Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Andělé tě drží nad vodou - 1. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Je tady první kapitola. Bella se nám stěhuje, ale není jí zrovna nejlépe. A co bude říkat na nové sourozence? Kapitola je možná trochu krátká... Příště bude delší. Zatím stálý pohled Belly :).

10.07.2010 (15:45) • Karamelka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2130×

1. kapitola

 

Cesta do Seattlu ani netrvala moc dlouho. Pravda, ve skutečnosti trvala hodně dlouho, jenže já jsem ji skoro celou prospala, takže jsem byla i ráda, že trvala chvíli. K mé radosti se mi nic nezdálo. Takže jsem měla po dlouhé době klidný spánek bez nočních můr.

Zrovna když jsem se vzbudila, letadlo právě přistávalo. Otřela jsem si oči a rovně se posadila. Carlisle si zrovna četl nějaký časopis o medicíně. Jak jinak. Po úspěšném přistání a popřání příjemného dne od pilotů jsem v doprovodu Carlislea opustila letadlo. Přesedli jsme do menšího letadla, které nás přepravilo do Port Angeles. Celou dobu jsme ani jeden nepromluvili. Já jsem s nikým moc nemluvila, a tak se o to Carlisle ani nesnažil. Moje úsečné odpovědi byly dostatečným přesvědčením, že nechci s nikým mluvit.

Po překonání i téhle hodiny jsme nadobro opustili letiště. Myslela jsem, že pojedeme taxíkem, ale Carlisle mě překvapil. Na letištním parkovišti bylo jeho auto. Měl černý mercedes. Otevřel mi dveře spolujezdce a já si nastoupila. Zapnula jsem si bezpečnostní pás a zalovila v batohu. Vytáhla jsem svůj starý i-pod a jeho sluchátka jsem si dala do uší. Už pěkně dlouho jsem neposlouchala hudbu. Přitom jsem ji milovala. Ocenila jsem ji v každé podobě. Navíc u hudby máte jistotu – nikdy vás neopustí a vždycky k vám nějak promluví. A tak jsem si pustila první písničku a zavřela oči. Nevnímala jsem cestu. Ale jeli jsme celkem pomalu. Carlisle mi povídal, že on i jeho rodina mají zálibu v rychlých autech. Já jsem ale rychlou jízdu nějak moc nemusela. Takže se mi Carlisle přizpůsobil. Ovšem nevěděl, že dnes bych ji docela přivítala.

Nevnímala jsem, jak dlouho jsme jeli, ale už mi Carlisle otvíral dveře auta a v ruce měl můj kufr. Vystoupila jsem a vytáhla si sluchátka z uší. Carlisle mě vedl ke vchodovým dveřím. Mé oči však směřovaly na zem. Dívala jsem se na kamenitou cestu, která pomalu probíhala pod mýma nohama. Slyšela jsem akorát otevření dveří a cítila, jak mě Carlisle pošťouchl dovnitř. Byl správný okamžik odlepit oči od země. Opatrně a pomalu jsem je zvedla. Přede mnou se tyčilo osm osob spolu s Carlislem. Pokusila jsem se o úsměv a myslím, že se mi i celkem povedl. Ostatní se mi zřejmě pokusili úsměv oplatit. Podívala jsem se na osobu vedle Carlislea. Byla to žena, asi stejného věku jako on. I ona se mi pokusila úsměv oplatit. Úplně mi tím připomněla mámu. Zhluboka jsem se nadechla a snažila se dýchat pravidelně. Hned ke mně přiskočil Carlisle.

„Je ti dobře?“ zeptal se mě a už mi kontroloval puls. Měla jsem ho lehce zvýšený.

„Jo, jo už je to dobrý!“ odpověděla jsem.

„Myslím, že by sis měla jít lehnout. Ta cesta tě celkem vyčerpala. Na bližší seznámení bude času dost,“ řekl a už mě odváděl někam po schodech nahoru. Už jsem jen slyšela nějaké dohadování a poté tiché kroky, které šly za námi.

Carlisle otevřel dveře nějakého pokoje, stále mě podpíral, abych neupadla.

„Tak, tohle je tvůj pokoj,“ řekl. Přikývla jsem a rozhlídla jsem se. Byl to velký a prostorný pokoj. Stěny byly fialové a celá pravá stěna byla prosklená. Všimla jsem si balkónu. U prosklené stěny byl psací stůl a sedačka. Na druhé straně byla obrovská postel s nočním stolkem. Vedle postele byly z obou stran dveře. Víc už jsem nestihla zaregistrovat, jelikož už mě Carlisle vedl k té honosné posteli. Před ní jsme se zastavili, já si pomalu sedla a ze sedu přešla do lehu. Jen co jsem dolehla, otevřely se dveře a v nich byli mí noví sourozenci. Nevěřila bych, jak člověk dokáže být krásný. I když, oba vypadali tak trochu legračně. Vepředu byl velký hromotluk s černými krátkými vlasy a většími svaly, než má Arnold Schwarzenegger. Usměv měl od ucha k uchu a v jedné ruce držel můj kufr. Jako pírko. Za ním poskakovala malá černovláska se střapatými vlasy. A jelikož jsme s mámou rády chodily nakupovat, nešlo si nevšimnout, že má na sobě značkové oblečení. Takže nákupní maniačka. Hm. Ta se snažila prokouknout na mě skrz Arnoldovy svaly.

„Já jsem Emmett,“ pronesl ten kluk velmi zvláštním tónem, který mu určitě nepatřil. A pak se začal smát. Ta malá černovláska ho bouchla do ramene a on dělal, jako že ho to bolí.

„Já jsem Alice,“ přiskočila ke mně a posadila se na kraj mé postele.

„Bella,“ odpověděla jsem oběma.

„Měli byste odejít, Bella se necítí zrovna nejlíp,“ řekl Carlisle.

„To je v pohodě, potřebuju se nějak rozveselit.“

„Skvělý!“ řekl Emmett svým normálním hlasem a přiskočil ke mně na postel až se skoro propadla.

„Konečně mám další novou sestřičku, s tebou snad nuda nebude,“ řekl mi Emmett a tu poslední část pošeptal. Jenže Alice to asi slyšela, a tak ho znovu bouchla. Pak začala jednou nohou klepat o podlahu. Byl to docela nepříjemný zvuk, jelikož její podpatky byly docela vysoké.

„Co chceš, Alice?“ zeptala jsem se jí. Už se nadšeně nadechovala, že mi to poví, jenže jí Emmett dal ruku přes pusu.

„Chce tě vytáhnout na nákupy. Uteč, dokud můžeš!“ řekl mi Emmett, pak pustil Alicinu pusu a chytl mě za ruku. Vytáhl mě na nohy, chytil mě jako pytel brambor a přehodil si mě přes rameno. Začala jsem se smát.

„Emmette, pusť ji dolů! Bude jí ještě hůř!“ zaječela na něj Alice.

„Vždyť jí to nevadí. Jen se směje,“ prohlásil Emmett a já se rozesmála ještě víc. Jak dlouho už jsem se nesmála? Ale s tímhle mým bráchou to nebude těžké. Kdyby i ostatní byli takoví…

„Emme, pusť mě! Nebo se nikdy nepřestanu smát!“ řekla jsem mu.

„Mně to nevadí, aspoň tu nebude nuda,“ řekl mi Emmett.

„Prosím,“ snažila jsem se ho přesvědčit a udělala psí oči.

„Jé,“ zapištěl Emmett, pustil mě a táhl někam dolů.

„Podívejte, konečně mám konkurenta. Tak čí psí očička jsou roztomilejší?“ zeptal se Emmett a udělal přesný psí kukuč. Chytila jsme úplný záchvat smíchu. Tohle snad ani není možný!

Autor: Karamelka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Andělé tě drží nad vodou - 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře