se s novou posilou smečky.

Ahoj, Quine, pozdravila ho Andie s povzdechem.

Andie? Je to vážně Andie? nechápal Quin stejně jako Caleb a předtím i já.

Je, odpověděl jsem. Podíval jsem se na ni. Ležela na zemi s čumákem skloněným k zemi. Byla smutná. Quin pozoroval Andie mýma očima.

To bude v pohodě, Andie, uklidňoval ji Quin.

Proč jste všichni tak přešlí? Bude to zábava. Holka ve smečce... Asi se budem muset mírnit, to jo, ale zase ty výpravy. Chci mít hlídky s Andie, blábolil Caleb.

Andie nebude mít hlídky, prohlásil jsem.

Andie zvedla čumák od země. Proč bych neměla mít hlídky?

Protože ty nebudeš trávit čas hlídáním La Push. Musíš studovat, řekl jsem jí.

Náš úkol ale je hlídat La Push. A nechci, abys dělal nějaký ústupky jenom proto, že jsem holka. Můžu hlídat stejně jako vy, hádala se.

Ta je drsná, poznamenal Caleb.

Calebe, sklapni. Andie, to není jenom proto, že jsi holka. Nejdřív dodělej školu, pak můžeš hlídat taky, trval jsem si na svém.

Kluci i ty studujete stejně jako já.

Ale my školu nepotřebujeme. Náš život je tady. Ty můžeš odejít, řekl jsem jí.

Můj úkol je tady. V La Push. A mimochodem, budu tam, kde jsi ty, zavrčela. Bylo zvláštní ji vidět vrčet. Vůbec to k ní nešlo. Nelíbilo se mi, že se hádáme.

Tak ji nech, Alexi. Dej ji na hlídku s Calebem a ono ji to hlídání hned omrzí, snažil se nás Quin rozveselit. Caleb na něj vyplázl jazyk.

My jsme s Andie jedna krev, se mnou ji to bude bavit, myslel si Caleb. Počkej, až si dáme závody. Jestli budeš rychlá po tátovi, tak budu muset víc trénovat.

Tak už začni, řekla mu Andie.

Hoho, tak ty si myslíš, že mě porazíš, jo?

Levou zadní, odfrkla.

Tak fajn. K La Push a zpátky. Rychlejší vyhrává.

Připrav se. Teď! odstartovala Andie a vyběhla k La Push. Caleb se hnal za ní. Podíval jsem se na Quina.

Nebude to jednoduché, pomyslel si. Ale zvládne to.

Já vím, že ano. Je dobře, že ji Caleb přivede na jiné myšlenky, musel jsem si přiznat.

Není zač, pomyslel si Caleb a přidal. Závod byl vyrovnaný.

Neměli bychom se vsadit? navrhl mi Quin.

Sázím na Andie, řekl jsem bez přemýšlení.

To já přece taky, zasmál se Quin. Myslel jsem, že se vsadíme, o kolik Caleba porazí.

Andie se ten nápad líbil. Myslím, že o půl minuty.

Patnáct vteřin, tipnul si Quin.

Andie oběhla strom, který si určili jako konečný bod v La Push a běžela tryskem zpátky. Vážně byla rychlá. Caleb se otočil několik metrů před oním stromem a běžel nazpět.

Podvodníku, pomyslela si Andie.

Díval jsem se Andienýma očima. Letěla lesem jako střela. Bylo vidět, že ještě neběží na maximum. Caleb ji sice po chvíli dohnal, ale ona ještě přidala a nechala ho za sebou. Na mýtinku vběhla samozřejmě první. Stopovali jsme, za jak dlouho dorazí Caleb.

Třicet pět vteřin, oznámil jsem Calebovi, který smykem zastavil vedle nás.

Už se těším, jak klukům řeknu, že ti nakopala zadek holka, zasmál se stěkotem Quin.

Nechal jsem ji vyhrát, lhal Caleb.

Cítil jsem z Andie samolibou spokojenost. Hluboce oddychovala vedle mě. Podíval jsem se jí do očí a myslel jsem si: Miluju tě.

A jéje, hrdličky. Tak my mizíme, řekl Quin a popohnal Caleba k La Push.

Dívala se mi do očí a myslela na to, že to nebylo tak hrozné. Přemlouvala se, aby na tom hledala to pozitivní. Pomáhal jsem ji v tom. První, co mě napadlo, bylo, že se jí konečně budu moct dotýkat. Myslel jsem na můj pokoj.

Ehm, odkašlal si v duchu Caleb. Ještě pořád jsme tady.

Má to i nevýhody, řekla Andie. Žádné soukromí.

Za chvíli jsou pryč, pomyslel jsem si.

Za pár minut jejich vědomí utichlo.

Konečně sami.

Nebude to jednoduché, myslela si.

Zvládneme to. Přišel jsem k ní a jemně jsem jí kousnul do ucha.

Teď budu dělat drahoty já, pomyslela si, ale líbilo se jí to.

Ne na dlouho. Počkej, až se před tebou začnu svlíkat já, provokoval jsem ji a vzpomněl jsem si, jak mě vždycky přemlouvala, abych s ní zůstal, když se převlékala. Ukázal jsem jí tu myšlenku s mými pocity. Jak moc jsem se musel nutit, abych odešel.

Hm. Je zajímavé vidět to z tvého pohledu, řekla zamyšleně.

Tak co jít ke mně a dohnat to, co jsme poslední měsíce zanedbávali? navrhl jsem jí.

Myslím, že bych se měla vrátit domů. Naši se určitě bojí, co se mnou je.

Zklamaně jsem zakňučel. Zlobíš se na mě?

Alexi, dneska toho na mě bylo moc.

Já vím. Omlouvám se.

Ne. Víš, já... Odmlčela se. Mám strach z tolika věcí. Nechápu to všechno. Ničemu nerozumím.

Pomůžu ti. Jsem tu pro tebe, Andie. Kdykoliv.

Díky, pomyslela si vděčně a vyrazila k domovu. Běžel jsem tiše vedle ní, spokojen s tím, že spolu konečně můžeme být. Že se všechny naše neshody vyřešily.

Nemohl jsem ji doprovodit až k ní domů, protože to bylo území Cullenů, na které nesmíme. Ona by tam vlastně taky nesměla, ale bydlí tam. Asi budeme muset smlouvu nějak upravit.

Jak se mám proměnit zpátky? zeptala se mě.

Vytáhni teplo ze středu svého těla. A mysli na to, že se chceš proměnit, radil jsem jí.

Škoda, že jsem nemohl být u ní. Takhle jsem jí mohl pomáhat jen myšlenkami. Soustředila se na to, že se chce proměnit. Moc jí to nešlo.

Znovu, nabádal jsem ji.

Opět to zkusila, ale nic se nestalo.

Budu vlk až do konce života, pomyslela si.

Vlož svoje pocity do toho přání. Teď se to určitě podaří. Přijeď zítra do La Push, jestli budeš moct, Andie. Mám tě rád.

Usilovně si přála, aby se proměnila. Její vědomí se rozvlnilo a za chvilku byla pryč. Povedlo se jí proměnit se zpátky.

Předchozí kapitola

Následující kapitola

Autor: Moshisha (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Andie Black (12. kapitola):