Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alicina vize - 3. kapitola

BD - a.di

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Alicina vize - 3. kapitolaCo se stane, když se Alice na chvíli zasní? A co teprve, když zjistí, že nasedla do špatného letadla?

10.08.2010 (13:30) • Vesna • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 836×

„Panebože! Jasper odletěl beze mne!“ Sotva jsem popadala dech.

„Cože? Kam?“ Edward zněl ještě udiveněji než já.

„Na Nový Zéland. Dokonce cestuje pod jiným jménem.“ Nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem viděla. Moje srdce zahalila vlna smutku a zděšení. Nemohla jsem pochopit, proč mne Jasper opustil.

Z následujících hodin si moc nepamatuju. Jen křik, zběsilé komandování hotelového personálu a pár otázek na moji osobu. Edward jednal rychle. Zdálo se mi to jako chvilka, když jsme přistávali na Novém Zélandu.

Jaspera jsme našli snadno. Bydlel v hotelu Intercontinental, číslo pokoje 87. Edward nekompromisně rozrazil dveře. Ještě pořád jsem si připadala jako ve snu a nebyla jsem schopna pořádně vnímat, co se kolem mne děje.

„Jaspere! Slyšíš, Jaspere!“ řval po pokoji Edward.

Jasper se objevil ve dveřích koupelny. Vůbec nebyl překvapený. Chtěla jsem se ho zeptat, proč to udělal, ale nenechal mne ani otevřít ústa: „Alice, miláčku, prosím odpusť mi to. Prosím. Nevěděl jsem, co dělat, nechtěl jsem se pořád hádat, a tak když jsem byl na letišti, napadlo mne, jestli bych neměl odletět sám a vrátit se, až bude trochu čistší vzduch. Hned jak jsem nastoupil do letadla, věděl jsem, že to byla chyba. Zrovna jsem se chystal odletět zpátky. Odpustíš mi to?“

Tak tohle bylo na mne moc. Ani nevím jak, ale vyřinulo se ze mne tolik nadávek a obviňování, že jsem byla sama v šoku. Jasper mne opravdu vyděsil a teď aspoň ví, jak moc.

„No, tak vidím, že jste si to vyříkali, ale zpět k našemu problému. Co navrhujete dál? Já osobně si myslím, že jisté ohrožení naší rodiny ze strany Rosalie tu je, ale nevím, jestli by Carlisleovi a Esme dokázala tak ublížit,“ přerušil mě Edward důrazně.

Celý večer jsme diskutovali na toto téma, ale na nic nového jsme nepřišli. Všichni jsme byli naprosto bezradní. Už mne to začalo stresovat. Najednou jsem si, ač nechtěně, začala představovat, jaké by to bylo, kdybych Jaspera ani celou svou rodinu nikdy nepotkala. Kdybych byla obyčejná smrtelnice. Flirtovala bych, chodila na nákupy s partou kamarádů, opalovala se u moře…

„Alice, co tomu říkáš?“ ostře se mne zeptal Edward.

Vůbec jsem je neposlouchala, ale nechtěla jsem, aby to věděli.  Edward by se mi pak určitě podíval do myšlenek, zjistil by, co bylo příčinou mé nepozornosti a pak by mi oba už neřekli ani slovo. Proto jsem odpověděla: „Hm, když myslíte, já opravdu nevím. Nic nového mne nenapadá.“

„Skvěle. Tak já jdu objednat letenky domů. I přesto, že Rosalie od nás asi odejde, považuji naše rozhodnutí za správné. Nemá cenu ostatním něco zatajovat,“ řekl Edward už celkem klidně, zvedl se a odešel.

Strnula jsem hrůzou. Tohle jsem určitě nechtěla. Proč jsem radši neposlouchala, co říkají? Sama jsem však pojednou neměla lepší řešení. Náš konec se neodvratitelně blíží. Nemohu nic dělat. Někdy je to na škodu - vědět, co se stane.

Na letišti jsme museli čekat dvě hodiny, protože byly špatné povětrnostní podmínky a naše letadlo mělo tudíž zpoždění. Byla jsem z toho znuděná, upadala jsem do apatie. Jasper a Edward mlčeli.

„Jdu si udělat nové líčení,“ řekla jsem jim a odešla na toaletu. Musela jsem prostě něco dělat. Sebemenší věc. Už mne nebavilo jen tak čekat, dokonce jsem měla chvíli strach, abych se nepřestala hýbat a nevzbudila tak podezření u lidí.

Když jsem se vracela z toalety, Edwarda ani Jaspera jsem už nespatřila. Podívala jsem se na informační tabuli a zjistila, že naše letadlo právě odlétá. Panebože! Při té vší nudě ani nevím, kterým východem mám jít!

„Promiňte, kde je východ na let číslo 345 Seattle?“ ptala jsem se bezradně jednoho letištního pracovníka.

„Východ číslo 4, slečno.“

Běžela jsem, seč jsem mohla, ale zase ne tak, aby to bylo podezřelé. Díky bohu, stihla jsem to. Pocítila jsem velkou úlevu. Letuška si mou letenku ani neprohlédla, už tak jsme měli zpoždění. Hledala jsem Jaspera s Edwardem, ale letuška mne upozornila, že si musím sednout, protože startujeme, takže mi nezbylo nic jiného, než usednou vedle starší ženy, která četla jeden z módních časopisů. Byla jsem pořád ještě nervózní, vůbec jsem si nedokázala představit, že to tajemství řekneme celé rodině.

Proto, ač nerada, začala jsem se ženou konverzovat: „Letíte také do Seattlu?“ hloupá otázka, vždyť tohle letadlo letí do Seattlu, kam by asi jinam letěla.

„Prosím? Toto letadlo letí do Caracasu, já v Seattlu nikoho neznám,“ odvětila stroze.

V tu chvíli mě polilo horko. Myslela jsem, že dostanu záchvat hysterie, a tak jsem se snažila ovládnout. Není to přece tak velká tragédie, prostě v Caracasu ihned nastoupím do letadla, které letí do Seattlu, a je po problému. Jenom musím zavolat Edwardovi a Jasperovi, aby na mne počkali. Netoužila jsem sice nijak zvláštně po tom být doma při oznamování nemilé noviny, ale řekla jsem si, že v tom kluky prostě nemohu nechat. Nejenže jsem je do toho navezla, ale ještě jsem posledních 24 hodin opravdu vyváděla, takže by to ode mne bylo nanejvýš sobecké.

O několik hodin později jsme už přistávali v Caracasu. Pocítila jsem úzkost, a tak jsem se snažila zjistit, co se bude dít dál. Nic jsem ale v budoucnosti neviděla. To mne velmi překvapilo, a tak jsem o tom přemýšlela celou cestu z letadla. U letištního telefonu jsem se ale zarazila.

„Alice, Alice! Ty víš, co chceš, víš, co musíš udělat. Jdi tam, kam tě táhne tvé srdce, Alice! Je to přece tak jednoduché! Povedu tě!“ V hlavě se mi ozval neznámý hlas. Polekala jsem se, až to se mnou trhlo a pán vedle mne sebou tím pádem také nervózně škubl. Rázem mi bylo všechno jedno. Ucítila jsem omamnou vůni vycházející od východu a šla za ní. Neodradilo mne ani ostré sluneční světlo. Všechno kolem mne bylo zničehonic tak ostré, barevné a veselé. Začala jsem se smát, vnímala jsem, jak se za mnou každý otáčí a bylo mi to jedno. Podívala jsem se na sebe – má kůže se v sluneční záři překrásně třpytila. Cítila jsem se jako jeden velký diamant a hned jsem také upoutala pozornost zdejších mužů.

„Nezbláznila ses, holka? Teď volat Edwardovi a Jasperovi? Život je přece tak krásný a tím víc, že jsi upírka!“ pověděla jsem si.

Autor: Vesna (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Alicina vize - 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře