Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Andělé tě drží nad vodou - 3. kapitola

Bella jde první den do školy. Při příchodu se seznámí s jedním klukem. Kdo to je? A co se stane po škole? Doufám, že se vám bude kapitola líbit a zanecháte aspoň komentář :). Příště na vás čeká pohled Edwarda!

„Ty musíš být Amanda,“ řekla jsem.

„A ty Bella,“ odpověděla s úšklebkem. Vůbec nebyla přátelská jako ostatní. Vypadá to, že my dvě si nesedneme.

„Jasně, Bella to tu sama zvládne,“ řekla Alice a usmála se. Pak spolu s Amandou odešla. Ještě se na mě otočila a zakroutila očima. Takže nebudu jediná, kdo ji nemusí. Vzala jsem zbytek věcí z tašek a uložila do šatny. Pak jsem vytáhla jedny úzké džíny, tričko, kabátek, jeden ozdobný šátek a…

„Opovaž se! Hezky si vezmeš tady ty boty!“ Alice přiletěla zpátky a vytáhla mi boty na nižším podpatku s páskem přes kotník.

„Tak fajn, ale jestli se zabiju, je to na tebe,“ řekla jsem jí. Jen se usmála a zase odpochodovala pryč. Tak to bychom měli. Přemýšlela jsem, kam jsme s Alice uložily pyžamo. Otevřela jsem jeden šuplík v komodě a k mému překvapení tam pyžamo bylo. Teď jen najít koupelnu. Zkusila jsem druhé dveře v mém pokoji. Vedly přesně tam, kam jsem potřebovala. I když trošku ve větší míře. Jen jsem zakroutila hlavou a šla se vysprchovat. Pak se převlékla do pyžama a lehla si. Ta velká postel nevypadala jen pohodlně, ona byla pohodlná. Ale usnout se mi moc nedařilo. Odněkud z domu se ozývaly hrozné zvuky. Snažila jsem se zacpat si uši, ale takhle jsem stejně neusnula. Nakonec se mi to ale přece jenom podařilo. Někdy pozdě v noci. Ani nevím, kolik bylo hodin…

„Vstáváme! Hola, hola, škola volá!“ zvolal Emmett a znovu skočil na moji postel. S leknutím jsem vyletěla z postele a rozhlížela se, co se děje.

„Promiň, nešel zastavit,“ omlouvala se Rose. Otevřely se dveře a v nich stál Jasper s Alice.

„Tak jak ses vyspala?“ zeptala se mě Alice.

„No, moc dobře ne. Co to byly za zvuky v noci?“ zeptala jsem se. Místo odpovědi se Alice s Jasperem začali smát a s nimi i Emmett. Tomu však přiletěla facka od Rose a pak ho odtáhla ven z mého pokoje. Absolutně jsem nechápala, a tak jsem ze sebe šla radši udělat člověka. Byla jsem z prvního dne v nové škole nervózní.

Esmé mi udělala snídani a pak mi popřála hezký den v nové škole. Poděkovala jsem jí a vyšla ven před dům. Stálo tam Volvo a Jeep.

„Tady jsi!“ řekla Alice. „Pojedeš s Edwardem a Amandou, tady,“ a strčila mě na zadní sedadlo Volva. Pro jistotu jsem se připásala a čekala, až ostatní nastoupí. Netrvalo to dlouho a oba nasedli. Edward jel stejně rychle jako včera Alice. Možná ještě rychleji. Po celou dobu jízdy panovalo ticho. Naštěstí jsme po chvíli stáli na školním parkovišti. Vystoupila jsem a ostatní už tu byli taky. Alice mě nasměrovala do školní kanceláře a odešla. Tak fajn. Otočila jsem se a vydala se tam.

Zaklepala jsem a otevřela dveře. Jenže jsem nějak zapomněla na práh. Ani jsem se nenadála a už jsem ležela na zemi. Za tohle může Alice. Já jsem věděla, že boty s podpatkem nebyly ten nejlepší nápad. Naštěstí mi někdo podal ruku. Chytla jsem se jí a postavila se zpátky na nohy. Podívala jsem se, kdo mi to vlastně pomohl. Byl to kluk s blonďatými vlasy a očima jako studánky. Byl hezký, ale ne tak jako Edward. Edward? Co to plácám?!

„Nestalo se ti nic?“ zeptal se.

„Ne,“ řekla jsem a usmála se.

„Já jsem Mike a ty?“

„Bella.“

„Takže, Bello… Ty jsi tu taky nová?“ zeptal se.

„No jo…“ odpověděla jsem.

„Tak doufám, že se ještě uvidíme,“ řekl a usmál se na mě. A už odcházel pryč z kanceláře. No páni. Otočila jsem se k té paní za pultem a vzala si od ní papíry. Mezi nimi byl i plánek školy a rozvrh. Našla jsem si první hodinu a učebnu a vydala se tam. K mému překvapení jsem tuhle hodinu měla jenom s Edwardem. Byla to matika. A Edward měl vedle sebe jediné volné místo. Sedla jsem si vedle něj a čekala, až někdo prolomí to ticho. Co vlastně vím o Edwardovi?

Jenže když už jsem chtěla začít mluvit, do třídy vstoupil profesor. Všiml si, že jsem tu nová a hned mě zavolal k tabuli. A jelikož jsem předtím dlouho chyběla ve škole, všechno na co se mě ptal, jsem absolutně nevěděla. Jak mám sakra vědět, jak dostanu y? Celou hodinu jsem tam stála a on mi vtloukal do hlavy ty nesmysly. Tohle vykrátíš, tohle dáš tam a blá, blá, blá! Stejně jsem si na konci hodiny nic nepamatovala. Mé vysvobození byl zvonek. Pobrala jsem si všechny věci a vyletěla ze třídy, jak nejrychleji mohla. Když jsem byla v dostatečné vzdálenosti, oddychla jsem si. Uslyšela jsem za sebou smích. Otočila jsem se a málem leknutím spadla. Byl to Edward.

„Jsi celá?“ zeptal se. Jen jsem pokývala hlavou. Teď už jo. „Vysvětlil jsem mu, co se stalo, než jsi sem přišla,“ řekl. No fajn, připomínat mi to nemusel.

„Promiň, už musím na další hodinu,“ omluvila jsem se mu a utekla. Vlastně jsem utíkala na záchod. Ještě chvíli a ty slzy bych neudržela. Zamkla jsem se do kabinky a potichu vzlykala. Na smrkání mi postačil toaletní papír. Najednou někdo zaklepal.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se nějaká holka.

„Jo, jsem v pohodě,“ odpověděla jsem a zahodila posmrkaný papír do koše. Utřela si oči a vyšla ven. Usmála jsem se na tu holku a šla si umýt obličej. Měla vysokou postavu, černé vlasy a brýle.

„Já jsem Angela,“ představila se.

„Bella,“ řekla jsem a podala jí ruku. „Mohla bys mě doprovodit na další hodinu? Nějak se tu nevyznám,“ zeptala jsem se jí.

„No jasně, co teď máš?“

„Ehm… Angličtinu,“ řekla jsem.

„Dobře, tu máme spolu,“ odpověděla a vedla mě.

Zbytek dne proběhl celkem normálně. Seznámila jsem se se spoustou lidí. Ne, že bych chtěla. Spíš se každý vtíral do mé přítomnosti. Po obědě to celkem ustalo, když zjistili, že sedím s Cullenovými.

Poslední hodina byla tělocvik. Ten jsem měla s tím klukem… Mikem. V tělocviku mi jde jen… No, vlastně mi nejde nic. Naštěstí Mike byl tak pozorný a všechny balóny v mém okolí odrážel. Takže jsem ani neskočila na ošetřovně. Skvělý první den.

Domů jsem jela s Emmettem a Rose. Vysadili mě před domem a řekli, že si potřebují něco zařídit. Carlisle s Esmé byli v práci. Takže jsem byla sama. Batoh jsem si zanesla do pokoje a sešla zpátky dolů. Sedla jsem si za překrásné černé křídlo a přejela přes slonovité klávesy. Už je to tak dlouho, co jsem naposled hrála. Všechny mé pocity se přesunuly do rukou a já měla chuť hrát.

„Hraješ?“ zeptal se známý hlas za mnou.

„Kdysi jsem hrála s mámou. Učila mě. Pak…“ zasekla jsem se.

„Je čas znovu začít,“ řekl Edward a přisedl si. Vzal mé ruce do svých a položil je na klávesy. Nadechla jsem se a začala pomalu hrát. Edward se ke mně přidal. Musela jsem se smát. Nakonec z toho vznikla vážně krásná skladba. Pak si se mnou vyměnil místo a začal hrát on. Raději jsem mu do toho nevstupovala. Další ruce by tu nádhernou melodii zničily. V tu chvíli jsem na všechno zapomněla. Byla jsem tu jen já, on a hudba. Připadala jsem si jako pod křídly anděla. Naše harmonie byla však přerušena. Do dveří vplul Carlisle. Nos měl zabořený do papírů, takže nás ani neviděl.

„Ehm, Carlisle?“ zavolala jsem na něj a šla k němu.

„Copak, Bello?“ zeptal se.

„Chtěla jsem se zeptat, půjčil bys mi nějakou knížku. Vždycky jsi vyprávěl, že jich máš tolik, tak…“

„Zeptej se spíše Edwarda. Já mám většinou jen ty odborné,“ řekl a odešel do své pracovny.

„Tak si pojď vybrat,“ řekl Edward a někam mě táhl. Otevřel jedny dveře v prvním patře a já spatřila jeho pokoj. Už vím, proč Carlisle říkal, abych šla za Edwardem. Celá jedna stěna byla pokryta policemi s knihami a s CD-čky.

„Páni, to je tvůj pokoj?“ vykulila jsem na něj oči.

„No, ehm… Můj a Amandy,“ řekl a sklopil oči.

„Aha.“ Na chvíli jsem úplně zapomněla, že má přítelkyni. Já jsem pitomá.

„Tak si vyber,“ řekl. Postavila jsem se čelem k policím a zkoumala tituly. Měl tu skoro všechny mé oblíbené. Bylo těžké si vybrat. Co už jsem dlouho nečetla?

„Tak, už mám. Děkuju moc. Aspoň mám teď co dělat,“ řekla jsem.

„Nemáš zač. A kdybys zase někdy chtěla hrát na klavír, stačí říct.“

„Jasně. Budeš první, na koho se obrátím. Děkuju.“ Usmála jsem se na něj a šla do svého pokoje.

Osprchovala jsem se a pak si lehla na postel. Zapnula jsem si lampičku na nočním stolku a dala se do čtení. Po chvíli se mi už klížily oči. Zaklapla jsem knihu, zhasla světlo a lehla si. Přemýšlela jsem nad celým dnešním dnem. A nakonec jsem taky usnula.

----------------------------------------------------------------------------------------------

Pokud se vám kapitola líbila, zanechte aspoň komentář. Ten dokáže nakopnout k psaní. Věřte :).

Autor: Karamelka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Andělé tě drží nad vodou - 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text: