Přináším vám pohled Edwarda. Jak vlastně snáší Bellinu přítomnost? Po čem vlastně touží? A co všichni Cullenové chystají? Uvidíte :).
Trochu kratší kapitola. Původně byla ještě kratší. Přeji pěkné počteníčko a všem děkuji za komenty :).
09.08.2010 (13:45) • Karamelka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1382×
4. kapitola
Edward:
Odešla. Byl jsem tu zase sám. I když se ke mně nebezpečnou rychlostí přibližovaly Amandiny myšlenky, ještě jsem měl klid. Přemýšlel jsem, co se to vlastně stalo.
Už když jsem ji viděl poprvé. Bylo to jako zkouška. Myslel jsem si, že bude pro jednoho z nás těžké se udržet. Ale čekal jsem to spíše od Jaspera. Tomu však Bellina krev nedělá žádné pokušení. A mně? To je jiná. Stačí, když se na ni podívám a hned vymyslím několik způsobů, jak jí vysát krev. Ovšem její oči… Pohlédnu do těch hlubokých čokoládových očí a všechno zmizí. A pak je tu Amanda, kterou bych v tu chvíli prohodil oknem. Ale já nemohu. Svázala můj život s tím svým. A zatáhla do toho i mou rodinu. Nic s tím nenadělám.
Ticho. Pocit uklidnění a zároveň frustrace. Jak klidné je neslyšet něčí myšlenky. Jenže zrovna u ní. Její myšlenky jsou ty, po kterých nejvíce toužím. Zajímá mě, jak uvažuje, na co myslí. Jak přemýšlí. Jak vnímá věci. Ona, tak tajemná a průhledná zároveň. Občas mi připadá, že je jenom duch. Jenže ona je člověk. Byla, je a bude. Na to nesmím zapomínat.
Dveře se otevřely a tam byla věznitelka mé duše a srdce. Ani jedno nechtěla pustit ze svých spárů.
„Ahoj, zlato,“ řekla, odhodila kabát a usmála se na mě. Byla právě na lovu a její oči žhnuly zlatem. Já v nich však viděl něco úplně jiného. Něco, co mě odradilo již při prvním pohledu. Barva očí se jí změnit může, ale co je v nich nezmění nikdy!
Obkročmo si na mě sedla a začal okupovat moje rty. Pak přešla na krk a vášnivě vzdychala. Zastavil jsem proud myšlenek a začal se poddávat hrané vášni.
---
Zvedl jsem se z postele a začal si oblékat košili. Zrovna jsem hledal kalhoty, když promluvila:
„Kam jdeš?“ zeptala se. Zvedla obočí a propalovala mě očima.
„Na lov,“ oznámil jsem jí, zvedl své kalhoty, oblékl si je a vyskočil z okna. Potřeboval jsem čerstvý vzduch.
Běžel jsem hluboko do lesa. Vítr mi vál do obličeje a já se zastavil na nedaleké loučce. Byla poseta květy různých barev. Květiny mají tak těžký a přitom tak jednoduchý život. Jsou přivázány k jednomu místu celou věčnost. Nemůžou jednoduše utéct. Jsou tak křehké. Stačí jeden špatný krok a jednoduše jejich život skončí. Lehl jsem si mezi ně a dýchal vzduch provoněný jejich vůněmi. Tak přirozené… Mé myšlenky se zatoulaly zpátky k Belle.
Co až se dozví, kdo doopravdy jsme. Jak asi zareaguje? Co si o nás bude myslet? Vždyť já sám to vím… Lidé si pustí film a už jsou z nich odborníci na upíry. Copak já se bojím česneku? Spálí mě slunce? Nebo dokonce spím v rakvích? Viděl někdo u nás doma rakve? Jasně. Může to být kamufláž pro lidi. Jenže my vážně nespíme… Každý obyčejný člověk by vzal nohy na ramena a už se nevracel. Ale co ona? Ona není obyčejná. Jak mám vědět, jak zareaguje, když jí nemohu číst myšlenky? Vždycky jsem všechno věděl. Na každou svou otázku jsem měl odpověď. A teď? Tisíce otázek a ani jedna odpověď. Možná, že až přijde čas…
Myslím, že mě jako prvního upíra pošlou do blázince… Kdy tohle skončí?
---
Blížily se její narozeniny. Vždy, když byla Bella z doslechu, bylo to jediné téma… Každý vymýšlel dárek, který jí koupí. Pak šli za Alice, ta se podívala do budoucnosti a řekla jim, jestli se jí bude líbit. Všichni, až na Amandu. Té byla Bella úplně ukradená. Pokaždé, když se o ní někdo zmínil, snažila se zachovat chladnou hlavu. Neměla ji ráda. V myšlenkách na ni vrčela a nadávala. Nechápala, co na ní všichni vidí. Neviděla tu laskavost, přívětivost, starost a všechny vlastnosti, kterými Bella oplývala. Zdála se jí úplně obyčejná. Ale nebyla!
Ani se nám o svých narozeninách nezmínila. Buď je nechce slavit, nebo na ně zapomněla. Stále nevím, ke které možnosti se přiklonit…
---
Konečně už měli všichni dárky nakoupené. Až na mě… Chtěl jsem jí dát něco speciálního. Něco, co jí mě bude připomínat. Vždy, když se na to podívá, vzpomene si na mě. Vybaví se jí moje tvář.
Carlisle s Esmé jí koupili auto. Za chvíli abychom si zvětšili garáž. Auta nám přibývají stejně rychle jako oblečení od Alice. No, zas tak rychle ne… Aspoň že tak. Mohli bychom z toho udělat muzeum. No, každopádně, která holka by nechtěla auto? Černý Range Rover. S výběrem pomáhal Emmett a já. Naštěstí jsme se shodli. Alice s Jasperem jí koupili snad celý nový šatník. No, Jasper se rozhodl Alice neodporovat. A Rose s Emmettem jí koupili Hifi-věž do pokoje. Emmett to samozřejmě musel vyzkoušet. Když byla Bella ještě ve škole, dal do toho nějaké ze svých CD-ček a pustil to na maximální hlasitost. Měl štěstí, že nepraskla skla v oknech. Esmé by ho nejspíše zabila. A kdyby upíři mohli ohluchnout, už jsme dávno hluší.
Zrovna jsem se vracel z lovu. Zase jsem přemýšlel nad tím, co jí koupit. Sedl jsem si za klavír a vzpomínal, jak jsme tu seděli spolu. Před očima se mi objevily noty a já je začal hrát. Zcela nová skladba, která symbolizovala Bellu. Přesně. Poté jsem zahrál naši společnou skladbu. Vtom mě to napadlo. Dokonalý dárek!
***
Je zvláštní, že jsem půlku své existence hledal někoho jako je Bella. Pak bylo mé pátrání zatraceno a najednou je tu… Ona. Jako křehký a snadno zranitelný člověk. A já vím, že mi nikdy nebude patřit. Nikdy nebude patřit do mého světa. A já nikdy do jejího…
Existují tří věci, po kterých toužím:
1. po její krvi,
2. po jejich myšlenkách,
3. po její přítomnosti…
Nikdo:
Dva andělé shlíželi na tuto situaci. Jeden měl velmi blízký vztah s jedním člověkem tam dole. Snažil se mu pomoct, ale měl to zakázané. Druhý se ho snažil utěšit. Život je v rukou osudu. Ten rozhoduje o jejich cestě.
Vtom se před nimi zjevil třetí anděl. První anděl mu padl do náruče a oni se rozzářili jako hvězdy. Jejich duše byly spojené. Shlédli smutně dolů a přáli si, aby jim mohli pomoct.
Co zatím nevěděli je, že přijde doba, kdy jejich životy zachrání. Položí za ně své čisté duše a propadnou se do temnoty…
----------------------------------------------------------------------------------------------
Možná se ptáte: Proč je teda ten Edward s Amandou?!
Jedno vám prozradím! Amanda má tajemství. Její minulost je s ním spjata a za pár kapitol - až nastane správný čas - vám to tajemství odhalím! Zatím vydržte!
Karamelka
Autor: Karamelka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Andělé tě drží nad vodou - 4. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!