sedmička je na světě...osmička tu bude během chvilky...musim ji eště přepsat do compu...pls komenty, kritiku-prostě jko vždycky...x)
21.07.2009 (21:30) • • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2895×
Andělé 7. část
Edward:
Byl jsem se za Bells podívat, zda se něco nezměnilo, Carlisle mě sice ujišťoval, že nenastala žádná změna, ale já ho neposlouchal, potřeboval jsem ji vidět, přesvědčit se sám. Když jsem vešel do pokoje, viděl jsem, jak sebou na posteli hází, volá naše jména a prosí, abychom ji neubližovali. Vzal jsem ji tedy ihned do náručí a snažil se ji uklidnit. Netušil jsem, zda to pomůže. Po chvíli se uklidnila, zhluboka se nadechla a já věděl, že se probouzí. Nejspíš to zaznamenali i rodiče, protože během vteřinky přiběhli do pokoje. Pomalu se probouzela a ihned jak otevřela své dokonalé oči, odtrhla se ode mne a přelétla na druhý konec pokoje, co nejdál od nás. Všichni jsme cítili nedůvěru, kterou k nám, v tuto chvíli, chová. Pohlédla nám všem do očí, jakoby se snad potřebovala o něčem ujistit. Po krátkém zaváhání mi vlétla do náruče, a kdyby mohla plakat, měl bych již celou košili mokrou od jejích nekončících slz. Utřela si hřbetem ruky neexistující slzy, jak to má ve zvyku každý člověk, a políbila mě. Carlisle se s Esme taktně vytratili z pokoje a my zůstali o samotě.
Bella:
Nedokážu popsat ten strach a bolest, které jsem cítila, když jsem pohlédla do Edwardovy bílé tváře a jeho oči byly rudé plné záště a nenávisti. Viděla jsem, jak vše kolem mě nabírá tmavých odstínů barev a vše zahalila černá tma, ale byla uklidňující. Cítila jsem, že znovu začínám mít kontrolu nad svým tělem. Pomalu jsem otevřela oči, seděla jsem Edwardovi v náručí a byly zde v pokoji i Esme s Carlislem. Celá zmatená jsem se od Edwarda odtrhla a uskočila na druhý konec pokoje. Viděla jsem smutek a hlavně zmatek ve třech párech očí. Ale tyhle oči nebyly rudé, nýbrž zlaté. Rychle jsem se vrhla Edwardovi do náruče a začala vzlykat. Carlisle s Esme se mezitím vypařili a my byly s Edwardem sami.
Zeptal se mne co se vše dělo, když jsem tak znenadání omdlela a nedokázala se probudit. Řekla jsem mu vše a on trpělivě naslouchal. Když se dozvěděl o bytostech, které mě chtěli zničit, viděla jsem v jeho tváři nepopsatelný výraz, neřekla jsem mu sice, co to bylo za osoby, ale mám pocit, že věděl, že to byly členové jeho, vlastně teď už i mojí, rodiny. Snažil se to zakrýt, ale viděla jsem smutek v jeho očích.
Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Andělé - 7. část:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!