Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Amore Italiana di Romeo e Giulietta - Prolog

18.01.2011 (15:00) • LoWEeGirlEverything • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1620×

Prolog:

„Maminko?“ Chtěla jsem jít na mamku mile, protože jsem chtěla jet na další svou exkurzi. Miluji je. Je to úžasný pocit se toulat po různých místech Itálie, protože tahle země je nádherná. S mamkou žijeme sami ve Veroně, městě Romea a Julie. Tatínek nás opustil, když mi bylo 7 let. Tehdy jsem si myslela, že za to mohu já, ale nakonec jsem se smířila s faktem, že je můj otec záletnický alkoholik.
„Kam chceš jet tentokrát?“ zeptala se mě mamka. Už mě má asi prokouklou.
„Do Volterry. Je to malé městečko s krásnými památkami. Není to zas tak daleko a cena exkurze není zas tak moc drahá. Mami, prosím, můžu tam jet?“ ptala jsem se a nasadila pohled opuštěného kocoura, co jsem se naučila ze Shreka 2.
„Dobře, ale zaplatíš si to sama a budeš opatrná, slibuješ?“ Hodila na mě pohled typu „neslíbíš, nejedeš“ a čekala na mou odpověď.
„Děkuju, děkuju! Jsi ta nejhodnější maminka na světě!“ křičela jsem radostí a vlepila jí pusu na tvář.
„Zlatíčko, to ale už dávno vím!“ řekla se smíchem, „kdy vlastně jedeš?“
„Zítra?“ řekla jsem a upřela pohled na zem.
„Ty jsi ale číslo,“ vydechla.
„Nic víc?“ zeptala jsem se. Čekala jsem totiž přednášku.
„Ne – e…,“ řekla.
„Tak já si jdu asi sbalit!“ křikla jsem a chtěla se rozběhnout do pokoje.
„Agape? Co chceš s sebou k jídlu?“ zeptala se.
„Asi 3 tousty a jeden rohlík s máslem,“ odpověděla jsem a konečně se rozběhla k sobě do pokoje.
„Jako malá,“ slyšela jsem ještě, jak si máma mumlá v kuchyni.
Naházela jsem si do batohu nějaké peníze, foťák, blok, propisku, penál s tužkami, propiskami, gumou a pastelkami. Přichystala jsem si i oblečení a to kraťásky, barevné tílko, sandále, sluneční brýle a nakonec svůj oblíbený náramek. Svlékla jsem se ze špinavého oblečení a vlezla do sprchy.

Po pořádném umytí jsem se oblékla do pyžama a pak si šla vyčistit zuby. Šla jsem za mamkou do obýváku koukat na televizi, jako to bylo u nás zvykem. Dávali film s Jimem Carrym Já, mé druhé já a Irena. Moc jsme se s mamkou zasmáli. Po filmu jsem jí popřála dobrou noc a šla si lehnout. V posteli jsem ale nemohla usnout, protože jsem měla takový divný pocit, že se zítra něco divného stane. Kolem půlnoci jsem ale přece jen usnula.
„Zlatíčko, jestli chceš stihnout svůj výlet, tak musíš vstávat, protože ti za hodinu jede autobus,“ budila mě mamka.
„Už jsem vzhůru!“ řekla jsem a na důraz svých slov jsem se posadila.
„Snídani máš na stole, broučku. Budu muset jít do práce, tak ti chci popřát hezký výlet a užij si ho!“ řekla.
„Jo, jasně, že si ho užiju. Ahoj!“ rozloučila jsem se s ní.
„Pa, zlatíčko,“ řekla jen a pak už odešla. Pomalu jsem vylezla z postele a šla ze sebe udělat člověka. Trvalo mi to asi 15 minut. Šla jsem se nasnídat a pak sklidila nádobí do myčky. Po dobré snídani jsem si šla vyčistit zuby. Šla jsem do pokoje s plánem si ještě chvíli lehnout, ale pohled na hodiny mi to překazil. Za 5 minut mi jede autobus. Čapla jsem do ruky batoh a seběhla ze schodů. U dveří jsem si obula boty a pak se rozběhla na autobusové nádraží. Stihla jsem to akorát včas. Do autobusu nasedali poslední cestující. Tento spoj nebyl přímý do Volterry, takže budu muset přestupovat v Bologně a pak pojedu přímým spojem do Volterry.

„Jednou do Bologně, prosím!“ řekla jsem řidiči a ten mi podal lístek. Zaplatila jsem příslušnou částku a sedla si na volnou sedačku. Vedle mě nikdo neseděl, tak jsem se mohla roztahovat. Autobusem jsem jela asi 3 – 4 hodiny a pak jsem přestoupila. Když jsem zaplatila řidiči, tak jsem se šla posadit do autobusu. Překvapilo mě, že v něm skoro nikdo není. Sedělo tu asi jen 7 lidí. Zvláštní, že by se chtělo podívat do tak krásného města tak málo lidí? To je ale teď jedno. Sedla jsem se na sedačku – zase sama. Mám to tak nejradši. Nemám moc ráda lidi. Jsem spíše samotářský typ. K sobě jsem si za celý svůj dosavadní život pustila jen mamku, protože když vidím, jak se chovají jiné 17- ti leté holky, tak se mi chce zvracet. Nechápu, že jim není blbé spát s tolika klukama, ale je to jejich věc.
Podívala jsem se z okýnka. Akorát jsme míjeli ceduli „Vítejte ve Volteře“. Vykouzlilo mi to na tváři úsměv. Konečně jsme tu. Z autobusu jsem vylítla jako střela. Pomalu jsem procházela tím krásným městem, když mě oslovila jedna krásná paní:
„Slečno, nechcete se přidat k prohlídce místního zámku? Je to velice neobvyklé se tam dostat. Prohlídky se totiž konají jen jednou za čas. Připojíte se k nám?“ ptala se.
„Ano, ráda!“ odpověděla jsem pouze a pak už pokračovala se skupinkou lidí. Byla jsem úplně na konci, protože jsem si prohlížela ostatní památky tohoto města. Naše průvodčí nás zavedla do hradu k recepci, kde seděla nějaká žena.
„Zavolej Jane, že už vedu svačinku!“ řekla pouze a pak se otočila k nám.
„Následujte mě!“ řekla medovým hláskem a vykročila temnou chodbou.

Autor: LoWEeGirlEverything (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Amore Italiana di Romeo e Giulietta - Prolog: