Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Andie Black (10. kapitola)

10.11.2010 (07:15) • Moshisha • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3553×

Přímo proti mně stál pískově hnědý vlk. Musela jsem si situaci přehrát ještě jednou v hlavě. Třásl se, ale já pokračovala v jeho svlékání. Chytil moje ruce, než jsem mu stihla sundat kalhoty. Položila jsem ruce na jeho tělo, ale v tu chvíli do mě strčil a já odlétla až sem. Praštila jsem se do hlavy. Proměnil se.

Stál přede mnou a vyl. Moc vyl. Vyškrábala jsem se na nohy a šla k němu. Couval. „Alexi, jsem v pořádku, nic mi není.“ Jenom mě trošku bolí hlava.

Vrčel. „Vážně. Jsi ty v pořádku?“ Ještě jednou zhluboka zavyl.

„Vážně mi nic není,“ zopakovala jsem mu. „Všechno je v pohodě, klid.“ Pomalu jsem šla k němu a opatrně jsem ho pohladila kolem očí. Pokusila jsem se obejmout jeho mohutnou hlavu. Začichal a odtáhl se ode mě. „Co se děje?“ zeptala jsem se a instinktivně jsem si sáhla na temeno hlavy. Podívala jsem se na tu ruku, která byla celá od krve. Zavyl. „To nic není, za pět minut je to zahojené.“ Vrčel, asi se mu nelíbilo moje zlehčování situace. Otočil se a odběhl pryč. Myslela jsem, že se jen běžel proměnit, ale nevrátil se.

Vyrazila jsem do La Push; teď už jsem věděla kudy. U Clearwaterových jsem byla za čtvrt hodiny. V obýváku seděl Seth.

„Ty krvácíš?“ zeptal se, protože svým citlivým čichem zachytil pach krve.

„Už ne,“ odpověděla jsem.

„Co se stalo?“ zvedl se a šel ke mně, aby mě prohlédnul.

Začervenala jsem se a sklonila jsem hlavu. Nechtěla jsem nic říkat. „Nic, jenom jsem zakopla.“

„A kde je Alex? Myslel jsem, že jste byli spolu,“ ptal se dál.

„Ehm, jo. Ale pak musel odběhnout,“ upravovala jsem skutečnost. „Mám tu na něj počkat, než odjedu domů. Donesu mu ven nějaké oblečení.“ Vyběhla jsem rychle do schodů a z jeho skříně jsem vytáhla tričko a kraťasy. Kdyby byl v lepší náladě, nechala bych mu tam jen boxerky, ale obávala jsem se, že v tomhle rozpoložení by můj vtip asi neocenil. Zanesla jsem oblečení za dům k prvnímu stromu. Vrátila jsem se zpět a šla jsem do koupelny.

Zapla jsem si horkou vodu a nechala jsem ji bubnovat do mého těla. Musím se dát dohromady, než se Alex vrátí. Pořádně jsem vydrhla krev z hlavy a vlasů. Doufala jsem, že si nebude dělat zbytečně starosti a že se brzy vrátí. U zrcadla jsem zkontrolovala ránu na hlavě – byla již čistá a světle růžová, téměř zahojená. Překryla jsem ji mokrými vlasy, převlékla jsem se a sešla jsem do obýváku.

Čas utíkal. Byla už jsem dost nervózní, brzy už bych měla jet domů, aby se rodina nebála, co se mi stalo. Lindsey kolem pobíhala a připravovala se do postele. Dala mi pusu na tvář a odběhla nahoru. Kolem sedmé večer, kdy už jsem se vážně chystala odjet, jsem slyšela kroky venku. Už jsem je znala, byly Alexovy.

Vyběhla jsem mu naproti, sotva otevřel dveře, už jsem mu visela kolem krku.

„Alexi! Konečně jsi tady!“

Rychle mě od sebe odstrčil. Ždouchl mě do zad, abych šla ven. Zavřel za námi dveře a vedl mě kousek od domu.

„Vážně jsi v pořádku?“ zeptal se ustaraně.

„Jo, nic mi není, neboj. Ale ty vypadáš...“

„Andie, strašně mě to mrzí, hrozně moc, omlouvám se,“ sypal ze sebe slova.

„Nemusíš, jsem v pohodě. Měla jsem o tebe strach. Zmizel jsi, nevěděla jsem...“

„Ty ses bála o mě?“ užasl.

„Jo.“

„Koukám, že je toho víc za co se musím omlouvat,“ šeptl.

„Ne, to je jedno. Já už musím jet. Jenom jsem chtěla vědět, že jsi v pořádku,“ loučila jsem se, stoupla jsem si na špičky a chtěla jsem ho políbit. Uhnul.

Klid, o nic nejde. Je jenom v šoku, on se srovná. Bude to v pohodě. Uklidňovala jsem se.

„Tak zase v pátek?“ zeptala jsem se rádoby vesele.

„Jo, asi v pátek.“

Usmála jsem se a šla jsem k autu. Rychle jsem mířila domů. Hlavně si dávat pozor na myšlenky. Nikdo nesmí nic vědět, protože jinak by mi zakázali se s Alexem stýkat. Úplně slyším, jak říkají: „Je to příliš nebezpečné.“

„Andie, kde jsi byla tak dlouho?“ ptal se táta.

„Nějak jsem zapomněla sledovat čas,“ omlouvala jsem se a usilovně jsem myslela na koňskou farmu.

„Koňská farma?“ otázal se děda, když sledoval moje myšlenky.

„Jo, brali jsme tam Lindsey, líbilo se jí tam,“ vysvětlovala jsem.

„Tobě asi taky, viď?“ usmál se děda.

Kývla jsem. „Byla to paráda.“ To slovo ve mně vzbudila vzpomínku na můj první polibek. Zastavila jsem ji dřív, než bych se v ní utopila.

„Andie?“ zvedl děda jedno obočí.

„To nic,“ špitla jsem a vyběhla jsem do pokoje. Mysli na školu, mysli na školu! Opakovala jsem si.

Děda vplul do pokoje. „Co přede mnou tajíš?“

„Nic,“ odpověděla jsem okamžitě. Myslela jsem na Lindsey, to pomáhalo.

„Jsi skoro stejně dobrá ve skrývání svých myšlenek jako Alice,“ zamumlal a odešel.

Škola utíkala celkem rychle. V pondělí se všichni nadšeně bavili o pátečním večeru se studenty z La Push, kteří přijeli stejně jako my před týdnem. Já se toho dobrovolně vzdala, abych mohla být s Alexem. A taky jsem nechtěla trávit večer navíc s Davidem.

Po večerech jsem se učila na testy, abych nemusela myslet na Alexe. Už brzy ho zase uvidím. V pátek po škole jsem jako obvykle jela do La Push. Čekal před domem. Pomohl mi z auta, ale dal mi pusu jenom na čelo. Zamračila jsem se, ale nevšímal si toho. Řekl, že dneska večer pořádají Jared a Kim grilování a že jsme zvaní. Seth, Nicole a Lindsey šli napřed. S úsměvem jsem souhlasila.

Vešli jsme malou brankou do jejich domu. Obešli jsme domek a uviděli celou skupinku. Terasa byla ozdobená malými žárovičkami, na stole bylo několik talířů jídla, vedle stálo několik lahví s mnoha nápoji. První si nás všimli Quil a Caleb, kteří se strkali kolem jídla. Alex se s nimi pozdravil po vlčím způsobu a já se na ně usmála.

Došla jsem ke grilu, kde Jared právě otáčel voňavé kousky masa a Kim mu asistovala, a pozdravila jsem je. Moc jsem je neznala, ale oni mě podle Ethanových vyprávění asi ano. Nabídli mi, ať si vezmu cokoliv, na co mám chuť. Poděkovala jsem a šla jsem do středního altánku, který stál na zahradě mezi dvěma vzrostlými stromy.

„Ahoj, neteřinko,“ hulákal na mě Paul. „Už jsem tě neviděl celou věčnost.“

„Ahoj, Paule,“ odpověděla jsem mu. „No, většinou jsem u Alexe.“

„Je mi to jasný,“ zařehtal se a já zrudla.

„Nevšímej si ho, Andie. Občas je jak malej,“ omlouvala ho Rachel.

Vedle Paula a Rachel seděli Quil a Claire a naproti Seth a Nicole. „Kde jsou kluci? Teda kromě Quina a Caleba, kteří se cpou,“ zeptala jsem se s úsměvem.

„Asi uvnitř,“ odpověděl Quil.

„Dobře, jdu se za nimi podívat,“ oznámila jsem a šla jsem do domu. Zamávala jsem na Alexe, který se s Quinem a Calebem ládoval u stolu. Vešla jsem dovnitř a zeshora jsem slyšela hluk. Stoupala jsem po schodech a identifikovala jsem, že slyším pět hlasů. Zaklepala jsem na dveře, ze kterých se hluk ozýval.

„Dále,“ ozval se Ethan. Vstoupila jsem dovnitř. Na zemi se v nelidských podobách kroutily čtyři osoby a pátá seděla na posteli.

„Ahoj,“ pozdravila jsem je.

„Ahoj, Andie,“ zamával mi Tab a sesunul se na zem, čímž pravděpodobně přisedl ruku jedné z dívek, ta spadla taky a najednou leželi na zemi všichni čtyři.

„Ahoj,“ zasmála se Lindsey, zvedla se ze země a běžela ke mně. Objala jsem ji. Ethan si stoupnul a šel ke mně.

„Tohle je moje sestra Lucía,“ představil mi plachou hnědovlásku, která mohla být tak o dva roky mladší než já a která seděla na kraji postele. Jeho sestru jsem nikdy neviděla, na naše výpravy chodil jen Ethan a k Ethanovi domů jsem nechodila.

Napřáhla jsem k ní ruku. „Těší mě.“ Nesměle se na mě usmála a stiskla moji ruku.

„A tohle je Samantha,“ oznámil mi Tab a ukázal na drobnou dívčinu vedle sebe. Měla kratší mahagonové vlasy a při úsměvu se jí dělaly ďolíčky.

„Říkej mi Sam, ahoj,“ pozdravila mě a taky mi stiskla ruku. Koukla jsem se nechápavě na Taba. „Otisk?“ artikulovala jsem němě, když se Sam nedívala. Kývl. Zlobně jsem se na něj podívala, protože mi nic neřekl.

„Andie, chceš si s námi zahrát Twistera?“ zeptal se Ethan.

„Jak se to hraje?“

„Tady tím se točí,“ ukázal na malou tabulku s ručičkou. „Podle toho, kam ručička ukáže, musíš dát buď pravou nohu nebo ruku, nebo levou nohu nebo ruku na příslušnou barvu. Jde o to, aby ses udržela a nespadla.“

„No dobře, tak jdeme na to,“ souhlasila jsem. Ethan nehrál, aby mohl točit ručičkou, a Lindsey se zase chtěla koukat, jak budu hrát já.

„Takže Tab dá pravou nohu na zelenou,“ začal rozkazovat Ethan. Tab ho poslechl.

„Lucía levou ruku na červenou,“ pokračoval Ethan a Lucía položila levou ruku na určené místo.

„Andie, dej levou ruku na modrou,“ řekl mi a já se natáhla k modrému kolečku na plátně.

„A Sam, pravá noha na červenou.“

Ethan pokračoval a s každým pohybem jsme se víc a víc zamotávali. Lucia vypadla jako první, protože když se snažila dosáhnout na žluté políčko, podklouzla jí noha, kterou měla na opačném konci. Ve třech to bylo jednodušší, ale i tak po chvilce Tab vypadl. Závěrečný souboj mezi mnou a Sam byl vyrovnaný.

„Nechápu, jaktože se svou šikovností ještě stojím,“ pronesla jsem a o vteřinu později se mi podlomila kolena a žuchla jsem na zem, přičemž jsem Sam podkopla nohy a ona spadla na mě. Ethan, Lindsey a Tab se mohli potrhat smíchy, dokonce i plaché Lucíe cukaly koutky. Korunu tomu nasadil Alex, který zrovna v ten moment vrazil do pokoje a hlasitě řekl: „To jsem nevěděl, že jsi změnila orientaci, miláčku!“ To už se rozesmála i Sam, zvedla se na rukou a sedla si vedle mě. Alex mi pomohl na nohy a políbil mě na krk.

Hra tak byla ukončena a všichni jsme sešli na zahradu. Lindsey běžela k Nicole, Lucía a Sam, které se asi docela skamarádily, si šly sednout do altánku a Alex s Ethanem šli ochutnat další dávku hotového masa.

„Takže ty a Sam, kdy se to stalo?“ zeptala jsem se Taba, když jsme osaměli.

„Asi před dvěma týdny,“ odpověděl s úsměvem. „V ten večer jak jste tu byli na exkurzi.“

„Cože? Vždyť jsi mě přece doprovázel odtamtud, nešel jsi se seznamovat...“

„Když ses rozhodla, že zůstaneš spát u Clearwaterových, šel jsem zpátky na útesy. Zůstala tam, zapomněla nastoupit,“ vysvětlil mi.

„Proč jsi mi nic neřekl?“ vyčetla jsem mu.

„Neptala ses,“ zasmál se.

„Ty jeden,“ dala jsem mu lehce pohlavek a usmála jsem se na něj.

Přistoupili jsme ke stolu, u kterého seděli kluci, a vzali si zbytky, které tam nechali. Jídlo bylo vynikající, atmosféra přátelská. Bylo tu příjemně. Po chvíli přiběhla i Lindsey, skočila mi na klín a do pusy mi strkala kousek grilované zeleniny. Snědla jsem ji a schválně jsem při tom Lindsey lehce kousla do prstu. Zasmála se. Seděla mi na klíně a byla šťastná, že je v centru dění. Lucía a Sam, které spolu chodily po zahradě, přišly k nám. Lucía si sedla na poslední volnou židli a Sam se posadila na Taba.

„Tab chodí se Sam?“ zeptala se mě tiše Lindsey, protože nevěděla, že ji Tab slyší. Zachytila jsem jeho pobavený pohled a odpověděla jsem jí: „To je jasná věc.“

Večer líně plynul. Jared pustil hudbu a vyzval Kim k tanci. Seth se nenechal zahanbit a vedl rychle Nicole na improvizovaný parket. Tab mrknul na Quila, jako by mu chtěl ukázat, že jeho syn je větší gentleman než on a připojil se se Sam k párům. Čekala jsem, jestli mě Alex taky vezme tancovat, ale seděl stejně jako kluci, kteří se k tancování vůbec neměli. Lindsey mi seskočila z klína, oběhla stůl k Alexovi a táhla ho za rodiči. Držela ho za obě ruce a skákala kolem něj. Pak ho zatahala za ruku, on se k ní sklonil a ona mu něco pošeptala do ucha.

Rozběhla se zpátky ke stolu, vytáhla Ethana a vedla si ho zpět místo Alexe. Ten šel pomalu ke mně. „Chtěla, abych si zatancoval s tebou. Ale já fakt neumím tancovat.“

„To nevadí,“ usmála jsem se na něj, chytla jsem ho za ruku a šla jsem za ostatními tanečními páry. Zaujala jsem taneční postoj, ale Alex se zdráhal mě chytit na zádech. Nakonec to udělal, ale sotva se mě dotýkal. Vedla jsem ho a docela nám to šlo. Hned po skončení písničky zastavil a omluvně se usmál. Šli jsme si sednout.

Večírek se chýlil ke konci. Jared a Kim začali sklízet nádobí dovnitř a ostatní jim pomáhali. Poděkovali jsme hostitelům a odešli jsme. Lindsey už zase usnula, Seth ji nesl v náručí. Já a Alex jsme šli pomalu za nimi. U Alexe v pokoji jsem se převlékla do jeho trička a lehla jsem si do postele, zatímco on se sprchoval. Hlavně neusnout.

„Dobrou noc,“ řekl, když přišel jen v ručníku omotaném kolem pánve. Chtěla jsem ho stáhnout k sobě, ale nenechal se.

„Pojď ke mně, víš, že bez tebe neusnu,“ prosila jsem ho.

Zamračil se na mě, pohladil mě po tváři, ale nelehnul si ke mně.

„Proč už se mě nedotýkáš?“ vzlykla jsem.

„Když jsem se tě naposledy dotknul, málem jsem tě zabil,“ zašeptal bolestně.

„To nebyla tvoje vina, to já,“ hlesla jsem.

„Ano ty, až moc mě přitahuješ. Nemůžu se tě dotýkat, ublížil bych ti.“

„Ne! Ne! To neříkej! Na to nepřistoupím.“

„Nebudu s tebou o tom diskutovat, Andie. Tvoje zdraví je nejdůležitější.“

„Mně je to jedno! Chci tě,“ křičela jsem na něj.

„Přestaň, Andie. Spi.“

„Nemůžu... nemůžeš...“ nedokázala jsem ani mluvit. Bolela mě samotná představa. To přece nemůže myslet vážně, že už se mě nedotkne. „Alexi, prosím.“

„Ne... Nedělej to ještě těžší,“ přemlouval mě zlomeně. Dělal, jako by to bylo těžké jenom pro něj. Zlobila jsem se. Zvedla jsem se z postele, nasupeně jsem se mu podívala do očí a odešla jsem spát k Lindsey. Viděla jsem ji, jak sladce spí, nechtěla jsem ji budit, a tak jsem si lehla na zem vedle její postele. Byla mi zima, měla jsem na sobě jen jeho tričko a chyběla mi jeho teplá náruč. Ale jestli si myslí, že kolem mě bude jenom chodit a ani se mě nedotkne, tak na to mu kašlu.

Někdy kolem páté ráno jsem cítila, jak se mnou někdo hýbe. Otevřela jsem oči. Byl to Alex, snažil se mě zvednout ze země. Vzal mě do náručí a nesl mě k sobě do pokoje.

„Neprotestuj,“ řekl mi, když jsem se kroutila v jeho náruči.

„Proč nespíš? Postel máš volnou,“ zamručela jsem lhostejně.

„Přemýšlel jsem. Nepotřeboval jsem postel, mohla jsi klidně zůstat u mě,“ odpověděl.

„Aby ses ode mě odtahoval? Radši budu spát u Lindsey na zemi,“ zeptala jsem se naštvaně.

„Jsi roztomilá, když se zlobíš. Jako malý koťátko, kterému sebrali hračku,“ usmál se na mě svým laskavým úsměvem. Chytla jsem ho pevně kolem krku a políbila jsem ho na rty. Rychle se odtrhnul.

„Budu hodná, slibuju.“ Nevím, co ho nalomilo, ale tu noc se mnou v posteli zůstal.

Ráno už ale tak růžové nebylo. Žádná pusa, žádné mazlení. Nic. A tak to bylo celý víkend. Horší bylo, že to pokračovalo i další víkend, když jsem přijela do La Push. A víkend potom a ten další taky. Alex se mě sotva dotknul, nanejvýš mě chytil za ruku. O puse na pusu jsem si mohla nechat zdát. Občas mě políbil do vlasů, na čelo nebo na tvář, ale vždycky se ovládal. Tak neuvěřitelně, šíleně se ovládal.

V důsledku Alexova odmítání se moje nálada rapidně zhoršovala. Ve škole jsem nevnímala, dokonce i věrná kamarádka Sheila se přestala snažit vytrhnout mě z mých chmurů. Doma kolem mě všichni chodili po špičkách. Děda samozřejmě věděl, co je příčinou mých špatných nálad, ale netušil, co byl spouštěcí mechanismus. Brzy to věděla i celá rodina a všichni se mi snažili pomoct. Teta Alice nakoupila spousty sexy prádla, Rose zase nějaké šminky, babička mi vyprávěla o tom, jak sváděla dědu. Mohla jsem vyzkoušet všechno, ale nic z toho nefungovalo. Když jsem se před Alexem svlékla do prádla od Alice, rychle přeze mě přehodil mikinu a okřikl mě, co to dělám.

Jednou za mnou do pokoje přišla maminka. Říkala mi, že tátu taky sváděla, ale že táta se nikdy neproměnil. „Musíš ho strašně přitahovat,“ řekla mi. Ale na co je mi platné, že ho přitahuju, když se mnou nechce nic mít? „Co mám dělat?“ zeptala jsem se zoufale. Maminka se zamyslela a pak mi odpověděla: „Musíš na to jít postupně.“

Bohužel jsem si na Alexovi nedokázala nic vyvzdorovat. Jednou za čas se mnou spal v posteli, výjimečně mě políbil na rty a vrchol bylo, že mě objal, když jsem se rozbrečela.

Milovala jsem ho, samozřejmě, ale náš vztah se nikam neposouval. Alex se mě snažil zabavit jinak, bral mě na výlety, aby mě co nejvíce utahal, hlídali jsme společně Lindsey, bral mě za klukama, ale hlavně abychom nebyli moc jen my dva sami. Do La Push jsem jezdila méně a méně. Smutek mi tlačil na srdce, zarýval se hluboko do těla. Bylo to horší, než být zavřená v tom sklepě. Tam mi alespoň ubližoval někdo, kdo mě nenáviděl. Ale když vám ubližuje někdo, koho milujete, jak byste před tím mohli utéct?

Jednou při procházce v lesích okolo našeho domu jsem si opět posteskla nad mým vztahem. Cítila jsem jenom velký smutek, který se hromadil uvnitř mého těla. Bála jsem se, že puknu. Smutek tlačil zevnitř na moji kůži a najednou jsem bouchnula.

Autor: Moshisha (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Andie Black (10. kapitola):