Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alicina vize - 2. kapitola

Jack Huston - Špinavý trik

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Alicina vize - 2. kapitolaAlice s Jasperem nedokáží před rodinou tajit, co vědí, a proto odjíždí pryč. Hádky jsou ale na denním pořádku, a tak Jasper udělá věc, kterou by od něj Alice vůbec nečekala...

08.08.2010 (11:15) • Vesna • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 959×

Ještě nějakou dobu jsme seděli mlčky na mechu, pozorovali les a přemýšleli. Nakonec jsme se dohodli, že bude lepší, když odjedeme na čas pryč. Věděli jsme, že by Edward, kdyby se to dozvěděl, neudělal nic, co by zapříčinilo rozpadnutí naší rodiny, ale přesto jsme nechtěli, aby to věděl. Zároveň jsme si oba připadali jako sobci. Myslím, že v tom bylo i trochu obav o to, jak bychom se zachovali, kdybychom byli opět lidmi. Zůstali bychom spolu, nebo bychom si oba našli jiné partnery? A co rodina, kdo by se přeměnil zpátky a kdo by zůstal upírem?

Takové myšlenky nás přepadaly až do doby, kdy jsme zahlédli za stromy náš dům. Teď už na to nesmíme myslet. Jasper použil svoji schopnost – najednou jsem byla naprosto klidná. Vstoupili jsme do domu a chystali se všem říct o svém výletu.

„Chtěli bychom vám s Alicí něco říct,“ řekl Jasper a zároveň použil svoji schopnost i na zbytek rodiny.

„Ano, říkala jsem, že bych chtěla na dva měsíce odjet a poznávat jiné země. Jasper jede se mnou. Odlétáme zítra,“ pravila jsem celkem stroze.

„Alice, něco se stalo, chybí ti tu něco?“ ptal se ihned Carlisle. V jeho hlase zněly obavy, ale i jistá nedůvěřivost.

„Ne, Carlisle, všechno je v pořádku, jen si chceme s Jasperem udělat menší líbánky,“ řekla jsem trochu uštěpačně.

„No, když je to tak, přejeme vám šťastnou cestu. Kam vůbec chcete jet?“ zeptala se Esme ochranitelsky.

Vůbec jsme o tom nemluvili, proto jsem plácla první stát, který mě napadl: „Nejdříve bychom chtěli jet do Argentiny a pak se uvidí.“

Nikdo jiný z naší rodiny se k tomu nevyjádřil, jen Bella byla trochu smutná, že odjíždíme, ale ani jí to nepřišlo nijak zvlášťní, přece jenom byla upírkou jen chvíli, a tak si asi myslela, že to občas přepadne každého. Věci jsme balili, co nejrychleji jsme uměli, jako by to nějak mohlo ovlivnit odlet letadla. Celou noc jsme proseděli mlčky, já jsem si prohlížela módní časopisy a Jasper poslouchal nějaké cédéčko, co si půjčil od Edwarda. Na letiště jsme chtěli jet sami, ale Esme s Carlislem trvali na tom, že musí jet celá rodina, a tak jsme se se všemi rozloučili až na letišti a odešli k odbavení.

Když už jsme seděli v letadle, Jasper se zeptal: „Myslíš, že jsme udělali dobře? A co Edward? Nic netuší?“

„Buď v klidu, Edward si stejně jako ostatní myslí, že potřebujeme čas sami na sebe,“ řekla jsem, aniž bych věděla, jestli je to skutečně pravda. Potřebovala jsem Jaspera jen trochu uklidnit.

Po přistání v Buenos Aires a odpočinku v hotelovém pokoji jsme vyrazili do místního baru. Chtěli jsme se nějak odreagovat, ale neměli jsme nejmenší šanci. Informace o jeskyni nám navždy změnila život. Už po několika dnech jsme byli pořádně otrávení sami ze sebe a neměli jsme daleko k hádkám.

„Nemyslím si, že jsme udělali dobře, že jsme to zbytku rodiny zatajili!“ pravil pojednou Jasper poněkud hystericky.

„A co jsi chtěl dělat? Myslíš, že by bylo lepší, kdyby Rosalie opustila Emmetta a našla si nějakého člověka? Emmett by se svého upírství určitě jen tak snadno nevzdal!“ pištěla jsem na Jaspera, aniž bych si to uvědomovala.

„Nechme toho, nemá to cenu. Myslíš si, že máš pravdu, ale zkus se podívat, jak…“ nedořekl.

 

Měla jsem další vizi. Edward seděl na křesle, v náručí malou Renesmee a přemýšlel.

Z koupelny vyšla Bella, postavila se před něj a povídá: „Edwarde, co je s tebou? Od té doby, co odjeli Alice s Jasperem, jsi jako vyměněný. Pořád jen sedíš v křesle a nad něčím přemýšlíš. Co se děje?“

„Promiň, říkala jsi něco?“ ptal se Edward.

„Edwarde, nech toho, co se děje? Proč tu tak zbědovaně sedíš?“ zeptala se Bella žalostně. Tak on už ji ani nevnímá.

„Víš, mám takový pocit, že Alice před námi skrývá něco moc důležitého. Akorát vůbec nevím co. Několikrát před jejich odjezdem jsem procházel její a Jasperovu mysl, ale viděl jsem jen nějakou jeskyni a cítil strach,“ odpověděl zasněně Edward.

„A to ti dělá starosti? Prosím tě, určitě šlo jen o nějaké místo, kam se chtějí společně podívat, nedělej z toho tragédii, Edwarde. Takhle to dál nejde,“ řekla mu Bella celkem pohoršeně a odnesla Renesmee do postýlky.

„To si nemyslím,“ odporoval jí Edward a odešel do jiného pokoje.

 

„Alice, Alice, Alice, co vidíš? Něco nového?“ šeptal polekaně Jasper.

Malátně jsem odvětila: „Zdá se, že máme problém. Edward něco tuší, nehodlá to jen tak pustit z hlavy.“

„Cože? Vždyť jsi říkala, že nemá nejmenší podezření!“ Jasper se vyděsil.

„To jsem si jen myslela. Jak ho znám, nenechá toho a přiletí sem. Měli bychom odletět jinam, nebo já nevím. Teď si vůbec nejsem jistá, jestli jsme udělali správně, že jsme mu o tom neřekli.“ V hlavě jsem si představovala ten kolotoč - Jasper a já pořád někde na cestách, abychom unikli Edwardovi, ten nám v patách a pořád blíž a blíž.

„Dobře, půjdu zabukovat letenky. Zatím nám sbal věci. Zavolám ti z letiště. Ahoj!“

Po té, co Jasper odešel vyřizovat letenky, sbalila jsem rychle všechny věci a odjela za ním na letiště hned, jak to šlo. Nikde jsem ho ale neviděla.

Šla jsem se proto zeptat pracovnice na přepážce: „Dobrý den, prosím Vás, neviděla jste tady muže, středně vysokého, blonďaté vlasy? Měl nám tady zabukovat dvě letenky do Paříže.“

„Je mi líto, slečno, nikdo takový tu nebyl. Poslední letenka do Paříže byla koupena před pěti hodinami.“

Odešla jsem od přepážky jako opařená. Cože? Před pěti hodinami? Je to sotva dvě hodiny, co jsem měla svou vizi. Chvíli jsem čekala na letišti a pak se rozhodla jít hledat Jaspera zpět do hotelu. Tam o něm taky nikdo nevěděl. Sedla jsem si u baru a plakala. Byla jsem naprosto zoufalá. Někdo mě prudce uchopil za ruku prudce na to, aby to byl člověk. Potěšeně jsem vzhlédla, myslela jsem, že je to Jasper. Ale byl to Edward.

„Edwarde? Co tady děláš tak brzo?“ vykřikla jsem překvapeně.

„Alice, co se děje? Vím, že před námi něco tajíš. Ví o tom Jasper? A kde vůbec je?“

Zhroutila jsem se Edwardovi do náruče. Přišla další záplava slz a já nemohla přestat brečet. Všechno jsem mu řekla. Všechno o jeskyni, o hádkách s Jasperem a o mé vizi, že Edward přijede. Než stačil něco říct, měla jsem další vizi.

 

Jasper si právě objednává letenku na Nový Zéland: „Dobrý den, je ještě volné místo na let ve dvacet hodin?“

„Ano, poprosím o váš pas. První třídou, že?“ zeptala se mimoděk. Jasper jí podal svůj cestovní pas, aby mohla zařídit všechny náležitosti.

„Zde je vaše letenka, váš pas. Přeji šťastný let, pane Hardwicku!“

Autor: Vesna (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Alicina vize - 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře