Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Andělé tě drží nad vodou - 5. kapitola

1

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Andělé tě drží nad vodou - 5. kapitolaAmandino tajemství necháme uležet a vraťme se do života nudného středoškoláka. Bella má narozeniny. Jak si je užívá? A co Mike? O co se asi snaží? Přeji hezké počtení. :)

20.08.2010 (12:15) • Karamelka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1711×

5. kapitola

Bella:

Začínala jsem se tu cítit opravdu jako doma. I když můj skutečný domov byl tam, kde zemřela má rodina. Tam taky zemřela část mého já.

Školu jsem začala celkem zvládat. I když kruh mých tzv. přátel se zvětšoval. Každý se se mnou chtěl bavit a doprovázet mě na další hodiny. Vždycky mě vysvobodil někdo z mé nové rodiny. Většinou Alice a občas Jasper.

A nejvíce dolézal Mike. Měl potřebu mě všude doprovázet a když jsem potřebovala jít na záchod, vždy na mě čekal před dveřmi. Ze začátku jsem to ještě zvládala, ale teď už mě to obtěžuje. Jednou si dokonce přisedl ke mně a ke Cullenovým. Emmett se mě zeptal, jestli ho z té židle nemá vyhodit, ale já mu řekla, ať to nechá být. Teď si uvědomuju, že ho z té židle vykopnout měl.

Jednou jsem tohle celé musela absolvovat sama. Ve Forks poprvé vysvitlo slunce a Carlisle řekl, že musí ještě něco zařídit ohledně mojí adopce. A všichni ostatní, až na mě, jeli s ním. Neřešila jsem to, a tak mi jediný problém dělalo dostat se do školy. To ovšem ochotně vyřešil Mike a s radostí mě tam odvezl. Na obědě jsem si sedla k Angele. Jenže ta shodou okolností seděla i s Mikem a s Jessicou. Tahle holka mě asi neměla ráda jako jediná. Uraženě se zvedla od stolu a odkráčela z jídelny. Nic jsem jí přitom neudělala. To ona mě při každé příležitosti propalovala pohledem.

---

Ráno mě probudilo troubení auta. Rozlepila jsem oči a zmateně koukala kolem sebe. Vyletěla jsem z postele a mžourala očima kolem sebe. To hoří nebo co? Vtom se otevřely dveře a tam stál vysmátý Emmett.

„Dáme si závod, kdo bude dřív dole,“ řekl a rozběhl se. Co to je? Popadla jsem svůj župan, obula si na nohy první, co jsem viděla, a rozeběhla jsem se za ním. Na posledním schodě jsem zavrávorala a padala přímo na obličej. Naštěstí mě někdo chytil. Emmett.

„Věděl jsem, že se ti podaří aspoň jednou upadnout,“ řekl a zasmál se. Ušklíbla jsem se na něj. Stejně za to může on.

„Co se děje?“ zeptala jsem se, ale on už mě táhl ven. Než jsme vyšli, přikryl mi oči rukama a vyvedl mě ven. Pak ruce povolil a já slyšela jen:

„Všechno nejlepší, Bello!“ Tupě jsem na ně zírala a snažila se zapojit svůj mozek. Kolikátého je dneska? To ne. No jasně. Dneska je 13. září. Dneska jsem konečně dospělá.

„Ehm, Bello?“ mával mi někdo rukou před obličejem. Vzpamatovala jsem se a na všechny se podívala. Všichni měli úsměv na tvářích až na Amandu. Její úsměv připomínal spíš škleb.

„Bello, máš krásné papuče!“ řekl Emmett a začal se smát. Co? Obrátila jsem pohled směrem na mé nohy a… Měla jsem své oblíbené, zajíčkové papuče.

„Vždyť ty máš s medvědy! A nezapírej, viděla jsem je na tobě!“ Vyplázla jsem na něj jazyk a teď se začali smát všichni ostatní.

„Tak, když už jste vyřešili obuvní záležitosti, mohli bychom se věnovat Belliným narozeninám?“ zeptal se Carlisle. Emmett zasalutoval a objal mě kolem ramen.

„Bello, tohle je tvůj velký den, takže cokoliv si budeš přát je naším rozkazem!“ prohlásil Emmett. A co bych si tak asi měla přát? Nakopat ho do zadku? Už jsem mu to chtěla říct, když v tom se Alice začala smát a hned za ní Edward. Nakonec to nevydržel ani Jasper. Tak fajn, co to se všema je?

„Všechno nejlepší, Bello,“ řekl Carlisle s Esmé a dali mi do ruky klíčky od auta. Ukázal směrem za mě a já se otočila. Stálo tam. Velké, černé auto. Přiběhla jsem blíž, abych si ho mohla pořádně prohlédnout. Černý Range Rover.

„To není moje, že?“ zeptala jsem se jich pochybovačně.

„A čí by asi bylo?“

„Ne, to nemůžu přijmout. To nejde. Já vážně…“

„Bello, ticho! Nebudeme o tom diskutovat. Navíc, už ho stejně nemůžeme jít vrátit, když Emmett rozbil přední světlo hned při zkušební jízdě,“ řekl Carlisle a propaloval Emmetta pohledem.

„Tak fajn, no. Já za to nemůžu. Edward do mě pořád hučel, že mám zpomalit, jinak to auto nedopadne dobře. Nakonec to dobře dopadlo. Až na to světlo, no,“ hájil se Emmett.

„Děkuju moc,“ řekla jsem a objala je.

„Tak, teď my,“ hlásila se Alice. „Už jsem ti zrenovovala šatník. Máš to všechno seřazené podle ročních období, barev a jak to k sobě ladí. Nemáš zač!“ řekla a objala mě. Trošku v šoku jsem jí objetí opětovala.

„Teď my,“ zajásal Emmett a postavil přede mě velkou zabalenou krabici. Opatrně jsem rozvázala tu obrovitou mašli a pak strhla balicí papír.

„To je…?“

„Jo, nejnovější na trhu. Taky jsme ti s Rose koupili pár CD-ček. Snad jsme se trefili do tvého vkusu,“ řekl a podal mi je. Prohlížela jsem si tituly a…

„Jak jste…“ chtěla jsem se zeptat, ale Emmett mě předběhl.

„Intuice,“ odpověděl a mrkl na mě. Alice ho bouchla do ramene a on protočil oči. „Fajn, intuice jménem Alice,“ řekl a zasmál se. Stejně to nechápu. „A počkej ještě,“ řekl Emm a rozběhl se do domu. Otočila jsem se na ostatní, ale ti jak vida taky neměli páru, co Emmett chystá. Najednou se vyřítil a v ruce měl baseballovou pálku.

„Tady,“ řekl a podal mi ji. „Je podepsaná nejlepším hráčem baseballu v historii. Mnou! Chraň ji vlastním tělem,“ řekl a tvářil se u toho smrtelně vážně.

„Budu,“ přísahala jsem a dala si ruku na srdce. Zřejmě to Emmettovi stačilo, neboť si oddechl.

„Dobře, tak všechno nejlepší, Bello,“ řekl Edward a podal mi dárkovou tašku. Vytáhla jsem obsah tašky. Byly to svázané listy. Prohlédla jsem si je pořádně. Byly to noty. Zahleděla jsem se do nich a poznala naši skladbu.

„Jak jsi…“

„Mám dobrou paměť. Ale není tam jenom ta jedna. Je tam více skladeb. Pár mých oblíbených a pár, co jsem sám složil. Viděl jsem, jak tě hraní baví. Takže až si budeš chtít zahrát,“ řekl a tvářil se u toho trochu rozpačitě.

„Děkuju, Edwarde,“ řekla jsem a usmála se na něj.

„Tak honem, nebo přijdete pozdě do školy!“ popohnala nás Esmé. Rozeběhla jsem se do pokoje, abych to stihla. Zarazila jsem se při pohledu do zrcadla. Viděla jsem v sobě mámu. A její radost, která z ní vždycky překypovala. Jsou to mé osmnácté narozeniny a ona tu není. Je jen v mém srdci. Opláchla jsem si obličej a běžela ke skříni. Nejdříve jsem se tam vůbec nemohla vyznat. Nakonec přiběhla Alice a zasvětila mě. Takže jsem se trochu zorientovala. Vzala jsem si něco na sebe a běžela se převléct. Venku už na mě čekala Alice. Měla zase ten svůj výraz.

„Copak chceš, Alice?“ zeptala jsem se jí. Její oči se rozzářily a už mi to chtěla povědět, ale zarazila jsem ji. „Mám se bát?“ zeptala jsem se. Protočila oči a řekla:

„Vůbec ne! Můžu pro tebe uspořádat malou oslavu?“ poskakovala Alice.

„Alice, jak velká je pro tebe mála?“

„Pár lidí…“ začala.

„Dost. Je nás devět. Nikoho jiného tam nechci, ano?“ řekla jsem.

„Bello,“ začala, ale přerušila jsem ji a probodla pohledem. Asi jí řeknu, že už s ní nepůjdu na nákupy. Ale než jsem to stihla říct, Alice se zatvářila vyděšeně a hned přistoupila.

„Dobře, jen nás devět,“ řekla a odhopkala do auta. Já jela dneska svým. Mám ho prý poprvé vyzkoušet. Nasedla jsem a vyjela ke škole. Měli štěstí, že už jsem se naučila řídit. Než máma zemřela, naučila mě to. A slíbila, že mi pak auto koupí. Ale svůj slib splnit nemohla…

Jela jsem pomaleji než Cullenovi. Nejsem takový šílenec jako oni. Jsem normální, zodpovědný řidič.

Dojela jsem na školní parkoviště a zaparkovala vedle Cullenových. Už tam na mě čekali a Emmett se smál. Hned jak jsem vystoupila, přišla ke mně Alice s Rose.

„Jich si nevšímej, vsadili se, jak dlouho ti to bude ještě trvat,“ řekla Rosalie a protočila oči. Podívala jsem se kolem a spatřila polovinu školy, jak zírá na moje auto. No super, ještě větší pozornost nepotřebuju. Cestou ke škole mě skoro všichni zastavovali, jestli je někdy můžu svést. Místo mě odpovídaly Alice s Rose. Všem říkaly, ať vypadnou, že je nikam vozit nebudu. Pak mě opustily a já tomu všemu čelila sama.

Myslela jsem si, že mám to nejhorší za sebou, jenže to už se ke mně davem rval Mike. Já z něho zešílím!

 


Zbylo vás pár, mých věrných čtenářů. Tak doufám, že se vám kapitola líbila, neboť za nedlouho se to pěkně zamotá! Jestli jste kapitolu přečetli, zanechte aspoň komentář. Děkuji. :)

Kapitola věnována Nerisse, CoLor a samozřejmě mým dalším čtenářům! Děkuji vám. :)


Autor: Karamelka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Andělé tě drží nad vodou - 5. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře