Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Anděl Smrti - 1. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Anděl Smrti - 1. kapitola1. kapitola je tady. Nejsem si tím úplně jistá, ale posuďte sami. Doufám že zanecháte komentář. Chci jak kladné, tak i záporné. Díky

23.04.2010 (13:45) • Anastacia • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2002×

ANDĚL SMRTI – 1. kapitola

„Isabello, Aro tě hledá!“ Rozezněl se Felixův hlas chodbou, až dolehl i k mému pokoji. Pane bože co zase může chtít?!!!

„Tak slyšíš? Asi, se mu po tobě stýská,“ začal znova řvát. Jako by tady byla možnost, že ho přeslechnu.

„Si blbej,“ zařvala jsem na něho na zpátek a při tom se už zvedala. Jestli je to zase nějaká volovina, jako naposled (Aro po mně chtěl, abych se postarala o lidské dítě. Doposud nechápu proč), tak osobně pozná, co všechno dokážu.

Procházela jsem dlouhou chodbou a každý koho jsem potkala se mi uctivě klanil. Ano, byla jsem zde velmi uznávaná. Každý věděl kdo je Isabella Volturi. Každý upír na celém světě věděl, že když potká mě, potká smrt. Jsem asi ta nejmocnější upírka na celém světě. S Arem jsem již od jeho začátku. To já pomohla jemu a jeho bratrům k moci. Vlastně, někdy přemýšlím proč jsem sama nezačala vládnout. Nevím. Možná bych to někdy v budoucnu mohla zkusit.

Po chvíli jsem konečně došla k velkým zlatým dveřím, vedoucí do trůnního sálu. Musím uznat, že jsem moc nespěchala. Proč taky. Když máte věčnost a k tomu jste bohatí a hlavně mocní, tak proč spěchat. Já vždycky říkám – Isabella Volturi se nikdy neopozdí. Ti ostatní prostě přišli brzo.

Víte, říká se, že to Aro s Caiusem a Marcusem, vládnou našemu světu. Ale není to pravda. Ne oni, ale já jsem ta, která rozkazuje. Tady ve Volteře existuje taková hierarchie. Představte si to jako pyramidu. Úplně na hoře jsem já, pode mnou je Aro, pod ním Caius s Marcusem, pak manželky, pod nimi garda a úplně dole sloužící. A celou touhle pyramidou je protkaná spoustu provázků, díky kterým to tu vlastně všechno funguje – já, ovládám Ara. Ten zase Caiuse a Marcusem. Zbytek už není důležitý.

Dveře se otevřeli a já pomalím, ale přesto velmi jistým a sebevědomím krokem došla až k Arovi.

„Isabell, rád tě vidím,“ zašvitořil a usmál se, podle mě až příliš slizkým úsměvem. „Mám pro tebe úkol. Neboj, není to nic složitého ale přes to bych byl velmi rád, kdybys tam jela právě ty. Víš, je to velmi důležité.“

„Fajn, stejně teď nic na práci nemám. O co jde?“ Ne, že by se mi tam zas až tak moc chtělo, ale poslední dobou jsme se ve Volteře necítila příliš dobře.

„Jak jsem již řekl, nic velkého. Jde jen o asi 30 novorozených. Ovšem doneslo se nám, že by za tím snad měli stát Rumuni. Proto chci, abys tam jela ty. Věřím, že se o to postaráš,“ dořekl a stále na mě upíral svůj pohled. Přišlo mi, jako by si mnou ani nebyl jistý. Ale co já vím.

„Dobrá ještě dnes vyrazím,“ řekla jsem pouze a otočila se k odchodu. Když jsem došla ke dveřím, ještě jsem se rychle otočila

„A kam, že to vlastně jedu?“

„Do Seattlu.“ Pronesl nevzrušeně. Ok. Takže Seattle. V téhle části USA už jsem dlouho nebyla.

Cestou do svých komnat jsem si rovnou zamluvila letenky na ráno. Letí mi to v 8:00, přímo do Seattlu. V pokoji jsem rychle hodila pár věcí do tašky, abych to měla na ráno už hotové.

Jakmile jsem ovšem měla všechno hotové, jsem znovu pocítila ten pocit nudy. Přemýšlela jsem, co bych mohla dělat. Hmm… možná bych mohla jít na lov. Ne to ne. Aro, nemá rád, když někdo loví sám i přes to že Heidi nosí jídlo přímo na hrad. Co zase zajít do nějakého klubu. Ne. To taky. Dneska nemám náladu, na partu spocenejch čumilů. Možná trénink. Jo, to je ono. Rychle jsem se převlékla a co nejkratší cestou jsem si to mířila k mé osobní, speciálně upravené tělocvičně.

Konečně jsem uviděla černé velice moderní dveře, které na první pohled vypadaly jako od nějaké laboratoře. Opak byl ovšem pravdou. Právě tady se totiž nacházela má tělocvična. Bohužel, nebo pro ostatní spíš na štěstí, jsem nemohla trénovat s ostatními. Nejsem totiž úplně normální. Jo, jasně jsem upír, už jenom tohle, není moc normální. Ale já ani mezi upíry nejsem normální. Opomínám můj speciální dar, ale i po tělesných stránkách jsem trochu jiná. Nejen, že jsem silnější a rychlejší než ostatní upíři, ale i mé oči jsou třeba jiné. Nejsou červené, ani zlaté jako u těch hnusných vegetariánů. Jsou tmavě modré. Jo já vím, trochu divný, ale za ta staletí už jsem se s tím smířila. A právě kvůli té síle, rychlosti a především zkušenostem jsem nemohla trénovat s živím protivníkem. Neměl by proti mně chudáček šanci. Právě proto jsem si před pár lety osobně vytvořila program, určený na můj vlastní trénink. Je to vlastně velmi jednoduché. Tento program dokáže vytvořit iluzi postavy. Tomuhle geniálnímu zařízení říkám jednoduše – P.I.V. – Program Isabella Volturi. P.I.V. je umělá inteligence. Při tréninku dokáže analyzovat pohyb soupeře a předpovědět jeho další pohyb. Naprogramovala jsem to tak, že postavy vytvořené P.I.V.em jsou stejně rychlé a silné jako já.

Dnes jsem si zvolila postavu Jane. Ani nevím proč.

Potvrdila jsem svou volbu a už přede mnou stála uměle vytvořená Jane.

Nejdříve jsme okolo sebe jen tak kroužili. Když poprvé zaútočila. Program použil můj vlastní hmat, který jsem ovšem předpokládala a prostě jsem Jane přeskočila elegantním saltem vzad. Jane mě ovšem ve vzduchu chytla a odhodila mě na druhou stranu místnosti.

Tak a dost, tohle mě přestává bavit. Rozeběhla jsem se k Jane a až na poslední chvíli, aby to program nestihl zaregistrovat, jsem se sehnula a chytla Jane za kotník pravé nohy a prudce škubla. Výsledek byl, že tentokrát to byla ona, kdo byl na druhé straně místnosti.

Pokračovali jsme ještě několik hodin. Bavilo mě to. Konečně něco, co je na mé úrovni.

V 5:00 ráno jsme končili, protože už jsem vážně musela jít.

Bylo už vážně hodně hodin, takže jsem si musela dost pospíšit. Rychle jsem se osprchovala a oblékla se. V 7:45 jsem nastupovala do letadla. Pohodlně jsem se posadila do sedačky a ponořila se do svých vlastních myšlenek.

PROLOG  -  SHRNUTÍ   -  2. kapitola

Autor: Anastacia (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Anděl Smrti - 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře